Listujte si průvodcem



   
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky

Průvodce

Poznáváme přírodu

… jako ryzí kámen

violka-v-trave-kytickyAť už jste přicestovali do Bruntálu, Jeseníku, Krnova, Rýmařova či Vrbna pod Pradědem, nejprve se pořádně rozhlédněte a zhluboka vdechněte čistý vzduch. Otevírá se před vámi – tu blíže, tu ve větší dálce – panorama Hrubého Jeseníku. Oblé rozložité hřbety, široká horská sedla se silničními přejezdy a v případě Ramzovského sedla též s železniční tratí. Ostře vykrojená údolí s křišťálovými ledovými bystřinami spěchajícími dolů po kamení a mnohdy ve vodopádech, jakoby nekonečné plochy lesů, rašeliniště, dominantní skály i jeskyně, ledovcem vytvořená Velká kotlina s líně tajícími ostrůvky sněhu ještě na začátku léta. Takové jsou Jeseníky, které už ve svém názvu nesou poselství. Sen, kouzlo proměn ve všech ročních obdobích, sen s dominancí úžasného podzimu v barvách babího léta.Oblé rozložité hřbety, široká horská sedla se silničními přejezdy a v případě Ramzovského sedla též s železniční tratí, ostře vykrojená údolí s křišťálovými ledovými bystřinami spěchajícími dolů po kamení a mnohdy ve vodopádech, jakoby nekonečné plochy lesů, rašeliniště, dominantní skály i jeskyně, ledovcem vytvořená Velká kotlina s líně tajícími ostrůvky sněhu ještě na začátku léta – takové jsou Jeseníky (CHKOJ).

Malebné a impozantní, s přepestrou květenou a faunou. V roce 1969 byla na ploše 740 km2 vyhlášena Chráněná krajinná oblast Jeseníky. Její součástí jsou čtyři národní přírodní rezervace Praděd, Šerák-Keprník, Rejvíz a Rašeliniště Skřítek, dalších 19 přírodních rezervací a 6 přírodních památek. Území CHKOJ je z osmdesáti procent pokryto lesy, hlavně smrčinami a z menší části bučinami. Člověk do národních přírodních rezervací vstoupit může, ale musí se držet značených tras a v případě Rejvízu jít po haťovém chodníku. Nesmí nic trhat či lámat, zakázán je tu také sběr lesních plodů, třeba borůvek, ale i hub. Nesmí hulákat, nebo tu pojíždět s čtyřkolkou.

viola_s_tuzkou_100Babička jednou vzpomínala, jak se v májovém sluníčku se spolužáky a učitelkou opalovali na Petrových kamenech, na skaliskách z břidlic a rul nad Ovčárnou. Dnes se nedostanete ani do jejich blízkosti, tam už smí jen ochránci přírody. Kontrolují výskyt zvonku jesenického, který roste na celém světě jen a jen v přímé blízkosti Petrových kamenů a ve skalních štěrbinách, v nadmořské výšce 1430 metrů.

Klikněte pro zobrazení původního (velkého) obrázku

Petrovy kameny si lze prohlédnout jen z dálky. Foto: Radek Vrba

Petrovy kameny jsou mimo jiné výtečným orientačním bodem, mají pro turisty magickou přitažlivost. Podle pověstí se sem poslední dubnovou noc slétaly na svůj divý rej čarodějnice, ale radím vám, nezkoušejte to ani v jiný den v roce. Už mnoho let je toto sedm metrů vysoké skalisko veřejnosti nepřístupné a smí sem, a to ještě po špičkách, pouze ochránci přírody mapující výskyt rostlin, které jinde na světě nerostou. Takovým druhům se říká endemické. Svým tajuplným vzhledem lákají lidi už od nepaměti.

Endemických druhů rostlin je v Jeseníkách a zejména v lokalitě Petrových kamenů více, třeba jitrocel černavý sudetský, hvozdík kartouzek sudetský a lipnice jesenická, vrba bylinná a sítina trojklanná. Podle botaniků je to vzácný pozůstatek biotopu z doby ledové. Skutečnou zahrádkou Jeseníků je Velká kotlina, kde roste na 350 druhů a poddruhů vyšších rostlin. Na hlavním hřebeni můžete pozorovat zvonek vousatý, hořec tečkovaný, sasanku narcisokvětou nebo náholník jednooborový, při vysokohorských prameništích roste hořec jarní. Na zajímavé rostliny, dřeviny, ale i zástupce fauny vás při putování po horách upozorní informační tabule.

Zatímco v jiných oblastech je jaro v plném rozpuku, u nás v Jeseníkách se teprve probouzí. V lokalitě Petrových kamenů, Ovčárny a Pradědu, kterou místní rádi nazývají moravským ledovcem, se lyžuje až do konce dubna a ještě v květnu na sjezdovkách odtávají plotny sněhu. To v oblasti Velké kotliny spatříte sněhové polštáře obvykle i v červnu.

Před mnoha lety se vysokohorské louky využívaly jako pastviny a na prahu 21. století se k chatě Švýcárna vrátily nejprve ovečky a  také nepočetné stádečko krav. Budou jesenické nivy spásat až do prvních mrazů, pak se přesunou do údolí za teplem do kravína. Jeseníky skýtají skvělé podmínky pro vzácné druhy ptáků jako lindušku horskou, kosa horského, bělořita šedého, modráčka tundrového, tetřeva hlušce, tetřívka obecného či jeřábka obecného a chřástala polního. V lesích hnízdí čáp černý a ve skalách sokol stěhovavý. Ve starých dolech mají zimoviště netopýři, na nivách můžete pozorovat endemické druhy motýlů, třeba vysokohorský druh motýla obaleče a některé okáče. Při svých výpravách buďte pozorní, možná zahlédnete kamzíky. Ti byli do Jeseníků přivezeni před sto lety z oblasti Alp, dnes se populace kamzíků udržuje přibližně na dvou stech kusech. Jeseníky jsou rozčleněny do několika honiteb, žije tady vysoká zvěř, menší šelmy, při velkém štěstí byste mohli natrefit na stopy rysa ostrovida a před několika lety také na stopy medvěda.

Navštívit Jeseníky a minout Praděd? To snad nedokáže žádný turista… Foto: Archiv Euroregion Praděd

Kolik měří Praděd? Má nejvyšší hora Moravy a Slezska 1 491 nebo 1 492 metrů nad mořem? Stále přesnější metody měření uvádějí 1 492 metrů, ale pokud sem vystoupáte pěšky či na kole, dostanete se ještě výše. Rozhledna s televizním vysílačem dosahuje výšky 162 m a je otevřena celoročně. Za jasného počasí odtud můžete z vyhlídkové terasy v nadmořské výšce 1 563 metrů pozorovat nejen panorama Jeseníků i s horní nádrží vodní přečerpávací elektrárny Dlouhé Stráně, ale i vzdálená pohoří – Vysoké Tatry, Malou Fatru, Velkou Fatru, Beskydy i Krkonoše. Vrchol věže na Pradědu dosahuje nejvyšší nadmořské výšky v České republice. Její předchůdkyní bývala kamenná rozhledna vysoká 32,5 metru, vybudovaná a otevřená Moravskoslezským sudetským horským spolkem v roce 1914. Připomínala gotický hrad, avšak neodolala povětrnostním vlivům. Zřítila se v roce 1959 a zůstaly jen dobové fotografie. Podle nich potomci dřívějších stavitelů vybudovali v roce 2004 vodárenskou věž s rozhlednou Lehesten v německém Durynsku. Za replikou dřevěného obrazu z kamenné rozhledny se můžete vydat do Jiříkova na Sovinecku, do Pradědovy galerie U Halouzků. Je otevřena po celý rok. Bez obtíží se tam dostanou také rodiny s dětmi v kočárku nebo s invalidním vozíčkem.

Rešovské vodopády jsou klenotem jesenické přírody. Foto: Euroregion Praděd

Rešovské vodopády. K Rešovským vodopádům na říčce Huntavě v Nízkém Jeseníku se nejlépe dostanete od vesnice Rešov na Rýmařovsku, trasa lesem má jen necelý kilometr a láká i méně zdatné turisty. Při jarním tání nebo po vydatných deštích je podívaná skutečně velkolepá. Huntava v kaňonu tvoří kaskády a vodopády, v nejvyšším stupni až o výšce deseti metrů. Pokud si namíříte k Rešovským vodopádům s maličkým dítkem, vezměte místo kočárku raději dětskou sedačku na záda.

 

viola_s_tuzkou_100Vydáte-li se k Rešovským vodopádům, doporučuji zaskočit si na oběd či se jen lehce občerstvit do Penzionu Nad Vodopády. Nachází se přímo v Rešově, zhruba půl druha kilometru od vodopádů. V penzionu nabíjejí i stylové ubytování.

Po sopkách Bruntálska. Nejmladší sopkou v Česku je Uhlířský vrch nad Bruntálem. Nachází se ve výšce 672 m n. m. V kuželu má lom po bývalé těžbě tufů. Bližší informace o sopečných aktivitách se dozvíte z informačních tabulí naučné stezky, která končí ve vyhaslém sopečném tělese.

Pohled na Uhlířský vrch z Ptačí perspektivy. Foto: Archiv Euroregionu Praděd

Lávový proud u Meziny najdete poblíž břehu vodní nádrže Slezská Harta. Lom je typický čedičovými varhanami a nálezy zeleného nerostu olivínu. Nad touto přírodní památkou se zvedá jihozápadním směrem vrchol vyhaslé čtvrtohorní Venušiny sopky v nadmořské výšce 643 m. Je pokryt červenohnědou struskou a sopečným pískem. Vrchol je mísovitého tvaru a má též boční kráter s jeskynním převisem. Nejvyšší sopkou Nízkého Jeseníku je Velký Roudný (780 m n. m.), který byl činný ještě na počátku čtvrtohor. Dnes je národní přírodní památkou a spolu s „bratrem“ Malým Roudným tvoří dominantu okolní krajiny. Jde o čedičový kužel nejvýznamnějšího a nejzachovalejšího stratovulkánu Českého masivu. Tvoří ho čtyři lávové proudy a sopečné tufy. Na vrcholu Velkého Roudného je postavena dřevěná rozhledna, z níž je pěkný výhled na Slezskou Hartu.

Lávový proud u Meziny. Foto: Archiv Euroregionu Praděd

Lávový proud u Meziny. Foto: Archiv Euroregionu Praděd

viola_s_tuzkou_100Na některých vyhaslých sopkách naši předkové vybudovali poutní místa. Na vrcholu Velkého Roudného se tyčí zděná kaplička a za ní 15 obrazů křížové cesty. K impozantnímu kostelu na Uhlířském vrchu dojdete 300 let starou čtyřřadou lipovou alejí s vyřezávanou křížovou cestou. Jejím autorem je řezbář František Nedomlel.

Minout byste neměli ani razovské tufity, které vznikly výronem lávy z Velkého Roudného a leží u obce Razová.

Mořské oko. Tak se říká jezírku na úbočí vrcholku Milíč (698 m n. m.) nad obcí Karlovice. Vzniklo zatopením bývalého lomu a koupání v něm je zakázáno. Přesto doporučuji vydat se sem, nejlépe po Masarykově stezce z Karlovic. Otevře se vám nádherný výhled do údolí řeky Opavy a od Mořského oka také do údolí Adamova, kde stávala ještě po 2. světové válce osada s typickými jesenickými staveními a kde navzdory drsnému jesenickému klimatu dozrávaly i meruňky. U rozcestníku je zastřešené odpočinkové místo. K Mořskému oku se vydejte pěšky nebo na horském kole.

Dobrodružství v podzemí

Jeskyně Na Pomezí Lipová-Lázně. Jsou největším zpřístupněným jeskynním systémem v České republice vzniklým rozpouštěním mramoru. Nejvyšší zdejší stalagnát Maják spatříte v Ledovém dómu. Podle tvarů krápníkové výzdoby byly pojmenovány i další jeskyně, například U vrby, Římské lázně nebo Klenotnice. V nich uvidíte Sloní ucho, Vosí hnízdo či Zkamenělé srdce. O něm se traduje, že kdo se ho dotkne, tomu se do roka splní jeho přání. A nesmíme zapomenout ani na symbol jeskyní – Zkamenělého psa. Zvláštností jsou krápníky v dómu Zvonice, které při poklepu vydávají zvuk připomínající zvonkohru. Uměle proražený vchod do jeskyně je u silnice do Vápenné.

Jeskyně Na Špičáku Písečná. Patří k nejstarším písemně doloženým jeskyním ve střední Evropě. První zmínka o ní pochází z poloviny 15. století. Často sloužila jako úkryt, o čemž svědčí nápisy a malby na stěnách. Nejstarší je z roku 1519. Unikátní je vyobrazení motivu ukřižování se dvěma modlícími se postavami v prostoru nazývaném Kalvárie. Někteří historici ho považují za možnou provizorní modlitebnu Českých bratří. Přes 400 metrů dlouhý podzemní labyrint chodeb a puklin je vytvořen v devonských mramorech, kterým vody ledovce vdechly charakteristický srdcovitý profil. Prohlídková trasa měří 220 metrů a je bezbariérová. V zimě se jeskyně stávají zimovištěm netopýrů. Tu Na Špičáku si oblíbil vrápenec malý, považovaný za ohrožený druh.

Jeskyně Na Špičáku polské uchvátila.

Jeskyně Na Špičáku. Foto: Táňa Arťušenková

Za tajemstvím Kyklopů

Bludné kameny. Než vědci asi před 130 lety došli k ledovcové teorii, vysvětlovala se přítomnost červených balvanů ve Slezsku různě. Třeba pomocí bájí a pověstí o místních Kyklopech nebo čertech až po zdůvodnění, že balvany vychrlily do polí jesenické sopky. Balvany ze severního Švédska do Moravské brány urazily cestu až 1 500 km. Z období před 250 – 800 tisíci lety připutoval bludný balvan ležící u obce Liptaň. Na Osoblažsko ho zavlekl pevninský ledovec z jižního Švédska. Tato ojedinělá přírodní památka má rozměry 220 x 130 x 120 cm a váží 4,7 tuny. Patří k největším bludným balvanům v České republice. Málo se ví o bludném balvanu v Úvalně, ačkoliv patří mezi největší eratické kameny České republiky.

Sbírky bludných balvanů naleznete v Obecním muzeu v Bohušově, Muzeu v Jeseníku a v geologické expozici v Karlově Studánce. Několikatunové bludné balvany lze spatřit ve Vidnavě. Zde posloužily rovněž při stavbě památníku k výročí 700 let založení obce. V nedaleké Velké Kraši vznikla velká expozice bludných balvanů v parčíku u koupaliště. Tvoří ji 72 exponátů. Horniny švédského, baltského a finského původu dosahují délky od 50 do 170 cm. Nejmohutnější měří 125 x 120 x 110 cm a váží 2,02 tuny.

Expozice bludných balvanů ve Velké Kraši. Foto: archiv obce Velká Kraš

mapaVenušiny misky. Žulové skalní prohlubně, připomínající obří mísy, se nacházejí v malém skalním městečku na vrcholu kopce Smolný u Vidnavy. Největší ze skalních mís má téměř dokonalý kruhový půdorys o průměru 1,5 metru s hloubkou přes jeden metr a pojme asi 65 litrů vody. A mají prý kouzelnou moc – žena, která si do nich sedne, se do roka vdá a otěhotní. Lidé je považují rovněž za pohanské obětní mísy. Z vrcholu skaliska se otevírá krásný výhled na severní část hlavního hřebene Rychlebských hor. Území je chráněno jako národní přírodní památka.

 

Projděte branami historickými měst

Vrbno pod Pradědem

Letecký pohled na Vrbno pod Pradědem. Foto: MTA

Letecký pohled na Vrbno pod Pradědem. Foto: MTA

Více než 600 let se v horském údolí na soutoku Bílé, Střední a Černé Opavy rozvíjí pozoruhodná historie osady a později význačného sídla s rozvinutým průmyslem. Město pověstné malebnou krásou okolí, zejména prosluněnými zelenými stráněmi a zalesněnými kopci, v roce 2011 oslavilo 400 let. Je výchozím bodem řady turistických i cyklistických značených tras a přijet sem můžete také motoráčkem po regionální trati, která vede údolím Opavy a míjí komplex vojenských bunkrů pocházejících z první republiky. K památkám patří zámeček, doklad feudálního sídla s jádrem ze 17. století, monumentální empírový kostel sv. Michaela z roku 1843 s unikátně otočeným oltářem i zříceniny pěti strážních hradů. Přijměte pozvání mistrů sklářů, třeba do sklárny Jakub v místní části Mnichov, kde s neuvěřitelnou lehkostí vytvoří přímo před vašima očima například pohár z lesního zeleného skla. www.vrbnopp.cz

viola_s_tuzkou_100Nabídku sportovního vyžití ve Vrbně pod Pradědem koncem roku 2014 rozšířila bobová dráha s celoročním provozem. Dopřávají si ji milovníci rychlé jízdy ve Ski Areně Vrbno pod Pradědem. Dvoumístné boby jezdí po okruhu dlouhém 907 metrů maximální rychlostí 40 km v hodině. Jízdu si při svém pobytu zde užívají rodiny s dětmi i senioři.

