Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky

Průvodce

Poznáváme přírodu

… jako ryzí kámen

violka-v-trave-kytickyAť už jste přicestovali do Bruntálu, Jeseníku, Krnova, Rýmařova či Vrbna pod Pradědem, nejprve se pořádně rozhlédněte a zhluboka vdechněte čistý vzduch. Otevírá se před vámi – tu blíže, tu ve větší dálce – panorama Hrubého Jeseníku. Oblé rozložité hřbety, široká horská sedla se silničními přejezdy a v případě Ramzovského sedla též s železniční tratí. Ostře vykrojená údolí s křišťálovými ledovými bystřinami spěchajícími dolů po kamení a mnohdy ve vodopádech, jakoby nekonečné plochy lesů, rašeliniště, dominantní skály i jeskyně, ledovcem vytvořená Velká kotlina s líně tajícími ostrůvky sněhu ještě na začátku léta. Takové jsou Jeseníky, které už ve svém názvu nesou poselství. Sen, kouzlo proměn ve všech ročních obdobích, sen s dominancí úžasného podzimu v barvách babího léta.Oblé rozložité hřbety, široká horská sedla se silničními přejezdy a v případě Ramzovského sedla též s železniční tratí, ostře vykrojená údolí s křišťálovými ledovými bystřinami spěchajícími dolů po kamení a mnohdy ve vodopádech, jakoby nekonečné plochy lesů, rašeliniště, dominantní skály i jeskyně, ledovcem vytvořená Velká kotlina s líně tajícími ostrůvky sněhu ještě na začátku léta – takové jsou Jeseníky (CHKOJ).

Příroda se probouzí... Foto: Stanislav Juga

Příroda se probouzí… Foto: Stanislav Juga

Malebné a impozantní, s přepestrou květenou a faunou. V roce 1969 byla na ploše 740 km2 vyhlášena Chráněná krajinná oblast Jeseníky. Její součástí jsou čtyři národní přírodní rezervace Praděd, Šerák-Keprník, Rejvíz a Rašeliniště Skřítek, dalších 19 přírodních rezervací a 6 přírodních památek. Území CHKOJ je z osmdesáti procent pokryto lesy, hlavně smrčinami a z menší části bučinami. Člověk do národních přírodních rezervací vstoupit může, ale musí se držet značených tras a v případě Rejvízu jít po haťovém chodníku. Nesmí nic trhat či lámat, zakázán je tu také sběr lesních plodů, třeba borůvek, ale i hub. Nesmí hulákat, nebo tu pojíždět s čtyřkolkou.

viola_s_tuzkou_100Babička jednou vzpomínala, jak se v májovém sluníčku se spolužáky a učitelkou opalovali na Petrových kamenech, na skaliskách z břidlic a rul nad Ovčárnou. Dnes se nedostanete ani do jejich blízkosti, tam už smí jen ochránci přírody. Kontrolují výskyt zvonku jesenického, který roste na celém světě jen a jen v přímé blízkosti Petrových kamenů a ve skalních štěrbinách, v nadmořské výšce 1430 metrů.

Klikněte pro zobrazení původního (velkého) obrázku

Petrovy kameny si lze prohlédnout jen z dálky. Foto: Radek Vrba

Petrovy kameny jsou mimo jiné výtečným orientačním bodem, mají pro turisty magickou přitažlivost. Podle pověstí se sem poslední dubnovou noc slétaly na svůj divý rej čarodějnice, ale radím vám, nezkoušejte to ani v jiný den v roce. Už mnoho let je toto sedm metrů vysoké skalisko veřejnosti nepřístupné a smí sem, a to ještě po špičkách, pouze ochránci přírody mapující výskyt rostlin, které jinde na světě nerostou. Takovým druhům se říká endemické. Svým tajuplným vzhledem lákají lidi už od nepaměti.

Endemických druhů rostlin je v Jeseníkách a zejména v lokalitě Petrových kamenů více, třeba jitrocel černavý sudetský, hvozdík kartouzek sudetský a lipnice jesenická, vrba bylinná a sítina trojklanná. Podle botaniků je to vzácný pozůstatek biotopu z doby ledové. Skutečnou zahrádkou Jeseníků je Velká kotlina, kde roste na 350 druhů a poddruhů vyšších rostlin. Na hlavním hřebeni můžete pozorovat zvonek vousatý, hořec tečkovaný, sasanku narcisokvětou nebo náholník jednooborový, při vysokohorských prameništích roste hořec jarní. Na zajímavé rostliny, dřeviny, ale i zástupce fauny vás při putování po horách upozorní informační tabule.

Zatímco v jiných oblastech je jaro v plném rozpuku, u nás v Jeseníkách se teprve probouzí. V lokalitě Petrových kamenů, Ovčárny a Pradědu, kterou místní rádi nazývají moravským ledovcem, se lyžuje až do konce dubna a ještě v květnu na sjezdovkách odtávají plotny sněhu. To v oblasti Velké kotliny spatříte sněhové polštáře obvykle i v červnu.

Před mnoha lety se vysokohorské louky využívaly jako pastviny a na prahu 21. století se k chatě Švýcárna vrátily nejprve ovečky a v roce 2012 také nepočetné stádečko krav. Budou jesenické nivy spásat až do prvních mrazů, pak se přesunou do údolí za teplem do kravína. Jeseníky skýtají skvělé podmínky pro vzácné druhy ptáků jako lindušku horskou, kosa horského, bělořita šedého, modráčka tundrového, tetřeva hlušce, tetřívka obecného či jeřábka obecného a chřástala polního. V lesích hnízdí čáp černý a ve skalách sokol stěhovavý. Ve starých dolech mají zimoviště netopýři, na nivách můžete pozorovat endemické druhy motýlů, třeba vysokohorský druh motýla obaleče a některé okáče. Při svých výpravách buďte pozorní, možná zahlédnete kamzíky. Ti byli do Jeseníků přivezeni před sto lety z oblasti Alp, dnes se populace kamzíků udržuje přibližně na dvou stech kusech. Jeseníky jsou rozčleněny do několika honiteb, žije tady vysoká zvěř, menší šelmy, při velkém štěstí byste mohli natrefit na stopy rysa ostrovida a před několika lety také na stopy medvěda.

Navštívit Jeseníky a minout Praděd? To snad nedokáže žádný turista… Foto: Archiv Euroregion Praděd

Kolik měří Praděd? Má nejvyšší hora Moravy a Slezska 1 491 nebo 1 492 metrů nad mořem? Stále přesnější metody měření uvádějí 1 492 metrů, ale pokud sem vystoupáte pěšky či na kole, dostanete se ještě výše. Rozhledna s televizním vysílačem dosahuje výšky 162 m a je otevřena celoročně. Za jasného počasí odtud můžete z vyhlídkové terasy v nadmořské výšce 1 563 metrů pozorovat nejen panorama Jeseníků i s horní nádrží vodní přečerpávací elektrárny Dlouhé Stráně, ale i vzdálená pohoří – Vysoké Tatry, Malou Fatru, Velkou Fatru, Beskydy i Krkonoše. Vrchol věže na Pradědu dosahuje nejvyšší nadmořské výšky v České republice. Její předchůdkyní bývala kamenná rozhledna vysoká 32,5 metru, vybudovaná a otevřená Moravskoslezským sudetským horským spolkem v roce 1914. Připomínala gotický hrad, avšak neodolala povětrnostním vlivům. Zřítila se v roce 1959 a zůstaly jen dobové fotografi e. Podle nich potomci dřívějších stavitelů vybudovali v roce 2004 vodárenskou věž s rozhlednou Lehesten v německém Durynsku. Za replikou dřevěného obrazu z kamenné rozhledny se můžete vydat do Jiříkova na Sovinecku, do Pradědovy galerie U Halouzků. Je otevřena po celý rok. Bez obtíží se tam dostanou také rodiny s kočárky nebo s invalidním vozíčkem.

Rešovské vodopády jsou klenotem jesenické přírody. Foto: Euroregion Praděd

Rešovské vodopády. K Rešovským vodopádům na říčce Huntavě v Nízkém Jeseníku se nejlépe dostanete od vesnice Rešov na Rýmařovsku, trasa lesem má jen necelý kilometr a láká i méně zdatné turisty. Při jarním tání nebo po vydatných deštích je podívaná skutečně velkolepá. Huntava v kaňonu tvoří kaskády a vodopády, v nejvyšším stupni až o výšce deseti metrů. Pokud si namíříte k Rešovským vodopádům s maličkým dítkem, vezměte místo kočárku raději dětskou sedačku na záda.

 

viola_s_tuzkou_100Vydáte-li se k Rešovským vodopádům, doporučuji zaskočit si na oběd či se jen lehce občerstvit do Penzionu Nad Vodopády. Nachází se přímo v Rešově, zhruba půl druha kilometru od vodopádů. V penzionu nabíjejí i stylové ubytování.

Po sopkách Bruntálska. Nejmladší sopkou v Česku je Uhlířský vrch nad Bruntálem. Nachází se ve výšce 672 m n. m. V kuželu má lom po bývalé těžbě tufů. Bližší informace o sopečných aktivitách se dozvíte z informačních tabulí naučné stezky, která končí ve vyhaslém sopečném tělese.

Pohled na Uhlířský vrch z Ptačí perspektivy. Foto: Archiv Euroregionu Praděd

Lávový proud u Meziny najdete poblíž břehu vodní nádrže Slezská Harta. Lom je typický čedičovými varhanami a nálezy zeleného nerostu olivínu. Nad touto přírodní památkou se zvedá jihozápadním směrem vrchol vyhaslé čtvrtohorní Venušiny sopky v nadmořské výšce 643 m. Je pokryt červenohnědou struskou a sopečným pískem. Vrchol je mísovitého tvaru a má též boční kráter s jeskynním převisem. Nejvyšší sopkou Nízkého Jeseníku je Velký Roudný (780 m n. m.), který byl činný ještě na počátku čtvrtohor. Dnes je národní přírodní památkou a spolu s „bratrem“ Malým Roudným tvoří dominantu okolní krajiny. Jde o čedičový kužel nejvýznamnějšího a nejzachovalejšího stratovulkánu Českého masivu. Tvoří ho čtyři lávové proudy a sopečné tufy. Na vrcholu Velkého Roudného je postavena dřevěná rozhledna, z níž je pěkný výhled na Slezskou Hartu.

Lávový proud u Meziny. Foto: Archiv Euroregionu Praděd

Lávový proud u Meziny. Foto: Archiv Euroregionu Praděd

viola_s_tuzkou_100Na některých vyhaslých sopkách naši předkové vybudovali poutní místa. Na vrcholu Velkého Roudného se tyčí zděná kaplička a za ní 15 obrazů křížové cesty. K impozantnímu kostelu na Uhlířském vrchu dojdete 300 let starou čtyřřadou lipovou alejí s vyřezávanou křížovou cestou. Jejím autorem je řezbář František Nedomlel.

Minout byste neměli ani razovské tufity, které vznikly výronem lávy z Velkého Roudného a leží u obce Razová.

Mořské oko. Tak se říká jezírku na úbočí vrcholku Milíč (698 m n. m.) nad obcí Karlovice. Vzniklo zatopením bývalého lomu a koupání v něm je zakázáno. Přesto doporučuji vydat se sem, nejlépe po Masarykově stezce z Karlovic. Otevře se vám nádherný výhled do údolí řeky Opavy a od Mořského oka také do údolí Adamova, kde stávala ještě po 2. světové válce osada s typickými jesenickými staveními a kde navzdory drsnému jesenickému klimatu dozrávaly i meruňky. U rozcestníku je zastřešené odpočinkové místo. K Mořskému oku se vydejte pěšky nebo na horském kole.

mapaBřidlicová stezka. Obdivuhodnou délku 33 kilometrů má naučná Břidlicová stezka, kterou v roce 2005 vybudovalo město Budišov nad Budišovkou spolu s obcemi Svatoňovice a Čermná ve Slezsku, s podporou Moravskoslezského kraje. Představuje místa, kde se před více než sto lety v potu tváře těžila a na tenké plátky štípala jílová břidlice. Užívala se k pokrytí střech domků, ale také třeba Národního divadla v Praze. Trasa s tuctem míst opatřených informačními tabulemi začíná v údolí říčky Budišovky při starém důlním díle Woodboys a dobře uděláte, když si vezmete kolo. Nemusíte zdolat celou stezku, délku trasy si určujete sami. Zajímavým místem je několikapatrový podzemní komplex Černý dvůr. V areálu tohoto chráněného přírodního výtvoru přezimují desetitisíce netopýrů. Trasa vás zavede také k Muzeu jílovitých břidlic v Budišově nad Budišovkou, a když už tady budete, nenechejte si ujít zajímavé místo novodobé historie – Cestu česko-německého porozumění v Guntramovicích na úbočí Červené hory. Ta se buduje z popudu sdružení Vlastenecký poutník z dlaždic nesoucích jméno svých donátorů: občanů, spolků, měst i obcí několika zemí jako výraz smíření a snahy žít v dobrém sousedství a spolupráci. První dlaždice byla položena v roce 1999 v místech společného hrobu vojáků padlých roku 1758 v bitvě rakouského vojska generála Laudona a pruské armády. Dnes jich už jsou dvě stovky a nesou jména dárců dokonce až z USA či Nového Zélandu. Navíc tady byla v létě 2011 postavena kaple zasvěcená památce sv. Jana Nepomuckého, společného patrona kmene Bavorů a kmene Čechů.

 

Projděte branami historickými měst

Vrbno pod Pradědem

Letecký pohled na Vrbno pod Pradědem. Foto: MTA

Letecký pohled na Vrbno pod Pradědem. Foto: MTA

Více než 600 let se v horském údolí na soutoku Bílé, Střední a Černé Opavy rozvíjí pozoruhodná historie osady a později význačného sídla s rozvinutým průmyslem. Město pověstné malebnou krásou okolí, zejména prosluněnými zelenými stráněmi a zalesněnými kopci, v roce 2011 oslavilo 400 let. Je výchozím bodem řady turistických i cyklistických značených tras a přijet sem můžete také motoráčkem po regionální trati, která vede údolím Opavy a míjí komplex vojenských bunkrů pocházejících z první republiky. K památkám patří zámeček, doklad feudálního sídla s jádrem ze 17. století, monumentální empírový kostel sv. Michaela z roku 1843 s unikátně otočeným oltářem i zříceniny pěti strážních hradů. Přijměte pozvání mistrů sklářů, třeba do sklárny Jakub v místní části Mnichov, kde s neuvěřitelnou lehkostí vytvoří přímo před vašima očima například pohár z lesního zeleného skla. www.vrbnopp.cz

viola_s_tuzkou_100Nabídku sportovního vyžití ve Vrbně pod Pradědem koncem roku 2014 rozšířila bobová dráha s celoročním provozem. Dopřávají si ji milovníci rychlé jízdy ve Ski Areně Vrbno pod Pradědem. Dvoumístné boby jezdí po okruhu dlouhém 907 metrů maximální rychlostí 40 km v hodině.

Rýmařov

Náměstí v Rýmařově v minulých letech prošlo zásadní rekonstrukcí. Foto: Martin Vyhlídal

Náměstí v Rýmařově v minulých letech prošlo zásadní rekonstrukcí. Foto: Martin Vyhlídal

Milovníci historie mohou vystoupat poměrně strmé schody v historickém objektu Městského muzea a třeba si představovat, jak schodiště kdysi zvládaly ženy v šatech dlouhých až na zem. Muzeum, jehož součástí je Galerie Octopus, nabízí neobyčejně významný soubor hmotných nálezů od 13. do 16. století, geologickou sbírku s doklady o středověkém a novověkém dolování a unikátní soubor hedvábných brokátů protkávaných zlatem a stříbrem. Ve vstupní části muzea je umístěn městský pranýř z r. 1680. V historickém jádru města je nepřehlédnutelná radnice, fara z poloviny 16. století a mariánský sloup z roku 1683 s erbem Dietrichsteinů a Hoffmannů. Doporučuji návštěvu nedávno znovu zpřístupněného zámku Janovice. Při procházce městem zajděte určitě do zahrady Hedvy, jednak je odtud nádherný výhled na Jeseníky, ale také tady nedávno namontovali úžasné venkovní posilovací prvky, kde si zacvičí a protáhnou tělo třeba i století. www.rymarov.cz

viola_s_tuzkou_100Přímo na náměstí, v přízemí rýmařovského muzea se nachází Informační a turistické centrum, kde vám zaručeně poradí, co právě v den vaší návštěvy můžete ve městě vidět.

Krnov

Krnovské náměstí v létě. Foto: Stanislav Juga

Město Krnov v minulosti profitovalo z výhodné pozice na pomezí česko-polských hranic a na křižovatce obchodních cest. Chcete-li poznat blíže jeho památky, můžete si vypůjčit v městském informačním centru mobilního audioprůvodce – Lojzu, Matěje, Olivera, Pepíka nebo Viktora. Tedy pokud tyhle „chytré krabičky“ nebudou právě rozebrány, jak se v krásných slunečných dnech často děje! Za vypůjčení nic neplatíte, jen složíte vratnou kauci 300 korun. S šikovným průvodcem v ruce se můžete dovědět více o historii městské radnice a spořitelny, kostelu sv. Martina, Švédské zdi, gymnázia, zámku, nebo o měšťanských domech, klášteru minoritů, synagoze. Zjistit, kde kat stínal hlavy, odkud pochází Neptunova kašna u Švédské zdi, nebo že na věži kostela sv. Martina bydlel strážný i se svou rodinou. Znalci architektury neodolají neoklasicistní rezidenci z roku 1914 – Flemmichově vile, za freskami z 1. poloviny 13. století se vydají do kostela sv. Benedikta a za ucelenou rokokovou výzdobou do kostela Narození Panny Marie. Ocení ale jistě také úpravu náměstí, kde se architektům podařilo skloubit historickou zástavbu s objektem obchodního domu i bytovými domy z 20. století. Po kraji se rozhlédněte z rozhleden na Cvilíně a Ježníku. Na exkurzi se můžete vydat i do původní výrobny oblíbeného nápoje Kofola a budete-li mít štěstí na den otevřených dveří, pak také do dílny světově proslulých mistrů varhanářů – Rieger-Kloss Varhany. www.krnov.cz


viola_s_tuzkou_100Protože je Krnov rozlehlý, poradím, jak ulevit nohám: můžete si půjčit čtyřkola a projet ulicemi i sady hezky pospolu:) Trasu podle vašeho zájmu vám pomohou naplánovat v Turistickém a informačním centru v Krnově.

Jeseník

Náměstí v Jeseníku. Foto Stanislav Juga

Náměstí v Jeseníku. Foto Stanislav Juga

Město se pyšní téměř 800letou bohatou historií. Je kolébkou jesenické turistiky, protože právě zde byl ustaven Moravskoslezský sudetský horský spolek, který budoval a upravoval turistické stezky a zřizoval horské útulny. V samotném centru vás na Masarykově náměstí okouzlí renesanční radnice, pohádkové Zámecké náměstí s majestátní kamennou Vodní tvrzí i tajemná katovna. K léčivým pramenům, pomníkům, vyhlídkám, památným skalám a slavnostním křížům se dostanete po naučné stezce Živé vody a stezkou Vincenze Priessnitze, autora originální metody léčby vodou a zakladatele zdejších uznávaných stejnojmenných lázní. Právě zde je možné vyzkoušet si rozličné vodní procedury v novém unikátním balneoparku pod širým nebem, který byl vybudován s finanční podporou Evropské unie a je všem zájemcům přístupný bezplatně. www.jesenik.org


viola_s_tuzkou_100V Jeseníku je několik hotelů a penzionů s pěknou vyhlídkou na město a okolní přírodu. Patří k nim například i hotel Slunný dvůr. S ucelenou nabídkou vás ochotně seznámí v jesenickém informačním centru Katovna.

Bruntál

Třítunová kamenná koule na bruntálském náměstí se volně otáčí v proudu vody. Foto: Stanislav Juga

O těžbě zlata a drahých kovů na Bruntálsku máme první zmínky z roku 1097, o existenci samotného města pak z roku 1223. Ovšem Bruntál byl založen kolem roku 1213 jako vůbec první osada s magdeburským městským právem v českých zemích a je nejstarším institucionálním městem na území České republiky.V roce 2013 oslavil ve velkém stylu 800 let. Už logo a slogan „město mezi horami a vodou“ navozuje atmosféru sídla mezi Jeseníky a přehradou Slezská Harta. Nádherný zámek, upravené náměstí jako z pohádky, rozhledny, v okolí vyhaslé sopky, to vše můžete poznat. Technickým historickým unikátem je mlýnský náhon. V rohu náměstí Míru zase Gabrielův dům s volutovým štítem, typickým pro slezskou renesanci z poloviny 16. století. Za div můžete považovat i novou kašnu na náměstí postavenou v roce 2010. Je podobou horské řeky vytvářející v údolí hladinu. Dominantou kašny je třítunová kamenná koule o průměru 90 cm, která se volně otáčí v proudu vody. Doporučuji procházku na Uhlířský vrch s unikátní křížovou cestou v podobě vyřezávaných dřevěných plastik. Třeba po cestě najdete poklad, tedy věnujete-li se geocachingu a máte šikovný telefon s GPS navigací. www.mubruntal.cz

viola_s_tuzkou_100V Bruntálu je lákavé wellness centrum. Nezklame za žádného počasí. Vyzkoušejte si zdejší divokou řeku, která plavce vyvádí z bazénu ven pod širé nebe. A ještě něco: nezapomeňte si nalepit na auto nebo diář samolepku zubaté žáby, která k Bruntálu přece také patří!

 

 

 

 

Do muzeí, kostelů, zámků a hradů

Po stopách předků na hrady a zámky

Sovinec odhaluje hradní zákoutí. Chtěla bych být kastelánkou na Sovinci, na hradě, o němž je první zmínka z roku 1332. Je to můj milovaný hrad, protože se na něm stále něco děje. Dokonce zde obnovili i večerní prohlídky, na něž si troufnou v doprovodu průvodců v dobových kostýmech i ti méně odvážní. Když však procházíte temnými nádvořími, sklepními prostory, točitými schodišti osvícenými loučemi, nemůžete si nevybavit skřety, vlkodlaky a jiné příšery. Naštěstí vás doprovází nebojácní šermíři a hradní stráž. Zahlédnete-li nad hradním nádvořím letět ptáka, napadne vás, zda to přece jen není zakletý Soví král, který žil s dívenkou z Jiříkova v nedaleké skalní jeskyni. Pověstí, jež se vážou k hradu Sovinec, se traduje několik. Seznámíte se s nimi při prohlídce hradu, který se zásluhou pracovníků bruntálského muzea stále zvelebuje. Návštěvníci oceňují, že vedle běžných prohlídek přibývá i víkendových akcí. Rádi se podívají na ukázky historického šermu, poslechnou si besedu se sokolníky, společně přivítají svátky jara, pálí čarodějnice nebo pečou buřty na pekelném ohni. Bohatý program zejména o letních prázdninách kastelán hradu se svým týmem připravuje pro děti. Oblíbily si pohádkový příběh s čerty a bílou paní pod názvem Střevíc paní Hortenzie a řadu dalších představení divadelních souborů a hudebníků, kteří se rádi na hrad vracejí. Veřejnosti je zpřístupněn od dubna do října a nachází se v obci Sovinec zhruba 15 km jižně od Rýmařova. Vydejte se sem i na úžasné dobové jarmarky.

Hrad Sovinec je vidět z velké dálky. Foto: Archiv Euroregionu Praděd

Hrad Sovinec je vidět z velké dálky. Foto: Archiv Euroregionu Praděd

Na hradním nádvoří pořádají skvělé jarmarky. Foto: Archiv Euroregionu Praděd

Na hradním nádvoří pořádají skvělé jarmarky. Foto: Archiv Euroregionu Praděd

Ze Sovince do Janovic je to necelých sedmnáct kilometrů. Právě v Janovicích, místní části Rýmařova, veřejnosti zpřístupnili renesanční zámek. Postaven byl původně jako gotická tvrz Petrem z Žerotína, dnes má dva trakty a tvar otevřeného písmene V. Zámek slouží zejména jako koncertní místo, galerie, oblíbená jsou rovněž autorská čtení. Pro veřejnost je otevřen od června do září. Komentované prohlídky se konají ve čtvrtky a soboty, maximálně pro skupiny do 40 návštěvníků. Pro více informací se lze obrátit na rýmařovské informační centrum.

Janovický zámek obklopuje starobylý park. Foto: MTA

Janovický zámek obklopuje starobylý park. Foto: MTA

Zámek Velké Losiny se stínemčarodějnických procesů. Víte, kde můžete obdivovat jedny z nejstarších kachlových kamen, když ne v České republice, tak určitě na Moravě? V rytířském sále zámku Velké Losiny. A ještě prozradím, že právě tato velmi reprezentativní místnost se nejvíce líbila vládnoucímu lichtenštejnskému knížeti Hansu Adamu II. Není divu, svou zachovalou strohostí, příznačnou pro období středoevropské renesance, se řadí k nejvýznamnějším památkám svého druhu v našich zemích. Temnou stránkou historie zámku jsou čarodějnické procesy. Soudní tribunál, jemuž předsedal inkvizitor František Jindřich Boblig z Edelstadtu, odtud v letech 1678 až 1692 poslal na hranici 56 nevinných obětí. Osudy lidí připomíná kniha Václava Kaplického „Kladivo na čarodějnice“ a ožívají rovněž ve stejnojmenném filmu Otakara Vávry, který zde byl natočen.

Zámek je přístupný od dubna do října. Foto: Stanislav Juga

Zámek je přístupný od dubna do října. Foto: Stanislav Juga

Nejen za dýmkami do Javorníku na zámek Jánský vrch. První písemná zmínka o hradu v Javorníku pochází již z roku 1307, a tak o báje s ním spojené není nouze. Nejraději mám tu o pánovi a čertu. V 17. století prý na zámku žil velmi krutý vůči poddaným i měšťanům Jan Tümling z Lövenberku. Původně snad byl pasákem dobytka, jemuž k dobrému bydlu dopomohl sám ďábel. Ten se mu pravidelně připomínal zvoněním velkého zámeckého zvonu: „Tim-ling, tim-ling!“ Za sedm let si pro svého dlužníka přišel. Tümling se ale bránil, proto jím čert mrštil o stěnu zámku. Až do dnešních dob se čas od času na zdi obrácené k městu objevují nezabílené červené skvrny! Zámek je vyhlášený mezi milovníky dýmek. Ve svých zdech totiž ukrývá největší sbírku dýmek a kuřáckých potřeb. Zastoupené jsou fajfky hliněné, porcelánové, dřevěné, pěnovky i celé plechové. K vidění jsou indiánské kalumety, africké ebenové, stejně jako orientální vodní dýmky. Působivý je pohled na desítky krásně vyřezávaných pěnovek, stejně jako na řady malovaných porcelánek. Dokonce se najde i pár moderních kousků z dnes nejrozšířenějšího materiálu – bruyére. Navštívíte-li zámek Jánský vrch v červenci nebo srpnu, a chcete-li ho ukázat také svým dětem nebo vnukům, poptejte se na komentované prohlídky pro děti, o které je zde velký zájem.

Zámek lze navštívit od dubna do září. Foto: MTA

Zámek v Javorníku lze navštívit od dubna do září. Foto: MTA

Zámek se tyčí nad náměstím s krásně restaurovanými historickými domy. Foto: MTA

Zámek se tyčí nad náměstím s krásně restaurovanými historickými domy. Foto: MTA

Zámek Bruntál. Zatímco pány kluky bezesporu zaujme lovecká zbrojnice s trofejemi, řadou historických palných i sečných zbraní a prachovnic, já jsem spíš obdivovala noblesní zámecké pokoje se vskutku nádherným zařízením jednotlivých pokojů z 18. až 20. století. Jídelna vybavená barokními sekretáři, příborníky, stříbrným, cínovým a alpakovým nádobím, portréty příslušníků habsburské dynastie, velmistrů a dalších řádových rytířů nebo holandský salón pro pití kávy s nábytkem z 60. let 18. století a obrazy starých holandských mistrů, římský sál se vzácnou dřevěnou intarzovanou podlahou a památkami antického Říma na nástěnných malbách, knihovna se sbírkou starých tisků. Jedním slovem, šlechta včetně německých rytířů si žila pohodlně a v přepychu. „Bruntálský zámek založili páni z Vrbna ve druhé polovině 15. století. Po Bílé Hoře v roce 1621 připadl jako konfiskát Řádu německých rytířů. Originální je jeho půdorys – má tvar trojúhelníku a pozoruhodné jsou tufitové patrové arkády na nádvoří s 30 metrů vysokou hodinovou věží,“ upozornila mne ředitelka zámku Hana Garncarzová. Renesanční, barokně upravovaný zámek s původním mobiliářem a cennými nástěnnými rokokovými malbami patří k nejvýznamnějším objektům svého druhu ve Slezsku. Nejhodnotnější interiéry této národní kulturní památky jsou zpřístupněny veřejnosti od května do konce října. Zámek obklopuje rozsáhlý park se sochami, zbytky městských hradeb, baštami a jezírkem. Reprezentační sály zámecké expozice jsou využívány ke konání koncertů, divadelních představení i svatebních obřadů.

Zámek je veřejnosti přístupný od dubna do září. Foto: Archiv Euroregionu Praděd

Zámek je veřejnosti přístupný od dubna do září. Foto: Archiv Euroregionu Praděd

Zámecká knihovna. Foto: MTA

Zámecká knihovna. Foto: MTA

viola_s_tuzkou_100Při odchodu z bruntálského zámku si nenechte ujít jeden obraz se zvláštním zvířetem. Traduje se, že autor chtěl namalovat lovecký výjev se zubrem, ale pak zjistil, že vlastně neví, jak vypadá. Tak namaloval medvěda, ovšem s velmi neobvyklým tělem.

Za obřími sochami do Linhartov. Linhartovský zámek byl vybudován v druhé polovině 16. století přestavbou linhartovské tvrze na renesanční sídlo a za dobu svojí existence několikrát zchátral, aby byl v současnosti postupně rekonstruován. Zámek naleznete na půli cesty mezi Krnovem a Městem Albrechticemi, přitom jeho součást – venkovní Salla terena – se nachází už na území Polské republiky. Zdejší kastelán Jaroslav Hrubý připravuje zajímavé expozice mistrů řemesel a lidových tvůrců. Zámek spolu se svými žáky osídlil obřími sochami z kašírovaného papíru. Je přístupný od května do října, ale otevírá se také v čase Velikonoc a adventu pro jarmarky. V zámeckém parku roste památný dub z konce 13. století.

Foto: Archiv Euroregionu Praděd

Foto: Archiv Euroregionu Praděd

Rarita v Žulové. Ze středověkého hradu v Žulové se zachovala jen mohutná válcová věž, která je dnes využita jako zvonice římskokatolického kostela sv. Josefa. Ten byl postaven na místě původního hradu Frýdberk, který z velké části zničila švédská vojska. Hradní ruiny až na věž byly strženy a uvolnily tak místo kostelní lodi. Jediné co z hradu zbylo, je věž…

Netradiční kostel v Žulové. Foto: MTA

 

Ve Vidnavě, která se chlubí městskou památkovou zónou, nepřehlédněte zámek s renesanční architekturou z poloviny 16. století s dochovanými klenbami a četnými architektonickými detaily. Zbytky ohradní zdi zámeckého areálu nesou pozdně gotický portál ve tvaru oslího hřbetu. Líbí se mi původní valounková dlažba na pravoúhlém náměstí, ale také zdejší měšťanské domy s barokními, klasicistními a empírovými fasádami a štíty. Ve vidnavském Turistickém informačním centru vám rádi sdělí další zajímavé informace.

Opravné domy na vidnavském náměstí. Foto: MTA

Opravené domy na vidnavském náměstí. Foto: MTA

 

viola_s_tuzkou_100Vidnava se pyšní nejstarší provozovanou lékárnou na Jesenicku. Je z roku 1769 a tabletky a další léčiva zde uchovávají v nádherném starobylém nábytku. Takže až budete ve Vidnavě, určitě se za panem lékárníkem zastavte!

Vzácné sakrální stavby

violka-s-fotakemV Jeseníkách se zachovaly vzácné sakrální stavby, dřevěné kaple a kostelíčky i skvostné kamenné kostely. Některé stavby takové štěstí neměly, třeba kostelík na poutním místě zvaném Mariahilf nad Zlatými Horami, který byl zlovolně srovnán se zemí. Ovšem díky štědrosti dárců z několika zemí byl postaven za pouhých pět let roku 1995 nový kostel Panny Marie Pomocné – ochránkyně života. S modlitbou sem přijíždějí věřící z Německa, Polska a samozřejmě také Česka.

Do kaple v Lipkách. Perlou baroka je filiální kostel Navštívení Panny Marie, zvaný kaple V Lipkách. Kdo ji v Rýmařově navštíví, spatří nejhodnotnější historickou památku ve městě i okolí. Je výjimečná už svým oválným tvarem, směle klenutým stropem na čtyřech masivních sloupech s umělým mramorem a freskami. Vytvořil je olomoucký malíř Ferdinand Naboth a jeho tovaryš Jan Kryštof Handke z blízkých Janovic. Ten po předčasné smrti mistra výzdobu kostelíku v roce 1715 dokončil. Na jeho samostatnou práci – rozměrnou fresku nad vchodem – mne upozornila Petra Malá z Městského muzea v Rýmařově. V dobách válek, morů a živelných pohrom bývala katolická svatyně cílem prosebných procesí z celého kraje. Nově opravená kaple, která nebyla nikdy vážněji poškozena, je jedinečným dokladem původní barokní stavby včetně vybavení.

Kaple v Lipkách. Foto: Miloslav Marek

Kaple v Lipkách. Foto: Miloslav Marek

Slezský krnovský Kopeček. Patnácté září bývá v církevních kalendářích označeno jako svátek Panny Marie Sedmibolestné. V neděli, která je blíže k tomuto svátku, se věřící lidé sjíždějí z širokého okolí do Krnova, aby se zúčastnili hlavní poutě na cvilínském kopci, kde se vypíná k nebesům duchovní perla Slezska – kostel Panny Marie Sedmibolestné.Tradice poutí na vrch Cvilín je stará více než 300 let a zachovala se dodnes. Zájem o návštěvu kostela neutuchá po celý rok. Dvouvěžový barokní skvost si prohlédneme zvenčí, a když pak vstoupíme do hlavní lodi, naše první kroky vedou k oltáři s obrazem Panny Marie Sedmibolestné. K tomu se vážou legendy o jeho léčivých účincích. Vzácné jsou fresky brněnského malíře Františka Ecksteina z let 1726 a 1727. A kterému osvícenému zakladateli vděčíme za ten nádherný barokní skvost na Cvilíně? Františkánskému řádu minoritů, který do Krnova přišel v roce 1273.

Kostel panny Marie Sedmibolestné. Foto: archiv Euroregionu Praděd

Kostel panny Marie Sedmibolestné. Foto: archiv Euroregionu Praděd

Kostel Narození Panny Marie a klášter minoritů. Pár řádek o minoritech. Tento Řád menších bratří založil svatý František z Assisi a jeho členové nosí černou a někdy i šedou kutnu v pase převázanou bílým provazem s třemi uzly. Ty připomínají tři pravidla řádu: chudobu, poslušnost a čistotu. Po příchodu do Slezska založili minorité v Krnově klášter a kostel Narození Panny Marie. Při návštěvě gotického trojlodního bazilikálního kostela, jehož počátky sahají do 14. století, nelze přehlédnout nádherné rokokové fresky z let 1765 a 1766 malíře Josefa Sterna a jeho žáka Františka Sebastiniho. Restaurátoři na jejich znovuzrození pracovali od roku 1997. Kostel je možné spatřit v jeho původní neobyčejné barevnosti od podzimu 2012.

Ilustrační foto z Krnova: MTA

 

Na koncerty do kostela sv. Ducha. Koncerty v historických chrámech mají neopakovatelnou atmosféru. V krnovském kostele sv. Ducha se hraje vážná hudba, folklór i další hudební žánry. Čas od času tady vystupují studenti Střední umělecké školy varhanářské z Krnova, tradičně v čase adventu. Rádi přijdou zahrát též návštěvníkům, kteří by si při prohlídce kostela rádi poslechli živou varhanní hudbu. Zaposloucháte se do nesmrtelných skladeb českých i světových barokních mistrů, a přitom si prohlížíte nástěnné malby z přelomu 14. a 15. století. Skloubit své přání a zážitek z poslechu hudby chce jediné, obrátit se v předstihu dvou týdnů na pracovnice Turistického informačního centra v Krnově, aby mohly vystoupení varhanářů domluvit.

Koncert sv. Ducha v Krnově. Foto: Archiv Euroregionu Praděd

Koncert sv. Ducha v Krnově. Foto: Archiv Euroregionu Praděd

Krnovská synagoga znovu perlou. Významnou historickou dominantou v centru Krnova je židovská synagoga. Postavil ji v roce 1871 Ernst Latzel v novorománském stylu, přičemž se inspiroval stavbami sefardských Židů. Jako jedna z mála židovských chrámů v kraji byla uchráněna před zničením v době nacistické okupace. Po tříleté rekonstrukci je od roku 2014 otevřena veřejnosti a patří k jednomu z deseti center židovské kultury v naší zemi. Obnovu synagogy provázely zázraky. Ten první přišel v podobě nálezu originální krnovské Tóry. Druhým bylo objevení původních lavic pocházejících z vypálené olomoucké synagogy, které jsou nyní umístěny v krnovském templu. A do třetice se našly v kostele v jedné polské obci původní varhany z krnovské synagogy. Prohlídky se konají od dubna do listopadu.

Krnovská synagoga. Foto: MTA

Krnovská synagoga. Foto: MTA

Od srpna 2012 je celoročně přístupný kostel sv. Benedikta v Krnově – Kostelci, kde se v sakristii nalézají vzácné fresky z první poloviny 13. až první poloviny 15. století. V českém Slezsku nemají obdoby. Návštěvníci obdivují malby znázorňující sedm skutků milosrdenství a sedm smrtelných hříchů, cyklus ze života sv. Benedikta, výjev Korunování Panny Marie nebo Proměnění na hoře Tábor. Věž kostela zdobí hodiny, na něž se složili občané z Krnovska i okolí. S nápadem přišla Věra Unčovská, a protože v plánech z let 1862 až 1863 se s hodinami počítalo, nebyl vlastník kostela ani památkáři proti. Dárci věnovali na instalaci hodin 130 tisíc korun.

Kostel sv. Benedikta. Foto: infokrnov.cz

Pro ty, kteří rádi pozorují město z ptačí perspektivy, doporučuji návštěvu krnovského kostela sv. Martina, který je po rekonstrukci opět zpřístupněn veřejnosti. Nově si lze prohlédnout i kostelní věž. Na jejím vrcholu se nachází byt hlásného, který ve věži bydlel až do roku 1909. Z historie víme, že kostel, vybudovaný zhruba před 700 lety, měl původně jen jednu věž. Tu druhou přistavili až v 16. století, a to i s ochozem. Sloužila městskému věžnému k jeho obchůzkám.

Kostel sv. Martina. Foto: Monika Vyležíková

Kostel sv. Martina. Foto: Monika Vyležíková

Pocta pro Pannu Marii Sněžnou. Psal se rok 1755, když se královský rychtář města Uničova Ferdinand Gröschelsberger vydal lesem k rudskému mlýnu pod Rešovskými vodopády. Cestou se jeho koně splašili a neovladatelný vůz skončil na dně hluboké rokle. Jenže zbožnému rychtáři se jako zázrakem nic nestalo, a tak v obci Ruda nechal vystavět kostel zasvěcený Panně Marii Sněžné. Tři roky po zahájení stavby se tady věřící sešli na první bohoslužbě. Není to však jediná církevní památka, o kterou se uničovský rychtář v obci Ruda u Rýmařova zasloužil. Pustil se do výstavby poutní křížové cesty, která vede od barokního poutního kostela až na Křížový vrch. Kulturní památka z 60. let 18. století je pozoruhodná čtrnácti zastaveními, reprezentovanými uměleckými plastikami ve tvaru srdce na dříku.

Procházka kolem Křížové cesty. Foto: M. Marek

Židovský hřbitov v Osoblaze. Přes 300 náhrobků se dochovalo na starém židovském hřbitově v Osoblaze. Podle historických nálezů první zmínky o pochování Židů na tomto posvátném místě pocházejí ze středověku. Náhrobní kameny jsou slezského typu a jsou u nás unikátem. Židovský hřbitov patří k nejcennějším v České republice a řadí se k nejvzácnějším kulturním památkám Moravskoslezského kraje.

Židovský hřbitov v Osoblaze. Foto: MTA

Židovský hřbitov v Osoblaze. Foto: MTA

V Bílé Vodě na hranici s Polskem. Býval to kdysi zapomenutý kraj. To byl také důvod, proč se obec Bílá Voda od roku 1950 až do roku 1989 stala domovem pro řeholní sestry z patnácti řádů a kongregací. Přes 700 sester tak našlo poslední místo odpočinku na místním hřbitově, který byl v roce 2000 prohlášen kulturní památkou. Řádové sestry se zapojily do společenského života v obci, pomáhaly některým dětem s učením a v roce 1985 založily provozovnu, v níž začaly vyrábět hostie. Pro liturgické potřeby se jich ročně zhotoví dvacet miliónů kusů. Koupit si je nemůžete, ale suvenýr si z Bílé Vody přece jen odvezete. Pečou se tu totiž také tradiční kulaté lázeňské oplatky a koupíte je přímo v provozovně nazvané Unita. Směle do ní vstupte. Za prohlídku totiž stojí zajímavá expozice věnovaná historii výroby hostií v Bílé Vodě. Vystaven je zde též liturgický oděv kněze, modlitební kniha z poloviny 17. století a fotografie ze života řádových sester.

Hřbitov, na němž jsou pochovány řádové sestry z Bílé Vody. Foto: MTA

Hřbitov, na němž jsou pochovány řádové sestry z Bílé Vody. Foto: MTA

Hostie pro liturgické potřeby. Foto: MTA

Hostie pro liturgické potřeby. Foto: MTA

viola_s_tuzkou_100Těší mne, že mnozí lidé znovu nacházejí vztah k místům, která byla tolik důležitá pro naše předky. I díky tomu v Mnichově, místní části Vrbna pod Pradědem, znovu vyrostla malá kaplička vonící smrkovým dřevem. Postavili ji místní nadšenci, z nichž většina si ještě z dětských let pamatuje její předchůdkyni, Schnaubelovu kapli ze 17. století. Stála opodál až do konce 70. let minulého století. Zapomenuta, bez péče člověka chátrala, až se zbortila. S nápadem obnovit kapličku přišel jeden z chalupářů Petr Havlíček. Povídal si v místním hostinci se známými, chlapi pak dali hlavy dohromady a vymysleli, jak to provést. Kapličku už postavili a nechali zasvětit Panně Marii. Druhá kaplička o rok později vyrostla v místní části Železná, na základu staré kapličky Panny Marie Sněžné z roku 1878. Obnovit ji dala vrbenská radnice.
Bohulibý je rovněž záměr občanského sdružení Kostelík v horách, které vybudovalo v Dlouhé Dolině v Horní Lipové pravoslavný kostelík a památník válečným zajatcům z doby 2. světové války. Připomíná jména šesti tisíc zajatců z let 1939 až 1945, kteří pracovali a umírali na Jesenicku. Povětšinou šlo o zajatce ze zemí bývalého SSSR, které po válce čekal osud tzv. vojenských zrádců.

Do muzeí a galerií

Znovu na zámek, tentokrát do muzea. Schválně, už jste drželi v ruce šídlo, hrnčířské hladítko nebo jste si pohladili ptáčka či zaječí kožíšek? Tak to všechno a ještě mnohem více můžete vyzkoušet ve stálých expozicích Příroda Bruntálska a Řemeslo má zlaté dnoMuzeum, které sídlí v bruntálském zámku, sáhlo při jejich vytváření do rozsáhlých fondů vlastivědných a uměleckohistorických sbírek. Ty vybudovalo během téměř sto-pětileté historie. V muzejní knihovně s více jak jedenácti tisíci svazky si můžete vypůjčit v běžných knihovnách nedostupné odborné a regionální tituly.

Bruntálský zámek. Foto: Archiv Euroregionu Praděd

Městské muzeum Rýmařov. Řadu unikátních předmětů dokumentujících historii regionu od pravěku do 20. století najdeme ve zdejším muzeu. Většina pochází z archeologických průzkumů města a okolí. Patří k nim třeba římská mince z 1. století našeho letopočtu, která je, jak mi prozradila ředitelka muzea Růžena Zapletalová, nejstarším prokazatelně v Rýmařově nalezeným předmětem. Ovšem expozice věnovaná dolování zlata a dalších rud je nepřekonatelná. V rýmařovském muzeu jsou rovněž vystaveny církevní hedvábné brokáty, kněžské ornáty, ale i část produkce Hedvy Rýmařov. Prohlédnout si můžete nástroje a stroje pro zpracování textilu a textilní suroviny. Seznámíte se s historií textilnictví na Rýmařovsku od jeho počátků v 18. století až k dnešním dnům.

V expozici jsou představeny i církevní hedvábné brokáty, kněžské ornáty, ale i část produkce Hedvy Rýmařov a řadu nástrojů a strojů pro zpracování textilu a textilní suroviny. Návštěvník se seznámí s historií textilnictví na Rýmařovsku od jeho počátků v 18. stol. až k dnešním dnům. Foto: MTA

V muzeu jsou rovněž vystaveny kněžské ornáty. Foto: MTA

Za procesy s čarodějnicemi do Šumperku. Mráz po zádech mi běhal ve starobylém sklepení tzv. Geschaderova domu, vždyť o nejtemnějším období šumperských dějin inkvizičních čarodějnických procesů z druhé poloviny 17. století mi vyprávěl samotný hlavní inkvizitor Boblig z Edelstadtu. Za oběť mu padlo pětadvacet obyvatel města. O době a nesmírné krutosti vypovídají kopie inkvizičních příruček a rozsudků nad lidmi obviněnými z čarodějnictví a repliky mučících nástrojů. V duchu jsem nesmírně obdivovala statečnost tehdejšího majitele domu Heinricha Peschkeho. Znalostí tajemství výroby tripu (polosametu), snad jediné svého druhu na evropském kontinentu, hodně zbohatl. A to byl asi hlavní důvod, proč byl spolu se svou ženou obviněn z čarodějnictví a vystaven nelidskému, 12 let trvajícímu mučení. Nikdy se totiž nepřiznal.

Starobylé sklepení tzv. Geschaderova domu. Foto: Archiv Euroregionu Praděd

Starobylé sklepení tzv. Geschaderova domu. Foto: Archiv Euroregionu Praděd

Flemmichova vila v KrnověVilu krnovského textilního továrníka Theodora Flemmicha nemůžeme v žádném případě minout. Pokud půjdeme od železniční zastávky Krnov-Cvilín po Hlubčické ulici směrem do centra, neujde naší pozornosti monumentální neoklasicistní rezidence důstojně usazená v zahradě na břehu řeky Opavy. Při vstupu mne vítala branka s klepadlem ve tvaru lidské ruky se jménem původního majitele. V dřevem obložené schodišťové hale pak doslova vévodil sloupek zábradlí, bohatě zdobený vyřezávanými ptačími motivy. Zaujaly mě vitráže se symboly zvěrokruhu, oddělující halu od zimní zahrady, i vitráže s heraldickými znaky města Krnova a historického Slezska. „Mimořádně je řešeno zázemí vily. Osobně se mi velmi líbí důmyslné sušáky prádla ve sklepě, jde o dřevěný závěsný systém ve vytápěné místnosti. Myslím si, že to byla vlastně sušička, jen obřích rozměrů,“ sdělil mi muzejní pedagog Stanislav Klívar. Vilu, která je na seznamu nemovitých kulturních památek, nechal T. Flemmich postavit v roce 1914 podle projektu vídeňského architekta Otto Prutschera jako své rodinné sídlo. Flemmichova rodina ji obývala do roku 1948. V ojedinělých prostorách se v současnosti konají výstavy, místo tu mají také dlouhodobé expozice krnovského muzea.

Flemmichova vila. Foto: MTA

Flemmichova vila. Foto: MTA

Do Pradědovy galerie k Halouzkům. Určitě evropskou raritou je Pradědova galerie u Halouzků v Jiříkově. Na osmi hektarech je rozmístěno více než 450 vyřezaných plastik, jejichž autorem je řezbář Jiří Halouzka. Jen betlém v životní velikosti tvoří přes 240 soch. Nechybí zde ovečky, sloni nebo velbloud. Výjimečné dílo drží titul Největší betlém na světě, vyřezaný v životní velikosti, a ocenění Asociace betlémářů v Římě. Po galerii provádí sedm Halouzků. Nevěříte? Jsou dřevění a stačí na nich zmáčknout tlačítko. Mluvící socha hned nato sdělí všechny zajímavosti. Dominantou je přesto socha vládce jesenických hor – Děd Praděd. Tyčí se do výše 10,4 metru a váží celých 15 tun. A co je vůbec nejlepší? Nikdo vás tady neokřikne, když si na exponát sáhnete. A zatímco si děda s babičkou nebo táta s maminkou dávají kávu, děti si mohou vylézt třeba na medvěda či zebru. Sedm desítek daňků, tentokrát zaručeně živých, můžete nerušeně sledovat z pozorovatelny. A ještě jeden unikát. Je jím obří dřevěný obraz Pradědova říše. Původně visel ve staré kamenné rozhledně na vrcholku Pradědu, která se zřítila a zničila vše včetně obrazu. Nové ztvárnění Pradědovy říše je vyřezáno z 24 lipových kmenů, měří 5,5 x 2,2 m a naleznete ho v jedné ze zastřešených částí expozice. Všechny zmíněné dominanty jsou zapsány do české knihy rekordů. U Halouzků mají otevřeno celoročně den co den, i kdyby trakaře padaly a draci vzduchem létali!

Drak z Halouzkovy galerie. Foto: Archiv Euroregionu Praděd

Drak z Halouzkovy galerie. Foto: Archiv Euroregionu Praděd

Svět ještěrů i pohádkových bytostí v Hynčicích. Chcete vyrazit do pravěku a nemáte chuť utrácet za stroj času? Pak nezapomeňte navštívit domek číslo 33 v Hynčicích. Zahradu Františka Jaicha v areálu Eldorádo zabrali pravěcí ještěři téměř v životní velikosti. Tvůrce Eldoráda i pokračovatelé k tomu nepotřebovali žádný Jurský park ani hollywoodské peníze. Vystačili si s betonem, dráty, kbelíky barev a šikovností vlastních rukou. S veleještěry tu žijí Jeníček a Mařenka, Sněhurka s trpaslíky, jeskyni obývá Rumcajs s Mankou.