Rýmařov

Náměstí v Rýmařově v minulých letech prošlo zásadní rekonstrukcí. Foto: Martin Vyhlídal

Náměstí v Rýmařově v minulých letech prošlo zásadní rekonstrukcí. Foto: Martin Vyhlídal

Milovníci historie mohou vystoupat poměrně strmé schody v historickém objektu Městského muzea a třeba si představovat, jak schodiště kdysi zvládaly ženy v šatech dlouhých až na zem. Muzeum, jehož součástí je Galerie Octopus, nabízí neobyčejně významný soubor hmotných nálezů od 13. do 16. století, geologickou sbírku s doklady o středověkém a novověkém dolování a unikátní soubor hedvábných brokátů protkávaných zlatem a stříbrem. Ve vstupní části muzea je umístěn městský pranýř z r. 1680. V historickém jádru města je nepřehlédnutelná radnice, fara z poloviny 16. století a mariánský sloup z roku 1683 s erbem Dietrichsteinů a Hoffmannů. Doporučuji návštěvu zámku Janovice a při procházce městem zajděte určitě do zahrady Hedvy. Jednak je odtud nádherný výhled na Jeseníky, ale také tady nedávno namontovali úžasné venkovní posilovací prvky, kde si zacvičí a protáhnou tělo třeba i století. www.rymarov.cz

viola_s_tuzkou_100Přímo na náměstí, v přízemí rýmařovského muzea se nachází Informační a turistické centrum, kde vám zaručeně poradí, co právě v den vašeho pobytu v Jeseníkách můžete ve městě vidět.

Krnov

Krnovské náměstí v létě. Foto: Stanislav Juga

Město Krnov v minulosti profitovalo z výhodné pozice na pomezí česko-polských hranic a na křižovatce obchodních cest. Chcete-li poznat blíže jeho památky, můžete si vypůjčit v městském informačním centru mobilního audioprůvodce – Lojzu, Matěje, Olivera, Pepíka nebo Viktora. Tedy pokud tyhle „chytré krabičky“ nebudou právě rozebrány, jak se v krásných slunečných dnech často děje! Za vypůjčení nic neplatíte, jen složíte vratnou kauci 300 korun. S šikovným průvodcem v ruce se můžete dovědět více o historii městské radnice a spořitelny, kostelu sv. Martina, Švédské zdi, gymnázia, zámku, nebo o měšťanských domech, klášteru minoritů, synagoze. Zjistit, kde kat stínal hlavy, odkud pochází Neptunova kašna u Švédské zdi, nebo že na věži kostela sv. Martina bydlel strážný i se svou rodinou. Znalci architektury neodolají neoklasicistní rezidenci z roku 1914 – Flemmichově vile, za freskami z 1. poloviny 13. století se vydají do kostela sv. Benedikta a za ucelenou rokokovou výzdobou do kostela Narození Panny Marie. Ocení ale jistě také úpravu náměstí, kde se architektům podařilo skloubit historickou zástavbu s objektem obchodního domu i bytovými domy z 20. století. Po kraji se rozhlédněte z rozhleden na Cvilíně a Ježníku. Na exkurzi se můžete vydat i do původní výrobny oblíbeného nápoje Kofola a budete-li mít štěstí na den otevřených dveří, pak také do dílny světově proslulých mistrů varhanářů – Rieger-Kloss Varhany. www.krnov.cz


viola_s_tuzkou_100Protože je Krnov rozlehlý, poradím, jak ulevit nohám: můžete si půjčit elektrokola. Trasu podle vašeho zájmu vám pomohou naplánovat v Turistickém a informačním centru v Krnově.

Jeseník

Město se pyšní téměř 800letou bohatou historií. Je kolébkou jesenické turistiky, protože právě zde byl ustaven Moravskoslezský sudetský horský spolek, který budoval a upravoval turistické stezky a zřizoval horské útulny. V samotném centru vás na Masarykově náměstí okouzlí renesanční radnice, pohádkové Zámecké náměstí s majestátní kamennou Vodní tvrzí i tajemná katovna. K léčivým pramenům, pomníkům, vyhlídkám, památným skalám a slavnostním křížům se dostanete po naučné stezce Živé vody a stezkou Vincenze Priessnitze, autora originální metody léčby vodou a zakladatele zdejších uznávaných stejnojmenných lázní. Právě zde je možné vyzkoušet si rozličné vodní procedury v novém unikátním balneoparku pod širým nebem, který byl vybudován s finanční podporou Evropské unie a je všem zájemcům přístupný bezplatně. www.jesenik.org

Vodní tvrz v Jeseníku. Foto: Veronika Vrbová


viola_s_tuzkou_100V Jeseníku je několik hotelů a penzionů s pěknou vyhlídkou na město a okolní přírodu. Patří k nim například i hotel Slunný dvůr. S ucelenou nabídkou, zaměřenou třeba na rodiny s dětmi nebo naopak na seniory, vás ochotně seznámí v jesenickém informačním centru Katovna.

Bruntál

Třítunová kamenná koule na bruntálském náměstí se volně otáčí v proudu vody. Foto: Stanislav Juga

O těžbě zlata a drahých kovů na Bruntálsku máme první zmínky z roku 1097, o existenci samotného města pak z roku 1223. Ovšem Bruntál byl založen kolem roku 1213 jako vůbec první osada s magdeburským městským právem v českých zemích a je nejstarším institucionálním městem na území České republiky. V roce 2013 oslavil 800 let od svého založení. Už logo a slogan „město mezi horami a vodou“ navozuje atmosféru sídla mezi Jeseníky a přehradou Slezská Harta. Nádherný zámek, upravené náměstí jako z pohádky, rozhledny, v okolí vyhaslé sopky, to vše můžete poznat. Technickým historickým unikátem je mlýnský náhon. V rohu náměstí Míru zase Gabrielův dům s volutovým štítem, typickým pro slezskou renesanci z poloviny 16. století. Za div můžete považovat i novou kašnu na náměstí z roku 2010. Je podobou horské řeky vytvářející v údolí hladinu. Dominantou kašny je třítunová kamenná koule o průměru 90 cm, která se volně otáčí v proudu vody. Doporučuji procházku na Uhlířský vrch s unikátní křížovou cestou v podobě vyřezávaných dřevěných plastik. Třeba po cestě najdete poklad, tedy věnujete-li se geocachingu a máte šikovný telefon s GPS navigací. www.mubruntal.cz

viola_s_tuzkou_100V Bruntálu je lákavé wellness centrum. Nezklame za žádného počasí. Vyzkoušejte si zdejší divokou řeku, která plavce vyvádí z bazénu ven pod širé nebe. A ještě něco: Půjčte si v Městském informačním centru elektrokola i s přilbami a dalším vybavením a vyrazte za poznáním okolí. Třeba po sopkách!

 

 

 

 

Do muzeí, kostelů, zámků a hradů

Hrady, zámky, expozice v muzeích, městská a venkovská architektura představují unikátní doklady obrazu života lidí od nejstarších dob do současnosti. A čím starší památky jsou, tím více kolem nich panuje tajemství i legend.

Po stopách předků na hrady a zámky

Sovinec odhaluje hradní zákoutí. Chtěla bych být kastelánkou na Sovinci, na hradě, o němž je první zmínka z roku 1332. Je to můj milovaný hrad, protože se na něm stále něco děje. Dokonce zde obnovili i večerní prohlídky, na něž si troufnou v doprovodu průvodců v dobových kostýmech i ti méně odvážní. Když však procházíte temnými nádvořími, sklepními prostory, točitými schodišti osvícenými loučemi, nemůžete si nevybavit skřety, vlkodlaky a jiné příšery. Naštěstí vás doprovází nebojácní šermíři a hradní stráž. Zahlédnete-li nad hradním nádvořím letět ptáka, napadne vás, zda to přece jen není zakletý Soví král, který žil s dívenkou z Jiříkova v nedaleké skalní jeskyni. Pověstí, jež se vážou k hradu Sovinec, se traduje několik. Seznámíte se s nimi při prohlídce hradu, který se zásluhou pracovníků bruntálského muzea stále zvelebuje. Návštěvníci oceňují, že vedle běžných prohlídek přibývá i víkendových akcí. Rádi se podívají na ukázky historického šermu, poslechnou si besedu se sokolníky, společně přivítají svátky jara, pálí čarodějnice nebo pečou buřty na pekelném ohni. Bohatý program zejména o letních prázdninách kastelán hradu se svým týmem připravuje pro děti.  Veřejnosti je zpřístupněn od dubna do října a nachází se v obci Sovinec zhruba 15 km jižně od Rýmařova. Vydejte se sem i na úžasné dobové jarmarky.

Hrad Sovinec je vidět z velké dálky. Foto: Archiv Euroregionu Praděd

Hrad Sovinec je vidět z velké dálky. Foto: Archiv Euroregionu Praděd

Na hradním nádvoří pořádají skvělé jarmarky. Foto: Archiv Euroregionu Praděd

Na hradním nádvoří pořádají skvělé jarmarky. Foto: Archiv Euroregionu Praděd

Ze Sovince do Janovic je to necelých sedmnáct kilometrů. Právě v Janovicích, místní části Rýmařova, veřejnosti zpřístupnili renesanční zámek. Postaven byl původně jako gotická tvrz Petrem z Žerotína, dnes má dva trakty a tvar otevřeného písmene V. Zámek slouží zejména jako koncertní místo, galerie, oblíbená jsou rovněž autorská čtení. Pro veřejnost je otevřen od června do září. Komentované prohlídky se konají ve čtvrtky a soboty, maximálně pro skupiny do 40 návštěvníků. Pro více informací se lze obrátit na rýmařovské informační centrum.

Janovický zámek obklopuje starobylý park. Foto: MTA

Janovický zámek obklopuje starobylý park. Foto: MTA

Zámek Velké Losiny se stínem čarodějnických procesů. Víte, kde můžete obdivovat jedny z nejstarších kachlových kamen, když ne v České republice, tak určitě na Moravě? V rytířském sále zámku Velké Losiny. A ještě prozradím, že právě tato velmi reprezentativní místnost se nejvíce líbila vládnoucímu lichtenštejnskému knížeti Hansu Adamu II. Není divu, svou zachovalou strohostí, příznačnou pro období středoevropské renesance, se řadí k nejvýznamnějším památkám svého druhu v našich zemích. Temnou stránkou historie zámku jsou čarodějnické procesy. Soudní tribunál, jemuž předsedal inkvizitor František Jindřich Boblig z Edelstadtu, odtud v letech 1678 až 1692 poslal na hranici 56 nevinných obětí. Osudy lidí připomíná kniha Václava Kaplického „Kladivo na čarodějnice“ a ožívají rovněž ve stejnojmenném filmu Otakara Vávry, který zde byl natočen.

Zámek je přístupný od dubna do října. Foto: Stanislav Juga

Zámek je přístupný od dubna do října. Foto: Stanislav Juga

Nejen za dýmkami do Javorníku na zámek Jánský vrch. První písemná zmínka o hradu v Javorníku pochází již z roku 1307, a tak o báje s ním spojené není nouze. Nejraději mám tu o pánovi a čertu. V 17. století prý na zámku žil velmi krutý vůči poddaným i měšťanům Jan Tümling z Lövenberku. Původně snad byl pasákem dobytka, jemuž k dobrému bydlu dopomohl sám ďábel. Ten se mu pravidelně připomínal zvoněním velkého zámeckého zvonu: „Tim-ling, tim-ling!“ Za sedm let si pro svého dlužníka přišel. Tümling se ale bránil, proto jím čert mrštil o stěnu zámku. Až do dnešních dob se čas od času na zdi obrácené k městu objevují nezabílené červené skvrny! Zámek je vyhlášený mezi milovníky dýmek. Ve svých zdech totiž ukrývá největší sbírku dýmek a kuřáckých potřeb. Zastoupené jsou fajfky hliněné, porcelánové, dřevěné, pěnovky i celé plechové. K vidění jsou indiánské kalumety, africké ebenové, stejně jako orientální vodní dýmky. Působivý je pohled na desítky krásně vyřezávaných pěnovek, stejně jako na řady malovaných porcelánek. Dokonce se najde i pár moderních kousků z dnes nejrozšířenějšího materiálu – bruyére. Navštívíte-li zámek Jánský vrch v červenci nebo srpnu, a chcete-li ho ukázat také svým dětem nebo vnukům, poptejte se na komentované prohlídky pro děti, o které je zde velký zájem.

Zámek lze navštívit od dubna do září. Foto: MTA

Zámek v Javorníku lze navštívit od dubna do září. Foto: MTA

Zámek se tyčí nad náměstím s krásně restaurovanými historickými domy. Foto: MTA

Zámek se tyčí nad náměstím s krásně restaurovanými historickými domy. Foto: MTA

Zámek Bruntál. Zatímco pány kluky bezesporu zaujme lovecká zbrojnice s trofejemi, řadou historických palných i sečných zbraní a prachovnic, já jsem spíš obdivovala noblesní zámecké pokoje se vskutku nádherným zařízením jednotlivých pokojů z 18. až 20. století. Jídelna vybavená barokními sekretáři, příborníky, stříbrným, cínovým a alpakovým nádobím, portréty příslušníků habsburské dynastie, velmistrů a dalších řádových rytířů nebo holandský salón pro pití kávy s nábytkem z 60. let 18. století a obrazy starých holandských mistrů, římský sál se vzácnou dřevěnou intarzovanou podlahou a památkami antického Říma na nástěnných malbách, knihovna se sbírkou starých tisků. Jedním slovem, šlechta včetně německých rytířů si žila pohodlně a v přepychu. Bruntálský zámek založili páni z Vrbna ve druhé polovině 15. století. Po Bílé Hoře v roce 1621 připadl jako konfiskát Řádu německých rytířů. Originální je jeho půdorys – má tvar trojúhelníku a pozoruhodné jsou tufitové patrové arkády na nádvoří s 30 metrů vysokou hodinovou věží. Renesanční, barokně upravovaný zámek s původním mobiliářem a cennými nástěnnými rokokovými malbami patří k nejvýznamnějším objektům svého druhu ve Slezsku. Nejhodnotnější interiéry této národní kulturní památky jsou zpřístupněny veřejnosti od května do konce října. Zámek obklopuje rozsáhlý park se sochami, zbytky městských hradeb, baštami a jezírkem. Reprezentační sály zámecké expozice jsou využívány ke konání koncertů, divadelních představení i svatebních obřadů.

Zámek je veřejnosti přístupný od dubna do září. Foto: Archiv Euroregionu Praděd

Zámek je veřejnosti přístupný od dubna do září. Foto: Archiv Euroregionu Praděd

Zámecká knihovna. Foto: MTA

Zámecká knihovna. Foto: MTA

viola_s_tuzkou_100Při odchodu z bruntálského zámku si nenechte ujít jeden obraz se zvláštním zvířetem. Traduje se, že autor chtěl namalovat lovecký výjev se zubrem, ale pak zjistil, že vlastně neví, jak vypadá. Tak namaloval medvěda, ovšem s velmi neobvyklým tělem.

Za obřími sochami do Linhartov. Linhartovský zámek byl vybudován v druhé polovině 16. století přestavbou linhartovské tvrze na renesanční sídlo a za dobu svojí existence několikrát zchátral, aby byl v současnosti postupně rekonstruován. Zámek naleznete na půli cesty mezi Krnovem a Městem Albrechticemi, přitom jeho součást – venkovní Salla terena – se nachází už na území Polské republiky. Zdejší kastelán Jaroslav Hrubý připravuje zajímavé expozice mistrů řemesel a lidových tvůrců. Zámek spolu se svými žáky osídlil obřími sochami z kašírovaného papíru. Je přístupný od května do října, ale otevírá se také v čase Velikonoc a adventu pro jarmarky. V zámeckém parku roste památný dub z konce 13. století.