V zahradní galerii se líbí především dětem. Foto: Archiv Euroregionu Praděd

V zahradní galerii se líbí především dětem. Foto: Archiv Euroregionu Praděd

 

viola_s_tuzkou_100Mít svou židli štamgasta. To by se líbilo určitě každému, mít v některé hospůdce svou židli štamgasta. Jak taková židle vypadá, můžete zjistit při návštěvě nejvýše položené osady Jeseníků Rejvízu (778 m n. m.) a tamního stejnojmenného penzionu. Nahlédnete- li do šenku, stojí tam, jako by čekaly na pravidelné hosty. Opěradla židlí z počátku 20. století nesou karikaturu štamgastů, mužů i žen, a jsou kolorovaným řezbářským dílem bratrů Braunerových.

 

Doporučujeme technické památky

vozicekS dědou se někdy přeme, co je ještě historický unikát a co už ryze technický. Tak to splývá, jako třeba u Ondřejovic. Když teď se mnou putujete krajinou, všímáte si zástavby? Jak vypadají původní venkovské chalupy, čím se liší třeba od těch na Valašsku? Tradiční jesenický domek je postaven z materiálů dostupných v místě a umně zasazen do terénu. Natočen bývá tak, aby ani větrné smrště nepoškodily střechu. Objekt mívá nižší přízemí oproti štítu a pod ním méně výraznou podlomenici, valba bývá jen drobná. Jednolitá sedlová střecha kryje současně obytnou i hospodářskou část stavení. Také okna jsou jiná, než u dnešních novostaveb – zasazena v rovině se stěnou, nemívají hrubý kříž, ale zpravidla čtvercové tabulky skla s jemnými příčlemi. U některých stavení jsou nad vstupem do domu vikýře. A jestli u některého starého domu najdete balkon, určitě mi napište, kde. Našli byste docela určitě raritu. Ale o to více může překvapit, že se pyšníme i architekturou rodáka z jihomoravské Brtnice Josefa Hoffmanna, který proslul zejména při svém působení ve Vídni v dobách secese. Jím navržený palác Stoclet v Bruselu byl zapsán na seznamu UNESCO. Postavil dům pro Sigmunda Berla v Bruntále (dnes Spolkový dům Mariany Berlové) a vily pro Fritze a Leopolda Grohmannovy ve Vrbně pod Pradědem. Hoffmannovi se přičítá také vila v Pochni stojící opodál areálu Stará továrna i užití vypouleného tvaru střech u několika objektů v obcích na Vrbensku. Máme tady i jiné perly architektury, za všechny alespoň komplex lázeňských objektů v Karlově Studánce postavený v jednotném čistém stylu a strohé barevnosti. Ale teď už vám představím některé technické unikáty.
Zářný příklad péče o původní zástavbu na vesnicích dává řada obcí. Třeba v Dolní Moravici jsou hrdi na dochovanou místní lidovou architekturu z poloviny 19. století. Podobně tak v Malé Morávce a Heřmanovicích, kde stojí k radosti místních i turistů ještě stavení z 18. století. V Holčovicích zůstal ucelený soubor památkově chráněné architektury východosudetských domů. Podmanivou krásu vnímám také při průjezdu obcí Bělá pod Pradědem a Domašov, staré opečovávané domky jsou mistrně posazeny na svazích, jakoby
z nich přímo vyrostly. A když ještě ve vesnicích pečují o památné stromy, jako třeba velkolistou lípu v Dolním Václavově, je to vskutku radost.

Vápenná pec v Razové. Staletá stařenka je schovaná v lesíku, takže ji z cesty skoro vůbec neuvidíte. Řeč je o vápenné peci, kterou naši předci vybudovali v roce 1912 z hrubého lomového kamene. Členové Klubu Za starý Bruntál tento technický unikát v roce 2001 zrekonstruovali a zpřístupnili veřejnosti. Pec dříve sloužila k pálení vápna z vápence, který se v dané lokalitě těžil. Topilo se v ní dřevem a shora se na pec pokládal vápenec. Zhruba po čtyřiadvaceti hodinách pálení nad pecí ustal dým a vápno se odváželo stavebníkům. Lorenzova-Vavřincova huť v údolí lapků. Tato ojedinělá technická památka starého hutnictví stojí na Drakově na trase z Mnichova na Rejvíz v údolí říčky Černá Opava. Bratři Krischovi ji vybudovali kolem roku 1807 a je opravdu jediným dochovaným exponátem svědčícím o proslulé železářské oblasti sudetské. Historické prameny uvádějí, že v prvních nízkých pecích, tzv. dýmačkách, se železo tavilo velmi zdlouhavě. Nebyly to železárny, jaké známe například z dnešní Ostravy. Aby se pokácené stromy, z nichž se v milířích pálilo dřevěné uhlí, nemusely daleko vozit, hutě byly budovány přímo v lesích. Ta Vavřincova nám zůstala díky nadšencům ze Spolku Přátelé Vrbenska dodnes. Je vysoká zhruba 11 metrů, základnu má o půdorysu 6,5 x 6,5 m. Tato unikátní technická památka je jednou ze zastávek na trase naučné stezky Údolím lapků z Drakova, která kopíruje středověkou kupeckou cestu. Nechápete, proč byl tento přírodní kraj pojmenován zrovna po lapcích? Podél Černé Opavy putovali z Olomouce až do Polska kupci, zlatokopové, horníci i potulní rytíři. A na ně často číhali loupežníci. Mezi lidem se dokonce proslýchalo, že oloupené nešťastníky shazovali ze skály.

Vápenná pec se nachází asi 2 km od obce Razová směrem k Leskovci nad Moravicí. Informační cedule vás navedou až k unikátní technické památce. Foto: Archiv Euroregionu Praděd

Vápenná pec se nachází asi 2 km od obce Razová směrem k Leskovci nad Moravicí. Informační cedule vás navedou až k unikátní technické památce. Foto: Archiv města Bruntál

Dřevouhelná huť je významnou technickou památkou. Foto: Archiv Euroregionu Praděd

Lorenzova-Vavřincova řevouhelná huť je významnou technickou památkou. Foto: Archiv Euroregionu Praděd

Údolí ztracených štol v Ondřejovicích. Kousíček zlata na památku si z Ondřejovic můžete odvézt, budete-li mít trochu štěstí. V romantické a malebné krajině Zlatohorska nadchne replika středověkých hornických mlýnů s naučnou stezkou Údolí ztracených štol. Je dlouhá dva kilometry a má dvanáct zastavení. Vydáte-li se po ní, poznáte, jak předkové dobývali zlato. Než kovkopové rudu dopravili k mlýnům poháněným vodními koly, museli nejdříve razit šachty do skal a potom ji vytěžit a do mlýnice dopravit. A pak hledat a hledat blýskavý kov… Když jsem jela do Ondřejovic poprvé, byla jsem zvědavá, je-li pravda, co se píše v mnohých průvodcích. Prý tu teče voda do kopce. Tato rarita je jedním ze zastavení naučné stezky a tento optický klam vskutku stojí za zhlédnutí. Zlatorudný skanzen najdete při cestě ze Zlatých Hor do Ondřejovic. Otevřen je od května do října, v listopadu jen za dobrého počasí.

Zlatorudné mlýny ve Zlatých Horách. Foto: Stanislav Juga

Zlatorudné mlýny ve Zlatých Horách. Foto: Stanislav Juga

Rýžování zlata si návštěvníci mohou vyzkoušet. Foto: Archiv Euroregionu Praděd

Rýžování zlata si návštěvníci skanzenu mohou vyzkoušet. Foto: Archiv Euroregionu Praděd

Pro milovníky železnice

Vláčkem na romantický výlet. Vydáte-li se z Třemešné do Osoblahy po silnici autem nebo na kole, ujedete vzdálenost kolem 15 kilometrů. Usednete-li však do historického vláčku a zamíříte do stejného cíle po nejstarší úzkokolejné železniční trati ve střední Evropě, najedete o pět kilometrů více. Ne, stavitelům dráhy nešlo v roce 1898 o romantický zážitek, kvůli kterému by dráhu s rozchodem 0,76 metru záměrně klikatili. Byť se v některých průvodcích dočtete, že museli vyhovět tehdejšímu nařízení o minimální délce nové trati 20 km, není to pravda. Důvod byl prozaičtější: nesouhlas tehdejších sedláků s prodejem cenné půdy. Ti způsobili, že si dnes náramně užíváte jízdy po trati vedoucí přes čtyři mosty a 102 oblouků. Vláček jezdí od června do srpna. O letních prázdninách se můžete svézt každou sobotu a neděli a také o státních svátcích. Po úzkokolejce se však můžete vydat kterýkoliv den v roce běžným vlakem. Vypadá jako ze začátku minulého století, šine si to po stejné trati (jiná zde nevede) a vozí místní obyvatele do práce, na výlet, za přáteli.

Osoblažka přináší romantické zážitky. Foto: David Chovančík

Osoblažka přináší romantické zážitky. Foto: David Chovančík

Cestující v Osoblažce, která byla právem zařazena mezi technické památky Moravskoslezského kraje. Foto: Archiv Euroregionu Praděd

Nadšení pasažéři v Osoblažce, která byla právem zařazena mezi technické památky Moravskoslezského kraje. Foto: Archiv Euroregionu Praděd

Z Bruntálu do Malé Morávky po jednokolejce.Mezi přáteli jednokolejné regionální železniční trati mezi Bruntálem a Malou Morávkou zavládl počátkem roku 2011 smutek. Ministerstvo dopravy ČR totiž rozhodlo zrušit několik tratí a mezi nimi i tu jejich historickou 312-ku. Tlak Klubu železničních cestovatelů, Společnosti přátel muzea Kapličkový vrch, představitelů obce Malá Morávka a dalších příznivců historické trati byl tak silný, že po půlroce ministr dopravy zrušil původní rozhodnutí zastavit provoz na 17kilometrové jednokolejce mezi Bruntálem a Malou Morávkou. To bylo radosti! Vždyť cestujícím slouží od 31. května 1901 a dnes je vyhledávanou technickou zajímavostí díky unikátnímu převýšení 42 promile. Odborníci tvrdí, že jde o trať s největším stoupáním ve střední Evropě. Vlak je po trati vypravován ale jen výjimečně, aktuální termín lze telefonicky zjistit u Společnosti přátel muzea Kapličkový vrch.

Rychlík staví na horském sedle. Železnice do třetice. Jeseníky drží ještě jeden prim – mají nejvýše položenou rychlíkovou stanici v republice. Je to Ramzová v nadmořské výšce 760 m, na železniční trati 292 Jeseník – Hanušovice, která byla zprovozněna v roce 1888. V okolí Horní Lipové železnice prochází několika údolími, která zdolává v obloucích a po viaduktech. Trasa s poměrně velkým převýšením i přes 30 promile bývá nazývána Slezským Semmeringem a její muzeum najdete ve stanici Horní Lipová. Vstup je možný po dohodě s výpravčím prakticky denně.

Železniční nostalgie. Do Horní Lipové jsem se vydala kvůli speciálnímu razítku na pohlednici pro mého dědu, který od mládí miluje vlaky. Razítko vyrobil pan Říha z Boskovic nejen pro místní železniční stanici v nadmořské výšce 610 metrů, ale také pro Ostružnou, Brannou a Ramzovou. Na otisku z Horní Lipové nechybí název Slezského Semmeringu, jehož muzeum najdete právě v této železniční
stanici. Pamětníci se při pohledu na ruční pumpu džberovku, elektromechanické stavědlo, spoustu různě tvarovaných svítilen, starých cedulí a dalších vzácných exponátů zasní, jaké to kdysi na dráze bývalo. Ještě dnešní padesátníci si vzpomenou na jízdenky z tvrdé lepenky. Ty mají v muzeu také, včetně zásobníků, do nichž se hnědé kartičky rovnaly a třídily podle délky trasy a ceny. Jednu jízdenku dostanete na památku. Slouží totiž jako muzejní vstupenka.

Muzeum Slezského Semeringu v Horní Lipové. Foto: MTA

Muzeum Slezského Semmeringu v Horní Lipové. Foto: MTA

viola_s_tuzkou_100Na Jesenicku se za technickými památkami vypravte třeba i do Velkých Kunětic, kde najdete přímo v centru obce dvojici dochovaných šachtových vápenek z 2. poloviny 19. století. Vápenku kuželovitého tvaru, pocházející z roku 1856, najdete též v Supíkovicích. Mě láká poznat i zdejší jámový mramorový lom, nějak si ho nedovedu představit. Stejně tak, jak dlouho se k nám do kraje dostávalo 72 bludných balvanů hornin švédského, baltského a finského původu, které objevíte v parčíku u koupaliště ve Velké Kraši. Malým zázrakem, rovněž ryze přírodním, jsou u Kobylé nad Vidnávkou Venušiny misky. Kopec Smolný vrch s malým skalním městem a skalními prohlubněmi o průměru jednoho metru a objemu až 500 litrů je národní přírodní památkou.

Mlýnský náhon v Bruntále. Technickou lahůdku zejména vodohospodářským odborníkům nabízí klub Za starý Bruntál. Právě ten se zasloužil o zpřístupnění expozice Mlýnský náhon. Vždyť první zmínky o této historické raritě, právem zařazené do evropské sítě muzeí, pocházejí z roku 1579. Odborníci žasnou při studiu dochované mapy, kde je znáorněn přívod mlýnského ná honu od Starého Města včetně zakresleného velkého mlýnu a také malého mlýnu se zpětným přítokem do Černého potoka. Pavel Rapušák, předseda Klubu Za starý Bruntál, mi ukázal dvourozměrné i třírozměrné vzácné artefakty, které se podařilo zachránit. Dochovaná historická dokumentace svědčí o tom, že naši předci vymysleli vskutku důmyslný systém, který ve městě fungoval až do období kolem roku 1900, kdy objekt koupil Řád německých rytířů a vybudoval zde nemocnici a také malou vodní elektrárnu. Ta sloužila do roku 1945. Všechny etapy historie vodních mlýnů včetně dalších zajímavostí o vodě a jejím využití ve městě jsou znázorněny na mapě, kterou fandové z Klubu Za starý Bruntál vydali ve spolupráci s městem. Expozice se nachází v areálu Všeobecné zdravotní pojišťovny a průvodcovské služby zajišťují celoročně členové klubu vždy po telefonické dohodě aspoň jeden den předem.

Archivní foto klubu Za starý Bruntál

Torzo turbíny v Malé MorávceHaagova turbína kdysi poháněla jeden z provozů Müllerovy papírny. Její torzo najdete u křižovatky směrem na Karlov pod Pradědem. Historický exponát, který byl rovných 60 let zahrnut pod úrovní zahrady jednoho místního domu, dokumentuje činnost moráveckých provozů ze 70. let 19. století. Dnes je turbína technickou zajímavostí spolu s dalšími patnácti náhony, které se z celkových devatenácti dochovaly. Náhony jsou v terénu označeny poutači a popisem. Ještě začátkem minulého století v nich proudila voda, která byla hlavním hnacím médiem turbín a lopatkových kol, jež poháněla katry, buchary, mlýny na papír a případně vyráběla i elektřinu. Turbína, která je v provozu od roku 1921, dodnes pracuje v malé elektrárně pod Malou Morávkou u cesty na Václavov.

Schindlerova stodola. Najdete ji v Malé Morávce asi 300 metrů od křižovatky na Karlov pod Pradědem ve směru na Karlovu Studánku. Objekt má střešní samonosnou lamelovou konstrukci, která dává stavbě charakteristický tvar. Stodola byla vystavěna v letech 1935 až 1937 na objednávku zdejšího hospodáře Rudolfa Schindlera a v současné době v ní sídlí místní soukromé muzeum. Pro veřejnost je otevřeno od května do října.

Za kosáky do Karlovic. Obdivuji muže, kteří ještě umí kosit trávu ručně. Ocelkou si kosu nabrousí a louku pěkně posečou. Pokos za pokosem. Že se nejlépe seče brzy ráno za největší rosy, to jsem se dozvěděla až loni v červnu v Karlovicích, kde zorganizovali soutěž o nejlepšího sekáče. Tam jich panečku bylo! A proč zrovna v Karlovicích? Mají totiž Kosárnu. Říká se tak bývalému starému mlýnu z roku 1600, který byl prohlášen za chráněnou technickou památku. Současnou podobu zděného objektu s dřevěnou nástavbou a vysokými štíty – typickou a dnes ojedinělou zachovalou architekturou – získal v roce 1759. V pozdějších letech zde pak vznikla kovárna, v níž se vyráběly kosy – v místních podmínkách velmi žádané nářadí. Různé druhy kos, stejně jako další zemědělské nářadí, si můžete mimo jiné prohlédnout v muzejní expozici. Kosárna se nachází v centru obce a je otevřena celoročně.

Kosárna v Karlovicích. Foto: Archiv Euroregionu Praděd

Kosárna v Karlovicích. Foto: Archiv Euroregionu Praděd

Oko Jeseníků fascinuje

nordic-walkingNavštívit Jeseníky a nevidět jeden ze sedmi divů České republiky? To ani náhodou! Pro vodní dílo Dlouhé Stráně hlasovalo 105 603 čtenářů portálu www. idnes.cz v internetové anketě v roce 2005. Ve finále se elektrárna stala dokonce největším divem České republiky, když za sebou nechala tak významné české památky jako například hrad Karlštejn, Pražský hrad nebo zámek Hluboká.

Přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé Stráně. Má tři nej: Je vybavena nejvýkonnější reverzní vodní turbínou (325 MW) v Evropě, mezi vodními elektrárnami v České republice má největší celkový instalovaný výkon (650 MW) a využívá největší spád (510,7 m) v ČR. Zajímavá je i jinak – elektrárna je v podzemí, skryta v obří kaverně. Pod zemí jsou dva přivaděče spojující horní nádrž se spodní a dvě soustrojí, rovněž dva odpadní tunely o průměru 5,2 metru. Oko Jeseníků, jak přečerpávací vodní elektrárně (PVE) říkáme, leží v katastru obce Loučná nad Desnou. Velikost nádrže si nejlépe uvědomíte, když ji pozorujete z letadla. Vždyť zabírá plochu zhruba 15,4 ha, tedy dvaceti fotbalových hřišť! Horní nádrž v nadmořské výšce 1 350 m má objem 2,72 mil. m3, spodní nádrž pak 3,4 mil. m3. Elektrárna plní v elektrizační soustavě hned několik funkcí. V době, kdy je v síti přebytek energie, se voda čerpá z dolní nádrže do horní. Když pak přijde energetická špička, voda se pustí dolů a Dlouhé Stráně vyrábějí elektrický proud.

Pohled na Oko Jeseníků z letadla. Foto: Archiv Euroregionu Praděd

Jak se k elektrárně dostanete? Exkurze jsou po předchozí rezervaci organizovány z lyžařského areálu Kouty nad Desnou, což je tak 10 minut chůze od vlakového nádraží. Spolu s průvodcem pak mají jednotlivci, skupiny a odborníci možnost navštívit elektrárnu celoročně. V letní sezóně zejména rodiny s malými dětmi a také senioři vyjíždějí šestisedačkovou lanovkou na Medvědí horu, odkud se k horní nádrži PVE mohou svézt kyvadlovým minibusem. Mnozí návštěvníci se vydají na zhruba čtyřkilometrovou procházku s dvousetmetrovým převýšením pěšky, na kole nebo také s kočárky, které bez problémů vyveze lanovka. Zájemci o exkurzi, kteří si na delší procházku netroufají, mohou vyjet k nádrži i autobusem. Odjíždí se od autobusové zastávky poblíž informačního centra v Koutech nad Desnou.

viola_s_tuzkou_100Chystáte se na Krnovsko a máte doma nepotřebné vidle? Přibalte je. Mohou být i rezavé, bez násady nebo poškozené. Pod heslem „Kdo nedaruje vidle, není Čech“ a „Národ sobě“ odstartovali vidláci z Lichnova sérii vidlobraní, neboli celonárodní sbírku vidlí. Už se jim podařilo získat přes sto exponátů pro založené Muzeum vidlí a nakročit tak k vytoužené tisícovce.

Za čerpači do Velkých Losin. Zavítají- li milovníci historických památek do Velkých Losin, neopomenou navštívit čerpače, kteří zhotovují papír z bavlny a lnu stejným způsobem jako jejich předkové kolem roku 1596, kdy místní manufakturu na výrobu papíru založil Jan mladší z Žerotína. Turisté se mne často ptají, proč se dělníci nazývají čerpači. Až je vidí při práci, vše hned pochopí. Obdivují staletý rituál, který se nemění, a také vy si ho můžete vyzkoušet. Jednotlivé listy totiž vznikají nabíráním, tzv. čerpáním papíroviny, na čerpací formy – síta. Na síto si naberete řídkou kaši z rozmělněných rostlinných vláken a vody a vytvoříte z ní tenoulinkou vrstvu budoucího archu papíru. Ta se pak přenese na vlněnou podložku a poté putuje mezi desky lisu. Pak se papír usuší a vyžehlí. Každý z návštěvníků si může zhotovit dva papíry o formátu A4. Zavítáte-li k čerpačům v červenci nebo srpnu, je vám dopřáno vyrobit si navíc i obálku a pečeť. Své výtvory si v létě můžete zhotovit i v tvůrčí dílně a pak je třeba porovnat s těmi nádhernými vzory papíru vystavenými v muzejní galerii. Nejenže jsou vysoce kvalitní, ale mají také staletou trvanlivost. Při prohlídce papírny, kterou v roce 2002 česká vláda prohlásila za národní kulturní památku, se seznámíte s výrobním postupem a prohlédnete si autentická stěžejní pracoviště starobylého provozu výroby ručního papíru. Muzeum je otevřeno celoročně.

Ruční papírna ve Velkých Losinách. Foto: MTA

Ruční papírna ve Velkých Losinách. Foto: MTA

Při letní návštěvě papírny si můžete vyrobit svůj originál. Foto: MTA

Při letní návštěvě papírny si můžete vyrobit svůj originál. Foto: MTA

Do Mnichova a Vrbna za skláři. Mnichov je název místní části Vrbna pod Pradědem a je místem, kde se daří sklářskému řemeslu. V rodinných hutích obdivuji ručně zhotovené repliky historického lesního skla protkaného drobnými bublinkami. A proč se mu říká lesní? V dřívějších dobách ve 14. až 16. století skláři vyráběli skleněné džbány, karafy, vázy, tupláky, likérky, kalichy a další užitkové sklo přímo v lesích. Pece vytápěli bukovým dřevem a když palivo kolem spotřebovali, přesunuli se s výrobou o kus dál. Jak si skláři dokáží poradit s foukáním replik historického lesního skla, to můžete sledovat přímo v provozu rodinných hutí. Tady v Mnichově i v centru Vrbna jsou sklářští mistři na exkurze zvyklí a nikoho neodmítnou.

Na exkurzi v mnichovské sklárně Tomi. Foto: Archiv Euroregionu Praděd

Na exkurzi v mnichovské sklárně Tomi. Foto: Archiv Euroregionu Praděd

Kuttrolf, který se používal již ve 14. století, vrbenští skláři stále zařazují do své nabídky. Němečtí rytíři ho údajně používali pro přepravu vody a nápojů. Karafu ukládali do koženého pouzdra vycpaného slámou. Je tak důmyslně vyrobena, že z ní prý obsah jen tak lehce nevyteče. Na hrdlo, spletené z několika skleněných rourek, si dnes troufnou jen ti nejlepší sklářští mistři.

kuttrolf

Kuttrolf. Foto: Archiv Euroregionu Praděd

 

viola_s_tuzkou_100Pevnosti, někdy též bunkry. Nejen pro pány kluky. Pánové, pozor! Nyní vás zvu na prohlídku bunkrů. Spousta nadšenců je rekonstruuje převážně na své náklady, aby příštím generacím přiblížila tuto část historie Československa. Naše opevnění jsou totiž považována za nejlepší opevňovací systém té doby v EvropěTo mi potvrdil skutečný znalec opevnění Miroslav Urban z Rýmařova. Nedalo mi, abych se nezeptala:

* Proč se ve 30. letech minulého století pevnosti vůbec začaly stavět?
Naše země musela reagovat na hrozící nebezpečí nacistického Německa. Bylo zapotřebí zesílit obranu republiky. Vždyť si jen vezmi tu obrovskou délku ohrožených státních hranic tehdejšího Československa, v němž žilo podstatně méně obyvatel, než mělo Německo. Nebylo tedy možné postavit proti nepříteli odpovídající počet vojáků. Proto Ředitelství opevňovacích prací (ŘOP) začalo v roce 1935 stavět stálá opevnění, která v jistém smyslu dokázala násobit živou sílu.

*Kolik jich bylo vybudováno?
Zhruba deset tisíc lehkých objektů (LO). Lidově jim říkáme „řopíky“. Jsou velké asi jako menší garáž a sloužila v nich posádka o počtu až sedmi vojáků. Kromě toho bylo postaveno necelých 270 těžkých objektů (TO) a ty sloužily pro 20 až 30 vojáků. Velikostně se dají srovnat s rodinnými domky. Jsou většinou dvoupatrové, ovšem s jedním patrem pod zemí.

*Která opevnění by si příznivci bojové historie měli určitě prohlédnout?
GPS data, plánky a fotografi e všech „řopíků“ i těžkých objektů najdeš na webu. Linie opevnění začíná u Třince, pokračuje přes Bohumín, Darkovičky, Opavu, Milostovice, Širokou Nivu, Adolfovice, Brannou, Staré Město pod Sněžníkem, dále pokračuje přes hřeben Sušiny ke Králíkům. A co doporučit k prohlídce? Nejlepším, kompletně zrestaurovaným těžkým objektem na severní Moravě je MO – S 19 „V aleji“ a MO – S 18 „V oboře“. Oba jsou u Darkoviček.