Foto: Archiv Euroregionu Praděd

Foto: Archiv Euroregionu Praděd

Rarita v Žulové. Ze středověkého hradu v Žulové se zachovala jen mohutná válcová věž, která je dnes využita jako zvonice římskokatolického kostela sv. Josefa. Ten byl postaven na místě původního hradu Frýdberk, který z velké části zničila švédská vojska. Hradní ruiny až na věž byly strženy a uvolnily tak místo kostelní lodi. Jediné co z hradu zbylo, je věž…

Netradiční kostel v Žulové. Foto: MTA

 

Ve Vidnavě, která se chlubí městskou památkovou zónou, nepřehlédněte zámek s renesanční architekturou z poloviny 16. století s dochovanými klenbami a četnými architektonickými detaily. Zbytky ohradní zdi zámeckého areálu nesou pozdně gotický portál ve tvaru oslího hřbetu. Líbí se mi původní valounková dlažba na pravoúhlém náměstí, ale také zdejší měšťanské domy s barokními, klasicistními a empírovými fasádami a štíty. Ve vidnavském turistickém informačním centru vám rádi sdělí další zajímavé informace.

Opravné domy na vidnavském náměstí. Foto: MTA

Opravené domy na vidnavském náměstí. Foto: MTA

 

viola_s_tuzkou_100Vidnava se pyšní nejstarší provozovanou lékárnou na Jesenicku. Je z roku 1769 a tabletky a další léčiva zde uchovávají v nádherném starobylém nábytku. Takže až budete ve Vidnavě, určitě se za panem lékárníkem zastavte!

Vzácné sakrální stavby

violka-s-fotakemV Jeseníkách se zachovaly vzácné sakrální stavby, dřevěné kaple a kostelíčky i skvostné kamenné kostely. Některé stavby takové štěstí neměly, třeba kostelík na poutním místě zvaném Mariahilf nad Zlatými Horami, který byl zlovolně srovnán se zemí. Ovšem díky štědrosti dárců z několika zemí byl postaven za pouhých pět let roku 1995 nový kostel Panny Marie Pomocné – ochránkyně života. S modlitbou sem přijíždějí věřící z Německa, Polska a samozřejmě také Česka.

Do kaple V Lipkách. Perlou baroka je filiální kostel Navštívení Panny Marie, zvaný kaple V Lipkách. Kdo ji v Rýmařově navštíví, spatří nejhodnotnější historickou památku ve městě i okolí. Je výjimečná už svým oválným tvarem, směle klenutým stropem na čtyřech masivních sloupech s umělým mramorem a freskami. Vytvořil je olomoucký malíř Ferdinand Naboth a jeho tovaryš Jan Kryštof Handke z blízkých Janovic. Ten po předčasné smrti mistra výzdobu kostelíku v roce 1715 dokončil. Na jeho samostatnou práci – rozměrnou fresku nad vchodem – mne upozornila Petra Malá z Městského muzea v Rýmařově. V dobách válek, morů a živelných pohrom bývala katolická svatyně cílem prosebných procesí z celého kraje. Nově opravená kaple, která nebyla nikdy vážněji poškozena, je jedinečným dokladem původní barokní stavby včetně vybavení.

Kaple v Lipkách. Foto: Miloslav Marek

Kaple v Lipkách. Foto: Miloslav Marek

Slezský krnovský Kopeček. Patnácté září bývá v církevních kalendářích označeno jako svátek Panny Marie Sedmibolestné. V neděli, která je blíže k tomuto svátku, se věřící lidé sjíždějí z širokého okolí do Krnova, aby se zúčastnili hlavní poutě na cvilínském kopci, kde se vypíná k nebesům duchovní perla Slezska – kostel Panny Marie Sedmibolestné.Tradice poutí na vrch Cvilín je stará více než 300 let a zachovala se dodnes. Zájem o návštěvu kostela neutuchá po celý rok. Dvouvěžový barokní skvost si prohlédneme zvenčí, a když pak vstoupíme do hlavní lodi, naše první kroky vedou k oltáři s obrazem Panny Marie Sedmibolestné. K tomu se vážou legendy o jeho léčivých účincích. Vzácné jsou fresky brněnského malíře Františka Ecksteina z let 1726 a 1727. A kterému osvícenému zakladateli vděčíme za ten nádherný barokní skvost na Cvilíně? Františkánskému řádu minoritů, který do Krnova přišel v roce 1273.

Kostel panny Marie Sedmibolestné. Foto: archiv Euroregionu Praděd

Kostel panny Marie Sedmibolestné. Foto: archiv Euroregionu Praděd

Kostel Narození Panny Marie a klášter minoritů. Pár řádek o minoritech. Tento Řád menších bratří založil svatý František z Assisi a jeho členové nosí černou a někdy i šedou kutnu v pase převázanou bílým provazem s třemi uzly. Ty připomínají tři pravidla řádu: chudobu, poslušnost a čistotu. Po příchodu do Slezska založili minorité v Krnově klášter a kostel Narození Panny Marie. Při návštěvě gotického trojlodního bazilikálního kostela, jehož počátky sahají do 14. století, nelze přehlédnout nádherné rokokové fresky z let 1765 a 1766 malíře Josefa Sterna a jeho žáka Františka Sebastiniho. Restaurátoři na jejich znovuzrození pracovali od roku 1997. Kostel je možné spatřit v jeho původní neobyčejné barevnosti od podzimu 2012.

Ilustrační foto z Krnova: MTA

 

Na koncerty do kostela sv. Ducha. Koncerty v historických chrámech mají neopakovatelnou atmosféru. V krnovském kostele sv. Ducha se hraje vážná hudba, folklór i další hudební žánry. Čas od času tady vystupují studenti Střední umělecké školy varhanářské z Krnova, tradičně v čase adventu. Rádi přijdou zahrát též návštěvníkům, kteří by si při prohlídce kostela rádi poslechli živou varhanní hudbu. Zaposloucháte se do nesmrtelných skladeb českých i světových barokních mistrů, a přitom si prohlížíte nástěnné malby z přelomu 14. a 15. století. Skloubit své přání a zážitek z poslechu hudby chce jediné, obrátit se v předstihu dvou týdnů na pracovnice Turistického informačního centra v Krnově, aby mohly vystoupení varhanářů domluvit.

Koncert sv. Ducha v Krnově. Foto: Archiv Euroregionu Praděd

Koncert sv. Ducha v Krnově. Foto: Archiv Euroregionu Praděd

Krnovská synagoga znovu perlou. Významnou historickou dominantou v centru Krnova je židovská synagoga. Postavil ji v roce 1871 Ernst Latzel v novorománském stylu, přičemž se inspiroval stavbami sefardských Židů. V Moravskoslezském kraji je to unikátní synagoga, protože jako jediná má dvě věže a je postavena v maurském slohu. Jedná se o jedinou přístupnou synagogu v kraji, která byla uchráněna před zničením v době nacistické okupace. Po tříleté rekonstrukci je od roku 2014 otevřena veřejnosti a patří k jednomu z deseti center židovské kultury v naší zemi. Obnovu synagogy provázely zázraky. Ten první přišel v podobě nálezu originální krnovské Tóry. Druhým bylo objevení původních lavic pocházejících z vypálené olomoucké synagogy, které jsou nyní umístěny v krnovském templu. A do třetice se našly v kostele v jedné polské obci původní varhany z krnovské synagogy. Pravidelné komentované prohlídky probíhají vždy v celou hodinu po celý rok. V jiný čas prohlídky bez průvodce.

Krnovská synagoga. Foto: MTA

Krnovská synagoga. Foto: MTA

Od srpna 2012 je celoročně přístupný kostel sv. Benedikta v Krnově – Kostelci, kde se v sakristii nalézají vzácné fresky z první poloviny 13. až první poloviny 15. století. V českém Slezsku nemají obdoby. Návštěvníci obdivují malby znázorňující sedm skutků milosrdenství a sedm smrtelných hříchů, cyklus ze života sv. Benedikta, výjev Korunování Panny Marie nebo Proměnění na hoře Tábor. Věž kostela zdobí hodiny, na něž se složili občané z Krnovska i okolí. S nápadem přišla Věra Unčovská, a protože v plánech z let 1862 až 1863 se s hodinami počítalo, nebyl vlastník kostela ani památkáři proti. Dárci věnovali na instalaci hodin 130 tisíc korun.

Kostel sv. Benedikta. Foto: infokrnov.cz

Pro ty, kteří rádi pozorují město z ptačí perspektivy, doporučuji návštěvu krnovského kostela sv. Martina, který je po rekonstrukci opět zpřístupněn veřejnosti. Nově si lze prohlédnout i kostelní věž. Na jejím vrcholu se nachází byt hlásného, který ve věži bydlel až do roku 1909. Z historie víme, že kostel, vybudovaný zhruba před 700 lety, měl původně jen jednu věž. Tu druhou přistavili až v 16. století, a to i s ochozem. Sloužila městskému věžnému k jeho obchůzkám.

Kostel sv. Martina. Foto: Monika Vyležíková

Kostel sv. Martina. Foto: Monika Vyležíková

Pocta pro Pannu Marii Sněžnou. Psal se rok 1755, když se královský rychtář města Uničova Ferdinand Gröschelsberger vydal lesem k rudskému mlýnu pod Rešovskými vodopády. Cestou se jeho koně splašili a neovladatelný vůz skončil na dně hluboké rokle. Jenže zbožnému rychtáři se jako zázrakem nic nestalo, a tak v obci Ruda nechal vystavět kostel zasvěcený Panně Marii Sněžné. Tři roky po zahájení stavby se tady věřící sešli na první bohoslužbě. Není to však jediná církevní památka, o kterou se uničovský rychtář v obci Ruda u Rýmařova zasloužil. Pustil se do výstavby poutní křížové cesty, která vede od barokního poutního kostela až na Křížový vrch. Kulturní památka z 60. let 18. století je pozoruhodná čtrnácti zastaveními, reprezentovanými uměleckými plastikami ve tvaru srdce na dříku.

Procházka kolem Křížové cesty. Foto: M. Marek

Židovský hřbitov v Osoblaze. Přes 300 náhrobků se dochovalo na starém židovském hřbitově v Osoblaze. Podle historických nálezů první zmínky o pochování Židů na tomto posvátném místě pocházejí ze středověku. Náhrobní kameny jsou slezského typu a jsou u nás unikátem. Židovský hřbitov patří k nejcennějším v České republice a řadí se k nejvzácnějším kulturním památkám Moravskoslezského kraje.

Židovský hřbitov v Osoblaze. Foto: MTA

Židovský hřbitov v Osoblaze. Foto: MTA

V Bílé Vodě na hranici s Polskem. Býval to kdysi zapomenutý kraj. To byl také důvod, proč se obec Bílá Voda od roku 1950 až do roku 1989 stala domovem pro řeholní sestry z patnácti řádů a kongregací. Přes 700 sester tak našlo poslední místo odpočinku na místním hřbitově, který byl v roce 2000 prohlášen kulturní památkou. Řádové sestry se zapojily do společenského života v obci, pomáhaly některým dětem s učením a v roce 1985 založily provozovnu, v níž začaly vyrábět hostie. Pro liturgické potřeby se jich ročně zhotoví dvacet miliónů kusů. Koupit si je nemůžete, ale suvenýr si z Bílé Vody přece jen odvezete. Pečou se tu totiž také tradiční kulaté lázeňské oplatky a koupíte je přímo v provozovně nazvané Unita. Směle do ní vstupte. Za prohlídku totiž stojí zajímavá expozice věnovaná historii výroby hostií v Bílé Vodě. Vystaven je zde též liturgický oděv kněze, modlitební kniha z poloviny 17. století a fotografie ze života řádových sester.

Hřbitov, na němž jsou pochovány řádové sestry z Bílé Vody. Foto: MTA

Hřbitov, na němž jsou pochovány řádové sestry z Bílé Vody. Foto: MTA

Hostie pro liturgické potřeby. Foto: MTA

Hostie pro liturgické potřeby. Foto: MTA

viola_s_tuzkou_100Těší mne, že mnozí lidé znovu nacházejí vztah k místům, která byla tolik důležitá pro naše předky. I díky tomu v Mnichově, místní části Vrbna pod Pradědem, znovu vyrostla malá kaplička vonící smrkovým dřevem. Postavili ji místní nadšenci, z nichž většina si ještě z dětských let pamatuje její předchůdkyni, Schnaubelovu kapli ze 17. století. Stála opodál až do konce 70. let minulého století. Zapomenuta, bez péče člověka chátrala, až se zbortila. S nápadem obnovit kapličku přišel jeden z chalupářů Petr Havlíček. Povídal si v místním hostinci se známými, chlapi pak dali hlavy dohromady a vymysleli, jak to provést. Kapličku už postavili a nechali zasvětit Panně Marii. Druhá kaplička o rok později vyrostla v místní části Železná, na základu staré kapličky Panny Marie Sněžné z roku 1878. Obnovit ji dala vrbenská radnice.
Bohulibý je rovněž záměr občanského sdružení Kostelík v horách, které vybudovalo v Dlouhé Dolině v Horní Lipové pravoslavný kostelík a památník válečným zajatcům z doby 2. světové války. Připomíná jména šesti tisíc zajatců z let 1939 až 1945, kteří pracovali a umírali na Jesenicku. Povětšinou šlo o zajatce ze zemí bývalého SSSR, které po válce čekal osud tzv. vojenských zrádců.

Do muzeí a galerií

Znovu na zámek, tentokrát do muzea. Schválně, už jste drželi v ruce šídlo, hrnčířské hladítko nebo jste si pohladili ptáčka či zaječí kožíšek? Tak to všechno a ještě mnohem více můžete vyzkoušet ve stálých expozicích Příroda Bruntálska a Řemeslo má zlaté dnoMuzeum, které sídlí v bruntálském zámku, sáhlo při jejich vytváření do rozsáhlých fondů vlastivědných a uměleckohistorických sbírek. Ty vybudovalo během téměř sto-pětileté historie. V muzejní knihovně s více jak jedenácti tisíci svazky si můžete vypůjčit v běžných knihovnách nedostupné odborné a regionální tituly.

Bruntálský zámek. Foto: Archiv Euroregionu Praděd

Městské muzeum Rýmařov. Řadu unikátních předmětů dokumentujících historii regionu od pravěku do 20. století najdeme ve zdejším muzeu. Většina pochází z archeologických průzkumů města a okolí. Patří k nim třeba římská mince z 1. století našeho letopočtu, která je, jak mi prozradila ředitelka muzea Růžena Zapletalová, nejstarším prokazatelně v Rýmařově nalezeným předmětem. Ovšem expozice věnovaná dolování zlata a dalších rud je nepřekonatelná. V rýmařovském muzeu jsou rovněž vystaveny církevní hedvábné brokáty, kněžské ornáty, ale i část produkce Hedvy Rýmařov. Prohlédnout si můžete nástroje a stroje pro zpracování textilu a textilní suroviny. Seznámíte se s historií textilnictví na Rýmařovsku od jeho počátků v 18. století až k dnešním dnům.

V expozici jsou představeny i církevní hedvábné brokáty, kněžské ornáty, ale i část produkce Hedvy Rýmařov a řadu nástrojů a strojů pro zpracování textilu a textilní suroviny. Návštěvník se seznámí s historií textilnictví na Rýmařovsku od jeho počátků v 18. stol. až k dnešním dnům. Foto: MTA

V muzeu jsou rovněž vystaveny kněžské ornáty. Foto: MTA

Flemmichova vila v KrnověVilu krnovského textilního továrníka Theodora Flemmicha nemůžeme v žádném případě minout. Pokud půjdeme od železniční zastávky Krnov-Cvilín po Hlubčické ulici směrem do centra, neujde naší pozornosti monumentální neoklasicistní rezidence důstojně usazená v zahradě na břehu řeky Opavy. Při vstupu mne vítala branka s klepadlem ve tvaru lidské ruky se jménem původního majitele. V dřevem obložené schodišťové hale pak doslova vévodil sloupek zábradlí, bohatě zdobený vyřezávanými ptačími motivy. Zaujaly mě vitráže se symboly zvěrokruhu, oddělující halu od zimní zahrady, i vitráže s heraldickými znaky města Krnova a historického Slezska. „Mimořádně je řešeno zázemí vily. Osobně se mi velmi líbí důmyslné sušáky prádla ve sklepě, jde o dřevěný závěsný systém ve vytápěné místnosti. Myslím si, že to byla vlastně sušička, jen obřích rozměrů,“ sdělil mi muzejní pedagog Stanislav Klívar. Vilu, která je na seznamu nemovitých kulturních památek, nechal T. Flemmich postavit v roce 1914 podle projektu vídeňského architekta Otto Prutschera jako své rodinné sídlo. Flemmichova rodina ji obývala do roku 1948. V ojedinělých prostorách se v současnosti konají výstavy, místo tu mají také dlouhodobé expozice krnovského muzea.