*Jsou objekty přístupné?
Řopíky převážně ano. Některé těžké objekty jsou zavřeny, někde je zapotřebí domluvit návštěvu předem. Ale než se do opevnění, Violo, s kamarády vydáte, upozorni je na nebezpečí úrazu. Především v těžkém opevnění není schodiště do podzemní části nikterak zabezpečeno, je bez zábradlí, na podlaze a jinde najdeš hodně překážek. Můžeš zakopnout o vyčnívající armatury, v podlahách jsou navíc velké, nezabezpečené otvory do podzemí. Takže opatrně!

Bunkr v lese – tip na výborný rodinný turistický výlet. Foto.: Archiv Euroregionu Praděd

Vzhůru na rozhledny!

viola-rozhlednaPohled na krajinu je nejkrásnější z výšky. To mi nikdo nevymluví. Věděli to i naši předkové, kteří byli při výstavbě rozhleden velkorysí a vybudovali jich poměrně hodně. Vždyť pohled z vyhlídkových věží je na přenádherné Jeseníky opravdovým zážitkem. Zvu vás na prohlídku aspoň některých…

Na Velkém Roudném u obce Roudno postavili 20 metrů vysokou rozhlednu teprve nedávno. Dočetla jsem se, že na její stavbu bylo v roce 2007 spotřebováno 18 tun modřínového dřeva. Má šest pater a vystoupáte-li až nahoru, ocitnete se v nadmořské výšce 780 m. Při pěkném počasí se pokocháte pohledem na kraj kolem přehrady Slezská Harta. Nezapomeňte dalekohled, abyste mohli pohlédnout na hřebeny Hrubého a Nízkého Jeseníku, krajinu Krnovska, Opavska, vzdálených Beskyd a Oderských vrchů.

Klikněte pro zobrazení původního (velkého) obrázku

Z rozhledny na Velké Roudném uvidíte hřebeny Hrubého a Nízkého Jeseníku. Foto: Archiv MTA

Kamenná rozhledna na Cvilíně v Krnově je oproti Velkému Roudnému o devět metrů vyšší a také podstatně starší. Slavnostně byla otevřena 11. června 1903 a pojmenována po bohatém mecenáši Liechtensteinovi. Dnes ji nazýváme cvilínskou rozhlednou – podle kopce, na kterém stojí ve výšce 436 m nad mořem. Je z ní pozoruhodný pohled na Krnov a okolí, kde se nacházejí další dvě vyhlídkové stavby. Tou první je 17metrová dřevěná rozhledna na Ježníku, jejíž předchůdkyni zde vybudovali už v roce 1894. Ta současná je v pořadí už třetí a já ji doporučuji těm turistům, kteří vyhledávají klidné prostředí. Obnovená rozhledna stojí na vrchu Vyhlídka u Krnova ve výšce 558 m nad mořem.

Klikněte pro zobrazení původního (velkého) obrázku

Rozhledna na Ježníku je už třetí v pořadí. Foto: Archiv EUR Praděd

Druhá stavba, kterou lze vidět z cvilínské kamenné vyhlídky, je žulová, 30 metrů vysoká rozhledna Hanse Kudlicha na vrchu Strážiště nad Úvalnem. Když ji zde v roce 1913 ve výšce 400 m nad mořem vybudovali, pojmenovali ji po úvalenském rodákovi Hansi Kudlichovi, poslanci říšského parlamentu, který bojoval za zrušení roboty.

Památník Hanse Kudlicha na vrchu Strážiště nad Úvalnem. Foto: EUR Praděd

Občas doprovázím také polské turisty a těm zejména neopomenu doporučit návštěvu devítimetrové dřevěné rozhledny Strážnice, která byla vybudována v roce 2003 ve výšce 494 m n. m. poblíž Liptaně na Osoblažsku. Je z ní totiž mimo jiné krásný pohled na Opolskou nížinu. Polští přátelé si se zájmem prohlížejí město Prudnik a při dobré viditelnosti dohlédnou i na továrny v Opole. Kromě výhledu do své vlasti se kochají i nádhernou osoblažskou krajinou.

Ještě blíže k česko-polské hranici stojí 19,3 metru vysoká rozhledna na Biskupské kupě ve Zlatých Horách. Dnes je zděná, ale když ji v roce 1898 slavnostně otevřeli, byla ze dřeva a nacházela se kousek od hranice mezi Rakousko-Uherskem a Pruskem.

viola_s_tuzkou_100S bráškou občas závodíme, kdo rychleji vyběhne 149 schodů na rozhlednu Hraniční vrch u Města Albrechtic a přeběhne přes lávku dlouhou 18 metrů na vyhlídkovou plošinu. Ta je pětadvacet metrů nad zemí a pohled z ní do všech stran je senzační. Zajímavé je, že rozhledna byla postavena v roce 2011 z dvou bývalých telekomunikačních sloupů, které již nikdo nepotřeboval. Jak je dobře, že neskončily ve sběrných surovinách!

Na vrchol Zlatý Chlum. Rozhledny přinášejí lidem radost i v lázeňských letoviscích. Nenechte si ujít pěknou dominantu města Jeseník. Najdete ji na vrcholu Zlatý Chlum ve výšce 875 metrů nad mořem. Stavbu rozhledny, která zde stojí od roku 1899, iniciovali místní turisté a údajně i zeť léčitele Vincenze Priessnitze. Díky nim si můžete z této kamenné 26metrové rozhledny prohlédnout celé pásmo Hrubého Jeseníku od Pradědu až k Šeráku.

Klikněte pro zobrazení původního (velkého) obrázku

Z rozhledny na Zlatém Chlumu je vidět od Pradědu až k Šeráku. Foto: Archiv EUR Praděd

Novou vyhlídkuna Zámeckém vrchu vybudovala v roce 2013 obec Ludvíkov. Původního záměru postavit tady rozhlednu se musela vzdát, v místě se nacházejí cenné pozůstatky zříceniny hradu Fürsten­walde z 13. století a památkáři žádný zásah do země nepřipustí. Při archeologickém průzkumu byly objeveny pozůstatky vnějšího hradního zdiva a také úlomky z kovu, keramiky a kostí. Dřevěná vyhlídka s posezením je proto přikotvena na dřevěném roštu, který je volně položen v terénu.

Šestipodlažní rozhledna v Dolní Moravici – Nové Vsi na Rýmařovsku na Novoveském vrchu (845 m n. m.) má 31 metrů a na vyhlídkovou plošinu musíte vystoupat 160 schodů. Je součástí sportovně rekreačního centra a jako málokde v Jeseníkách se sem dostanete i autem.

Hraniční Borůvkovou horu s nadmořskou výškou 898 metrů, kde se tyčí kovová rozhledna opláštěná dřevem, naleznete deset kilometrů západně od Javorníku. Když zdoláte 155 schodů, dostanete se na plošinu ve výšce 24 metrů. Za jasného počasí zahlédnete Orlické hory ia také vzdálené Krkonoše, samosebou i Praděd

Rozhledna v Rychlebských horách

Výhled z rozhledny na Borůvkové hoře. Foto: Archiv EUR Praděd

Rozevřete náruč zdraví, odpočívejte

violka-plaveVoda. Lidé ji od nepaměti uctívají. Znamená život, proto se osady zakládaly nejprve tam, kde voda byla na dosah a bylo jí dost. Pro člověka i dobytek, nebo stroje. Voda má paměť, jen se zeptejte starousedlíků, kteří v údolních obcích někdy zažili povodeň. V krajině, kterou si lidé dlouhá desetiletí upravovali podle vlastních potřeb a představ, voda ve své neúprosné síle meandrovala a vracela se do dřívějších koryt. Dravě, ničivě, a přitom tvořivě. Když její moc slábne, zklidní jako beránek a jen tiše šumí a klokotá, láká k osvěžení a rybáře zve k nikdy nekončícímu souboji. Její konejšivý vliv přispívá k pohodě každého, kdo se zrovna nachází v její blízkosti. Ale voda má i jinou sílu – sílu léčivou. Skrývá ji a chrání hluboko pod zemí. Tam, kde vyvěrá jako studánka nebo pramen, přicházejí lidé, někteří pro osvěžení, ale mnozí s pokornou prosbou o pomoc. Léčivé moci vody si kdysi, snad při pasení koz, všiml vesnický hoch Vincenz Priessnitz. Legenda praví, že pozoroval srnu, jak si ve studánce máčí zraněnou nohu a uzdraví se! Tyhle hory jsou léčivými prameny proslulé, jen v okolí města Jeseníku se jich nachází kolem osmi desítek…

Ilustrační foto Stanislava Jugy

 

Jedinečnost lázní v Jeseníkách


Karlova Studánka
je nezapomenutelná perla Jeseníků. Uprostřed lesů, v romantickém údolí Bílé Opavy v nadmořské výšce kolem 800 m, na území s údajně nejčistším ovzduším ve střední Evropě, vznikly v 18. století lázně Karlova Studánka. Své jméno získaly po nejslavnějším habsburském vojevůdci Karlovi, který jako první evropský válečník porazil Napoleona u Aspern v roce 1809. Do té doby se vznikající obci říkalo jednoduše – Hinnewieder, což v němčině znamená tam a zase zpátky (hin und wieder). Kvůli nedostatku ubytování totiž pacienti docházeli na léčebné kúry z okolních obcí. Dřevěné lázeňské domy v elegantním klasicistním a empírovém stylu se začaly stavět v letech 1782 až 1893 a tvoří dnes jádro městské památkové zóny.

Klikněte pro zobrazení původního (velkého) obrázku

Slezský dům v Karlově Studánce. Foto: MTA

Vjem jednotného stylu a čistoty v člověku zůstává snad napořád, a kdykoli si ho vybaví, znovu se do Karlovy Studánky těší. Já si přitom pokaždé vzpomenu na českou komedii století, film režisérky Marie Poledňákové S tebou mě baví svět. Proč? No, tátové s dětmi chtěli prožít jeden zimní týden na chalupě v Beskydech a hotel, kam za Gábinou každou noc na lyžích běhal Pepa, měl být nedaleko. Jak už to ve filmu bývá, ne vše je tak, jak je diváku předkládáno, točilo se převážně v Krkonoších, ale také Jeseníkách. Gábina zpívala ve zdejším penzionu Slezský dům hit Sladké mámení a Pepa odtud prchal, aby se neshodil před kamarády, oknem do mrazu jen ve spodkách. Když kolem tohoto lázeňského domu procházím, vybaví se mi též jiná událost. Tedy, že právě tady se svou manželkou Dagmar a ve věrné psí společnosti před lety pobýval a zotavoval se mimořádný muž novodobých dějin. Poslední federální a první český prezident, dramatik a spisovatel, nedávno zesnulý Václav Havel.

viola_s_tuzkou_100Unikátním objektem lázeňské obce je kaple svatého Huberta z let 1757 až 1758. V ní si dodnes dávají slib věrnosti snoubenci z celé republiky, tak krásné a romantické je to místo pro vstup do manželství, proto až se budete chystat do Karlovy Studánky, určitě sem zajděte.

Mého dědu ale více láká pitný pavilon lázní a vyhlášená kyselka, kterou si lidé rádi nabírají i do demižonků. Díky rašeliništím obsahuje množství oxidu uhličitého. Když se minerálku lidé kdysi pokoušeli plnit do lahví a rozvážet po okolí, zakrátko od toho upustili, protože láhve praskaly. Do Karlovy Studánky přijíždějí za zdravím lidé s onemocněním dýchacích cest, s chronickými záněty hrdla, dutin, hlasivek, nosu, průdušek i plic, ale také pacienti zdolávající onkologická onemocnění. Tradičně havíři, pro které tady chystají oslavy jejich svátku. Parádní podívanou bývá v květnu zahájení lázeňské sezóny.

Klikněte pro zobrazení původnV pitném pavilonu se na vyhlášenou kyselku zastaví každý návštěvník Karlovy Studánky. Foto: MTA

V pitném pavilonu se na vyhlášenou kyselku zastaví každý návštěvník Karlovy Studánky. Foto: MTA

 

na kolePerličková lehátka. Po túře nebo celodenní výpravě na kole se těším na koupání v průzračném bazénu se slanou vodou teplou 32 až 34 st. Celsia. Cítím se tu úžasně, jako bych si dopřála tradiční lázeňské procedury s bublinkami, ale je to tady mnohonásobně lepší. Posedím si na kruhové masážní tyči, prima jsou podvodní perličkové lavice a lehátka, dnová vřídla, šíjové chrliče, plavání proti proudu. Vše slouží k rehabilitaci a taky relaxaci, úžasná je solná jeskyně, vacu well, vibrosauna a tepidarium – to si na teplých oblázcích představuji, že si hovím někde na havajské pláži, jen místo horkého slunce mě zahřívají infračervené léčivé paprsky.

Při návštěvě Karlovy Studánky se určitě zastavte v místní expozici historie lázní, kde dobové fotografie můžete posoudit optikou současného náročného návštěvníka. V horní části lázní expozici geologie a skutečnou oázu klidu a krásy – Galerii Zahrada, kterou ze starého skleníku z 19. století vybudovali a společně s kavárničkou otevřeli manželé Řezníčkovi.

Priessnitzovy léčebné lázně. Město Jeseník si lidé zpravidla spojují s lázněmi a věhlasným „vodním lékařem“ Vincenzem Priessnitzem. Jeho metody léčení všelijakých neduhů studenou vodou a pohybem, pracovní terapií pro zahřátí mají co do sebe, jenže lázeňský host dnes očekává, že ho budou hýčkat a udělají vše, co mu jen na očích uvidí. A dočká se, třeba při wellness programech a vodoléčebných procedurách, masáži lávovými kameny a jiných procedurách využívajících také bylinky z jesenických luk a strání.

Lázeňský dům Priessnitz. Foto: Stanislav Juga

Lázeňský dům Priessnitz. Foto: Stanislav Juga

Mně se líbí, jak tady pamatují na děti a na rodinné dovolené – s pohádkovými okruhy, promítáním pohádek, lanovým centrem, ale i kreativními aktivitami, třeba malováním na hedvábí nebo keramickou dílnou. Nejčastěji opakovaným slovem lázní v Jeseníku je pohyb, a to se mi vážně líbí. Pohybové terapie se skládají z chůze v terénu, dechových cvičení a koupelí rukou a nohou ve venkovních bazénech. Unikátní balneopark je koncipován jako „vodní zahrada,“ najdete zde Priessnitzovy přírodní lázně horních a dolních končetin, koupel nohou s akupresurou, střiky, sprchu či terasy pro odpočinek i cvičení.

Osvěžení v balneoparku. Foto: Archiv Euroregionu Praděd

Osvěžení v balneoparku. Foto: Archiv Euroregionu Praděd

Léčba podle sedláka. Představila jsem si, jak by reagoval třeba táta, kdyby si ho do parády vzal sám Priessnitz. Vždyť i obchodní ředitelka lázní Lada Malíková přiznává, že jeho metody byly poměrně drastické. Traduje se, že zde panoval velmi přísný režim ve stravování, pití i procedurách, doplněných o pracovní terapii. Klienti odklízeli sníh nebo listí, řezali a štípali dřevo, aby se zahřáli. Kdo porušil nařízení, musel lázně opustit. Nezachránil ho ani šlechtický původ. Pravdou však je, že princip střídání teplé a studené vody a jeho vynikající účinky na imunitu a zdraví člověka je nepřekonán, i wellness provozy vycházejí z toho, co kdysi vypozoroval a na lidech vyzkoušel právě slezský sedlák Vincenz Priessnitz.

balneoprovozNabijte se energií ve Velkých Losinách. Cítíte se unaveni a chybí vám energie? To bych vás poslala třeba do termálních lázní Velké Losiny. Patří mezi nejstarší a nejznámější moravské lázně. Jejich jedinečnost spočívá v charakteru přírodního léčivého zdroje – termální sirné vodě teplé 36,8 °C, která je svým složením jediná v České republice a tvoří podstatu mnoha léčebných procedur. Koupání v termálním bazénu, vířivé, perličkové a přísadové koupele přispívají k relaxaci svalstva, ohebnosti kloubů, uvolňují spasticitu končetin, pomáhají termoregulaci. Vyhlášené letní koupaliště s termální vodou už tady nenajdete, na jeho místě vyrostl velkorysý termální aquapark. Osvěžit se můžeme v devíti termálních bazénech. Je to unikátní stavba v České republice a rozhodně si ji nenechejte ujít.

Za zdravím a odpočinkem…

violka-v-solne-jeskyni_webDo zázračného podzemí Zlatých Hor. Byli jste někdy hluboko pod zemí a navíc v baru, kde jsou stoly ze žulových kamenů a stěny z břidlic? To místo je v případě Zlatých Hor 93 m pod zemským povrchem, v bývalých rudných dolech, ale sám bar je jen takovou třešinkou na dortu a využívají ho čas od času lidé toužící po nevšedním zážitku. Důlní prostory slouží hlavně pro speleoterapii. Léčí se tu malí pacienti s onemocněním dýchacích cest nebo alergici i děti s oslabenou imunitou. Speleoterapie jim umožňuje pobyt v prostředí bez jakýchkoliv prachů, pylů, alergenů či plísní. Kombinace stálé teploty a vysoké vlhkosti je pro dýchací cesty téměř zázračná. Děti si na speleoterapii hrají, cvičí, zpívají, a navíc, v době, kdy odpočívají na lůžku, hlídají jejich sny podzemní skřítci. Pokud se sem vydáte na exkurzi, z vlastní zkušenosti doporučuji na trasu po asi 1 600 m dlouhých chodbách pohodlnou obuv a teplejší oblečení, na tričko s krátkým rukávem to není. Stálá celoroční teplota se zde totiž pohybuje mezi 7–8ºC, vlhkost dosahuje 98 až 100 procent.

viola-taborakLesní bar v Horní Lipové. O netradiční samoobslužný bar na pomezí Jeseníků a Rychlebských hor je mezi turisty stále větší zájem. Obětaví horalé ho pravidelně zásobují a návštěvníci se sami obslouží a peníze nechají v pokladničce. Tuto raritu najdete v údolí přítoku potoka Vápenný. Na nápad přišel a o bar se stará revírník Ing. Václav Pavlíček.
Lesní bar v Horní Lipové. „Pane Vašku, děkuji ještě jednou. Ve vašem Lesním baru jsem byl už třikrát a vodím sem i své kamarády z Německa. Vždycky si dáme pivo nebo báječnou ořechovici…“ I takové vzkazy čtu občas na internetu pro Václava Pavlíčka, který občerstvovací zastávky na pomezí Jeseníků a Rychlebských hor pravidelně zásobuje. Obdivuhodné je, že ačkoliv zákazníky – tedy turisty a cyklisty nikdo neobsluhuje a nekontroluje, za kávu, čaj, sušenky nebo jiné občerstvení do pokladničky zaplatí. A kde tři občerstvovací zastávky, o něž se stará myslivecká společnost Obří skály, najdete? To je jednoduché – Lesní bar je v údolí přítoku potoka Vápenný. Do Horního musíte ujít ještě dalších 800 m směrem k vrcholu Smrku. Za to jste odměněni nádhernou panoramatickou vyhlídkou na horské pásmo Šeráku, Keprníku, Vozky a Rejvízu. Za třetí bar je považováno posezení u Fořtova smrku v údolí Jesenného potoka.

Pivní lázně v Malé Morávce. Snem každého muže, tedy mého taťky určitě, je koupat se aspoň jednou v životě v pivu. Bez ohledu, zda je venku třeskutý mráz, nebo svítí žhavé sluníčko. Teď už si může splnit svůj sen, akorát musí zajet do Malé Morávky do Horského hotelu Brans. Hlavní složkou pivní lázně je voda o teplotě 37-38°C, obohacená přísadami, ze kterých se vaří pivo, jako jsou kvasnice, chmel, sladový šrot.

K pivní lázni přidejte doušek piva. Foto: MTA

K pivní lázni přidejte doušek piva. Foto: MTA

 

wellnessNedávno jsem slyšela slovo, kterému jsem nerozuměla. Kneippovat. Mohla jsem se sice podívat na internet, ale zeptala jsem se mámy. Řekla mi, že kneippování je vlastně způsob sprchování nebo zchlazování částí těla studenou vodou a má za cíl prokrvit organismus, prohřát ho, nabudit správné fungování orgánů. Doporučuje se postupovat od chodidel výše a každou část těla po zchlazení protřít froté ručníkem, až se pořádně prohřeje. Je to svým způsobem otužování, kdo chce, může takto kneippovat doma ve sprše, ale také venku. Kneippovadlo v podobě bazénku vybudovali před časem v Karlovicích na ploše poblíž školy. To ve Vrbně v areálu volnočasových aktivit Černá Opava funguje kneippovadlo jako kamenný kanál, jímž protéká neustále studená čistá voda ze stejnojmenné říčky. Kdo navštívil balneopark Vincenze Priessnitze v Jeseníku, jistě mi dá za pravdu, že se tu kneippuje náramně. Moje máma má však svou metodu: brzy ráno, když je venku ještě „čerstvo“ a na trávě se třpytí ranní rosa, jde pověsit na sušák vyprané prádlo. Zuje pantofle a bosýma nohama courá ve studené mokré trávě. Než pověsí košile a další prádlo, uplyne čtvrthodinka, a to je tak akorát pro její přírodní kneippování. Říká, že se po něm cítí báječně a svěže, taky nezná otoky nohou, netrápí ji křečové žíly. Tak to zkuste taky, tedy pokud nejste zrovna někde ve městě na sídlišti, kde se venčí pejsci…


Vitální svět v Branné.
Na uvolnění a regeneraci organismu tady doporučují Příboj moci nebo Nebeské slzy, když vás zlobí průdušky, bylinnou saunu s mátou, heřmánkem nebo meduňkou. Potřebujete-li prokrvit studené nohy, vyzkoušíte určitě Kneippovy džbery, jež stimulují krevní oběh a kdo preferuje parní lázně, dopřeje si Kouzlo mlhy a po něm Studnu pohanů nebo si dá Druidský šok. Vyjmenovala jsem pro vás jen některé z procedur, jež poskytuje Relax centrum Kolštejn v Branné. Originální, že? V tomto vitálním světě používají různé relaxační metody, které by nás měly znovu postavit na nohy. Dokonce tu mají i wellness čajovnu s několika druhy lektvarů pro krásu i vitalitu a pro posílení mozkové činnosti nebo pro uklidnění.

Relaxujte aktivně

Do bruntálského Wellness centra. S kamarádkami zde rády svištíme stometrovým krytým tobogánem nebo plaveme v „divoké řece“, kde podvodní trysky způsobují permanentní pohyb vody. Oblíbená je taky vířivka – dvojice vířivých kruhových bazénů, s teplotou vody 33 stupňů Celsia, s masážními lavicemi se vzduchovými a masážními tryskami. To nám vyhovuje. Pro nejmenší plavce je v bruntálském Wellness centru vyhrazen samostatný dětský bazének se skluzavkou a vodním hříbkem a hodně sportovně založení návštěvníci si mohou zaplavat v klasickém 25metrovém bazénu s dráhami pro kondiční plavání. Součástí areálu je parní sauna, oddělená zvlášť pro muže a pro ženy.

Wellness centrum v Bruntále. Foto: Archiv Euroregion Praděd

Pokud jste právě na Krnovsku nebo Rýmařovsku a netrváte na těch největších lákadlech aquaparků, příjemně se osvěžíte i na dalších místech. Třeba městské lázně v Krnově mají „pětadvacítku“, plavecký bazén dlouhý 25 metrů s šesti drahami, také saunu, solárium, solnou jeskyni, prostor pro rehabilitace a masáže. V červenci a srpnu jsou ovšem uzavřeny, v tom čase si lidé raději dopřávají plavání i se sluněním hezky venku.

Pro děti je voda obrovským lákadlem. Foto: Archiv Euroregionu Praděd

Rýmařovské Aquacentrum Slunce je prostorově menší, ale to mnozí považují za výhodu. Je tady bazén s protiproudem, dětské brouzdaliště, finská sauna, horká pára, whirlpool vana, perličková lázeň, odpočívárna i bar.

Na ryby s povolenkou

Když jsem onehdy v létě rozložila na břehu Slezské Harty deku, že se budu opalovat, zaslechla jsem odvedle mrzutý hlas jednoho pána. Durdil se na sebe, že si na dovolenou nevzal svou rybářskou výbavičku, tohle vylehávání pro něj nic není a jen se tu nudí. Nedalo mi to, a tak jsem na něj zavolala, že by si možná tyhle potřeby mohl půjčit, ale chytat že smí leda, pokud je členem ČRS a MRS a má platnou územní, celosvazovou nebo celorepublikovou povolenku. Je to možná trochu složité, ale pokud se teprve do Jeseníků chystáte, přibalte vše potřebné. Třeba budete mít štěstí a ulovíte kapra, štiku, candáta, okouna, úhoře nebo dokonce sumce! Slezská Harta je totiž mezi rybáři skutečně vyhlášená.