Flemmichova vila. Foto: MTA

Flemmichova vila. Foto: MTA

Do Pradědovy galerie k Halouzkům. Určitě evropskou raritou je Pradědova galerie u Halouzků v Jiříkově. Na osmi hektarech je rozmístěno více než 450 vyřezaných plastik, jejichž autorem je řezbář Jiří Halouzka. Jen betlém v životní velikosti tvoří přes 240 soch. Nechybí zde ovečky, sloni nebo velbloud. Výjimečné dílo drží titul Největší betlém na světě, vyřezaný v životní velikosti, a ocenění Asociace betlémářů v Římě. Po galerii provádí sedm Halouzků. Nevěříte? Jsou dřevění a stačí na nich zmáčknout tlačítko. Mluvící socha hned nato sdělí všechny zajímavosti. Dominantou je přesto socha vládce jesenických hor – Děd Praděd. Tyčí se do výše 10,4 metru a váží celých 15 tun. A co je vůbec nejlepší? Nikdo vás tady neokřikne, když si na exponát sáhnete. A zatímco si děda s babičkou nebo táta s maminkou dávají kávu, děti si mohou vylézt třeba na medvěda či zebru. Sedm desítek daňků, tentokrát zaručeně živých, můžete nerušeně sledovat z pozorovatelny. A ještě jeden unikát. Je jím obří dřevěný obraz Pradědova říše. Původně visel ve staré kamenné rozhledně na vrcholku Pradědu, která se zřítila a zničila vše včetně obrazu. Nové ztvárnění Pradědovy říše je vyřezáno z 24 lipových kmenů, měří 5,5 x 2,2 m a naleznete ho v jedné ze zastřešených částí expozice. Všechny zmíněné dominanty jsou zapsány do české knihy rekordů. U Halouzků mají otevřeno celoročně den co den, i kdyby trakaře padaly a draci vzduchem létali!

Drak z Halouzkovy galerie. Foto: Archiv Euroregionu Praděd

Drak z Halouzkovy galerie. Foto: Archiv Euroregionu Praděd

Svět ještěrů i pohádkových bytostí v Hynčicích. Chcete vyrazit do pravěku a nemáte chuť utrácet za stroj času? Pak nezapomeňte navštívit domek číslo 33 v Hynčicích. Zahradu Františka Jaicha v areálu Eldorádo zabrali pravěcí ještěři téměř v životní velikosti. Tvůrce Eldoráda i pokračovatelé k tomu nepotřebovali žádný Jurský park ani hollywoodské peníze. Vystačili si s betonem, dráty, kbelíky barev a šikovností vlastních rukou. S veleještěry tu žijí Jeníček a Mařenka, Sněhurka s trpaslíky, jeskyni obývá Rumcajs s Mankou.

V zahradní galerii se líbí především dětem. Foto: Archiv Euroregionu Praděd

V zahradní galerii se líbí především dětem. Foto: Archiv Euroregionu Praděd

 

viola_s_tuzkou_100Mít svou židli štamgasta. To by se líbilo určitě každému, mít v některé hospůdce svou židli štamgasta. Jak taková židle vypadá, můžete zjistit při návštěvě nejvýše položené osady Jeseníků Rejvízu (778 m n. m.) a tamního stejnojmenného penzionu. Nahlédnete- li do šenku, stojí tam, jako by čekaly na pravidelné hosty. Opěradla židlí z počátku 20. století nesou karikaturu štamgastů, mužů i žen, a jsou kolorovaným řezbářským dílem bratrů Braunerových.

 

Doporučujeme technické památky

Někoho možná překvapí, že v kraji, který vypadá tak romanticky a opuštěně a kam směřují ročně tisíce turistů, aby si užili klid v čisté a neporušené přírodě, se ještě před několika málo desítkami let intenzivně těžily kovy – od zlata, stříbra až po železo, a to bez přerušení více než osm století. Dnes hornictví připomínají jen názvy obcí a měst a jejich znaky.

Zlato, stříbro, železná ruda

Do historie se těžbou zlata zapsaly Zlaté Hory. Na začátku 13. století přivedl biskup Vavřinec bavorské horníky na úpatí Biskupské hory. V roce 1591 zde nalezli balvan zlata o váze 1,78 kilogramu, rok předtím 1,39 kilogramu. Oba zlaté balvany odvezli do Vídně císaři Rudolfovi. Těžbu ukončili v 90. letech 19. století.

Poštovní štola na Zlatohorsku. V jejím podzemí se často pozastavuji nad tím, co všechno naši předci dokázali. První zmínka o štole pochází z roku 1513. Největší rozvoj důlní činnosti však zde nastal ve druhé polovině 17. století, kdy se tu těžily kyzovité měděné rudy, později pyrit. V různých úrovních důlního díla jsou dobře zachovalé části ručně sekaných chodeb a komínů z nejstarších období i původní zařízení ze dřeva. Jedním z lákadel je modrá alofánová výzdoba. Způsobená je vodnatým křemičitanem hlinitým s obsahem mědi. Zajímavostí je rovněž zkamenělé dříví. Unikátem je i takzvané mihadlové čerpadlo, které z hloubky dvanácti metrů odvádí vodu.

Alofánová výzdoba v Poštovní štole. Foto: Archiv EUR Praděd

Údolí ztracených štol v Ondřejovicích. Kousíček zlata na památku si z Ondřejovic můžete odvézt, budete-li mít trochu štěstí. V romantické a malebné krajině Zlatohorska nadchne replika středověkých hornických mlýnů s naučnou stezkou Údolí ztracených štol. Je dlouhá dva kilometry a má dvanáct zastavení. Vydáte-li se po ní, poznáte, jak předkové dobývali zlato. Než kovkopové rudu dopravili k mlýnům poháněným vodními koly, museli nejdříve razit šachty do skal a potom ji vytěžit a do mlýnice dopravit. A pak hledat a hledat blýskavý kov…

Rýžování zlata si návštěvníci mohou vyzkoušet. Foto: Archiv Euroregionu Praděd

Rýžování zlata si návštěvníci mohou vyzkoušet. Foto: Archiv Euroregionu Praděd

Když jsem jela do Ondřejovic poprvé, byla jsem zvědavá, je-li pravda, co se píše v mnohých průvodcích. Prý tu teče voda do kopce. Tato rarita je jedním ze zastavení naučné stezky a tento optický klam vskutku stojí za zhlédnutí. Zlatorudný skanzen najdete při cestě ze Zlatých Hor do Ondřejovic. Otevřen je od května do října, v listopadu jen za dobrého počasí.

Zlatorudné mlýny ve Zlatých Horách. Foto: Stanislav Juga

Zlatorudné mlýny ve Zlatých Horách. Foto: Stanislav Juga

Geostezky na Rýmařovsku. Rudní revír Malá Morávka je jedním z nejstarších dochovaných důkazů o hornické činnosti na území severní Moravy a nejrozsáhlejším železnorudným revírem Jesenicka. Těžilo se v území mezi obcemi Karlov, Malá Morávka, Karlova Studánka, Podlesí, Rudná pod Pradědem. Hlavní část dolů se nachází na svazích Javorového vrchu a Kopřivné. Rudy byly zpracovávány v železárnách v Malé Morávce. Dnes je přístupná pouze část dolů. V opuštěných šachtách nyní zimují netopýři. Historii těžby připomínají dvě geostezky Javorový vrch a Za slávou horního Města Hankštejna. Oblast Horního Města – Skály (Hangenstein) patří k nejstarším a nejdůležitějším hornickým centrům v Jeseníkách. Do konce 16. století zde dolovali stříbro a od 17. století železné rudy.

 Lorenzova-Vavřincova huť v údolí lapků. Tato ojedinělá technická památka starého hutnictví stojí na Drakově na trase z Mnichova na Rejvíz v údolí říčky Černá Opava. Bratři Krischovi ji vybudovali kolem roku 1807 a je opravdu jediným dochovaným exponátem svědčícím o proslulé železářské oblasti sudetské. Historické prameny uvádějí, že v prvních nízkých pecích, tzv. dýmačkách, se železo tavilo velmi zdlouhavě. Nebyly to železárny, jaké známe například z dnešní Ostravy. Aby se pokácené stromy, z nichž se v milířích pálilo dřevěné uhlí, nemusely daleko vozit, hutě byly budovány přímo v lesích. Ta Vavřincova nám zůstala díky nadšencům ze Spolku Přátelé Vrbenska dodnes. Je vysoká zhruba 11 metrů, základnu má o půdorysu 6,5 x 6,5 m. Tato unikátní technická památka je jednou ze zastávek na trase naučné stezky Údolím lapků z Drakova, která kopíruje středověkou kupeckou cestu. Nechápete, proč byl tento přírodní kraj pojmenován zrovna po lapcích? Podél Černé Opavy putovali z Olomouce až do Polska kupci, zlatokopové, horníci i potulní rytíři. A na ně často číhali loupežníci. Mezi lidem se dokonce proslýchalo, že oloupené nešťastníky shazovali ze skály.

Dřevouhelná huť je významnou technickou památkou. Foto: Archiv Euroregionu Praděd

Lorenzova-Vavřincova dřevouhelná huť je významnou technickou památkou. Foto: Archiv Euroregionu Praděd

Za kosáky do Karlovic. Obdivuji muže, kteří ještě umí kosit trávu ručně. Ocelkou si kosu nabrousí a louku pěkně posečou. Pokos za pokosem. Že se nejlépe seče brzy ráno za největší rosy, to jsem se dozvěděla v Karlovicích, kde zorganizovali soutěž o nejlepšího sekáče. Tam jich panečku bylo! A proč zrovna v Karlovicích? Mají totiž Kosárnu, kde se zpracovávalo železo z místních hamrů. Postavena byla v roce 1600. Po zrušení železáren objekt koupil kosař Jan Michal Hartel, který zde vyráběl drát a nářadí. Budova je z hlediska architektury tvarově i dispozičně ojedinělá. Současnou podobu získala v roce 1759 a zachovala si tak charakter starých dřevěných slezských staveb. Různé druhy kos, stejně jako další zemědělské nářadí, si můžete mimo jiné prohlédnout v muzejní expozici. Kosárna se nachází v centru obce a je otevřena celoročně.

Kosárna v Karlovicích. Foto: Archiv Euroregionu Praděd

Kosárna v Karlovicích. Foto: Archiv Euroregionu Praděd

 Co dál? Textil!

V 16. a 17. století se na Jesenicku hornictví přestalo vyplácet. V horských a podhorských oblastech se nedalo pěstovat nic jiného, než nenáročný len. A ten bylo potřeba zpracovat. Zrodilo se textilnictví, které se stalo hlavním průmyslovým odvětvím regionu. Traduje se, že i první džíny na světě byly vyrobeny z pevné modré látky, kterou tkali a barvili na Bruntálsku a vyváželi ji v obrovském množství do USA.

Dějiny textilnictví na Rýmařovsku. O tom, že tkalcovství tu bylo už ve 13. století, hovoří nálezy v podobě přeslenů, útržků tkaného plátna či zbytků nůžek. Rýmařovský tkalcovský cech, tvořený třinácti tkalci, byl založen v roce 1568. V expozici rýmařovského muzea v areálu firmy Hedva zjistíte, že k vrcholům tkalcovského umění patří výroba hedvábných tkanin na kravaty, církevní roucha či brokátové tapety. Uvidíte i prodejnu nákrčníků z roku 1926 v Praze Na Příkopě, v níž se ještě v roce 2010 prodávaly kravaty.

Tkalcovna na Rejvízu. Pokud chcete vědět, co znamená „mít všechno v cajku“, co je prošlup, nitěnky, brdo, člunek, osnova, pak zamiřte do minimuzea na Rejvízu. Uvidíte, jak namáhavé bylo tkalcovské řemeslo i to, jak se spřádala na kolovratu ovčí vlna. Útulná stará jizba vedle kostela vás uvítá v časech dávno minulých. Malá kamínka zvaná vincek, nad nimi zavěšené usušené byliny, jejichž vůně se mísí s vůní lněných výrobků. V koutě postel s peřinou, stará panenka, hodiny kukačky, truhla, vyřezávaná židle, forma na máslo. Expozice ukazuje, jak dříve žili rodiny horalů, kdy tkalcovství představovalo jednu z mála možností obživy. O nejednoduchém bytí zde na horách svědčí  i škrpál s dřevěnou podrážkou pobitou železnými hřeby.

Pohled do místnosti tkalcovny. Foto: Archiv KPZH

Obdivujte architekturu

vozicekS dědou se při svém pobytu v Jeseníkách někdy přeme, co je ještě historický unikát a co už ryze technický. Tak to splývá, jako třeba u Ondřejovic. Když teď se mnou putujete krajinou, všímáte si zástavby? Jak vypadají původní venkovské chalupy, čím se liší třeba od těch na Valašsku?

Tradiční jesenický domek je postaven z materiálů dostupných v místě a umně zasazen do terénu. Natočen bývá tak, aby ani větrné smrště nepoškodily střechu. Objekt mívá nižší přízemí oproti štítu a pod ním méně výraznou podlomenici, valba bývá jen drobná. Jednolitá sedlová střecha kryje současně obytnou i hospodářskou část stavení. Také okna jsou jiná, než u dnešních novostaveb – zasazena v rovině se stěnou, nemívají hrubý kříž, ale zpravidla čtvercové tabulky skla s jemnými příčlemi. U některých stavení jsou nad vstupem do domu vikýře. A jestli u některého starého domu najdete balkon, určitě mi napište, kde. Našli byste docela určitě raritu.

Ale o to více může překvapit, že se pyšníme i architekturou rodáka z jihomoravské Brtnice Josefa Hoffmanna, který proslul zejména při svém působení ve Vídni v dobách secese. Jím navržený palác Stoclet v Bruselu byl zapsán na seznamu UNESCO. Postavil dům pro Sigmunda Berla v Bruntále (dnes Spolkový dům Mariany Berlové) a vily pro Fritze a Leopolda Grohmannovy ve Vrbně pod Pradědem. Hoffmannovi se přičítá také vila v Pochni stojící opodál areálu Stará továrna i užití vypouleného tvaru střech u několika objektů v obcích na Vrbensku. Máme tady i jiné perly architektury, za všechny alespoň komplex lázeňských objektů v Karlově Studánce postavený v jednotném čistém stylu a strohé barevnosti.

Zářný příklad péče o původní zástavbu na vesnicích dává řada obcí. Třeba v Dolní Moravici jsou hrdi na dochovanou místní lidovou architekturu z poloviny 19. století. Podobně tak v Malé Morávce a Heřmanovicích, kde stojí k radosti místních i turistů ještě stavení z 18. století. V Holčovicích zůstal ucelený soubor památkově chráněné architektury východosudetských domů.  Podmanivou krásu vnímám také při průjezdu obcí Bělá pod Pradědem a Domašov, staré opečovávané domky jsou mistrně posazeny na svazích, jakoby z nich přímo vyrostly. A když ještě ve vesnicích pečují o památné stromy, jako třeba velkolistou lípu v Dolním Václavově, je to vskutku radost. Dříve usedlost zámožných rychtářů, pak sídlo zemědělského družstva a teď pozoruhodné muzeum s galerií. To všechno je Rychta v Úvalně. Vznikla z barokní kontribučenské sýpky z roku 1699 a jedná se o ojedinělou kulturní památku v celém Slezsku. Schindlerovu stodolu najdete zase v Malé Morávce asi 300 metrů od křižovatky na Karlov pod Pradědem. Objekt má střešní samonosnou lamelovou konstrukci, která dává stavbě charakteristický tvar. Stodola byla vystavěna v letech 1935 až 1937 na objednávku zdejšího hospodáře Rudolfa Schindlera a v současné době v ní sídlí místní soukromé muzeum. Pro veřejnost je otevřeno od května do října. 

Rychta je ojedinělá kulturní památka ve Slezsku. Foto: Archiv IC Krnov

Pro milovníky železnice

Vláčkem na romantický výlet. Vydáte-li se z Třemešné do Osoblahy po silnici autem nebo na kole, ujedete vzdálenost kolem 15 kilometrů. Usednete-li však do historického vláčku a zamíříte do stejného cíle po nejstarší úzkokolejné železniční trati ve střední Evropě, najedete o pět kilometrů více. Ne, stavitelům dráhy nešlo v roce 1898 o romantický zážitek, kvůli kterému by dráhu s rozchodem 0,76 metru záměrně klikatili. Byť se v některých průvodcích dočtete, že museli vyhovět tehdejšímu nařízení o minimální délce nové trati 20 km, není to pravda. Důvod byl prozaičtější: nesouhlas tehdejších sedláků s prodejem cenné půdy. Ti způsobili, že si dnes náramně užíváte jízdy po trati vedoucí přes čtyři mosty a 102 oblouků. Vláček jezdí od června do srpna. O letních prázdninách se můžete svézt každou sobotu a neděli a také o státních svátcích. Po úzkokolejce se však můžete vydat kterýkoliv den v roce běžným vlakem. Vypadá jako ze začátku minulého století, šine si to po stejné trati (jiná zde nevede) a vozí místní obyvatele do práce, na výlet, za přáteli.

Osoblažka přináší romantické zážitky. Foto: David Chovančík

Osoblažka přináší romantické zážitky. Foto: David Chovančík

Cestující v Osoblažce, která byla právem zařazena mezi technické památky Moravskoslezského kraje. Foto: Archiv Euroregionu Praděd

Nadšení pasažéři v Osoblažce, která byla právem zařazena mezi technické památky Moravskoslezského kraje. Foto: Archiv Euroregionu Praděd

Z Bruntálu do Malé Morávky po jednokolejce. Mezi přáteli jednokolejné regionální železniční trati mezi Bruntálem a Malou Morávkou zavládl počátkem roku 2011 smutek. Ministerstvo dopravy ČR totiž rozhodlo zrušit několik tratí a mezi nimi i tu jejich historickou 312-ku. Tlak Klubu železničních cestovatelů, Společnosti přátel muzea Kapličkový vrch, představitelů obce Malá Morávka a dalších příznivců historické trati byl tak silný, že po půlroce ministr dopravy zrušil původní rozhodnutí zastavit provoz na 17kilometrové jednokolejce mezi Bruntálem a Malou Morávkou. To bylo radosti! Vždyť cestujícím slouží od 31. května 1901 a dnes je vyhledávanou technickou zajímavostí díky unikátnímu převýšení 42 promile. Odborníci tvrdí, že jde o trať s největším stoupáním ve střední Evropě. Vlak je po trati vypravován ale jen výjimečně, aktuální termín lze telefonicky zjistit u Společnosti přátel muzea Kapličkový vrch.

Rychlík staví na horském sedle. Železnice do třetice. Jeseníky drží ještě jeden prim – mají nejvýše položenou rychlíkovou stanici v republice. Je to Ramzová v nadmořské výšce 760 m, na železniční trati 292 Jeseník – Hanušovice, která byla zprovozněna v roce 1888. V okolí Horní Lipové železnice prochází několika údolími, která zdolává v obloucích a po viaduktech. Trasa s poměrně velkým převýšením i přes 30 promile bývá nazývána Slezským Semmeringem a její muzeum najdete ve stanici Horní Lipová. Vstup je možný po dohodě s výpravčím prakticky denně.

Železniční nostalgie. Do Horní Lipové jsem se vydala kvůli speciálnímu razítku na pohlednici pro mého dědu, který od mládí miluje vlaky. Razítko vyrobil pan Říha z Boskovic nejen pro místní železniční stanici v nadmořské výšce 610 metrů, ale také pro Ostružnou, Brannou a Ramzovou. Na otisku z Horní Lipové nechybí název Slezského Semmeringu, jehož muzeum najdete právě v této železniční stanici. Pamětníci se při pohledu na ruční pumpu džberovku, elektromechanické stavědlo, spoustu různě tvarovaných svítilen, starých cedulí a dalších vzácných exponátů zasní, jaké to kdysi na dráze bývalo. Ještě dnešní padesátníci si vzpomenou na jízdenky z tvrdé lepenky. Ty mají v muzeu také, včetně zásobníků, do nichž se hnědé kartičky rovnaly a třídily podle délky trasy a ceny. Jednu jízdenku dostanete na památku. Slouží totiž jako muzejní vstupenka.

Muzeum Slezského Semeringu v Horní Lipové. Foto: MTA

Muzeum Slezského Semmeringu v Horní Lipové. Foto: MTA

Skvosty lidského umu

Nejen z hornictví a tkalcovství je živ člověk. Lidé ke svému životu potřebují mnoho dalších oborů. I v nich se našli mistři svého řemesla a vznikaly nevšední technické či stavební skvosty, které byly ve své době vrcholem lidského vědění a začasté i fortelu.

Mlýnský náhon v Bruntále. Technickou lahůdku zejména vodohospodářským odborníkům nabízí klub Za starý Bruntál. Právě ten se zasloužil o zpřístupnění expozice Mlýnský náhon. Vždyť první zmínky o této historické raritě, právem zařazené do evropské sítě muzeí, pocházejí z roku 1579. Odborníci žasnou při studiu dochované mapy, kde je znáorněn přívod mlýnského ná honu od Starého Města včetně zakresleného velkého mlýnu a také malého mlýnu se zpětným přítokem do Černého potoka. Pavel Rapušák, předseda Klubu Za starý Bruntál, mi ukázal dvourozměrné i třírozměrné vzácné artefakty, které se podařilo zachránit. Dochovaná historická dokumentace svědčí o tom, že naši předci vymysleli vskutku důmyslný systém, který ve městě fungoval až do období kolem roku 1900, kdy objekt koupil Řád německých rytířů a vybudoval zde nemocnici a také malou vodní elektrárnu. Ta sloužila do roku 1945. Všechny etapy historie vodních mlýnů včetně dalších zajímavostí o vodě a jejím využití ve městě jsou znázorněny na mapě, kterou fandové z Klubu Za starý Bruntál vydali ve spolupráci s městem. Expozice se nachází v areálu Všeobecné zdravotní pojišťovny a průvodcovské služby zajišťují celoročně členové klubu vždy po telefonické dohodě aspoň jeden den předem.

Archivní foto klubu Za starý Bruntál

Torzo turbíny v Malé MorávceHaagova turbína kdysi poháněla jeden z provozů Müllerovy papírny. Její torzo najdete u křižovatky směrem na Karlov pod Pradědem. Historický exponát, který byl rovných 60 let zahrnut pod úrovní zahrady jednoho místního domu, dokumentuje činnost moráveckých provozů ze 70. let 19. století. Dnes je turbína technickou zajímavostí spolu s dalšími patnácti náhony, které se z celkových devatenácti dochovaly. Náhony jsou v terénu označeny poutači a popisem. Ještě začátkem minulého století v nich proudila voda, která byla hlavním hnacím médiem turbín a lopatkových kol, jež poháněla katry, buchary, mlýny na papír a případně vyráběla i elektřinu. Turbína, která je v provozu od roku 1921, dodnes pracuje v malé elektrárně pod Malou Morávkou u cesty na Václavov.

Nýtovaný most v Krnově. Jednou z dominant Krnova, připomínající rozvoj města na přelomu 19. a 20. století, je nýtovaný most spojující centrum s Opavskou ulicí. Byl vyroben v roce 1900 v železářském podniku bratrů Kleinů v Sobotíně. Překlenuje vzdálenost 27 metrů a je 11 metrů široký. Střední část je určena vozidlům, po obou stranách jsou části pro chodce.

Vápenná pec v Razové. Staletá stařenka je schovaná v lesíku, takže ji z cesty skoro vůbec neuvidíte. Řeč je o vápenné peci, kterou naši předci vybudovali v roce 1912 z hrubého lomového kamene. Členové Klubu Za starý Bruntál tento technický unikát v roce 2001 zrekonstruovali a zpřístupnili veřejnosti. Pec dříve sloužila k pálení vápna z vápence, který se v dané lokalitě těžil. Topilo se v ní dřevem a shora se na pec pokládal vápenec. Zhruba po čtyřiadvaceti hodinách pálení nad pecí ustal dým a vápno se odváželo stavebníkům.

Vápenná pec se nachází asi 2 km od obce Razová směrem k Leskovci nad Moravicí. Informační cedule vás navedou až k unikátní technické památce. Foto: Archiv Euroregionu Praděd

Vápenná pec se nachází asi 2 km od obce Razová směrem k Leskovci nad Moravicí. Foto: Archiv Euroregionu Praděd

viola_s_tuzkou_100Na Jesenicku se za technickými památkami vypravte třeba i do Velkých Kunětic, kde najdete přímo v centru obce dvojici dochovaných šachtových vápenek z 2. poloviny 19. století. Vápenku kuželovitého tvaru, pocházející z roku 1856, najdete též v Supíkovicích.

Do Mnichova a Vrbna za skláři. Mnichov je název místní části Vrbna pod Pradědem a je místem, kde se daří sklářskému řemeslu. V rodinných hutích obdivuji ručně zhotovené repliky historického lesního skla protkaného drobnými bublinkami. A proč se mu říká lesní? V dřívějších dobách ve 14. až 16. století skláři vyráběli skleněné džbány, karafy, vázy, tupláky, likérky, kalichy a další užitkové sklo přímo v lesích. Pece vytápěli bukovým dřevem a když palivo kolem spotřebovali, přesunuli se s výrobou o kus dál. Jak si skláři dokáží poradit s foukáním replik historického lesního skla, to můžete sledovat přímo v provozu rodinných hutí. Tady v Mnichově i v centru Vrbna jsou sklářští mistři na exkurze zvyklí a nikoho neodmítnou.

Na exkurzi v mnichovské sklárně Tomi. Foto: Archiv Euroregionu Praděd

Na exkurzi v mnichovské sklárně Tomi. Foto: Archiv Euroregionu Praděd

Kuttrolf, který se používal již ve 14. století, vrbenští skláři stále zařazují do své nabídky. Němečtí rytíři ho údajně používali pro přepravu vody a nápojů. Karafu ukládali do koženého pouzdra vycpaného slámou. Je tak důmyslně vyrobena, že z ní prý obsah jen tak lehce nevyteče. Na hrdlo, spletené z několika skleněných rourek, si dnes troufnou jen ti nejlepší sklářští mistři.

kuttrolf

Kuttrolf. Foto: Archiv EUR Praděd

Bunkry v Miloticích nad Opavou. Jak by se odvíjely osudy Čechů, kdyby Československo v roce 1938 nepřijalo Mnichovskou dohodu? Srovnání české a německé armády ve 30. letech 20. století nevěstilo pro malý národ v srdci Evropy žádné velké šance na úspěch. Československá vláda a velení armády se rozhodly čelit nerovnováze sil výstavbou linie betonového opevnění. Několik zajímavých objektů lehkého opevnění je možno najít v okolí Milotic nad Opavou jižně od železniční stanice.

Bunkr v lese – tip na výborný rodinný turistický výlet. Foto.: Archiv Euroregionu Praděd

 

Oko Jeseníků fascinuje

nordic-walkingNavštívit Jeseníky a nevidět jeden ze sedmi divů České republiky? To ani náhodou! Pro vodní dílo Dlouhé Stráně hlasovalo 105 603 čtenářů portálu www. idnes.cz v internetové anketě v roce 2005. Ve finále se elektrárna stala dokonce největším divem České republiky, když za sebou nechala tak významné české památky jako například hrad Karlštejn, Pražský hrad nebo zámek Hluboká.

Přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé Stráně. Má tři nej: Je vybavena nejvýkonnější reverzní vodní turbínou (325 MW) v Evropě, mezi vodními elektrárnami v České republice má největší celkový instalovaný výkon (650 MW) a využívá největší spád (510,7 m) v ČR. Zajímavá je i jinak – elektrárna je v podzemí, skryta v obří kaverně. Pod zemí jsou dva přivaděče spojující horní nádrž se spodní a dvě soustrojí, rovněž dva odpadní tunely o průměru 5,2 metru. Oko Jeseníků, jak přečerpávací vodní elektrárně (PVE) říkáme, leží v katastru obce Loučná nad Desnou. Velikost nádrže si nejlépe uvědomíte, když ji pozorujete z letadla. Vždyť zabírá plochu zhruba 15,4 ha, tedy dvaceti fotbalových hřišť! Horní nádrž v nadmořské výšce 1 350 m má objem 2,72 mil. m3, spodní nádrž pak 3,4 mil. m3. Elektrárna plní v elektrizační soustavě hned několik funkcí. V době, kdy je v síti přebytek energie, se voda čerpá z dolní nádrže do horní. Když pak přijde energetická špička, voda se pustí dolů a Dlouhé Stráně vyrábějí elektrický proud.

Pohled na Oko Jeseníků z letadla. Foto: Archiv Euroregionu Praděd

Jak se k elektrárně dostanete? Exkurze jsou po předchozí rezervaci organizovány z lyžařského areálu Kouty nad Desnou, což je tak 10 minut chůze od vlakového nádraží. Spolu s průvodcem pak mají jednotlivci, skupiny a odborníci možnost navštívit elektrárnu celoročně. V letní sezóně zejména rodiny s malými dětmi a také senioři vyjíždějí šestisedačkovou lanovkou na Medvědí horu, odkud se k horní nádrži PVE mohou svézt kyvadlovým minibusem. Mnozí návštěvníci se vydají na zhruba čtyřkilometrovou procházku s dvousetmetrovým převýšením pěšky, na kole nebo také s kočárky, které bez problémů vyveze lanovka. Zájemci o exkurzi, kteří si na delší procházku netroufají, mohou vyjet k nádrži i autobusem. Odjíždí se od autobusové zastávky poblíž informačního centra v Koutech nad Desnou.

viola_s_tuzkou_100Chystáte se na Krnovsko a máte doma nepotřebné vidle? Přibalte je. Mohou být i rezavé, bez násady nebo poškozené. Pod heslem „Kdo nedaruje vidle, není Čech“ a „Národ sobě“ odstartovali vidláci z Lichnova sérii vidlobraní, neboli celonárodní sbírku vidlí. Už se jim podařilo získat přes 800 exponátů a nakročit tak k vytoužené tisícovce.  Vidle totiž najdete v erbech, mají své puncy a lidstvo doprovázejí zřejmě od dob, kdy se z lovců stávali zemědělci. V České republice je má ve znaku nejedno město či obec – například Horní Cerekev, Humpolec, Jablonné v Podještědí, Mokré Lazcy, Senomatá, Tvarožné, Vidlatá Seč či Želiv. Pokud se chcete dozvědět o tomto nástroji více, zamiřte do Muzea vidlí v Lichnově.

Vzhůru na rozhledny!

viola-rozhlednaPohled na krajinu je nejkrásnější z výšky. To mi nikdo nevymluví. Věděli to i naši předkové, kteří byli při výstavbě rozhleden velkorysí a vybudovali jich poměrně hodně. Vždyť pohled z vyhlídkových věží je na přenádherné Jeseníky opravdovým zážitkem. Zvu vás na prohlídku aspoň některých…

Na Velkém Roudném u obce Roudno postavili 20 metrů vysokou novou rozhlednu. Dočetla jsem se, že na její stavbu bylo v roce 2007 spotřebováno 18 tun modřínového dřeva. Má šest pater a vystoupáte-li až nahoru, ocitnete se v nadmořské výšce 780 m. Při pěkném počasí se pokocháte pohledem na kraj kolem přehrady Slezská Harta. Nezapomeňte dalekohled, abyste mohli pohlédnout na hřebeny Hrubého a Nízkého Jeseníku, krajinu Krnovska, Opavska, vzdálených Beskyd a Oderských vrchů.

Klikněte pro zobrazení původního (velkého) obrázku

Z rozhledny na Velké Roudném uvidíte hřebeny Hrubého a Nízkého Jeseníku. Foto: Archiv MTA

Kamenná rozhledna na Cvilíně v Krnově je oproti Velkému Roudnému o devět metrů vyšší a také podstatně starší. Slavnostně byla otevřena 11. června 1903 a pojmenována po bohatém mecenáši Liechtensteinovi. Dnes ji nazýváme cvilínskou rozhlednou – podle kopce, na kterém stojí ve výšce 436 m nad mořem. Je z ní sice pozoruhodný pohled na Krnov a okolí, ale nejméně dva roky si ho neužijeme. Rozhledna byla totiž v tak špatném stavu, že od roku 2019 je pro veřejnost uzavřena a čeká ji generální oprava. Rozhlédnou se po okolí je však možné z dalších dvou vyhlídkových staveb. Tou první je 17metrová dřevěná rozhledna na Ježníku, jejíž předchůdkyni zde vybudovali už v roce 1894. Ta současná je v pořadí už třetí a já ji doporučuji těm turistům, kteří vyhledávají klidné prostředí. Obnovená rozhledna stojí na vrchu Vyhlídka u Krnova ve výšce 558 m nad mořem.