Klikněte pro zobrazení původního (velkého) obrázku

s rybouRekreační rybaření pro radost. Pro povolenku zamiřte do Rybářského domu, nachází se na úpatí sopky Velký Roudný, zhruba jeden kilometr od vody. Vlastníci státního rybářského lístku si tu mohou koupit povolenku i pro nečleny, a to na dohodnutou dobu. Nabízí se tady také možnost nechat si úlovek zamrazit, ale rybu si můžete ugrilovat také na venkovním ohništi. Tohle nesmíte udělat na břehu nádrže, tam je rozdělávání ohně totiž přísně zakázáno. Oblíbené je ale též rybaření na pstruhových vodách, třeba na řece Moravici, v Podolském a Kočovském potoce a dalších okolních revírech. Rybáři vám jistě kolegiálně poradí, kam za úlovkem vyrazit. A my ostatní, kteří nejsme a nikdy rybáři nebudeme, můžeme své štěstí pokoušet v Pstruhařství Tylov na Rýmařovsku nebo na Rybářské baště v místní části Vrbna pod Pradědem Mnichově. Tam je úspěch jistý, loví se přímo v sádkách.

Pozvánka do kina

viola-telefonKdyž budete chtít potěšit duši, nebo nechcete přijít o premiéru zajímavého filmu, doporučila bych vám dvě kina. Jedno je v Krnově a druhé v Bruntále. To bruntálské se zapsalo do paměti lidí neuvěřitelnou událostí 13. září 2007, kdy se do hlavního sálu propadla část střechy. Vinou ucpaných kanálů pro svod dešťové vody se totiž na střeše nahromadila voda a střecha její tíhu neudržela. Naštěstí bylo kino bez lidí a pak prošlo rychlou nákladnou rekonstrukcí, která přinesla divákům jen a jen kvalitnější filmové zážitky. Poslední investicí je z konce roku 2011 digitalizace kina.

Jako třetí kino na Moravě a ve Slezsku. Digitalizace kina v Bruntále s využitím nejvyššího technologického standardu 4K s vysokým rozlišením zařadila tento malý filmový ráj mezi desítku kin v republice, přitom na Moravě a ve Slezsku měla tuto špičkovou technologii zatím pouze kina v Bohumíně a Olomouci. Bruntálské kino má dva promítací sály a komfortní prostředí pro diváky. Od roku 2015 zavedlo Bio Senior, v rámci kterého promítá minimálně jednou měsíčně filmy za výhodnější cenu.

Za filmovou raritou do Krnova. Krnovské kino Mír je údajně jediné v zemích Visegrádské čtyřky, které disponuje provozuschopnou technickou základnou pro promítání filmů ze 70milimetrového pásu. Kino je kompletně digitalizováno včetně projekcí ve formátu 3D a láká diváky také úžasným pohodlím, kterého dosáhlo razantním snížením počtu sedadel z 545 na dnešních 322. Když jste v kině po celodenním výšlapu do hor, takové pohodlí oceníte. Děda žertuje, že v tak pohodlném křesle se bude parádně poklimbávat, tedy kdyby na filmovém plátně zrovna běžely hodně nudné pasáže. To by ale vedoucí kina Pavel Tomešek rád neviděl, protože se snaží vybírat špičkové filmy.

Letní kina jsou stále větší vzácností, přesto máte stále šancí, zvláště v čase hlavních prázdnin a dovolených. Naštěstí se totiž objevila letní putovní kina, která jezdí po našem regionu a přináší lidem krásné filmové zážitky…

biograf Laska

Jedním z putovních letních kin je biograf Láska. Promítá na filmovém plátně o rozměru 10 x 5 metrů v nafukovacím rámu. Foto: Biograf Láska

Mít tak křídla…

Nejhezčí výhled je z letadla. Vidět celý Hrubý Jeseník z ptačí perspektivy, to je panečku zážitek! Aeroklub Krnov od dubna do září o sobotách, nedělích a státních svátcích pořádá vyhlídkové lety na motorových letounech, motorových kluzácích a větroních. Letěla jsem se zkušeným pilotem Leopoldem Sedláčkem, který mi ukázal Jeseníky tak, jak jsem je znala jen z pohlednic a internetu. Pozorovala jsem plachetnice na Slezské Hartě, kroužila kolem televizního vysílače Praděd a žasla nad Okem Jeseníků, což je vskutku výstižný název pro přečerpávací vodní elektrárnu Dlouhé Stráně. Ve vzduchu
je to prostě nádhera. Vyhlídkové lety si dopředu zamluvte telefonicky nebo přes internet. Zatímco pilot motorového kluzáku nebo větroně může vzít do kabiny jen jednoho pasažéra, motorový letoun sveze tři osoby a samozřejmě pilota. Další aerokluby k radosti turistů fungují také v Jeseníku a Šumperku.

Pohled z letadla je famózním zážitkem. Foto: Archiv Euroregionu Praděd

 

Za osvěžujícím douškem do Zátora. Chválím Zátor, kde vzorně pečují o místní pramen oblíbené minerálky. Když jsem obcí nedávno projížděla, na parkovišti pod kostelem stál autobus a rekreanti si postupně nabírali do malých demižónků kyselku s obsahem volného kysličníku uhličitého (CO2), železa, vápníku, hořčíku, síranů a dalších příměsí. Je velký rozdíl, když se napijete jemně perlivé minerálky z pet láhve nebo čerstvé přímo z pramene. Chladivou zátorskou kyselku můžete načerpat i v zimě, pokud neklesne teplota pod mínus pět stupňů Celsia. To pak měděný kohoutek nadlouho vyschne.

Pavilon s kyselkou najdete v obci Zátor snadno. Foto: MTA

Pavilon s kyselkou najdete v obci Zátor snadno. Foto: MTA

 

Vyznáváme aktivní turistiku a sport

Obujte pevné boty

nordic-walkingFenoménem Jeseníků zůstává pěší turistika, stovky kilometrů precizně značených turistických tras křižujících hory i nové naučné stezky. Někomu stačí vystoupat po asfaltové silnici na Praděd a rozhlédnout se z vyhlídkové věže vysílače do všech světových stran. Druzí volí raději kamenné stezky a ten neuvěřitelný pocit volnosti a svobody. Nemusíte dlouhý čas potkat ani živáčka, usednete na hřebeni, někde na kameni či do trávy a koukáte do krajiny. Na dlouhé výpravy už se vyplatí mít plán a po ruce nejen kvalitní mapu, ale třeba také rozpis linek turistbusů. Zajíždějí do velkých rekreačních center a umožňují dostat se navečer zpátky do svého hotelu nebo k zaparkovanému vozidlu.

Krátké trasy:

Karlova Studánka, Hubertus: po žluté k rezervaci Bílá Opava – vodopády Bílé Opavy – rozcestník nad vodopády Bílé Opavy – po modré zpět do Karlovy Studánky. Délka trasy 7,5 km, převýšení 350 m, vhodné pro důchodce i rodiny s dětmi, náročnost střední, schůdné: květen – říjen.

Na túře po Karlově Studánce. Foto: Stanislav Juga

Ovčárna:po červené až k rozcestníku s odbočkou na Švýcárnu – po modré na vrchol Pradědu (možnost využití rozhledny ve vysílači) a po téže trase zpět. Délka 8 km, převýšení 210 m, vhodné pro rodiny s dětmi a důchodce, náročnost nízká, schůdné: celoročně – v zimě nejlépe na běžkách.

Vrbno pod Pradědem: z křižovatky na Ludvíkovpo silnici směrem na Vidly asi po 500 m natrefíme na značku turistického okruhu (červená), vede lesem, až k lesní asfaltové silnici, zde zahneme doprava a dále stoupáme po cestě, která je značena jako lyžařská a po vrstevnici pokračuje na Sedlovou boudu. Odtud vyrážíme směrem do Karlovy Studánky. Délka trasy 11 km, převýšení 395 m, vhodné pro rodiny s dětmi a důchodce, náročnost nízká, schůdné: celoročně – v zimě na běžkách.

Ovčárna:po červené na Švýcárnu a stejnou cestou zpět. Délka trasy 10,3 km, převýšení 235 m, vhodné pro rodiny s dětmi a důchodce, náročnost nízká, schůdné: celoročně – v zimě na běžkách.

Vhodnou trasu najde v Jeseníkách každá rodina s dětmi. Foto: Stanislav Juga

Malá Morávka: od Rychty po žluté k rozcestí na Karlov – Pod Vápenkou – Temná – Nad Velkým kotlem – Nad Ovčárnou – Ovčárna. Délka trasy 9,2 km, převýšení 745 m, vhodné pro rodiny s dětmi a zdatné důchodce, náročnost střední, schůdné: květen – říjen.

 

Střední trasy:

Ovčárna:po červené značce k rozcestníku na Divoký důl – po modré Divokým dolem – dále po zelené na Zámčisko – U Františkovy myslivny – Nad Malým kotlem – Jelení studánka – po červené na Alfrédku – po zelené na Mravencovku – Karlov Moravice – Karlov rozcestí – Malá Morávka. Délka trasy 24 km, převýšení 770 m, náročnost střední, schůdné: květen – říjen.

Skřítek:po žluté k rozcestníku Pod Ztracenými kameny – Pod Zelenými kameny – Alfrédka – po zelené na Mravencovku – po modré na Jelení – po žluté do Karlova a z Karlova po silnici do Malé Morávky. Délka trasy 18 km, převýšení 500 m, náročnost střední, schůdné: celoročně – v zimě na běžkách.

Kouty nad Desnou:po modré Pod Medvědí horou – spodní nádrž PVE Dlouhé Stráně – Kamenná chata – po zelené Zámčisko – U Františkovy myslivny – Nad Malým kotlem – po červené Kamzičník – Vysoká hole – Nad Ovčárnou – Ovčárna. Délka trasy 18,8 km, převýšení 901 m, náročnost střední, schůdné: květen – říjen.

Priessnitzovy lázně v Jeseníku

V Priessnitzových lázních o trasy na túru není nouze. Foto: Archiv MTA

Jeseník: po modré na Křížový vrch – Zlatý chlum (rozhledna) – Čertovy kameny (vyhlídka) – po žluté k pramenům Javorné a pak na Rejvíz – po modré k chatě Svobody – po zelené na Ondřejovické sedlo – Zlatorudné mlýny – Zlaté Hory. Délka trasy 19,2 km, převýšení 440 m, náročnost střední, schůdné: květen – říjen.

Dlouhé trasy:

Vrbno pod Pradědem:po zelené Železná – Solná chata – pásmo Orlíku – po žluté Lysý vrch – sedlo Videlský kříž – Černík – Švýcárna – po červené Praděd rozcestí – Ovčárna. Délka trasy 27,5 km, převýšení 890 m, náročnost vyšší, schůdné: květen – říjen.

Praděd Jeseníky

Cestou na Praděd. Foto: Stanislav Juga

Po naučných stezkách

violka-v-trave-kyticky

Velká kotlina: Karlov pod Pradědem – Ovčárna; 6 km, 7 zastávek, 610 m převýšení, náročnost střední, přístupná: květen – říjen. Vhodné pro rodiče s dětmi a zdatné důchodce. Stezka stoupá ledovcovým karem. Jsou zde pěkné výhledy do Velkého kotle. Na jednotlivých zastaveních se seznámíme se vznikem ledovcového karu, s jeho flórou a faunou. Jedno ze zastavení je věnováno prameništi řeky Moravice. V zimním období je oblast Velké kotliny lavinová.

Údolím lapků z Drakova: Mnichov – Rejvíz; 12 km, 10 zastavení, 352 m převýšení, náročnost lehká, přístupná: celoročně – v zimě na běžkách. Vhodné pro rodiče s dětmi a důchodce. Stezka, kterou je možné absolvovat také na kole, vede údolím Černé Opavy, seznamuje nás s přírodou a historií této oblasti. Dříve se zde těžily železné rudy a zlato, které se dopravovalo do světa po kupecké stezce, na níž obchodníky přepadávali loupežníci a lapkové. Stezka nás nakonec přivede k Velkému mechovému jezírku.

technická památka v Drakově

Dřevouhelná huť v Drakově. Foto: Archiv EUR Praděd

Se skřítkem okolím Pradědu: Ovčárna – Praděd; 3,5 km, 7 zastavení, 187 m převýšení, náročnost lehká, přístupná: celoročně. Vhodné pro rodiče s malými dětmi a důchodce. Je zaměřena na přírodu a historii okolí Pradědu, výhled na Petrovy kameny, vodní dílo Dlouhé Stráně a další části Jeseníků. Možnost výhledu z vrcholu televizního vysílače. Za pěkného počasí dohlédneme až na Krkonoše nebo na druhou stranu do Beskyd.

Bílá Opava:Karlova Studánka – chata Barborka; 10,5 km, 7 zastavení, 550 metrů převýšení, náročnost střední, přístupná: květen – říjen. Vhodné pro rodiče s dětmi a zdatné důchodce. Stezka vede údolím Bílé Opavy přes dřevěné mostky a schody. Jsou zde k vidění četné kaskády a vodopády této horské říčky. Jednotlivá zastavení nás seznámí se změnami koryta říčky při povodních a jiných povětrnostních vlivech, také s faunou a flórou tohoto skvostného místa Jeseníků.

Světem horských luk: Ovčárna – Skřítek; 12 km, 12 zastavení, 595 m převýšení, náročnost střední, přístupná: celoročně – v zimě pouze na běžkách. Vhodné pro rodiče s dětmi a zdatné důchodce. Tato naučná stezka nás provede po hlavním hřebeni Jeseníků, z něhož jsou krásné výhledy na velkou část Jeseníků. Půjdeme kolem Petrových kamenů známých z čarodějnických procesů a sletů čarodějnic. Dále budeme míjet pozůstatky letiště na Vysoké holi, až přijdeme k Jelení studánce. Stezka nás dále zavede na Ztracené kameny, odkud je krásný výhled na Šumperk. Cestou se seznámíme s prostředím horských luk, zdejšími rostlinami a živočichy.

Historií a přírodou Karlovic:Karlovice; 8 km, 11 zastavení, náročnost lehká, přístupná: celoročně. Vhodné pro rodiče s dětmi a důchodce. Stezka nás provede obcí Karlovice a jejím okolím, seznámí s historií významných budov a jejím rozvojem.

Hornická naučná stezka: Zlaté Hory; 16 km, 12 zastavení, 560 m převýšení, náročnost střední, přístupná: květen – říjen. Vhodné pro rodiny s dětmi a zdatné důchodce. Tato naučná stezka nás provede okolím Zlatých Hor, kde se seznámíme s geologií, těžbou rud a historií hornictví v oblasti. Cestou míjíme stará důlní díla, která zde zůstala po těžbě rud v minulých stoletích. Je nutné dbát na zvýšenou bezpečnost. Také je možné navštívit jen skanzen zlatorudných mlýnů, který je vzdálen asi dva kilometry od Zlatých Hor. Zde se můžeme seznámit s těžbou zlaté rudy a jejím zpracováním.

Skanzen ve Zlatých Horách

Skanzen zlatorudných mlýnů. Foto: Archiv MTA

Rejvíz: Rejvíz; 3 km, 5 zastavení, 13 m převýšení, náročnost lehká, přístupná: celoročně. Vhodná pro rodiče s dětmi a důchodce. Naučná stezka začíná u penzionu Rejvíz, který je známý vyřezávanými židlemi s podobou štamgastů. Stezka nás seznamuje se vznikem a vývojem rašelinišť v této oblasti a také se vzácnými rostlinami, které zde rostou. Mimo jiné je to masožravá rostlina rosnatka okrouhlolistá. Velká část stezky vede po haťovém chodníku, aby nedocházelo k ničení vzácného biotopu.

S Koprníčkem na výlet Keprnickými horami: Červenohorské sedlo – Ramzová; 15 km, 14 zastavení, 410 m převýšení, náročnost střední, přístupná: celoročně – v zimě na běžkách. Vhodné pro rodiče s dětmi a zdatné důchodce. Tato naučná stezka vede nejstarší přírodní rezervací na Moravě. Seznamíme se na ní s přírodními a historickými zajímavostmi území, s Vřesovou studánkou, kamenným mořem pod Spálenou horou. Můžeme navštívit i vrchol Vozky a pak pokračovat na Keprník a Šerák. Cestou jsou pěkné výhledy na Jeseníky směrem k Pradědu. Ze Šeráku je možné do Ramzové sestoupit nebo se svézt lanovkou. A kdopak nás to tady vede? Skřítek.

Za slávou Horního Města Hankštejna: Pokud se zajímáte o hornictví, které se řadí k nejstarším druhům lidské činnosti, vydejte se do Horního Města vzdáleného čtyři kilometry jihozápadně od Rýmařova. Můžete vstoupit na hornickou naučnou stezku „Za slávou Horního Města Hankštejna“. Zpřístupněna je od roku 2013, a projít lze některá ze 17 zastavení, nazvaná třeba Rešovské dobývky, Stříbrné hory, Jáma Jaromír, Štola Bohaté štěstí či Starý a Mladý Šmechtl. Zjistíte, že nejstarší stopy dobývání drahých kovů jsou z časů, kdy území obývali Keltové. Slované se zaměřili na dobývání železných rud i zlata a první stopy podzemní těžby jsou už z druhé poloviny 12. století. Málokdo tuší, že na tak čarokrásném území s neporušenou přírodou ještě před několika málo desítkami let probíhala intenzivní těžba, a to bez přerušení více než osm století. Naučná stezka je první fází projektu hornického skanzenu s replikami důlních a těžních strojů, které byly v hankštejnském revíru užívány, a jenž bude završen zpřístupněním veřejnosti historické štoly sv. Antonína Paduánského.

Tipy na výlet s kočárkem nebo invalidním vozíčkem

Ovčárna – Praděd a zpět: po červené až k rozcestníku s odbočkou na Švýcárnu – po modré na vrchol Pradědu (možnost využít rozhledny ve vysílači) a stejnou cestou zpět. Délka trasy 8 km, převýšení 210 m, náročnost střední.

Ovčárna – Švýcárna a zpět: po červené na Švýcárnu a stejnou cestou zpět. Délka trasy 10,3 km, převýšení 235 m, náročnost střední.

Zlaté Hory – Zlatorudné mlýny a zpět: po červené z náměstí k vlakovému nádraží – po zelené až k Zlatorudným mlýnům. Délka trasy 5,8 km, převýšení 61 m, náročnost nízká.

Kudy se vydáme na kole

na koleJak jsme různí, se ukazuje také ve velké rodině příznivců cyklistiky. Leckdo potřebuje svou denní dávku kilometrů ukrojených za každého počasí na asfaltu, další milují cyklostezky vedoucí lesem, přes horské nivy i po kraji pole. Jiným nestačí ani to a vyhledávají singletracky či extrémně náročné trasy s přejezdy přes balvany či vybudované lávky. V Jeseníkách si vybere vhodnou trasu pro sebe každý, jen je třeba správně zvolit typ bicyklu pro daný terén. Nebo snad elektrokolo, či do města čtyřkolku se stříškou?

V Krnově šlápněte společně do pedálů čtyřkola. Pokud neradi jezdíte sami, nebo vám nestačí jeden parťák, přiberte další. Výhody oceníte s přáteli, ale také s vlastními dětmi či vnoučaty, když si stěžují na unavené nožky, nebo vezměte na projížďku babičku. Jen doporučuji půjčení tak atraktivního dopravního prostředku předem dohodnout, nebývají pokaždé k mání.

čtyřkola v Krnově

Výlet na čtyřkolech. Foto: Archiv MTA

Ani na elektrokolech se příliš nezadýcháte, byť s nimi pohodlně zdoláte i táhlá stoupání. Můžete zvolit typ vhodný na asfaltové cesty i třeba kola horská. Půjčují je v horském Hotelu Vidly a přidají též mapku s doporučenými trasami i vyznačením míst, kde si můžete elektrokola dobít. Podle náročnosti terénu zvládnou 40 i 60 km.

K elektrokolu můžete připojit vozíček pro své malé dítě, na lesní cestě či cyklostezce bude váš potomek v bezpečí. Leckteré dítko takový výlet na zdravém jesenickém povětří prospí jako dudek , jiné naopak rádo pozoruje okolí a možná zahlédne zajíce nebo srnu. Jakou trasu by vám určitě doporučila mladá maminka z Vrbna pod Pradědem Helena Rybárová? Pojeďte z Vrbna pod Pradědem-Mnichova na Rejvíz – po červené turistické značce. Jezdíme trasu i s vozíkem za kolo pro malého. Vede sice dost do kopce, ale ujede ji i můj děda, který se narodil roku 1933. Pěšky tuhle trasu jde člověk dost dlouho, má skoro 16 km, ale pokud bych měla doporučit túru pro rodinku s dětmi, se sportovním kočárkem, mohl by stačit úsek „jen“ 7,5 km na Drakov. Cesta vede převážně lesem a je asfaltová, místy posypaná kamením. Můžete se těšit na několik hezkých míst: na konci Mnichova je dřevěná kaplička, a několik zastavení, například Tajemný mnich z Mnichova, tabule Přírodní poklady, Lapkové na Koberštejně, Lorenzova pila a další. Těch zastavení s informačními tabulemi je tady devět, no a konečná je Rejvíz. To je samo o sobě lákadlo,“ řekla Helena.

Kolem Slezské Harty. V čase léta by byla škoda minout Slezskou Hartu nebo malebné Osoblažsko. Vyrazte z Nové Pláně přes Roudno, k přehradní hrázi, na Leskovec, Valšov a zpět do Nové Pláně. Pojedete krajem vyhaslých sopek, můžete si zaplavat, dopřát si projížďku na lodi, přidat se k rybářům. Pokud se vydáte na Osoblažsko, doporučujeme trasu z Třemešné do Liptaně, Dívčího Hradu, Osoblahy do Slezských Rudoltic a zpět do Třemešné. Můžete zvolit také trasy překračující státní hranici s Polskem. Takové se nabízejí také na Vidnavsku, například z Vidnavy k Otmuchówským jezerům (necelých 13 km), k Nysskému jezeru (21 km) či náročnější, téměř 32 km dlouhá trasa přes Bernartice, Javorník a Bílou Vodu do polského Zloteho Stoku. Ve vidnavském informačním centru vám doporučí také
příjemnou projížďku přes Velkou Kraš k Venušiným miskám, dál na Černou Vodu a Starou Červenou Vodu. Nevíte, co jsou to Venušiny misky? Žulové skalní prohlubně v malém skalním městečku na vrcholu kopce Smolný připomínající mísy. Ta největší má kruhový půdorys o průměru 1,5 metru, hloubku kolem metru a pojme prý až 65 litrů vody.

rodina_s_detmi

Na kolech může jet celá rodina s dětmi. Foto: EUR Praděd

Údolím Lapků z Drakova. Trasa po červené začíná ve Vrbně pod Pradědem – místní části Mnichov a končí na Rejvízu, vhodná je také pro cyklisty s vozíkem za kolem. Vede převážně lesem a nabízí několik zajímavých zastavení, například Tajemný mnich z Mnichova, tabule Přírodní poklady, Lapkové na Koberštejně, Lorenzova huť a další. Na Drakov je to z Mnichova jen 7,5 km a na Rejvíz šestnáct.

Karlov pod Pradědem – Dolní Moravice – Malá Morávka. Trasa měří 15 kilometrů a vede po kvalitních lesních cestách. V Karlově vystoupáme zhruba tříkilometrový úsek na Mravencovku – známou křižovatku všech turistických tras. Pokračujeme dále po cyklotrase 6077 až ke směrníku, u něhož odbočíme vlevo a navážeme na cyklotrasu 6142. Sjedeme až nad Novou Ves, v místní stylové chatce nebo hospůdce je dobré se posilnit, protože další úsek žádá dost sil. Čeká nás sjezd z Nové Vsi po silnici 6142 a přenádherný výhled do širokého okolí. Pokocháme se pohledem na sopku Velký Roudný i na bratříčka Malý Roudný. Dál pokračujeme jen po silnici, z níž sjedeme do Dolní Moravice, tam na křižovatce odbočíme vlevo směrem na Malou Morávku.

K nejvyššímu hradu na Moravě. Z Rýmařova se vydejte třeba na Rabštejn. Tam jsou pozůstatky nejvýše položeného hradu na Moravě, ale též oblíbené cvičné skály pro horolezce, kteří tu mají k dispozici tábořiště. Celá trasa měří 33,3 km a zdoláváte převýšení 299 metrů. Jedete směrem na Starou Ves, míjíte zámek v Janovicích a dál jedete na Rabštejn, kde se můžete občerstvit v tamní horské chatě. Trasa vede dále na sedlo Skřítek, odtud se začínáte vracet přes Žďárský Potok – vyhlášenou vesnickou památkovou zónu s úžasnou původní zástavbou – do Staré Vsi a Rýmařova.

viola_s_tuzkou_100Nevíte kam? Kam se vydat a jaké kolo vlastně vzít, takový základní plán bezesporu řešíte už doma, nicméně alternativ je bezpočet. Možná dáte na doporučení svých ubytovatelů, nebo zajdete do informačních center, či přímo na radnice měst a obcí. Mají tam pro vás pestrou nabídku, často také tematických tras, které vás vedou třeba po stopách zlatokopců, nebo tam, kde se objevovaly čarodějnice.

Na slovíčko se Zdeňkem Jarmarem

Vyzpovídala jsem houževnatého cyklistu Zdeňka Jarmara, představitele české části Euroregionu Praděd:

Kam byste poslal cyklistu, který miluje výzvy a adrenalin?
„Na Rychlebské stezky do Černé Vody. Nabízejí několik variant podle obtížnosti, jedete mezi kameny, lesem, místy po lávkách. Je pravda, že provozovatelé stezek pamatovali na začátečníky, na pokročilé i na nejlepší jezdce s vynikající fyzickou kondicí, každý tu najde něco podle vlastního gusta. Osobně bych si tu nejobtížnější trasu jet netroufl , tím ale neříkám, že už není pro mou generaci. Každý musí zvážit, na co má.“

Do Jeseníků přijíždějí rovněž sváteční cyklisté, třeba senioři, přesto aktivní lidé zvyklí na pohyb a zátěž. Na jaký výlet byste je pozval?
„Úžasnou rozmanitost mají trasy kolem Slezské Harty, třeba z Nové Pláně na Roudno, k přehradní hrázi, na Leskovec, Valšov a Novou Pláň. Při návratu doporučuji zajet do Moravskoslezského Kočova a dát si skvělý oběd v tamní Farmě. Nebo se vydejte na Osoblažsko, z Města Albrechtic na Třemešnou, Liptaň, Dívčí Hrad, Osoblahu a přes Slezské Rudoltice zpět. Na několika místech se potkáte s úzkokolejkou Osoblažkou.“

Co byste poradil rodinám s dětmi nebo seniorům s vnoučaty?
„Jako Vrbeňan určitě trasu na Drakov, odtud přes kopec do Heřmanovic, krásné vesničky s pečlivě udržovanými staveními, dále do Holčovic, kde můžete výtečně poobědvat na náměstíčku. Pak odbočíte a vystoupáte asi 2 km směrem na Karlovice, na Jelení jedete kolem ohrad Bellamy s ovečkami a jinými zvířaty.“

Pro zdatné a zkušené borce

viola-kolo-duchodceMilovníci adrenalinu, kteří své kolo dokonale ovládají, už znají Rychlebské stezky v Černé Vodě. Mají na výběr traily rozličné náročnosti, jezdí se mezi kameny, lesem, místy po násypech i povalových lávkách. Ty je za mokra lepší přejít, neriskovat bolestivý pád. Na stezky se doporučuje celoodpružené kolo a pláště 2, 3, hlavně ale zvládání techniky jízdy. Stezky jsou přístupny jen do konce října, otvírají se znovu až začátkem dubna.

Rychlebské stezky pod Sokolím vrchem jsou pro zkušené bikery, kteří se musí na úzkých pěšinách a lávkách popasovat s nejednou nástrahou. Zejména v první půlce náročné adrenalinové trati stále stoupáte do kopce, navíc kličkujete mezi stromy, obřími žulovými balvany a nevyhnete se ani horskému potoku.

Rychlebské stezky jsou adrenalinovým sportem. Foto: rychlebskestezky.cz

Podobně, jak příznivci lyžování rozlišují obtížnost sjezdovek od snadné až po nejtěžší podle barev, tak značí modrá, červená a černá náročnost trailů v horském centru zábavy a sportu v Koutech nad Desnou. Zdejší Bike park využívá šestisedačkovou lanovku, která vás i s kolem vyveze na Medvědí horu. Nejtěžší, černá trasa pro odpružená kola Koutíkův sen zdolává na pouhých dvou a půl kilometrech převýšení 500 metrů, jsou tu lavice, skoky s protihranou, klopené zatáčky i všudypřítomné kořeny. O něco snazší jsou tratě Uhlířská stopa, lesní freeriderová trasa Stará Medvědice a Hřebenovka. V místě funguje také půjčovna kol, to pro případ, že přijedete do Jeseníků nevybaveni. Jeseniční nabízejí také bike taxi, kola i cyklisty dopraví na libovolné místo a budete-li chtít, zavezou vás i zpátky do hotelu. Je to služba vítaná, i když o letních prázdninách v Jeseníkách jezdí cyklobusy a turistbusy.

Co tak jeden den změny? Vyjeďte si na horských koloběžkách. Je více míst, kde vám je půjčí, například na Příčné ve Zlatých Horách, v Jeseníku, České Vsi, nebo v Malé Morávce. Na Příčné provozují také horské tříkolky, které na svah vyveze vlek, pak až si dopřáváte adrenalinový sjezd. Třináctikilometrový sjezd na horské koloběžce z Pradědu až k chatě Kopřivná je vhodný pro příznivce adrenalinové rychlé jízdy a také pro ty, kteří si zvolí pomalejší tempo se zastávkami, při nichž se kochají okolní přírodou. Nahoru vás samozřejmě vyvezou. Jen nezapomeňte, že koloběžky nemají křídla, brzdy jsou tu opravdu na místě. V Jeseníku ve sportovním areálu Na Smrťáku a také na Ramzové můžete osedlat terénní minikáry. Na vrchol kopce vás dopraví lyžařský vlek a dolů si každý jede dle libosti. Minikáry jsou vybaveny vysoce účinným pružením a brzdným systémem.

Draka zkroťte adrenalinem

viola-na-lanechPřekonáte nebezpečí, zvítězíte nad vlastním strachem a dostaví se příjemný pocit z adrenalinu, který tělo vyplaví do krve. Kdo adrenalinovým sportům propadl, ví, o čem je řeč. Zkrotíte-li draka na lezecké stěně, v zorbingové kouli, na trailu v hlubokých lesích nebo v nebezpečných vodách horských bystřin, adrenalinové sporty si jednoduše zamilujete.

Adrenalin na lezecké stěně. V Adrenalin Parku Jeseníky v České Vsi připravují pro návštěvníky různé balíčky zážitkových aktivit. Největším lákadlem je obří houpačka umístěná v devítimetrové výšce. Při zdolání horolezecké stěny vysoké 11,5 metru pak lezce čeká příjemná odměna v podobě 150 metrů dlouhého sjezdu lanovkou. Tři různě obtížné druhy tras v lanovém centru jsou přichystány pro méně i více zdatné sportovce. Nejnáročnější je černá trasa s 31 překážkami, středně těžká je červená s 27 překážkami a nejsnadnější je pak modrá s 16 prvky. Podle instruktorů, kteří návštěvníky adrenalinového parku doprovázejí při všech disciplínách, je nejméně využívaná černá trasa. Do České Vsi rádi jezdí i milovníci střelby, z nichž mnozí neodmítnou účast v týmových soutěžích, například v lukostřelbě nebo paintballu.

V Petříkově je bobová dráha dlouhá 800 metrů a během jízdy v rychlosti až 45 km/hod si při 100 metrovém převýšení užijete 15 zatáček a tři terénní sjezdy. Rychlost a styl jízdy v dvousedačkové kabině volíte podle svého uvážení. V Dolní Moravě funguje bobová dráha celoročně, má délku více než kilometr a místy se dostáváte do výšky až šesti metrů nad okolní terén. Nabídku sportovního vyžití v Jeseníkách rozšířila koncem roku 2014 ještě jedna bobová dráha s celoročním provozem. Dopřávají si ji milovníci rychlé jízdy ve Ski AreněVrbno pod Pradědem. Dvoumístné boby jezdí po okruhu dlouhém 907 metrů maximální rychlostí 40 km v hodině.

bobva draza Vrbno pod Pradedem

Bobová dráha ve Vrbně pod Pradědem. Foto: Archiv MěÚ Vrbno pod Pradědem

Ani Funpark na Kopřivné v Ma­lé Morávce nedá nikomu zažít nudu – můžete na kole seskočit z odrazového můstku do big airbagu, dopřát si letní tubing, vyzkoušet zdejší bikepark a singletrack, zahrát plážový volejbal, utkat se s přáteli v paintball aréně. Pro děti připravili čtyřkolky i elektrické motorky a k tomu i aktivity poklidnější. Stačí si zakoupit speciální platidlo kopřivy a pak vybírat, co si užít a vyzkoušet. V Karlovicích na Vrbensku byl otevřen pro cyklisty dirt park s přírodními překážkami.

Zorbing v Ramzové. Neřízeně se kutálíte ze svahu dolů v nafouknuté plastové kouli, která je pomoci mnoha lanek upevněna v ještě jedné větší kouli. Zorb dosahuje rychlosti až 50 km v hodině a na dojezdové ploše se zastaví o velmi pevnou bezpečnou síť.

Za lanovým dobrodružstvím do Branné. Pořádný adrenalin si užijete v místním Lanovém centru s dvanácti vysokými a třemi malými lanovými překážkami a s obří, 33 metrů dlouhou lanovkou na konci dráhy. Program s instruktorem, který vás naučí, jak jistit druhého na lanech, trvá 60 až 90 minut. Relaxa ve Staré Vsi na Rýmařovsku disponuje Rambodráhou, vyzkoušíte dvojité salto vpřed i vzad na bungee-trampolíně nebo si zahrajete týmový airsoft.

Pumptrack ve Vrbně pod Pradědem. Freeriderová trať sestavená z dřevěných prvků na kovovém základu je určena zejména mladší generaci cyklistů. Ti si mohou vyzkoušet jízdu po klopených zatáčkách a zhupech, rovnováhu a šikovnost. Pokud se na sem vydáte opakovaně, může pumptrack překvapit změnou. Tohle sportoviště totiž umožňuje variabilní sestavování tras, a protože je poměrně lehké, lze ho stěhovat na různá místa.

Hřiště pro děti ve Vrbně pod Pradědem

Hřiště pro děti ve Vrbně pod Pradědem. Foto: Archiv MTA

Discgolf v Koutech nad Desnou. Tento druh golfu je vhodný pro celou rodinu včetně babiček a dědečků. Místo míčku používáte disk, který házíte do košů nahrazujících klasickou jamku. Discgolf zařadil do své nabídky Sportovně-rekreační areál v Koutech nad Desnou. Pro příznivce bikeparku vybudoval různě obtížné dráhy a v půjčovně nabízí koloběžky a in-line brusle pro jízdu na dráze ve výšce 1 350 metrů nad mořem.

Cvičit se dá do sta let

koleckoveNebrat se tolik vážně, brát život kolem s nadhledem. To je možná mot­to některých měst tady v Jeseníkách, které začaly budovat cvičební prvky pro děti do sta let, posilovací stroje pod oblohou, třeba v městských parcích jako Rýmařovští, nebo v Malé Morávce-Karlově, Úvalně i jinde.

Na hravých kolečkách. Rádi bruslíte? I na kolečkách? Pak si při své cestě do Jeseníků in-line brusle určitě vezměte, přibývá tady míst, kde můžete jezdit, co jen libo. Třeba na okruhu po obvodu horní nádrže Dlouhé Stráně nebo Malé Morávce-Karlově, který funguje v místě tábořiště. Je určen cykloturistům či chodcům, ti všichni ti všichni si mohou užít také kondiční trénink na venkovních posilovacích strojích. V místě je dřevěný přístřešek i sociální zázemí, ani za parkování tady nezaplatíte. Hezky si zajezdíte také na stezce u Vrbna pod Pradědem údolím Střední Opavy, ale také v rýmařovské zahradě Hedvy.

Sportování ve městech. Dotace z evropských fondů pomohly zrekonstruovat rekreační sportovní areály v mnohých městech a obcích. Například v Zahradě Hedvy Rýmařov si můžete zahrát plážový volejbal, tenis, fotbal, nohejbal nebo košíkovou. Pro vyznavače skateboardu a in-line bruslení jsou k dispozici zpevněné asfaltové plochy. Je zde instalováno také osmnáct cvičebních nářadí, z nichž mnohé jsou určeny rovněž pro seniory. Moderně zrekonstruovaný areál s možností zahrát si volejbal, nohejbal, tenis, badminton i fotbal slouží ke sportovnímu vyžití v Horním Městě.

Ovládněte alespoň laso. Držitel mnoha ocenění ze světových klání ve westernových disciplínách Ladislav Gin Šín provozuje v areálu starého lomu v Janovicích na Rýmařovsku westernovou školu Camp Indiana. Mistr biče, koltů a vrhání noži tady učí zájemce zvládat alespoň základy dovedností kovbojů. A také pořádá oblíbené westernové bály s posezením u táboráků a dobré hudby.

Ještě něco bláznivého? Neuvěřitelnou škálu „bláznivin“, které se líbí při zábavě v pracovních i přátelských partách, ovšem i rodinám, nabízí FUN-line v Krnově. Jako první do republiky přivezli čtyř i šestimístné čtyřkolky se stříškami, k těm přidávají další atraktivní zábavu, na vodě aquazorbing, windsurfing i SUP – pádlování na prkně vestoje. Zapůjčí popruh pro chůzi ve výšce mezi dvěma body, připraví nízké lanové aktivity i bungee running, kdy se omezeni gumovým popruhem snažíte dostat na určené místo a překonat jeho tah. Ke klasice už patří nabídka sumo ve speciálních oblecích.

Jízda na čtyřkolkách. Foto: MTA

Jízda na čtyřkolkách. Foto: MTA

Jízdy se psím spřežením. Bára Vlčková má čtyřnohé kamarády rasy husky. Do Lipové-lázní se s nimi přistěhovala z Krkonoš. Do Jeseníků totiž následovala svého manžela Viktora. Po celý rok Vlčkovi nabízejí rekreantům originální Husky zážitky. Výlet se severskými psy, zapřaženými od jara do podzim do čtyřkolky. Bářini psi mají po svých předcích milou a přátelskou povahu, v pohodě je zvládnou i lidé se sníženou pohyblivostí. Jízda není extrémně fyzicky náročná, děti se vozí už od tří let věku, rádi se svezou i senioři. Projeví-li zájem, mohou si psí spřežení řídit sami, ovšem vždy za doprovodu odpovědného mushera, který spřežení jistí. „Vyjížďky, zejména pro děti, jsou na malém 200metrovém okruhu, ale dospělí milovníci přírody si většinou volí hodinový až dvouhodinový program,“ uvedla Bára Vlčková.

Jízda s pejsky je prima dětský zážitek. Foto: Archiv Euroregionu Praděd

Ať jste jako rybičky

kalendarium_violka-vodnik_ kopieNavštívit v létě Jeseníky a nezaplavat si ve Slezské Hartě, to snad lze milovníkům koupání a plavcům prominout jen v případě nepříznivého počasí. Obzvláště na Slezské Hartě, kde je pro plavce vyčleněna oblast v nejširším místě nádrže, je koupání hotový balzám na duši.

Jachting na Slezské Hartě. Zážitkové plavby až do poloviny října pořádá Tomáš Svoboda, který se svými plachetnicemi kotví u břehu v obci Nová Pláň. Do jachtařské školy se hlásí především manželské a jiné dvojice ve věku od 25 do 40 let. V průběhu šestihodinového výcviku se naučí loď pod dozorem zkušeného instruktora natolik ovládnout, že další den si už většinou jednu z jeho tří plachetnic půjčí a na přehradu vyrazí sami. Když foukne do plachet jihozápadní a západní vítr, zažijete na lodi chvíle adrenalinu. Vane-li ale od východu, čeká vás jen pohoda a třeba opalování na slunci.

S jachtingem se dá začít v každém věku… Foto: Archiv Euroregionu Praděd

Vyhlídková plavba na Slezské Hartě. Pokud si chcete dopřát spíše vyhlídkovou, přesto vzrušující plavbu lodí Santa Maria po Slezské Hartě, obraťte se na informační turistické centrum v Leskovci nad Moravicí. Otevřeno je celoročně, od května do září sedm dnů v týdnu od 8 do 17 hodin. Hodinová plavba je spojena s výkladem, objevíte zátoky i další zajímavá místa, dozvíte se, který z vulkanických kopců se jmenuje Venušina sopka, či Velký Roudný. Na palubě může být od čtyř do nejvýše deseti cestujících. Vyplouvá se z přístaviště v Leskovci nad Moravicí, po dohodě připluje Santa Maria i k přístavišti v Nové Pláni či Razové.

Loď na Slezské Hartě

Santa Maria na Slezské Hartě. Foto: Archiv EUR Praděd

Podzemní krásy v jeskyních

vybraneUž vím, kde bych se chtěla jednou vdávat. V Písečné Na Špičáku. V jeskyni. Tajemné prostory v podzemí zlákaly už několik snoubenců, kteří si v jedné z nejstarších jeskyní ve střední Evropě při svíčkách řekli své ANO mezi masivními světlešedými devonskými mramory, starými 350 až 380 miliónů let!

V přírodním podzemním království si občas dávají dostaveníčka hudební mistři a jejich posluchači. Vedoucí Správy jeskyně Na Špičáku Evelyna Vozábalová se svým týmem zde začala pořádat koncerty, které mají své osobité kouzlo. Chodbami, z nichž mnohé mají srdcovitý profil, mohou projíždět i vozíčkáři. Bezbariérová, zhruba dvacetiminutová trasa není fyzicky náročná. Jeskyně je otevřena od dubna do října, v ostatní měsíce po dohodě, jen v listopadu a prosinci, kdy začínají usínat netopýři, je zavřena. Kolik se jich Na Špičáku zabydlelo? Podle sčítání z roku 2012 jich bylo 124, přitom nejvíce malých vrápenců (116), kteří jsou celosvětově považováni za ohrožený druh. Kdo přichází do jeskyní obdivovat především krápníky, toho musím zklamat, protože na Špičáku se nedochovaly. Zato je jich spousta v krasové jeskyni Na Pomezí ve Vápenné. Rostou ze stropu i ze dna jeskyně. V této jeskyni je největší dlouhý přes 20 metrů. Raritou je krápníkové srdce. Proslýchá se, že když si na ně sáhnete, splní se vám přání. Ale jen v případě, když ho nikomu neprozradíte!

Golf pro malé i velké

viola_s_tuzkou_100Chcete si zahrát golf? Bez obav, golf není jensportem pro vyvolené. Přesvědčite se o tom ve Městě Albrechticích. Tříhektarový areál Golf Clubu Město Albrechtice vyhledávají amatéři, hráči začínající i ti na vyšší úrovni. Že nemáte golfové hole? Nevadí, správce vám je ochotně půjčí, ať hrajete levou nebo pravou rukou. A pak už si můžete užívat driving range a plochu pro hru na krátkou a střední vzdálenost s centrálním greenem, písečnými a vodními překážkami. V případě nevlídného počasí se schováte v prostorách pod střechou, kde pokračujete ve hře na zhruba 130 metrech čtverečních tréninkové puttovací plochy, nebo můžete trénovat daleké odpaly do ochranné sítě.

golfove_hriste

Golfové hřiště ve Městě Albrechticích. Foto: Archiv EUR Praděd

Tísňové linky Horské služby

viola-telefonPevná bota, pohodlný oděv jistící člověka i pro případ prudké změny počasí na horách a do třetice správný odhad vlastních sil – to je základ bezpečné turistiky. Překvapuje mě, když tady potkávám ženy na jehlových podpatcích, v sukních a krajkových blůzičkách, byť si vyberou nenáročný úsek s asfaltovým povrchem. O tom, že jsme schopni podceňovat hory, by mohli vypravovat profesionální záchranáři – muži z Horské služby Jeseníky.

Statisticky nejvíce úrazů Horská služba Jeseníky ošetří v zimní sezóně, zpravidla jde o lyžaře. A jak je to po zbytek roku? Jsou to hlavně pěší turisté, kteří si nejčastěji přivodí úraz. I několikrát do roka organizuje Horská služba pátrací akce, když někdo na horách zabloudí a nedorazí do cíle.
O pomoc Horské služby můžete požádat na tísňových linkách, ale také na nouzové lince +420 1210. Důležitá rada majitelům chytrých telefonů: do mobilu si stáhněte aplikaci s názvem Horská služba. Získáte tak nejen aktuální zpravodajství o počasí, ale v případě nouze záchranáři snadno zjistí, kde se zrovna nacházíte.

Užijte si venkova

…za ekoturistikou a regionálními výrobky

Do Heřmanovic si do batůžku pokaždé přibalím kousek suchého rohlíku pro oslí rodinku. Ivance s Vaškem se narodil nejdřív Albi a pak Matýsek. Jsou to mazlíci, kteří se těší na pamlsky. Však se podívejte na fotografii, jak jsou nádherní! Albi na snímku Tomáše Svobody s Vaškem a maminkou Ivankou rádi fotografovi pózují. Uznejte, že je Albi fakt ohromný krasavec. Má světle béžovou srst a nádherně modré oči. Nevídaná rarita!

Klikněte pro zobrazení původního (velkého) obrázku

Oslíci na farmě Bovine jsou přítulní. Foto: Tomáš Svoboda

Na farmy za zvířaty

viola_medikPoznat venkov a život zdejších obyvatel, to nestačí projet autem kolem pastvin. Musíte pobýt, uléhat v posteli vonící jesenickou loukou a vstávat ráno svěží a odpočatí. V otevřeném oknu nebo na zápraží se nechat laskat svěžím vánkem a pak naboso kráčet jetelinou a ranní rosou. U ohrady pohladit nozdry zvědavého koně, u snídaně zakrojit do čerstvého bochníku chleba z některé místní pekárny, natřít krajíc poctivým máslem, medem, nebo zakousnout k němu ovčí sýr vyrobený zemědělci v Jeseníku, zkusit si vytočit vlastní hliněný hrneček na kruhu či uplést ošatku z proutí… Na farmách a v malých venkovských penzionech se čas nezastavil, mají tady internet, ale i něco navíc – peřiny větrané v oknech obložených poleny dříví na zimu…

Klikněte pro zobrazení původního (velkého) obrázku

Foto: Stanislav Juga

Farma Bovine v Heřmanovicích. Oslík Albi není zdaleka jediným lákadlem na farmě Ivety a Tomáše Svobodových. Výborně se zde daří stále se rozrůstajícímu stádu tibetských jaků. Na rozlehlých pastvinách se pasou také krávy – masná plemena skotu, třeba Simentál, Limousine a Aberdeen Angus. Kromě několika koz je na farmě stádo ovcí, většinou plemene Texel, kterému vyhovuje horská krajina. Nechybí ani Begon Xapatán – pes plemene australská kelpie, který lidem na farmě pomáhá při nahánění a ostraze dobytka.

Klikněte pro zobrazení původního (velkého) obrázku

Farmaření, to je nekonečná práce, ale i radost. Foto: archiv Euroregion Praděd

Do jízdáren za koníky

To mi snad ani neuvěříte, v malé vesničce Skály poblíž Rýmařova žije přibližně jen 150 obyvatel, zato ale osm desítek koní! Jízdárna Skály má novou krytou halu o velikosti 60 na 20 metrů, takže se jezdí za každého počasí. Bývají tady také soutěže v parkúru a drezuře, od roku 2009 se z koňské show Na skok do skal vyvinula nová tradice. Drží termín v prvním červencovém týdnu a nejlepší koňáci na přehlídku poctivě trénují. Poprvé sednout do sedla se dá v každém věku, s Josefem Kinclem z jízdárny si můžete dohodnout základní výcvik, jen raději zavolejte v předstihu. Patrně pro vás osedlají Cawera nebo Mersi. Pohodové a hodné koníky, na kterých se učí jezdit děti a dospělí. Ti nejmenší to mohou vyzkoušet na poníkovi.

Klikněte pro zobrazení původního (velkého) obrázku

V kryté hale jízdárny ve Skalách se jezdí na konících za každého počasí. Foto: MTA

Usedlost Jasanku v Albrechticích u Rýmařova jsem našla snadno. Starý venkovský statek se stájemi, seníkem a přilehlou stodolou stojí nedaleko kostela. Kousek za ním už je pastvina pro koně, dva huculy. Je to zajímavé plemeno a Tereza Bělíková o něm dokáže poutavě vyprávět. Pochází z Karpat a do Jeseníků se hodí pro svou odolnost i nenáročnost na krmení. Huculi mají pevná a tvrdá kopyta, jež nevyžadují kování, a pro menší vzrůst a klidnou povahu jsou vhodní i pro začátečníky. Bělíkovi mají Noru a Sahira. Temperamentnější klisna Nora miluje dlouhé vyjížďky, pod sedlem prý nikdy nezklame a ničeho se neleká. Valach Sahir je mazel, který má rád děti. Jízdu na koni pro začátečníky vyučuje Tereza Bělíková na lonži i v jízdárně.

Na huculy nedají dopustit ani ve Vernířovicích na Ranchi M. Výlet v koňském sedle jsem si tu také vyzkoušela a docela závidím všem lidem, kteří absolvovali jezdeckou stezku Jeseníky – Beskydy. Vede z Vernířovic přes hlavní hřeben Hrubého Jeseníku, Malou Morávku, okolo Kružberka a povodí Budišovky do Nového Jičína přes Štramberskou Trúbu do Beskyd na chatu Slavíč nad Morávkou, kde stezka zatím končí. S vernířovickými osvědčenými průvodci ji lze absolvovat od začátku května do konce října, přičemž kdo se na šestidenní jezdeckou trasu o délce 200 km necítí, může si dohodnout jen zkrácenou verzi. Netroufáte si ani na menší úsek? Nevadí, ve Vernířovicích učí i začátečníky.

Na Ranč Orel do České Vsi si manželé Orlovi přivezli prvního koně v roce 2002. Vybrali plemeno Quarter Horse. Kobyla se jmenovala Pretty Classy Lassy a měla za sebou úspěšnou sportovní kariéru. Dnes na Ranči Orel v krásném prostředí pod Sokolím hřbetem chovají dvě desítky nádherných koní, některé již z vlastního chovu. Podívat se na ně určitě můžete, turistická jízdárna je otevřena celý rok.