Klikněte pro zobrazení původního (velkého) obrázku

Rozhledna na Ježníku je už třetí v pořadí. Foto: Archiv EUR Praděd

Druhá stavba je žulová, 30 metrů vysoká rozhledna Hanse Kudlicha na vrchu Strážiště nad Úvalnem. Když ji zde v roce 1913 ve výšce 400 m nad mořem vybudovali, pojmenovali ji po úvalenském rodákovi Hansi Kudlichovi, poslanci říšského parlamentu, který bojoval za zrušení roboty.

Památník Hanse Kudlicha na vrchu Strážiště nad Úvalnem. Foto: EUR Praděd

Občas doprovázím také polské turisty a těm zejména neopomenu doporučit návštěvu devítimetrové dřevěné rozhledny Strážnice, která byla vybudována v roce 2003 ve výšce 494 m n. m. poblíž Liptaně na Osoblažsku. Je z ní totiž mimo jiné krásný pohled na Opolskou nížinu. Polští přátelé si se zájmem prohlížejí město Prudnik a při dobré viditelnosti dohlédnou i na továrny v Opole. Kromě výhledu do své vlasti se kochají i nádhernou osoblažskou krajinou.

Ještě blíže k česko-polské hranici stojí 19,3 metru vysoká rozhledna na Biskupské kupě ve Zlatých Horách. Dnes je zděná, ale když ji v roce 1898 slavnostně otevřeli, byla ze dřeva a nacházela se kousek od hranice mezi Rakousko-Uherskem a Pruskem.

viola_s_tuzkou_100S bráškou občas závodíme, kdo rychleji vyběhne 149 schodů na rozhlednu Hraniční vrch u Města Albrechtic a přeběhne přes lávku dlouhou 18 metrů na vyhlídkovou plošinu. Ta je pětadvacet metrů nad zemí a pohled z ní do všech stran je senzační. Zajímavé je, že rozhledna byla postavena v roce 2011 z dvou bývalých telekomunikačních sloupů, které již nikdo nepotřeboval. Jak je dobře, že neskončily ve sběrných surovinách!

Rozhledna Hraniční vrch. Foto: Archiv EUR Praděd

Na vrchol Zlatý Chlum. Rozhledny přinášejí lidem radost i v lázeňských letoviscích. Nenechte si ujít pěknou dominantu města Jeseník. Najdete ji na vrcholu Zlatý Chlum ve výšce 875 metrů nad mořem. Stavbu rozhledny, která zde stojí od roku 1899, iniciovali místní turisté a údajně i zeť léčitele Vincenze Priessnitze. Díky nim si můžete z této kamenné 26metrové rozhledny prohlédnout celé pásmo Hrubého Jeseníku od Pradědu až k Šeráku.

Klikněte pro zobrazení původního (velkého) obrázku

Z rozhledny na Zlatém Chlumu je vidět od Pradědu až k Šeráku. Foto: Archiv EUR Praděd

Novou vyhlídku na Zámeckém vrchu vybudovala v roce 2013 obec Ludvíkov. Původního záměru postavit tady rozhlednu se musela vzdát, v místě se nacházejí cenné pozůstatky zříceniny hradu Fürsten­walde z 13. století a památkáři žádný zásah do země nepřipustí. Při archeologickém průzkumu byly objeveny pozůstatky vnějšího hradního zdiva a také úlomky z kovu, keramiky a kostí. Dřevěná vyhlídka s posezením je proto ukotvena na dřevěném roštu, který je volně položen v terénu.

Šestipodlažní rozhledna v Dolní Moravici – Nové Vsi na Rýmařovsku na Novoveském vrchu (845 m n. m.) má 31 metrů a na vyhlídkovou plošinu musíte vystoupat 160 schodů. Je součástí sportovně rekreačního centra a jako málokde v Jeseníkách se sem dostanete i autem.

Rozhledna Na Skalce v Holčovicích – Jelení na jižním svahu Moravského kopce v nadmořské výšce 782 metrů stojí od podzimu 2013. Pokud jste byli v pražské zoo, pak jste možná tuto vyhlídku už navštívili. V České republice najdete totiž dvě stejné vyhlídkové věže. Předlohou pro ně posloužil model rozhledny, která od roku 1892 zdobila vrchol nejvyšší hory Jizerských hor – Smrku, v 50. letech 20. století se však zřítila. Dokonalá replika původní dřevěné rozhledny Na Skalce poskytuje z výšky necelých 19 metrů kouzelné výhledy na Zlatohorskou vrchovinu, Nízký i Hrubý Jeseník, polské nížiny a také na Beskydy.

Hraniční Borůvkovou horu s nadmořskou výškou 898 metrů, kde se tyčí kovová rozhledna opláštěná dřevem, naleznete deset kilometrů západně od Javorníku. Když zdoláte 155 schodů, dostanete se na plošinu ve výšce 24 metrů. Za jasného počasí zahlédnete Orlické hory a také vzdálené Krkonoše, samosebou i Praděd. Vidět je rovněž Jánský Vrch v Javorníku. Kdo chce zjistit  na vzdálenost sedmi kilometrů, kolik je hodin, ať si vezme dalekohled!

Rozhledna v Rychlebských horách

Výhled z rozhledny na Borůvkové hoře. Foto: Archiv EUR Praděd

Rozevřete náruč zdraví, odpočívejte

violka-plaveVoda. Lidé ji od nepaměti uctívají. Znamená život, proto se osady zakládaly nejprve tam, kde voda byla na dosah a bylo jí dost. Pro člověka i dobytek, nebo stroje. Voda má paměť, jen se zeptejte starousedlíků, kteří v údolních obcích někdy zažili povodeň. V krajině, kterou si lidé dlouhá desetiletí upravovali podle vlastních potřeb a představ, voda ve své neúprosné síle meandrovala a vracela se do dřívějších koryt. Dravě, ničivě, a přitom tvořivě. Když její moc slábne, zklidní jako beránek a jen tiše šumí a klokotá, láká k osvěžení a rybáře zve k nikdy nekončícímu souboji. Její konejšivý vliv přispívá k pohodě každého, kdo se zrovna nachází v její blízkosti. Ale voda má i jinou sílu – sílu léčivou. Skrývá ji a chrání hluboko pod zemí. Tam, kde vyvěrá jako studánka nebo pramen, přicházejí lidé, někteří pro osvěžení, ale mnozí s pokornou prosbou o pomoc. Léčivé moci vody si kdysi, snad při pasení koz, všiml vesnický hoch Vincenz Priessnitz. Legenda praví, že pozoroval srnu, jak si ve studánce máčí zraněnou nohu a uzdraví se! Tyhle hory jsou léčivými prameny proslulé, jen v okolí města Jeseníku se jich nachází kolem osmi desítek…

 

Jedinečnost lázní v Jeseníkách


Karlova Studánka
je nezapomenutelná perla Jeseníků. Uprostřed lesů, v romantickém údolí Bílé Opavy v nadmořské výšce kolem 800 m, na území s údajně nejčistším ovzduším ve střední Evropě, vznikly v 18. století lázně Karlova Studánka. Své jméno získaly po nejslavnějším habsburském vojevůdci Karlovi, který jako první evropský válečník porazil Napoleona u Aspern v roce 1809. Do té doby se vznikající obci říkalo jednoduše – Hinnewieder, což v němčině znamená tam a zase zpátky (hin und wieder). Kvůli nedostatku ubytování totiž pacienti docházeli na léčebné kúry z okolních obcí. Dřevěné lázeňské domy v elegantním klasicistním a empírovém stylu se začaly stavět v letech 1782 až 1893 a tvoří dnes jádro městské památkové zóny.

Klikněte pro zobrazení původního (velkého) obrázku

Slezský dům v Karlově Studánce. Foto: MTA

Vjem jednotného stylu a čistoty v člověku zůstává snad napořád, a kdykoli si ho vybaví, znovu se do Karlovy Studánky těší. Já si přitom pokaždé vzpomenu na českou komedii století, film režisérky Marie Poledňákové S tebou mě baví svět. Proč? No, tátové s dětmi chtěli prožít jeden zimní týden na chalupě v Beskydech a hotel, kam za Gábinou každou noc na lyžích běhal Pepa, měl být nedaleko. Jak už to ve filmu bývá, ne vše je tak, jak je diváku předkládáno, točilo se převážně v Krkonoších, ale také Jeseníkách. Gábina zpívala ve zdejším penzionu Slezský dům hit Sladké mámení a Pepa odtud prchal, aby se neshodil před kamarády, oknem do mrazu jen ve spodkách. Když kolem tohoto lázeňského domu procházím, vybaví se mi též jiná událost. Tedy, že právě tady se svou manželkou Dagmar a ve věrné psí společnosti před lety pobýval a zotavoval se mimořádný muž novodobých dějin. Poslední federální a první český prezident, dramatik a spisovatel Václav Havel.

viola_s_tuzkou_100Unikátním objektem lázeňské obce je kaple svatého Huberta z let 1757 až 1758. V ní si dodnes dávají slib věrnosti snoubenci z celé republiky, tak krásné a romantické je to místo pro vstup do manželství, proto až se budete chystat do Karlovy Studánky, určitě sem zajděte.

Mého dědu ale více láká pitný pavilon lázní a vyhlášená kyselka, kterou si lidé rádi nabírají i do demižonků. Díky rašeliništím obsahuje množství oxidu uhličitého. Když se minerálku lidé kdysi pokoušeli plnit do lahví a rozvážet po okolí, zakrátko od toho upustili, protože láhve praskaly. Do Karlovy Studánky přijíždějí za zdravím lidé s onemocněním dýchacích cest, s chronickými záněty hrdla, dutin, hlasivek, nosu, průdušek i plic, ale také pacienti zdolávající onkologická onemocnění. Tradičně havíři, pro které tady chystají oslavy jejich svátku. Parádní podívanou bývá v květnu zahájení lázeňské sezóny.

Klikněte pro zobrazení původnV pitném pavilonu se na vyhlášenou kyselku zastaví každý návštěvník Karlovy Studánky. Foto: MTA

V pitném pavilonu se na vyhlášenou kyselku zastaví každý návštěvník Karlovy Studánky. Foto: MTA

 

na kolePerličková lehátka. Po túře nebo celodenní výpravě na kole se těším na koupání v průzračném bazénu se slanou vodou teplou 32 až 34 st. Celsia. Cítím se tu úžasně, jako bych si dopřála tradiční lázeňské procedury s bublinkami, ale je to tady mnohonásobně lepší. Posedím si na kruhové masážní tyči, prima jsou podvodní perličkové lavice a lehátka, dnová vřídla, šíjové chrliče, plavání proti proudu. Vše slouží k rehabilitaci a taky relaxaci, úžasná je solná jeskyně, vacu well, vibrosauna a tepidarium – to si na teplých oblázcích představuji, že si hovím někde na havajské pláži, jen místo horkého slunce mě zahřívají infračervené léčivé paprsky.

Při pobytu v Karlově Studánce se určitě zastavte v místní expozici historie lázní, kde dobové fotografie můžete posoudit optikou současného náročného návštěvníka. V horní části lázní expozici geologie a skutečnou oázu klidu a krásy – Galerii Zahrada, kterou ze starého skleníku z 19. století vybudovali a společně s kavárničkou otevřeli manželé Řezníčkovi. Zaujme zejména rodiny s dětmi i seniory.

Priessnitzovy léčebné lázně. Město Jeseník si lidé zpravidla spojují s lázněmi a věhlasným „vodním lékařem“ Vincenzem Priessnitzem. Jeho metody léčení všelijakých neduhů studenou vodou a pohybem, pracovní terapií pro zahřátí mají co do sebe, jenže lázeňský host dnes očekává, že ho budou hýčkat a udělají vše, co mu jen na očích uvidí. A dočká se, třeba při wellness programech a vodoléčebných procedurách, masáži lávovými kameny a jiných procedurách využívajících také bylinky z jesenických luk a strání.

Mi se líbí, jak tady pamatují na děti a na rodinné dovolené – s pohádkovými okruhy, promítáním pohádek, lanovým centrem, ale i kreativními aktivitami, třeba malováním na hedvábí nebo keramickou dílnou. Nejčastěji opakovaným slovem lázní v Jeseníku je pohyb, a to se mi vážně líbí. Pohybové terapie se skládají z chůze v terénu, dechových cvičení a koupelí rukou a nohou ve venkovních bazénech. Proto Priessnitzovy léčebné lázně pro klienty a návštěvníky připravily bezplatnou mobilní aplikaci Gräfenberg APP s informacemi o zajímavých místech, o možnostech pro pěší turistiku a cykloturistiku s GPS mapovými navigacemi. Zejména lázeňští hosté si pochvalují, že s ní získali přehled o dvanácti turistických, cykloturistických a léčebných trasách zaměřených na posílení fyzické kondice v okolí Studničního vrchu. Součástí jsou například Lví stezka, Bylinková stezka, Kondiční stezka, stezka zakladatele lázní Vincenze Priessnitze, Stezka živé vody a další. Unikátní balneopark je zase koncipován jako „vodní zahrada,“ najdete zde Priessnitzovy přírodní lázně horních a dolních končetin, koupel nohou s akupresurou, střiky, sprchu či terasy pro odpočinek i cvičení.

Osvěžení v balneoparku. Foto: Archiv Euroregionu Praděd

Osvěžení v balneoparku. Foto: Archiv Euroregionu Praděd

Léčba podle sedláka. Představila jsem si, jak by reagoval třeba táta, kdyby si ho do parády vzal sám Priessnitz. Traduje se, že zde panoval velmi přísný režim ve stravování, pití i procedurách, doplněných o pracovní terapii. Klienti odklízeli sníh nebo listí, řezali a štípali dřevo, aby se zahřáli. Kdo porušil nařízení, musel lázně opustit. Nezachránil ho ani šlechtický původ. Pravdou však je, že princip střídání teplé a studené vody a jeho vynikající účinky na imunitu a zdraví člověka je nepřekonán, i wellness provozy vycházejí z toho, co kdysi vypozoroval a na lidech vyzkoušel právě slezský sedlák Vincenz Priessnitz.

balneoprovozNabijte se energií ve Velkých Losinách. Cítíte se unaveni a chybí vám energie? To bych vás poslala třeba do termálních lázní Velké Losiny. Patří mezi nejstarší a nejznámější moravské lázně. Jejich jedinečnost spočívá v charakteru přírodního léčivého zdroje – termální sirné vodě teplé 36,8 °C, která je svým složením jediná v České republice a tvoří podstatu mnoha léčebných procedur. Koupání v termálním bazénu, vířivé, perličkové a přísadové koupele přispívají k relaxaci svalstva, ohebnosti kloubů, uvolňují spasticitu končetin, pomáhají termoregulaci. Vyhlášené letní koupaliště s termální vodou už tady nenajdete, na jeho místě vyrostl velkorysý termální aquapark. Osvěžit se můžeme v devíti termálních bazénech. Je to unikátní stavba v České republice a rozhodně si ji nenechejte ujít.

Za zdravím a odpočinkem…

violka-v-solne-jeskyni_webDo zázračného podzemí Zlatých Hor. Byli jste někdy hluboko pod zemí a navíc v baru, kde jsou stoly ze žulových kamenů a stěny z břidlic? To místo je v případě Zlatých Hor 93 m pod zemským povrchem, v bývalých rudných dolech, ale sám bar je jen takovou třešinkou na dortu a využívají ho čas od času lidé toužící po nevšedním zážitku. Důlní prostory slouží hlavně pro speleoterapii. Léčí se tu malí pacienti s onemocněním dýchacích cest nebo alergici i děti s oslabenou imunitou. Speleoterapie jim umožňuje pobyt v prostředí bez jakýchkoliv prachů, pylů, alergenů či plísní. Kombinace stálé teploty a vysoké vlhkosti je pro dýchací cesty téměř zázračná. Děti si na speleoterapii hrají, cvičí, zpívají, a navíc, v době, kdy odpočívají na lůžku, hlídají jejich sny podzemní skřítci. Pokud se sem vydáte na exkurzi, z vlastní zkušenosti doporučuji na trasu po asi 1 600 m dlouhých chodbách pohodlnou obuv a teplejší oblečení, na tričko s krátkým rukávem to není. Stálá celoroční teplota se zde totiž pohybuje mezi 7–8ºC, vlhkost dosahuje 98 až 100 procent.

viola-taborakLesní bar v Horní Lipové. O netradiční samoobslužný bar na pomezí Jeseníků a Rychlebských hor je mezi turisty stále větší zájem. Obětaví horalé ho pravidelně zásobují a návštěvníci se sami obslouží a peníze nechají v pokladničce. Tuto raritu najdete v údolí přítoku potoka Vápenný.  Obdivuhodné je, že ačkoliv zákazníky – tedy turisty a cyklisty nikdo neobsluhuje a nekontroluje, za kávu, čaj, sušenky nebo jiné občerstvení do pokladničky zaplatí. A kde tři občerstvovací zastávky najdete? To je jednoduché – Lesní bar je v údolí přítoku potoka Vápenný. Do Horního musíte ujít ještě dalších 800 m směrem k vrcholu Smrku. Za to jste odměněni nádhernou panoramatickou vyhlídkou na horské pásmo Šeráku, Keprníku, Vozky a Rejvízu. Za třetí bar je považováno posezení u Fořtova smrku v údolí Jesenného potoka.