Klikněte pro zobrazení původního (velkého) obrázku

Na ranči Orel největší zájem o koně projevují děti. Na fjordech a huculech se projíždějí po areálu a některé se také zajímají, jak se koníci čistí, sedlají a čím se krmí. Foto: MTA

Zavést vás ale musím také nedaleko odtud, do Rudné pod Pradědem. Za Naďou Knopovou do Jezdeckého klubu Amír. Poprvé jsem Naďu viděla v kině ve filmu Johanka z Arcu od Luca Bessona. Natáčel se totiž v roce 1998 mimo jiné na Slezské Hartě a paní Naďa v některých pasážích dublovala herečku Millu Jovovich v roli Johanky. Byla tam úžasná, skákala na koni přes dřevěné kůly vybroušené do špic a předváděla jiné obdivuhodné jezdecké kousky. Není se čemu divit, je to jezdecká mistryně ve všestrannosti. Osobně jsem se s ní seznámila až nedávno právě ve stáji Amír, kde vede tréninkové hodiny pro veřejnost. Dnes už má vedle sebe zdatnou jezdkyni – dceru Viktorku, která se svým poníkem Sagarem v srpnu 2011 ve skocích získala první místo v kategorii dětí od osmi do dvanácti let. Mistryní republiky je také v drezuře a dokonce dvakrát ve všestrannosti. V Amíru to prostě s koňmi umějí a o své zkušenosti se navíc rádi podělí i s ostatními. Pro děti, dospělé i pokročilé organizují vyjížďky a také výcvik, vždy pod odborným dohledem. Věnují se také hiporehabilitaci a letním dětským táborům. Pochopitelně s koňmi.

Klikněte pro zobrazení původního (velkého) obrázku

Možná vás udivuje, kolik koní tady v Jeseníkách ve stájích i na malých farmách je. Nedivte se, tyhle hory se svými kopečky a pastvinami jsou pro chov i trénink jako dělané. Proháněli se tady legendární vítězové Velké pardubické Železník i Registana! Foto: Stanislav Juga

Ještě jste se nerozhodli, jestli se odvážíte do sedla? Třeba vás přesvědčí členové jezdeckého klubu SK Pental v Břidličné, kde se vedle výcviku mladých koní, chovu a ustájení věnují právě výcviku jezdců. Stačí zavolat a domluvit se na termínu. Děvčátka a kluci málokdy zapomenou přibalit do batůžku pamlsek pro koníky, ovce kamerunské a také valašky.
Také v rodinné stáji v Láryšově u Krnova si výcvik jízdy na koni domluvte včas, organizují ho pro zájemce starší deseti let, na jaře začínají už v dubnu. Obrátit se můžete i na Stáj Hraběnky v Jindřichově nebo na Farmu Karlovice.

Pozvánka do Nedělní školy ve Stránském

Manželé Vladimíra a Roman Křenkovi si ve Stránském u Rýmařova provozují Nedělní školu tradičních řemesel. I když název je trochu zavádějící – otevřeno mají téměř denně pro každého, kdo se chce naučit plést košíky, batikovat, síťovat, drátovat, péci domácí chléb, vyrábět dekorace z kukuřičného šustí nebo jiných přírodních materiálů. Zájem o kurzy projevují rodiny, školy v přírodě, děti na táborech, turisté, ale třeba také chovatelé ovcí, kteří se ve Stránském učí valašky stříhat. Vlaďka Křenková je skvělá hospodyně, která každou návštěvu vítá s otevřenou náručí. Naučí vás, jak se plstí vlna, přede na kolovrátku, tká na stavu nebo jak se vlna barví.

Klikněte pro zobrazení původního (velkého) obrázku

Když přijde jaro, Vlaďka Křenková vlnu barví pomoci pampelišek a sluníčka… Foto: archiv Nedělní školy ve Stránském

V září 2015 Křenkovi otevřeli Pastýřovu naučnou stezku. Vlaďka Křenková ji popsala takto: „Stezka vede kolem naší farmy a jak už to bývá ve Stránském zvykem, je trošku netradiční. Pomocí informačních panelů získáte spoustu zajímavých informací o chovu ovcí plemene Valaška. Mimo jiné se třeba dozvíte, zda si ovce navzájem pomáhají s výchovou jehňat nebo proč má Valaška tak dlouhý ocas a k čemu jej používá. Nejmenší návštěvníci se mohou těšit i na pohádku, kterou jsem napsala. Stačí odpovědět správně na otázku, jež je ukrytá někde na trase naučné stezky,“ dodala Vlaďka Křenková.

Klikněte pro zobrazení původního (velkého) obrázku

Foto: Archiv Euroregionu Praděd

Hlavní náplní Pastýřovy naučné stezky je praktická část, kde má každý návštěvník možnost vyzkoušet si zpracování vlny a vyrobit si vlastníma rukama něco dle své fantazie. Volně přístupná je česačka vlny, kolovrat i pomůcky k plstění. Vše doprovází jednoduchý návod jak na to a kdo si neví rady, může požádat o radu personál.

Klikněte pro zobrazení původního (velkého) obrázku

Jak dlouho kurzy trvají? To je prý individuální. Stává se, že mladé rodiny přijedou po telefonické dohodě jen na dopoledne a stráví ve Stránském celý den. Děti se mimo jiné chtějí seznámit s domácími zvířaty. Chovají tu koníky Primaveru, Luxe a Akrobatiku, krávu Apolenu Křesomyslu, Evelínu. Foto: archiv Nedělní školy ve Stránském.

Klikněte pro zobrazení původního (velkého) obrázku

Představujeme vám Evelínu. Foto: archiv Nedělní školy ve Stránském.

Klikněte pro zobrazení původního (velkého) obrázku

S příchodem jara se můžete těšit na jehňátka. Jsou fakt kouzelná. Foto: archiv Nedělní školy ve Stránském.

Klikněte pro zobrazení původního (velkého) obrázku

V areálu Nedělní školy zaujme rovněž soubor maket technických staveb poháněných vodou (vodní mlýn, katr a hamr). Foto: Helena Rybárová

Klikněte pro zobrazení původního (velkého) obrázku

Na každém kroku vás budou v Nedělní škole provázet milí společníci – briardi. Křenkovi na ně nedají dopustit. Jezdí s nimi na psí výstavy a Vlaďka Křenková dokonce o nich napsala moc pěknou knížku. Třeba vám do ní dá také nahlédnout… Foto: archiv Nedělní školy ve Stránském

Jak žili a pracovali naši předci

viola-kolo-od-potahuPoznala jsem zajímavého člověka Milana Havlíčka, zakladatele Zemědělského skanzenu v Rapotíně. Z vyhořelé, opuštěné a značně zdevastované zemědělské usedlosti vybudoval ojedinělé muzeum. Kam se hnete, tam narazíte na něco, co jste třeba ještě ani neviděli, nebo netušíte, k čemu že se to používá. Milan Havlíček buduje celý areál v netradičním pojetí, které osloví rodiny s dětmi, školní výpravy i seniory. Muzejní, vskutku různorodá expozice, je záměrně v lehkém oparovém zaprášení. Vždyť exponáty pocházejí z období od začátku 17. století a najdete tu všechno, co má punc starých časů – od hraček, přes fi guríny v životní velikosti, hudební nástroje, šesti i osmipérové kočáry, kola, auta až po vojenskou techniku. Všechny exponáty jsou funkční a rozmanitá kolekce se neustále rozšiřuje. Raritou je například originální vojenský koňský vůz z bitvy u Stalingradu. Není divu, že u Havlíčků často zaklepou u dveří tvůrci historických televizních seriálů a fi lmů. Natáčely se tu mimo jiné oblíbené Četnické humoresky, jejichž autorům záleželo i na takových detailech jako třeba zachování pavučinky na exponátu.

Klikněte pro zobrazení původního (velkého) obrázku

Všechny exponáty jsou funkční. Foto: MTA

Areál, jehož tvůrci usilují o záchranu rázu venkova, fauny i flóry podhůří Jeseníků, je zařazen do Lexikonu turistických zajímavostí České republiky. Nadšenci z Rapotína, kteří skanzen budují bez jakýchkoliv státních dotací a příspěvků, ho postupně rozšiřují a zvelebují.

Klikněte pro zobrazení původního (velkého) obrázku

Děti si přinášejí chléb a jiné zdravé pamlsky pro velbloudy, koníky a další zvířata. Foto: MTA

Zejména malí návštěvníci si rádi pohrají v dětském koutku s nejrůznějšími atrakcemi. Láká je zoopark s opicemi, pštrosy, lamami, velbloudy, osly, koňmi, kozami, veverkami, želvami, kajmany, domácí i vodní drůbeží a spoustou dalších opeřenců. Při prohlídce zooparku se děti rády svezou na poníkovi nebo oslíkovi. Dospělí zase zkoušejí jízdu v koňském sedle a na velbloudu.

viola_s_tuzkou_100Na závěr prohlídky v Rapotíně si můžete ohřát nějakou tu turistickou specialitku na venkovním ohništi. Dřevo a vidličky na opékání jsou zajištěny. Areál je otevřen po celý rok každý den včetně svátků.

 

Muzeum v Domašově. Už jste se někdy procházeli po hrubé podestýlce ze slámy? Je to jako když chodíte v lese po mechu. Příjemnou terapii si můžete vyzkoušet ve venkovském skanzenu v Domašově, kde mají muzeum zemědělské techniky. Sláma zde pokrývá celou podlahovou plochu bývalého kravína. Jsou zde vystaveny nástroje, nářadí a další pomůcky, bez nichž se v 19. a 20. století neobešel žádný chovatel dobytka, majitel pole, zahrady nebo sadu. K vidění jsou i zajímavé exponáty řemeslníků, například kováře, zpracovatele ovčí vlny apod.

Klikněte pro zobrazení původního (velkého) obrázku

Skanzen zemědělské techniky v Domašově se nachází pár metrů od ovčína ZD Jeseník. Foto: MTA

viola_s_tuzkou_100Budete-li v Jeseníkách ještě začátkem září, doporučuji zajet na dožínky v Bělé pod Pradědem. Čeká vás spousta zábavy, soutěže, muzicírování a samozřejmě nejedna dobrota od místních producentů.

Ze života staré vesnice. Tak se jmenuje expozice, o kterou se na v Ekofarmě Lomnice zasloužila Anna Kyselová. Většinu exponátů, která řadu let sbírá, přivezla z Lomnice a Tylova. Je ráda, že se sem dostanou rodiny s dětmi, školní výpravy, ale také senioři, kteří stejně jako ona pocházejí z venkova a s nostalgií rádi vzpomínají na to, jak jejich máma zadělávala těsto na makové, tvarohové nebo povidlové buchty. Výstavu lze zhlédnout po telefonické domluvě.

viola-palickovaniPaličkovat se naučí každý. Za historií osoblažské krajky jsem se vydala za Hanou Dubajovou do ateliéru Drak v Liptani. Působí totiž v občanském sdružení Královský stolec v Hrozové, jež vyhledává a obnovuje zapomenuté lidové tradice na Osoblažsku. Děvčata se dokonce setkala v září 2005 s bývalými krnovskými rodáky německé národnosti v bavorském Ansbachu, kteří v muzeu Jägerndorfer Heimatstube mimo jiné vystavují velmi vzácné originály osoblažské krajky. Od Heleny Denglerové z Ansbachu, která jako poslední žijící paličkářka navštěvovala ještě před válkou osoblažskou Školu paličkování, si ženy z Královského stolce všechny dostupné vzory mohly okopírovat. Říká se jim podvínky a můžete se s nimi seznámit například v liptaňském ateliéru Drak nebo v expozici na zámku ve Slezských Rudolticích. Že jste ještě paličky nikdy nedrželi v ruce? Můžete si to vyzkoušet a pokusit se o přáníčko, šperk nebo oděvní doplněk. Paní Hana tvrdí, že základy paličkování se dají zvládnout za devět hodin, ti zručnější k tomu potřebují ještě méně času. Paličkovat se prý ale naučí každý, jen to chce hodně trpělivosti. Podmínkou otevření kurzu paličkování je účast minimálně tří zájemců.

Dopřejte si kulinářské zážitky

Znáte jídla z jeřabin? Pokud chcete poznat skutečně něco krajového, doporučím vám slezskou kuchyni a konkrétně jídla z plodů jeřábu sladkého. Tento strom byl vyšlechtěn opravdu tady, na rozhraní Jeseníků a Rychlebských hor, v oblasti Petříkova a Ostružné. „Kdekdo bývá překvapen, jaké využití měly tyto kyselkavé plody plné vitamínu C, nazývané také citróny severu, v jídelníčku obyvatel Slezska. Zavařovaly se, sušily, moštovaly, bývala z nich pálenka, víno, užívaly se jako náhrada brusinek, přidávaly se do koláčů,“ uvedla Bohumila Tinzová, autorka knihy receptů Tajemství slezské kuchyně a předsedkyně občanského sdružení Eberesche, které usiluje o návrat jeřábu sladkého do Jeseníků.

Foto: Stanislav Juga

Recepty vyhledávala u nejstarších obyvatel obcí, také v archívu a je úžasné, že některé už se natrvalo drží v jídelníčcích prestižních restaurací v Jeseníku a Šumperku. Některé dokonce nabízejí hostům na jednom talíři jídlo ve dvou podobách, podle skutečně původní receptury, podruhé upraveno podle současných zásad zdravé výživy. „Jídelníček předchozích generací tady býval poměrně prostý, ale vydatný. Hojně využíval třeba sádlo, dnes se přece jen snažíme jíst lehčí jídla. Nemáme tolik pohybu a většina z nás ani tak těžkou práci jako lidé dříve,“ doplnila paní Bohumila.
Příznivci sdružení se snaží, aby jeřáb sladký rostl znovu ve venkovských zahradách, ale také v krajině, v alejích při cestách spojujících obce. Jednu alej už mají u Javorníku, druhá byla v říjnu 2012 vysazena v Ostružné. Je zajímavé, že každý z nových stromků je šlechtěn z roubu, ze semínek totiž sladký jeřáb nikdy nevyklíčí. A jak takový úžasný strom vlastně rozeznáte od běžně rostoucích jeřábů obecných? Podle listu, do půlky je hladký, v druhé půli ke špičce je pilovitý.

viola_s_tuzkou_100Doma připravujeme z jeřabin hlavně džemy, ale bábinka si někdy před spaním dá stopečku jeřabinového likéru. Ptala jsem se jí na recept a tady ho máte:

Připravte si: Na kilo červených jeřabin půllitr lihu, půl kila cukru a půl litru vody, dobře očištěnou žlutou část kůry z vyzrálého citronu, kousek celé skořice a 2–3 hřebíčky.
Postup: Svařte cukr s vodou a pak dejte sirup vychladit, mezitím si očistěte jeřabiny a pomačkejte je (půjde to ztuha, malvičky jsou i v čase zralosti tvrdé). Vložte jeřabiny do vhodné nádoby, nejlépe skleněné nebo keramické. Přidejte koření a kůru z citronu, zalijte vychladlým sirupem a lihem, přiklopte. Nechejte stát na teplém místě minimálně týden, pak přeceďte podvakrát přes plátýnko. Do skleněných lahví nasypte část zbylých plodů jeřabin, které jste předtím opláchli. Zalijte likérem a uzavřete. Správný likér by se měl uležet alespoň čtvrt roku, ještě rozvine vůni a chuť.

Domašovské sýry z ovčího a kozího mléka. Od jara do podzimu se ovce a kozy z domašovské farmy Zemědělského družstva Jeseník prohánějí po pastvinách. Nejvíce je cigájí, těm společnost dělá několik beranů lacaune z Francie. Od tohoto plemena si totiž farmáři slibují ještě vyšší dojivost. Oba druhy mléka smíchají a připravují sýry přírodní, ale i ochucené bazalkou, medvědím česnekem nebo třeba brusinkami. Kromě toho produkují také brynzu a novinkou je syrovátka Ricota vhodná k přípravě sladkých i slaných pomazánek. S příchodem zimy pak ve větší míře zhotovují tvaroh z kravského
mléka, které do Domašova přivážejí z kravína ZD Jeseník. Je od plemene holštýn a místní chovatelé na něj nedají dopustit. Od jedné dojnice získají v průměru 7 800 litrů za rok. Mimochodem, družstvo provozuje mlékomat v Jeseníku a s pojízdnou cisternou zajíždí s mlékem, sýry a jogurty v páteční odpoledne také do Vrbna pod Pradědem. Zemědělci z Jeseníků drží prestižní certifikát Jeseníky – originální produkt.

Je libo domašovský tvaroh z kravského mléka? Foto: MTA

viola_ji_rohlikA co si odvézt z dovolené zdravý suvenýr? Na mysli teď mám slaďoučký med z Jeseníků. Místní včelaři se pyšní velmi kvalitním medem svých včel ze snůšek z místních lesů, zahrad a polí. Martin Pánek, místopředseda jesenických včelařů, dokonce získal v roce 2011 Zlatou medaili a Certifikát Český med. Přejete-li si obstarat zdravý suvenýr, místní lidé vám poradí, kam se můžete obrátit. Najdete je i ve Starém Městě u Bruntálu, ve Vrbně pod Pradědem i jinde, jsou v každé vesnici v celých Jeseníkách. Nebýt jejich úžasného koníčka, nedozrálo by ani na stromech v zahradách tolik třešní, jablíček a dalších plodů typických pro podhorský a horský region. Nechte si poradit i ve výběru dalších místních produktů, v jesenických vesnicích a městech fungují vyhlášené pekárny, výrobny domácích knedlíků, cukrárenských výrobků, ale i soukromá řeznictví a uzenářství. Najdete je ve Zlatých Horách, Světlé Hoře, Starém Městě u Bruntálu a dalších městech i obcích.

Pečivo z pekárny Slovanka. Foto: MTA

Modré zlato z Jeseníků. Touláte-li se po lesích (pozor, nikdy ne v národních přírodních rezervacích!) v době, kdy dozrávají borůvky, oči vám přecházejí z té modré nádhery. Ne každý je rád sbírá, ale pochutná si na nich snad každý. Kde? Na Borůvkových hodech! Kdo by nemiloval knedlíky na páře, koláče, palačinky, bublaniny, rolády, lívanečky, zmrzlinové poháry, koktejly a další delikatesy z borůvek! A co takový vepřový kotlet na zvěřinový způsob s borůvkovou omáčkou, který zapijete pravým borůvkovým pivem. Tak takovéto pochoutky připravují restaurace, penziony, hotely i chaty v Malé Morávce a Karlově pod Pradědem a dalších městech a obcích. Borůvkové hody jsou rok od roku u místních obyvatel, rekreantů a turistů stále více vyhledávány. Budete-li v době dozrávání modrých lesních plodů zrovna v Jeseníkách, poohlédněte se po menu s borůvkami. Já se na hody zase moc těším a navíc si v září pohlídám, kdy místní kuchaři budou organizovat Festival řízků. Nerada bych obě vyhlášené gastronomické slavnosti propásla.

Borůvkové knedlíky najdete na jídelníčcích v jesenických restauracích často. Na těchto si mladý turista pochutnal na Ovčárně. Foto: MTA

houbyHoubařské léto. Houbaři jsou zvláštní skupina lidí. Jakmile jeden zjistí, že houby konečně začaly růst a dá to na vědomí na oblíbeném houbařském webu, to pak máte vidět, kolik aut míří do Jeseníků! Takový je i můj strýc Lojzík z Ostravy. Když se dočetl, že nějaký Zdeněk o víkendu nasbíral v okolí Jeseníku čtyři plné koše praváčků smrkových, hned si vzal dovolenou a vyrazil na houbařský lov. Dětství totiž prožil ve vesničce Pražmo pod Lysou horou a houbaření je jeho celoživotním koníčkem. Díky němu poznám i hořčáka, kterého si houbaři někdy spletou s pravým hříbkem. To je pak smaženice k pláči a ne k jídlu… Houbaři jen neradi prozrazují svá místečka, kde rostou praváčci nebo křemenáče. Ptát se tedy, kam se vydat v Jeseníkách s košíky, je možná trochu od věci. I když, stačí pozorovat, v jakých místech při vjezdu na lesní cesty se objevují auta. Vyhlášena je oblast Videlského sedla a Kóty nad Karlovou Studánkou, ale neprohloupíte ani v nižších partiích Jeseníků nebo v nádherných lesích Nízkého Jeseníku. Hlavně se nevydávejte do národních přírodních rezervací, kde je sběr veškerých plodů, trhání květin ale i samotný vstup mimo značené cesty zakázán.

houbar

Když se houbařská sezona vydaří…. Foto: Archiv Euroregionu Praděd

Prima nápad v Bransu. Místní ubytovatelé, například v hotelu Brans, nabízejí houbařům speciální pobytové balíčky. Vybaví své hosty nejen košíkem, ale také nožíkem, mapkou doporučených míst, kde houby skutečně rostou, a ještě jim zapůjčí sušičku ovoce, aby si své úlovky z léta mohli v čase pobytu v Jeseníkách usušit a připravit na zimu. Dobrý nápad!

Na lyže, snowboardy a boby

ViolaObec Malá Morávka i její místní část Karlov a okolí jsou doslova posety lyžařskými vleky a skiareály. Údolí s dlouhou zimou, vysokou sněhovou pokrývkou a výbornými lyžařskými terény vyhovuje začátečníkům i zdatným sportovcům. Většinu sjezdovek přitom můžete sjíždět s jedním skipasem v kapse! A čeká vás zde spousta jiné zábavy.

Kopřivná v Jeseníkách

Big air bag v Kopřivné. Foto: Archiv EUR Praděd

Ski areál Kopřivná v Malé Morávce. Pokud jste si dosud mysleli, že naditou duchnu máte jenom doma, tak vás hned trochu poopravím. Pořádnou „peřinu“ zvanou big air bag najdete v areálu Kopřivná v Malé Morávce. Tak si představte, jak na lyžích z můstku doskakujete do takové vzduchem nadité nádhery, to musí být paráda! Největší nafukovací matrace v naší republice je určena nejen pro lyžaře a snowboardisty, ale též pro příznivce snowscootu. Říkáte si, no jo, ale já tohle ještě nikdy nezkusil? Nevadí, ve skiareálu s fun parkem mají vyškolený personál, který vysvětlí, jak zvládnout první skok a po něm třeba i první akrobatické triky ve vzduchu před dopadem do duchny.

viola_s_tuzkou_100A zatímco si vaše děti nebo vnoučata naplno užívají nejdelší sjezdovku s délkou trati 1 350 metrů i jízdy na čtyřsedačkové lanovce, překážek v kid parku, snowtubingu, kdy řežou zatáčky ve sněhové dráze v nafukovacích duších, nebo se o ně starají lyžařští instruktoři, můžete posedět u ledového baru a vychutnat si typické aprés ski. Tedy atmosféru plnou zábavy na sněhu s hudbou a lyžařskými nápoji i nádherný výhled na panorama Jeseníků.

Karlov v Jeseníkách

U turniketů na Myšáku je živo. Foto: Archiv MTA

Ski areál Myšák v Karlově pod Pradědem. Hledáte odpočinek, vzrušení a zábavu? Milujete lyžování a rychlost? Pak se vám určitě bude líbit svým příjemným převýšením 160 metrů a celkovou délkou všech tratí 2,5 kilometru Ski areál Myšák v Karlově pod Pradědem. Nahoru vás vyveze dvousedačková lanovka, k dispozici je lyžařská škola. Děti si mohou zajezdit na sněžných skútrech.

sjezdovka v Karlově

Sjezdovka v Karlově. Foto: Archiv EUR Praděd

Ski Karlov v Karlově pod Pradědem. První krytou čtyřsedačkovou lanovku s bublinami v Jeseníkách Karlovský Express najdete ve středisku Ski Karlov v Karlově pod Pradědem. Kromě toho na vás čeká nové moderní zázemí včetně samoobslužné restaurace, půjčovny, servisu a bezplatného parkoviště. Pobyt zejména rodinám s dětmi zpříjemní lyžařská škola s pojízdným pásem a dětský koutek s hlídáním. Na večerní lyžování na osvětlených sjezdovkách je možné se vydat denně. Skiareál Klobouk s dvousedačkovou lanovkou, černou a červenou sjezdovkou a systémem zasněžování znají skalní lyžaři pod názvem „Olomoučák“. Tratě s převýšením 195 metrů a délkou 600 m (černá sjezdovka) a 950 m (červená) splňují parametry Mezinárodní lyžařské federace FIS pro pořádání světových závodů. V místě se za parkování neplatí, u sjezdovky je v provozu kamenný bar a restaurace. Skibusem se odtud můžete zdarma dopravit také na další svahy Ski Karlov – do areálu Čerťák v Horním Václavově, kde na lyžaře čeká moderní čtyřsedačková lanovka.

Ovčárna v Jesenikách

Lyžování nad Ovčárnou. Foto: Archiv MTA

Moravský ledovec, tak se přezdívají severní svahy Petrových kamenů ve středisku Praděd – Ovčárna. Lyžuje se tady v nadmořské výšce 1 235 až 1 455 metrů, což znamená, že jde o nejvýše položené středisko lyžování v České republice. S průměrnou roční teplotou okolo jednoho stupně Celsia je vrchol Pradědu skutečně nejchladnějším místem pohoří i celé Moravy a Slezska. Teploty v letních měsících dosahují 14 až 16 °C, počet letních dnů bývá od 10 do 30. Dlouhá zima s dostatkem sněhu trvá 100 až 140 dnů. Zdejší sjezdovky vyhovují jak začátečníkům a mírně pokročilým, tak velmi zkušeným lyžařům. Praděd láká přírodními krásami, nádhernými výhledy a vynikajícími sněhovými podmínkami až do konce dubna. Ovčárna je startem i cílem mnoha běžkařů, kteří se odtud vydávají například po magistrále směrem na Červenohorské sedlo. Stopa se upravuje prakticky denně.

viola_s_tuzkou_100Počet míst k parkování je na Ovčárně omezen, doporučujeme proto raději využít parkoviště v Karlově Studánce či na sedle Hvězda a nahoru vyjet kyvadlovými autobusy a skibusy. Směrem na Ovčárnu vyjíždějí v každou celou hodinu, a dolů pak sjíždějí vždy o půl.