Pivní lázně v Malé Morávce. Snem každého muže, tedy mého taťky určitě, je koupat se aspoň jednou v životě v pivu. Bez ohledu, zda je venku třeskutý mráz, nebo svítí žhavé sluníčko. Teď už si může splnit svůj sen, akorát musí zajet do Malé Morávky do Horského hotelu Brans. Hlavní složkou pivní lázně je voda o teplotě 37-38°C, obohacená přísadami, ze kterých se vaří pivo, jako jsou kvasnice, chmel, sladový šrot.

K pivní lázni přidejte doušek piva. Foto: MTA

K pivní lázni přidejte doušek piva. Foto: MTA

 

wellnessNedávno jsem slyšela slovo, kterému jsem nerozuměla. Kneippovat. Mohla jsem se sice podívat na internet, ale zeptala jsem se mámy. Řekla mi, že kneippování je vlastně způsob sprchování nebo zchlazování částí těla studenou vodou a má za cíl prokrvit organismus, prohřát ho, nabudit správné fungování orgánů. Doporučuje se postupovat od chodidel výše a každou část těla po zchlazení protřít froté ručníkem, až se pořádně prohřeje. Je to svým způsobem otužování, kdo chce, může takto kneippovat doma ve sprše, ale také venku. Kneippovadlo v podobě bazénku vybudovali před časem v Karlovicích na ploše poblíž školy. To ve Vrbně v areálu volnočasových aktivit Černá Opava funguje kneippovadlo jako kamenný kanál, jímž protéká neustále studená čistá voda ze stejnojmenné říčky. Kdo navštívil balneopark Vincenze Priessnitze v Jeseníku, jistě mi dá za pravdu, že se tu kneippuje náramně. Moje máma má však svou metodu: brzy ráno, když je venku ještě „čerstvo“ a na trávě se třpytí ranní rosa, jde pověsit na sušák vyprané prádlo. Zuje pantofle a bosýma nohama courá ve studené mokré trávě. Než pověsí košile a další prádlo, uplyne čtvrthodinka, a to je tak akorát pro její přírodní kneippování. Říká, že se po něm cítí báječně a svěže, taky nezná otoky nohou, netrápí ji křečové žíly. Tak to zkuste taky, tedy pokud nejste zrovna někde ve městě na sídlišti, kde se venčí pejsci…

Relaxujte aktivně

Do bruntálského Wellness centra. S kamarádkami zde rády svištíme stometrovým krytým tobogánem nebo plaveme v „divoké řece“, kde podvodní trysky způsobují permanentní pohyb vody. Oblíbená je taky vířivka – dvojice vířivých kruhových bazénů, s teplotou vody 33 stupňů Celsia, s masážními lavicemi se vzduchovými a masážními tryskami. To nám vyhovuje. Pro nejmenší plavce je v bruntálském Wellness centru vyhrazen samostatný dětský bazének se skluzavkou a vodním hříbkem a hodně sportovně založení návštěvníci si mohou zaplavat v klasickém 25metrovém bazénu s dráhami pro kondiční plavání. Součástí areálu je parní sauna, oddělená zvlášť pro muže a pro ženy.

Wellness centrum v Bruntále. Foto: Archiv Euroregion Praděd

Pokud jste právě na Krnovsku nebo Rýmařovsku a netrváte na těch největších lákadlech aquaparků, příjemně se osvěžíte i na dalších místech. Třeba městské lázně v Krnově mají „pětadvacítku“, plavecký bazén dlouhý 25 metrů s šesti drahami, také saunu, solárium, solnou jeskyni, prostor pro rehabilitace a masáže. V červenci a srpnu jsou ovšem uzavřeny, v tom čase si lidé raději dopřávají plavání i se sluněním hezky venku.

Rýmařovské Aquacentrum Slunce je prostorově menší, ale to mnozí považují za výhodu. Je tady bazén s protiproudem, dětské brouzdaliště, finská sauna, horká pára, whirlpool vana, perličková lázeň, odpočívárna i bar.

Ať jste jako rybičky

kalendarium_violka-vodnik_ kopieNavštívit v létě Jeseníky a nezaplavat si ve Slezské Hartě, to snad lze milovníkům koupání a plavcům prominout jen v případě nepříznivého počasí. Obzvláště na Slezské Hartě, kde je pro plavce vyčleněna oblast v nejširším místě nádrže, je koupání hotový balzám na duši.

Jachting na Slezské Hartě. Do jachtařské školy Tomáše Svobody se hlásí především manželské a jiné dvojice ve věku od 25 do 40 let. V průběhu šestihodinového výcviku se naučí loď pod dozorem zkušeného instruktora natolik ovládnout, že další den si už většinou plachetnici půjčí a na přehradu vyrazí sami. Když foukne do plachet jihozápadní a západní vítr, zažijete na lodi chvíle adrenalinu. Vane-li ale od východu, čeká vás jen pohoda a třeba opalování na slunci.

S jachtingem se dá začít v každém věku… Foto: Archiv Euroregionu Praděd

Nevšední zážitek na Slezské Hartě. Výstavba přehrady ovlivnila nejen vzhled zdejší krajiny, ale také životy lidí. Mimo jiné od sebe oddělila vesnice Roudno a Razová. Od června 2016 jsou si ale zase blíž díky lodnímu přívozu, který mezi nimi jezdí podle pravidelného jízdního řádu od června do konce září. Je to katamarán Rouza. Na přehradě se nesmí používat spalovací motory,  zástupci obou obcí umístěných na opačných březích Slezské Harty proto hledali loď s nízkým ponorem a širokou plochou, aby se na ni vešlo co nejvíce lidí. Rozhodli se pro plavidlo s 20centimetrovým ponorem a kapacitou pro 12 cestujících. Přepravuje i kola a kočárky a poháněno je elektromotorem.

Katamarán Rouza převeze za sezonu čtyři tisíce zájemců. Foto: Archiv Euroregionu Praděd

Vyhlídková plavba po Slezské Hartě. Pokud si chcete dopřát spíše vyhlídkovou, přesto vzrušující plavbu po Slezské Hartě, obraťte se na informační turistické centrum v Leskovci nad Moravicí. Hodinová plavba je spojena s výkladem, objevíte zátoky i další zajímavá místa, dozvíte se, který z vulkanických kopců se jmenuje Venušina sopka, či Velký Roudný. Vybrat si můžete mezi Santou Marií a novou lodí, poháněnou elektromotorem, jménem Harta. Loď je bezbariérová a v podpalubí je prostor na přepravu až deseti kol. Vejdou se na ni rovněž kočárky a na výlet po vodě je možné se vydat i s pejskem. Nechybí lodní bufet, bezbariérová toaleta a vyhlídková i zakrytá paluba. Loď je vybavena dvěma elektromotory, které budou pohánět lithiové baterie. Doplňkově jsou na střeše i bocích umístěny solární panely. Rychlost plavby je 13 kilometrů v hodině.

Na ryby s povolenkou

Když jsem onehdy v létě rozložila na břehu Slezské Harty deku, že se budu opalovat, zaslechla jsem mrzutý hlas jednoho pána. Durdil se na sebe, že si na dovolenou nevzal svou rybářskou výbavičku, tohle vylehávání pro něj nic není a jen se tu nudí. Nedalo mi to, a tak jsem na něj zavolala, že by si možná tyhle potřeby mohl půjčit, ale chytat že smí leda, pokud je členem ČRS a MRS a má platnou územní, celosvazovou nebo celorepublikovou povolenku. Je to možná trochu složité, ale pokud se teprve do Jeseníků chystáte, přibalte vše potřebné. Třeba budete mít štěstí a ulovíte kapra, štiku, candáta, okouna, úhoře nebo dokonce sumce! Slezská Harta je totiž mezi rybáři skutečně vyhlášená.

Klikněte pro zobrazení původního (velkého) obrázku

s rybouRekreační rybaření pro radost. Pro povolenku zamiřte do Rybářského domu, nachází se na úpatí sopky Velký Roudný, zhruba jeden kilometr od vody. Vlastníci státního rybářského lístku si tu mohou koupit povolenku i pro nečleny, a to na dohodnutou dobu. Nabízí se tady také možnost nechat si úlovek zamrazit, ale rybu si můžete ugrilovat také na venkovním ohništi. Tohle nesmíte udělat na břehu nádrže, tam je rozdělávání ohně totiž přísně zakázáno. Oblíbené je ale též rybaření na pstruhových vodách, třeba na řece Moravici, v Podolském a Kočovském potoce a dalších okolních revírech. Rybáři vám jistě kolegiálně poradí, kam za úlovkem vyrazit. A my ostatní, kteří nejsme a nikdy rybáři nebudeme, můžeme své štěstí pokoušet v Pstruhařství Tylov na Rýmařovsku nebo na Rybářské baště v místní části Vrbna pod Pradědem Mnichově. Tam je úspěch jistý, loví se přímo v sádkách.

Pozvánka do kina

viola-telefonKdyž budete chtít potěšit duši, nebo nechcete přijít o premiéru zajímavého filmu, doporučila bych vám dvě kina. Jedno je v Krnově a druhé v Bruntále.

Digitalizace kina v Bruntále s využitím nejvyššího technologického standardu 4K s vysokým rozlišením zařadila tento malý filmový ráj mezi desítku kin v republice, přitom na Moravě a ve Slezsku měla tuto špičkovou technologii zatím pouze kina v Bohumíně a Olomouci. Bruntálské kino má dva promítací sály a komfortní prostředí pro diváky.

Za filmovou raritou do Krnova. Krnovské kino Mír je údajně jediné v zemích Visegrádské čtyřky, které disponuje provozuschopnou technickou základnou pro promítání filmů ze 70milimetrového pásu. Kino je kompletně digitalizováno včetně projekcí ve formátu 3D a láká diváky také úžasným pohodlím, kterého dosáhlo razantním snížením počtu sedadel z 545 na dnešních 322. Když jste v kině po celodenním výšlapu do hor, takové pohodlí oceníte. Děda žertuje, že v tak pohodlném křesle se bude parádně poklimbávat, tedy kdyby na filmovém plátně zrovna běžely hodně nudné pasáže. To by ale vedoucí kina rád neviděl, protože se snaží vybírat špičkové filmy.

Letní kina jsou stále větší vzácností, přesto máte stále šancí, zvláště v čase hlavních prázdnin a dovolených. Naštěstí se totiž objevila letní putovní kina, která jezdí po našem regionu a přináší lidem krásné filmové zážitky…

biograf Laska

Jedním z putovních letních kin je biograf Láska. Promítá na filmovém plátně o rozměru 10 x 5 metrů v nafukovacím rámu. Foto: Biograf Láska

Mít tak křídla…

Nejhezčí výhled je z letadla. Vidět celý Hrubý Jeseník z ptačí perspektivy, to je panečku zážitek! Aeroklub Krnov od dubna do září o sobotách, nedělích a státních svátcích pořádá vyhlídkové lety na motorových letounech, motorových kluzácích a větroních. Letěla jsem se zkušeným pilotem Leopoldem Sedláčkem, který mi ukázal Jeseníky tak, jak jsem je znala jen z pohlednic a internetu. Pozorovala jsem plachetnice na Slezské Hartě, kroužila kolem televizního vysílače Praděd a žasla nad Okem Jeseníků, což je vskutku výstižný název pro přečerpávací vodní elektrárnu Dlouhé Stráně. Ve vzduchu je to prostě nádhera. Vyhlídkové lety si dopředu zamluvte telefonicky nebo přes internet. Zatímco pilot motorového kluzáku nebo větroně může vzít do kabiny jen jednoho pasažéra, motorový letoun sveze tři osoby a samozřejmě pilota.

Pohled z letadla je famózním zážitkem. Foto: Archiv Euroregionu Praděd

 

Za osvěžujícím douškem do Zátora. Chválím Zátor, kde vzorně pečují o místní pramen oblíbené minerálky. Když jsem obcí nedávno projížděla, na parkovišti pod kostelem stál autobus a rekreanti si postupně nabírali do malých demižónků kyselku s obsahem volného kysličníku uhličitého (CO2), železa, vápníku, hořčíku, síranů a dalších příměsí. Je velký rozdíl, když se napijete jemně perlivé minerálky z pet láhve nebo čerstvé přímo z pramene. Chladivou zátorskou kyselku můžete načerpat i v zimě, pokud neklesne teplota pod mínus pět stupňů Celsia. To pak měděný kohoutek nadlouho vyschne.

Pavilon s kyselkou najdete v obci Zátor snadno. Foto: MTA

Pavilon s kyselkou najdete v obci Zátor snadno. Foto: MTA

 

Vyznáváme aktivní turistiku a sport

Obujte pevné boty

nordic-walkingFenoménem Jeseníků zůstává pěší turistika, stovky kilometrů precizně značených turistických tras křižujících hory i nové naučné stezky. Někomu stačí vystoupat po asfaltové silnici na Praděd a rozhlédnout se z vyhlídkové věže vysílače do všech světových stran. Druzí volí raději kamenné stezky a ten neuvěřitelný pocit volnosti a svobody. Nemusíte dlouhý čas potkat ani živáčka, usednete na hřebeni, někde na kameni či do trávy a koukáte do krajiny. Na dlouhé výpravy už se vyplatí mít plán a po ruce nejen kvalitní mapu, ale třeba také rozpis linek turistbusů. Zajíždějí do velkých rekreačních center a umožňují dostat se navečer zpátky do svého hotelu nebo k zaparkovanému vozidlu.

Krátké trasy:

Karlova Studánka, Hubertus: po žluté k rezervaci Bílá Opava – vodopády Bílé Opavy – rozcestník nad vodopády Bílé Opavy – po modré zpět do Karlovy Studánky. Délka trasy 7,5 km, převýšení 350 m, vhodné pro důchodce i rodiny s dětmi, náročnost střední, schůdné: květen – říjen.

Na túře po Karlově Studánce. Foto: Stanislav Juga

Ovčárna: po červené až k rozcestníku s odbočkou na Švýcárnu – po modré na vrchol Pradědu (možnost využití rozhledny ve vysílači) a po téže trase zpět. Délka 8 km, převýšení 210 m, vhodné pro rodiny s dětmi a důchodce, náročnost nízká, schůdné: celoročně – v zimě nejlépe na běžkách.

Vrbno pod Pradědem: z křižovatky na Ludvíkovpo silnici směrem na Vidly asi po 500 m natrefíme na značku turistického okruhu (červená), vede lesem, až k lesní asfaltové silnici, zde zahneme doprava a dále stoupáme po cestě, která je značena jako lyžařská a po vrstevnici pokračuje na Sedlovou boudu. Odtud vyrážíme směrem do Karlovy Studánky. Délka trasy 11 km, převýšení 395 m, vhodné pro rodiny s dětmi a důchodce, náročnost nízká, schůdné: celoročně – v zimě na běžkách.

Ovčárna:po červené na Švýcárnu a stejnou cestou zpět. Délka trasy 10,3 km, převýšení 235 m, vhodné pro rodiny s dětmi a důchodce, náročnost nízká, schůdné: celoročně – v zimě na běžkách.

Vhodnou trasu najde v Jeseníkách každá rodina s dětmi. Foto: Stanislav Juga

Malá Morávka: od Rychty po žluté k rozcestí na Karlov – Pod Vápenkou – Temná – Nad Velkým kotlem – Nad Ovčárnou – Ovčárna. Délka trasy 9,2 km, převýšení 745 m, vhodné pro rodiny s dětmi a zdatné důchodce, náročnost střední, schůdné: květen – říjen.

 

Střední trasy:

Ovčárna: po červené značce k rozcestníku na Divoký důl – po modré Divokým dolem – dále po zelené na Zámčisko – U Františkovy myslivny – Nad Malým kotlem – Jelení studánka – po červené na Alfrédku – po zelené na Mravencovku – Karlov Moravice – Karlov rozcestí – Malá Morávka. Délka trasy 24 km, převýšení 770 m, náročnost střední, schůdné: květen – říjen.