Nad Ovcarnou

Procházka zimní krajinou s pohledem na Petrovy kameny a Praděd. Foto: Martin Pokorný

viola_s_tuzkou_100Po procházce k rozhledně na vrcholku této nejvyšší moravské hory nebo na běžkách po okolí je možné využít pohodlí v horském hotelu Ovčárna. Mimochodem, zdejší kuchaři vaří výborné borůvkové knedlíky, kterým odolá málokdo.

Lyžvání v Jeseníkách

Podmínky pro lyžování jsou na jesenických svazích prostě skvělé. Foto: Archiv EUR Praděd

Ski areál Přemyslov v Přemyslovském sedle v nadmořské výšce 760–960 m n. m nabízí téměř dva a půl kilometru tratí. Tato délka je rozdělena do čtyř sjezdovek, nejdelší trať (modré obtížnosti) měří 1 250 metrů a je kompletně osvětlena. Další je dlouhá
750 metrů a zalíbení v ní najdou spíše pokročilejší lyžaři. Její obtížnost se pohybuje mezi červenou a černou. Dvě modré sjezdovky jsou určené dětem a začátečníkům. Sjezdové
tratě jsou zasněžovány technickým sněhem a denně upravovány. O dopravu se v Přemyslově starají dva vleky a jedna čtyřsedačková lanová dráha. Všechny dohromady přepraví za hodinu 3 750 lidí, takže dlouhého čekání se nikdo obávat nemusí. Přímo v areálu najdete půjčovnu lyžařského vybavení, ski servis, lyžařskou školu a restauraci. Milovníci zimních sportů si pochvalují i bezplatné parkoviště, nová sociální zařízení a vytápěnou šatnu s úschovou zavazadel. Rádi přijmou pozvání na krytou venkovní terasu s posezením a ledovým barem.

Ski areálu Šindelná v Koutech nad Desnou. Příjemné lyžování bez dlouhého čekání si lze užít rovněž v šest kilometrů vzdáleném Ski areálu Šindelná v Koutech nad Desnou. K dispozici je lyžařská škola, půjčovna lyžařského vybavení a občerstvení s možností posezení na kryté terase. Všechny sjezdové tratě jsou uměle zasněžovány. Modrá trasa je osvětlena a denně od 18.30 do 21 hodin nabízí večerní lyžování. Parkování vozidel je bezplatné přímo pod sjezdovkami.

violka-snowboardVíte, kdy vznikl snowboard? I mne překvapilo, že to nebylo v 70. letech minulého století, ale první zmínka o něm pochází z doby před sto a možná i více lety. Nikdo si samozřejmě nedovolí tvrdit, že šlo o skutečný snowboard, spíš lze hovořit o jakémsi primitivním dopravním prostředku, který se využíval v nejchladnějších oblastech Skandinávie, Střední Asie a Sibiře. Můj mladší bráška tvrdí, že kdo neprožil radost z volného sjezdu v prašanu, z rychlé jízdy, když od patky odlétává sníh jak ze sněžné frézy, ten prostě nadšení pro snowboard nepochopí. Mohu to jen potvrdit. Zážitky jsou fantastické. Proč tedy dvě prkénka nevyměnit za prkno, na kterém se dají dělat různé parádičky? Navíc, když ve střediscích zimních sportů najdete půjčovny i ochotné učitele…

odpočinek v Jeseníkách

Občerstvení přijde po lyžování vždycky vhod. Foto: Archiv MTA

Ski areál Avalanche – Dolní Moravice se nachází při silnici z Rýmařova do Malé Morávky. Pět upravovaných sjezdovek a snowpark obsluhuje moderní čtyřsedačková lanovka a čtyři vleky pro denní i večerní lyžování. Právě pro snowboardisty jsou připraveny bowle, U-rampa, skokánek, big air, rail, side bedna. V okolí jsou výborné podmínky nejen pro lyžaře, běžkaře, snowboardisty, ale také pro milovníky turistiky. A pokud rádi točíte piruety na bruslích, vydovádíte se na kluzišti.

viola_s_tuzkou_100Po lyžovačce můžete odpočívat v aqua světě se saunou i lázeňskými procedurami. Najdete zde rovněž vinné hospodářství s vybraným jakostními i přívlastkovými moky. Při degustaci s odborníkem se mimo jiné dovíte pořadí podávání vína, i jak ho správně chutnat a připíjet.

zima_ostruzna

Sjezdovku v Ostružné milují i rodiny s dětmi. Foto: Archiv EUR Praděd

V Lyžařském areálu Jonas Park Ostružná se starají o šest upravovaných sjezdovek s délkou dva tisíce pět set metrů. Tři vleky a pás přepraví za hodinu 2 500 lyžařů. Parádně si zde zajezdí velmi zdatní sportovci, začátečníci i milovníci snowboardu. Areál si pochvalují také rodiny, jejichž ratolesti se vydovádějí v dětském parku s vlekem, kolotočem s gumovými čluny a s pohyblivým kobercem. Často navštěvují lyžařskou školu či školičku, půjčují si chybějící vybavení a podle potřeby využívají zdejší servis. Z nádraží v Ostružné vás až na svah přiveze skibus.

zima_ostruzna

Zimní romantika v Ostružné. Foto: Archiv EUR Praděd

Ski areál KASTE v Petříkově. Když už budete v Ostružné, vydejte se do Petříkova. Malá víska je v zimě jako vystřižená z Ladových obrázků, zachovalo se tady hodně cenných jesenických chalup a lyžovačka je tady úžasná, zvláště pro zdatné lyžaře. Ski areál KASTE v Petříkově je vybaven dvěma dvoukotvovými vleky o délce 550 a 700 m a dětským 50metrovým v těsné blízkosti Horské chaty KASTE. Nechybí snowpark a služby lyžařské školy. A pokud chcete chvilku vydechnout, pak ze ski baru se nabízí mimořádný výhled na celé údolí Petříkova a na Šerák. Parkování je zdarma. Přímo k vlekům se lze dopravit bezplatně skibusem. Ten jezdí denně od 8.30 do 16.30 hodin v pravidelných desetiminutových intervalech.

Svahy Šeráku poskytují jedinečnou možnost, komfortně si užít radosti ze zimních sportů. Umění, jak ovládat sjezdové lyže, snowboard, ale i běžky, vám předvedou cvičitelé ze školy Envy ski school v lyžařském středisku Ramzová přímo u sjezdovek a lanovek. A pokud vaši známí nebo přátelé neovládají češtinu, není problém si objednat výuku v angličtině, polštině nebo němčině. Jestli na Ramzovou letos zavítáte, mohou se vaši potomci projet na dětském skútru.

zima_filipovice

Zima ve Filipovicích. Foto: Archiv EUR Praděd

Skipark Filipovice v Bělé pod Pradědem zaručuje optimální podmínky pro individuální i rodinné lyžování. Rozmanitý terén tří sjezdovek střední obtížnosti uspokojí požadavky vyznavačů nenáročného i sportovního lyžování a také milovníků snowboardingu. I pro ně je určený snowpark. Dvousedačková lanovka s rozjezdovým nástupním pásem a dva lanové vleky přepraví 2 700 lyžařů za hodinu. Výborné jsou podmínky k večernímu lyžování, které si lze zpříjemnit posezením v horské restauraci přímo u sjezdovky. Když potřebujete, můžete využít půjčovnu sportovního vybavení, při nenadálém problému vám ski servis seřídí lyže na počkání podle sněhových podmínek. A pokud ještě nemáte svou oblíbenou značku, můžete si zde vyzkoušet lyže hned od několika výrobců po celou sezonu. K relaxaci slouží slunečná terasa s lehátky. Pro nejmenší návštěvníky je v dětském areálu připraven pojízdný koberec, ale také minisnowtubing, bobová dráha, slalom a podjezdy.

viola_s_tuzkou_100Prostě paráda! Zalyžovat si však můžete také v dalších areálech, ke kterým se lehce dostanete pravidelnými autobusovými linkami nebo skibusy. Ty provozuje společnost Arriva Morava i další soukromí dopravci nebo přímo jednotlivé areály. Ale na svahy v Jesenících nemusíte vždycky jezdit daleko. Strávit pěkné chvilky na kopcích lze i ve městech.

Na svahy a vleky do měst

ski areál ve Vrbně pod Pradědem

Lyžařská škola ve Ski areálu ve Vrbně pod Pradědem. Foto: Archiv MTA

Ski Aréna ve Vrbně pod Pradědem. K jedinému lyžařskému vleku Ski Aréna ve Vrbně pod Pradědem se dostanete z hlavní křižovatky v centru města kolem kostela. Auto v pohodě zaparkujete a máte k dispozici 2 100 metrů dlouhou sjezdovku, vlek pro děti do pěti let, restauraci, bufet i novou bobovou dráhu. Sjezdovka je ve své úvodní části červená, v další pak modrá. Pro svůj sklon a šířku je ideálním místem pro lyžování rodin s dětmi, pro comfort carving až po různé druhy fun carvingu. Návštěvníkům slouží půjčovna lyžařského vybavení a snowboardů renomovaných značek. Součástí lyžařské školy Fun line je dětský lanový vlek, který je přístupný i pro veřejnost. Zkušení instruktoři pomohou s ovládnutím i snowboardu. Načerpat síly po lyžovačce je možné v blízkém penzionu ve vířivé vaně, infrasauně, finské nebo parní sauně. Ve městě na vás čeká umělá ledová plocha, spinningové centrum, bowling, tenisové kurty nebo horolezecká stěna.

lanovka ve Zlatých Horách

Čtyřsedačka v Příčné ve Zlatých Horách. Foto: Archiv EUR Praděd

Ski areál Příčná Zlaté Hory se nachází v malebném prostředí Zlatohorské hornatiny v pohoří Hrubý Jeseník. Středisko je pojmenováno podle nejvyšší hory této pahorkatiny Příčné (975 m n. m.). Na vrcholek vás vyveze moderní čtyřsedačková lanovka s nástupním pásem. Horní část sjezdovky je určena pro zdatnější lyžaře, spodní část od mezistanice pro rodiny s malými dětmi. Rovněž dětská lyžařská školka s „tahacím“ vlekem je situována u dolní stanice lanové dráhy. Parkování je možné přímo v areálu poblíž pokladny. Lákavá je projížďka na sněžném skútru.

snowtubing v Ludvíkově

Tobogán v Ludvíkově. Foto: Archiv EUR Praděd

Ludvíkov. V lyžařském areálu Ski Ludvíkov si na nově vybudované sjezdovce s 200 metrů dlouhým vlekem užijete nejen lyžování, ale mají tu ještě jedno lákadlo – snowtubing. Jakmile napadne dostatek sněhu, nedaleko obecního úřadu na vás čeká dvě stě metrů dlouhá dráha s gumovými dušemi, na kterých si pořádně zařádíte. Aby ne, vlek vás vyveze na kopec a dolů pak frčíte korytem se sedmi zatáčkami. Ještě větší zážitek skýtá večerní jízda sněhovým tobogánem pod umělým osvětlením.

Další lyžařský vlek v Ludvíkově se nachází v blízkosti pen­zionu Grizzly. Svah je ideální pro začátečníky i pokročilé. Blízkost občerstvení v 30 m vzdálené restauraci penzionu a bezproblémovou dostupnost autem i parkování vítají rodiny s dětmi a také ti, kteří si přišli zajezdit jen tak rekreačně. Délka sjezdovky je 500 m s převýšením 140 m, má umělé zasněžování a také osvětlení pro noční lyžování.

Rovněž v Holčovicích mají vlek s 300 metrů dlouhou sjezdovkou. Je vhodná pro začínající i pro pokročilé. Zalyžovat si je možné v Karlově Studánce.

viola_s_tuzkou_100Každý rok se těším, co zase vyčaruje paní Zima z vodotrysku pod obecním úřadem a školou v Karlově Studánce. Mohutnost ledové homole závisí na síle mrazu, větru a hladivých paprscích slunce, dosahuje často až do výše patnácti metrů. V průběhu zimy homole mění barvu a tvar. Někdy je čistě bílá, jindy světle zelená nebo nažloutlá. Jakmile se zešeří a v obci se rozsvítí veřejné osvětlení, naskytne se skvělá podívaná. Ráda tu postojím a hádám, co mi právě neustále se měnící ledový vodotrysk připomíná. Někdy tvář děda Praděda, jindy kouzelnou berli Mrazíka.

homole_kiarlova studánka

Homole ledu v Karlově Studánce. Foto: Miroslav Kiedroň

Běžkujeme v Jeseníkách

violka-na-bezkach_webVšichni běžkaři to znají. Radost z dlouhého, bezpečného a pohodlného sešupu, kdy jen lehce přibržďujete. Vítr sviští kolem uší, sluníčko svítí a vy se bez námahy řítíte krajinou s dlouhými výhledy do širokého okolí nebo naopak romanticky ojíněným lesem. O to, abychom si bílé stopy v Jeseníkách skutečně užili, se starají desítky nadšenců. Jak říká můj taťka, bez nich, jejich obětavosti a finanční pomoci z krajů i dalších zdrojů, by to prostě nešlo.

Trasy kolem Vrbna pod Pradědem upravuje občanské sdružení ­ Lyžařské běžecké tratě Suchá Rudná a označilo je devíti informačními tabulemi a také značkami. Potkat některého člena sdružení v rolbě nebo na sněžném skútru se stopovačem můžete třeba v těchto bílých stopách:

Pod Železným vrchem – Suchá Rudná – Malá Hvězda. Modrá turistická trasa od Železného vrchu (křížení s červenou trasou M. Morávka – K. Studánka) přes křižovatku Podlesí dále do Suché Rudné na Malou Hvězdu. Propojení mezi žlutou a červenou trasou. Profil je vlnitý, výškový rozdíl 702–853 m n. m., délka 8,4 km. Má dvě stoupání, resp. sjezdy, které s opatrností zvládnou i začátečníci. Na trase jsou osazeny tři informační tabule – Pod Železným vrchem, Suchá Rudná, Malá Hvězda. Stopa je upravována jak sněžnou rolbou, tak sněžným skútrem.

sníh v Jeseníkách

Na Vysoké holi. Foto: Martin Pokorný

Hvězda – Malá Hvězda – Ludvíkov – Vrbno pod Pradědem. Lyžařská trasa je značena modrou turistickou značkou. Začíná na Hvězdě – naproti parkovišti, dále vede po „Lázeňské“ nad Karlovou Studánkou na Malou Hvězdu – tato část je vhodná i pro výlety na běžkách s dětmi, má totiž minimální převýšení. Z Malé Hvězdy stopa vede nad horními stanicemi lyžařských vleků v Ludvíkově – možnost napojení na lyžařskou běžeckou Na trasu z Ludvíkova. V této části je velké převýšení – sjezd 200 výškových metrů na 4 km, nutno dávat pozor na protijedoucí lyžaře!!! Výškový rozdíl je 865–590 m n. m., délka 10,7 km. Na Hvězdě, Malé Hvězdě a ve Vrbně pod Pradědem jsou informační tabule. Trasa je upravována sněžnou rolbou pro klasický styl i pro bruslení.

AC Ludvíkov Koliba – Sedlová bouda – Karlova Studánka
Velmi příjemná, ale náročná trasa s dlouhým stoupáním z AC Ludvíkov Koliba na Sedlovou boudu, od níž začíná klesání až nad Karlovu Studánku – Videlskou cestu. Dál vede do Karlovy Studánky. Výškový rozdíl dosahuje 560–950 m n.m. Délka je 9,1 km po modré
turistické značce.

na běžkách v Jeseníkách

Při sportu lze obdivovat i kouzelnou přírodu. Foto: archiv EUR

Běžecké trasy v okolí Břidličné na Rýmařovsku. Svým rozsahem a umístěním v nenáročném a přehledném terénu na severním okraji města jsou vhodné zejména pro rekreační lyžaře, děti, mládež a seniory. Členové Klubu biatlonu v Břidličné strojově upravují 8,5 km stop. Za příznivého počasí je poutavý výhled na pohoří Hrubého Jeseníku
s nejvyšší horou Praděd s vysílačem, dále na Velký a Malý Kotel, jihovýchodně pak na vrcholy vyhaslých sopek Velký a Malý Roudný nad Slezskou Hartou. Zdatnější lyžaři mohou přejíždět až k Malé Štáhli a Václavovu u Bruntálu.

Přímo v Rýmařově mají běžkaři k dispozici okruh, který funguje díky umělému sněhu i při nepříznivém počasí. Stará se o ně SKI klub RD Rýmařov. Také Tělovýchovná jednota Horní Město se stará o běžecké stopy v atraktivních terénech s pěknou vyhlídkou na roviny Hané a pohoří Hrubého i Nízkého Jeseníku. Trasy navazují na upravené stopy do oblasti CHKO Jeseníky.

violka-u-rozcestnikuSluníčko, jen občas mráček a malá sněhová přeháňka, mírný mrazík,
takže sníh je příjemně namrzlý, ale ne zledovatělý. Všechno láká namazat běžky a někam si zaběhnout. Ovšem i v bílé stopě, tak jako na sjezdovkách, platí určitá pravidla. Moji rodiče nám je opakují do omrzení. Tak například: V lyžařské stopě zásadně nechodíme pěšky, ani do ní nepouštíme psa. Na značených okruzích a vyhrazených standardních tratích běžíme jen vyznačeným směrem. Na dvoustopých tratích lze použít kterékoliv stopy, dovoleno je přejíždět vpravo nebo vlevo i mimo ně. Ovšem předjížděný lyžař by měl na zavolání stopu uvolnit. Na tratích s jednou stopou má přednost sjíždějící lyžař. Zůstanete-li stát, pak určitě ze stopy vystupte. Také při pádu je třeba trať co nejrychleji opustit. Takže máme namazáno a můžeme vyrazit.

Pro nenáročné běžkaře

Červenohorské sedlo – Vřesová studánka (3 km)
Trasa vede po hřebenu z Červenohorského sedla na Vřesovou studánku. Traduje se, že v 15. století si lesník vodou ze studánky vyléčil oční neduh a pověsil na blízký strom svatý obraz. Od té doby zde hledali uzdravení i další lidé.. Odtud lze pokračovat po neupravených trasách přes Vozku do Branné nebo přes Keprník a Šerák do Ramzové. Tři metry širokou trasu upravuje rolba.

Branná – Větrná – Branná (12,5 km). Trasa tvoří okruh vycházející od horní stanice sedačkové lanovky v areálu Proskil Branná (pro běžkaře jedna jízda zdarma). Pokračuje
po volných pláních až do osady Kronfelzov, kterou stopa míjí z její jihovýchodní strany a pokračuje již lesem až na Větrnou. Z Větrné obíhá trasa Kronfelzov od severozápadu a přes Kutný vrch se vrací zpět k horní stanici sedačkové lanovky v Branné. Trasa upravovaná skútry je vhodná i pro rodinné výlety.

Pro středně náročné běžkaře

běžkaři v Jeseníkách

Ze Skřítku na Alfrédku. Foto: archiv EUR

Malá Morávka – Nová Ves – Anenská Huť – Alfrédka (18 km). Nástupní bod je v centru Malé Morávky u restaurace Kovárna. Trasa vede kolem fotbalového hřiště, nad sjezdovkami v Karlově, přes rozcestí Nad Karlovem a Jelení směrem na Vyhlídku. Zde navazujeme na běžecký areál sportovního klubu lyžování Policie Olomouc– Nová Ves a pokračujeme dále směrem na Anenskou Huť. Mírným stoupáním přes rozcestí Pod Ostružnou dojedeme až k bývalé chatě Alfrédka. Po trase Malá Morávka – Alfrédka se vrátíme zpět. Trasu upravuje rolba i skútry.

Zlaté Hory – Modrá štola – Edelštejn – Dolní Údolí – Rejvíz chata Svoboda – Starý Rejvíz – Pod Koberštejnem – Drakov hájovna – Mnichov – Vrbno pod Pradědem (22 km). Ve Zlatých Horách nastoupíme na modrou turistickou značku od křižovatky u rekreačního areálu Bohema, nebo se vydáme po místním červeném okruhu kolem bývalých rýžovišť zlata. Dáme se kolem Modré štoly pod Zámecký vrch, kde opustíme cestu a prudkým stoupáním lesem se dostaneme ke zřícenině hradu Edelštejn. Od hradu postupujeme lesní cestou k poutnímu místu s pramenem a křížovou cestou. Abychom se vyhnuli nepříjemnému sjezdu z Příčného vrchu, pustíme se po zelené značce, která nás přes Dolní Údolí dovede na Starý Rejvíz k chatě Svoboda. Nastoupíme na červenou značku vedoucí údolím Černé Opavy. Z rozcestí Pod Koberštejnem vede prudkým stoupáním odbočka lesním průsekem dlouhá 1,2 km na zříceninu hradu Koberštejn, na běžkách těžko dosažitelnou. Pokračujeme po lesní silničce k Drakovu, kde míjíme zbytky staré dřevouhelné vysoké pece z roku 1807. Další technickou památkou je vodní Josefský hamr na Černé Opavě, jenž leží o něco níže po proudu. Na Sokolí skále po pravé straně se dochovaly zbytky věže hradu Quinburg. Údolím Černé Opavy dojedeme do Mnichova, místní části Vrbna pod Pradědem, kde lyžařská část trasy končí.

Rejvíz – Kazatelny – Opavská chata – sedlo Orlík – Jesenní loučky – Videlský kříž – Karlova Studánka (26 km). Z Rejvízu, nejvýše položené obce ve Slezsku, jdeme asi jeden kilometr po silnici a nedaleko chaty Orlík odbočíme na lesní cestu vedoucí údolím Černé Opavy. Po žluté značce můžeme vystoupat až na vrchol Kazatelen na Výhledy nebo pokračovat v cestě k Opavské chatě a do sedla Orlíku, dále přes Jesenní loučky na Videlský kříž. Odtud po vrstevnicové lesní cestě úbočím Sokola a Prostředního vrchu k silnici, kde se napojíme na lyžařskou cestu, která nás dovede do Karlovy Studánky.

Pro náročné běžkaře

na bežky do Jeseníků

Za Tetřeví chatou. Foto: Martin Pokorný

Malá Morávka ČD – Karlov – Moravice – Mravencovka – Alfrédka – Jelení studánka – Nad Malým kotlem – Velký Máj – Kamzičník – Vysoká hole – chata Ovčárna – chata Barborka – Nad Ovčárnou – Nad Velkým kotlem – Temná – Skály pod Kopřivnou – Pod Vápennou – Karlov rozcestí – Malá Morávka ČD (27 km).
Nástupním místem je železniční zastávka v Malé Morávce. Vydáme se po červené a zelené značené trase kolem horních stanic vleků nad Karlovem na Mravencovku. Z Mravencovky sledujeme zelené turistické značení až na chatu Alfrédku, z níž po požáru zbyl pouze kamenný sokl. Pustíme se do stoupání na Jelení studánku. Na vrcholu nás čeká odměna v podobě nádherných výhledů z hlavního hřebenu. Pokračujeme kolem tyčového značení a porostů kosodřeviny přes vrcholy Velkého Máje, Kamzičníku a Vysoké hole k Petrovým kamenům, kde sjedeme k Ovčárně. Upravovanou cestu téměř po rovině dojedeme k chatě Barborce. Zdatní jedinci určitě zdolají i vrchol Pradědu. Od Ovčárny pokračujeme po žluté turistické značce k rozcestí Nad Ovčárnou a dlouhým sjezdem po úbočí Temné a Kopřivné nás značka dovede k hotelu Kamzík v Karlově, odkud dorazíme až do Malé Morávky. Trasa je náročná svou délkou a převýšením, obtížným výstupem na Jelení studánku a náročným sjezdem z Petrových kamenů.

Dlouhé stráně

Na běžkách se proběhnete i kolem nádrže přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé Stráně. Foto: archiv EUR

A pokud si nevíte rady, kam se na běžkách vydat, pak se zeptejte v některém z mnoha informačních středisek. Určitě vám dobře poradí. Třeba vám doporučí trasu z lázní Jeseník. Z rozcestí u Mnicha se po běžecké modré dostanete na Arnoštův krmelec, po modré pod Medvědí kámen, odtud rovně na Žulový vrch – lom. Celková délka je 7,5 km. Udržovaná běžecká stopa z Jeseníku vede přes Lipová-lázně, Miroslav, penzion Kovárna, Horní Lipová-nádraží, lesní bar dále na Luční vrch, Útulnu Mates, Smrk a na Paprsek. Další běžecký okruh kopíruje železniční trať Slezský Semmering a jeho výhodou je možnost nástupu z hornolipovského nádraží. Po romantických trasách, jako je tříkilometrová Malá Pralinka, pětikilometrová Pohádka nebo osmikilometrová Pralinka je možné se projet u Starého Města pod Sněžníkem v areálu Paprsek a jeho okolí.

viola_s_tuzkou_100 Vyhlášená turistická chata Švýcarna patří k nejstarším budovám Jeseníků. Najdete ji asi 3,5 km od vysílače Praděd. Postavena byla v roce 1887, avšak její historie sahá ještě dál, do dob, kdy na jejím místě stávala pastevecká salaš. Chata s venkovním posezením poskytuje běžkařům a milovníkům zimní turistiky i několikadenní azyl, ať už vládne na horách krásné slunečno nebo naopak řádí venku pořádná slota. Turistické i běžecké trasy se odtud rozbíhají všemi směry. O oblíbenosti Švýcárny svědčí často desítky zapíchnutých běžek, lyží i zaparkovaných sáněk či bobů. Zastavte se na Švýcarně!