Skřítek:po žluté k rozcestníku Pod Ztracenými kameny – Pod Zelenými kameny – Alfrédka – po zelené na Mravencovku – po modré na Jelení – po žluté do Karlova a z Karlova po silnici do Malé Morávky. Délka trasy 18 km, převýšení 500 m, náročnost střední, schůdné: celoročně – v zimě na běžkách.

Kouty nad Desnou: po modré Pod Medvědí horou – spodní nádrž PVE Dlouhé Stráně – Kamenná chata – po zelené Zámčisko – U Františkovy myslivny – Nad Malým kotlem – po červené Kamzičník – Vysoká hole – Nad Ovčárnou – Ovčárna. Délka trasy 18,8 km, převýšení 901 m, náročnost střední, schůdné: květen – říjen.

Jeseník: po modré na Křížový vrch – Zlatý chlum (rozhledna) – Čertovy kameny (vyhlídka) – po žluté k pramenům Javorné a pak na Rejvíz – po modré k chatě Svobody – po zelené na Ondřejovické sedlo – Zlatorudné mlýny – Zlaté Hory. Délka trasy 19,2 km, převýšení 440 m, náročnost střední, schůdné: květen – říjen.

Dlouhé trasy:

Vrbno pod Pradědem: po zelené Železná – Solná chata – pásmo Orlíku – po žluté Lysý vrch – sedlo Videlský kříž – Černík – Švýcárna – po červené Praděd rozcestí – Ovčárna. Délka trasy 27,5 km, převýšení 890 m, náročnost vyšší, schůdné: květen – říjen.

pradd vysla 3

Praděd. Foto: Archiv EUR Praděd

Po naučných stezkách

violka-v-trave-kyticky

Velká kotlina: Karlov pod Pradědem – Ovčárna; 6 km, 7 zastávek, 610 m převýšení, náročnost střední, přístupná: květen – říjen. Vhodné pro rodiče s dětmi a zdatné důchodce. Stezka stoupá ledovcovým karem. Jsou zde pěkné výhledy do Velkého kotle. Na jednotlivých zastaveních se seznámíme se vznikem ledovcového karu, s jeho flórou a faunou. Jedno ze zastavení je věnováno prameništi řeky Moravice. V zimním období je oblast Velké kotliny lavinová.

Údolím lapků z Drakova: Mnichov – Rejvíz; 12 km, 10 zastavení, 352 m převýšení, náročnost lehká, přístupná: celoročně – v zimě na běžkách. Vhodné pro rodiče s dětmi a důchodce. Stezka, kterou je možné absolvovat také na kole, vede údolím Černé Opavy, seznamuje nás s přírodou a historií této oblasti. Dříve se zde těžily železné rudy a zlato, které se dopravovalo do světa po kupecké stezce, na níž obchodníky přepadávali loupežníci a lapkové. Stezka nás nakonec přivede k Velkému mechovému jezírku.

technická památka v Drakově

Dřevouhelná huť v Drakově. Foto: Archiv EUR Praděd

Se skřítkem okolím Pradědu: Ovčárna – Praděd; 3,5 km, 7 zastavení, 187 m převýšení, náročnost lehká, přístupná: celoročně. Vhodné pro rodiče s malými dětmi a důchodce. Je zaměřena na přírodu a historii okolí Pradědu, výhled na Petrovy kameny, vodní dílo Dlouhé Stráně a další části Jeseníků. Možnost výhledu z vrcholu televizního vysílače. Za pěkného počasí dohlédneme až na Krkonoše nebo na druhou stranu do Beskyd.

Bílá Opava: Karlova Studánka – chata Barborka; 10,5 km, 7 zastavení, 550 metrů převýšení, náročnost střední, přístupná: květen – říjen. Vhodné pro rodiče s dětmi a zdatné důchodce. Stezka vede údolím Bílé Opavy přes dřevěné mostky a schody. Jsou zde k vidění četné kaskády a vodopády této horské říčky. Jednotlivá zastavení nás seznámí se změnami koryta říčky při povodních a jiných povětrnostních vlivech, také s faunou a flórou tohoto skvostného místa Jeseníků.

Světem horských luk: Ovčárna – Skřítek; 12 km, 12 zastavení, 595 m převýšení, náročnost střední, přístupná: celoročně – v zimě pouze na běžkách. Vhodné pro rodiče s dětmi a zdatné důchodce. Tato naučná stezka nás provede po hlavním hřebeni Jeseníků, z něhož jsou krásné výhledy na velkou část Jeseníků. Půjdeme kolem Petrových kamenů známých z čarodějnických procesů a sletů čarodějnic. Dále budeme míjet pozůstatky letiště na Vysoké holi, až přijdeme k Jelení studánce. Stezka nás dále zavede na Ztracené kameny, odkud je krásný výhled na Šumperk. Cestou se seznámíme s prostředím horských luk, zdejšími rostlinami a živočichy.

Historií a přírodou Karlovic: Karlovice; 8 km, 11 zastavení, náročnost lehká, přístupná: celoročně. Vhodné pro rodiče s dětmi a důchodce. Stezka nás provede obcí Karlovice a jejím okolím, seznámí s historií významných budov a jejím rozvojem.

Hornická naučná stezka: Zlaté Hory; 16 km, 12 zastavení, 560 m převýšení, náročnost střední, přístupná: květen – říjen. Vhodné pro rodiny s dětmi a zdatné důchodce. Tato naučná stezka nás provede okolím Zlatých Hor, kde se seznámíme s geologií, těžbou rud a historií hornictví v oblasti. Cestou míjíme stará důlní díla, která zde zůstala po těžbě rud v minulých stoletích. Je nutné dbát na zvýšenou bezpečnost. Také je možné navštívit jen skanzen zlatorudných mlýnů, který je vzdálen asi dva kilometry od Zlatých Hor. Zde se můžeme seznámit s těžbou zlaté rudy a jejím zpracováním.

Skanzen ve Zlatých Horách

Skanzen zlatorudných mlýnů. Foto: Archiv MTA

Rejvíz: Rejvíz; 3 km, 5 zastavení, 13 m převýšení, náročnost lehká, přístupná: celoročně. Vhodná pro rodiče s dětmi a důchodce. Naučná stezka začíná u penzionu Rejvíz, který je známý vyřezávanými židlemi s podobou štamgastů. Stezka nás seznamuje se vznikem a vývojem rašelinišť v této oblasti a také se vzácnými rostlinami, které zde rostou. Mimo jiné je to masožravá rostlina rosnatka okrouhlolistá. Velká část stezky vede po haťovém chodníku, aby nedocházelo k ničení vzácného biotopu.

S Koprníčkem na výlet Keprnickými horami: Červenohorské sedlo – Ramzová; 15 km, 14 zastavení, 410 m převýšení, náročnost střední, přístupná: celoročně – v zimě na běžkách. Vhodné pro rodiče s dětmi a zdatné důchodce. Tato naučná stezka vede nejstarší přírodní rezervací na Moravě. Seznámíme se na ní s přírodními a historickými zajímavostmi území, s Vřesovou studánkou, kamenným mořem pod Spálenou horou. Můžeme navštívit i vrchol Vozky a pak pokračovat na Keprník a Šerák. Cestou jsou pěkné výhledy na Jeseníky směrem k Pradědu. Ze Šeráku je možné do Ramzové sestoupit nebo se svézt lanovkou. A kdopak nás to tady vede? Skřítek.

Za slávou Horního Města Hankštejna: Pokud se zajímáte o hornictví, které se řadí k nejstarším druhům lidské činnosti, vydejte se do Horního Města vzdáleného čtyři kilometry jihozápadně od Rýmařova. Můžete vstoupit na hornickou naučnou stezku „Za slávou Horního Města Hankštejna“. Zpřístupněna je od roku 2013, a projít lze některá ze 17 zastavení, nazvaná třeba Rešovské dobývky, Stříbrné hory, Jáma Jaromír, Štola Bohaté štěstí či Starý a Mladý Šmechtl. Zjistíte, že nejstarší stopy dobývání drahých kovů jsou z časů, kdy území obývali Keltové. Slované se zaměřili na dobývání železných rud i zlata a první stopy podzemní těžby jsou už z druhé poloviny 12. století. Málokdo tuší, že na tak čarokrásném území s neporušenou přírodou ještě před několika málo desítkami let probíhala intenzivní těžba, a to bez přerušení více než osm století. Naučná stezka je první fází projektu hornického skanzenu s replikami důlních a těžních strojů, které byly v hankštejnském revíru užívány, a jenž bude završen zpřístupněním veřejnosti historické štoly sv. Antonína Paduánského.

Tipy na výlet s kočárkem nebo invalidním vozíčkem

Ovčárna – Praděd a zpět: po červené až k rozcestníku s odbočkou na Švýcárnu – po modré na vrchol Pradědu (možnost využít rozhledny ve vysílači) a stejnou cestou zpět. Délka trasy 8 km, převýšení 210 m, náročnost střední.

Ovčárna – Švýcárna a zpět: po červené na Švýcárnu a stejnou cestou zpět. Délka trasy 10,3 km, převýšení 235 m, náročnost střední.

Zlaté Hory – Zlatorudné mlýny a zpět: po červené z náměstí k vlakovému nádraží – po zelené až k Zlatorudným mlýnům. Délka trasy 5,8 km, převýšení 61 m, náročnost nízká.

Kudy se vydáme na kole

na koleJak jsme různí, se ukazuje také ve velké rodině příznivců cyklistiky. Leckdo potřebuje svou denní dávku kilometrů ukrojených za každého počasí na asfaltu, další milují cyklostezky vedoucí lesem, přes horské nivy i po kraji pole. Jiným nestačí ani to a vyhledávají singletracky či extrémně náročné trasy s přejezdy přes balvany či vybudované lávky. Při pobytu v Jeseníkách si vybere vhodnou trasu pro sebe každý, jen je třeba správně zvolit typ bicyklu pro daný terén. A nezáleží na tom, zda jste rodina s dětmi nebo senioři či parta dobrých kamarádů.

kolobezkari

Také koloběžky si mohou rodiny s dětmi, ale i senioři při pobytu v Jeseníkách půjčit. Foto: Archiv EUR Praděd

Na elektrokolech se příliš nezadýcháte, protože s nimi pohodlně zdoláte i táhlá stoupání. Můžete zvolit typ vhodný na asfaltové cesty i třeba kola horská. Půjčují je v informačních centrech v Bruntále i v Krnově i na dalších místech v Jeseníkách.   A přidají též mapku s doporučenými trasami i vyznačením míst, kde si můžete elektrokola dobít. Podle náročnosti terénu zvládnou 40 i 60 km. Více se o cyklotrasách, které vedou také do polského pohraničí, dovíte na E-bike friendly.

K elektrokolu můžete připojit vozíček pro své malé dítě, na lesní cestě či cyklostezce bude váš potomek v bezpečí. Leckteré dítko takový výlet na zdravém jesenickém povětří prospí jako dudek , jiné naopak rádo pozoruje okolí a možná zahlédne zajíce nebo srnu. Jakou trasu by vám určitě doporučila mladá maminka z Vrbna pod Pradědem Helena Rybárová? Pojeďte z Vrbna pod Pradědem-Mnichova na Rejvíz – po červené turistické značce. Jezdíme trasu i s vozíkem za kolo pro malého. Vede sice dost do kopce, ale ujede ji i můj děda, který se narodil roku 1933. Pěšky tuhle trasu jde člověk dost dlouho, má skoro 16 km, ale pokud bych měla doporučit túru pro rodinku s dětmi, se sportovním kočárkem, mohl by stačit úsek „jen“ 7,5 km na Drakov. Cesta vede převážně lesem a je asfaltová, místy posypaná kamením. Můžete se těšit na několik hezkých míst: na konci Mnichova je dřevěná kaplička, a několik zastavení, například Tajemný mnich z Mnichova, tabule Přírodní poklady, Lapkové na Koberštejně, Lorenzova pila a další. Těch zastavení s informačními tabulemi je tady devět, no a konečná je Rejvíz. To je samo o sobě lákadlo,“ řekla Helena.

Kolem Slezské Harty. V čase léta by byla škoda minout Slezskou Hartu nebo malebné Osoblažsko. Vyrazte z Nové Pláně přes Roudno, k přehradní hrázi, na Leskovec, Valšov a zpět do Nové Pláně. Pojedete krajem vyhaslých sopek, můžete si zaplavat, dopřát si projížďku na lodi, přidat se k rybářům. Pokud se vydáte na Osoblažsko, doporučujeme trasu z Třemešné do Liptaně, Dívčího Hradu, Osoblahy do Slezských Rudoltic a zpět do Třemešné. Můžete zvolit také trasy překračující státní hranici s Polskem. Takové se nabízejí také na Vidnavsku, například z Vidnavy k Otmuchówským jezerům (necelých 13 km), k Nysskému jezeru (21 km) či náročnější, téměř 32 km dlouhá trasa přes Bernartice, Javorník a Bílou Vodu do polského Zloteho Stoku. Ve vidnavském informačním centru vám doporučí také příjemnou projížďku přes Velkou Kraš k Venušiným miskám, dál na Černou Vodu a Starou Červenou Vodu. Nevíte, co jsou to Venušiny misky? Žulové skalní prohlubně v malém skalním městečku na vrcholu kopce Smolný připomínající mísy. Ta největší má kruhový půdorys o průměru 1,5 metru, hloubku kolem metru a pojme prý až 65 litrů vody.

slovansky_pramen

Slovanský pramen v Priessnitzových léčebných lázních v Jeseníku. Foto: Archiv PLL Jeseník

Karlov pod Pradědem – Dolní Moravice – Malá Morávka. Trasa měří 15 kilometrů a vede po kvalitních lesních cestách. V Karlově vystoupáme zhruba tříkilometrový úsek na Mravencovku – známou křižovatku všech turistických tras. Pokračujeme dále po cyklotrase 6077 až ke směrníku, u něhož odbočíme vlevo a navážeme na cyklotrasu 6142. Sjedeme až nad Novou Ves, v místní stylové chatce nebo hospůdce je dobré se posilnit, protože další úsek žádá dost sil. Čeká nás sjezd z Nové Vsi po silnici 6142 a přenádherný výhled do širokého okolí. Pokocháme se pohledem na sopku Velký Roudný i na bratříčka Malý Roudný. Dál pokračujeme jen po silnici, z níž sjedeme do Dolní Moravice, tam na křižovatce odbočíme vlevo směrem na Malou Morávku.

K nejvyššímu hradu na Moravě. Z Rýmařova se vydejte třeba na Rabštejn. Tam jsou pozůstatky nejvýše položeného hradu na Moravě, ale též oblíbené cvičné skály pro horolezce, kteří tu mají k dispozici tábořiště. Celá trasa měří 33,3 km a zdoláváte převýšení 299 metrů. Jedete směrem na Starou Ves, míjíte zámek v Janovicích a dál jedete na Rabštejn, kde se můžete občerstvit v tamní horské chatě. Trasa vede dále na sedlo Skřítek, odtud se začínáte vracet přes Žďárský Potok – vyhlášenou vesnickou památkovou zónu s úžasnou původní zástavbou – do Staré Vsi a Rýmařova.

viola_s_tuzkou_100Nevíte kam? Kam se vydat a jaké kolo vlastně vzít, takový základní plán bezesporu řešíte už doma, nicméně alternativ je bezpočet. Možná dáte na doporučení svých ubytovatelů, nebo zajdete do informačních center, či přímo na radnice měst a obcí. Mají tam pro vás pestrou nabídku, často také tematických tras, které vás vedou třeba po stopách zlatokopů, nebo tam, kde se objevovaly čarodějnice.

Na slovíčko se Zdeňkem Jarmarem

Vyzpovídala jsem houževnatého cyklistu Zdeňka Jarmara, představitele české části Euroregionu Praděd:

Kam byste poslal cyklistu, který miluje výzvy a adrenalin?
„Na Rychlebské stezky do Černé Vody. Nabízejí několik variant podle obtížnosti, jedete mezi kameny, lesem, místy po lávkách. Je pravda, že provozovatelé stezek pamatovali na začátečníky, na pokročilé i na nejlepší jezdce s vynikající fyzickou kondicí, každý tu najde něco podle vlastního gusta. Osobně bych si tu nejobtížnější trasu jet netroufl , tím ale neříkám, že už není pro mou generaci. Každý musí zvážit, na co má.“

Do Jeseníků přijíždějí rovněž sváteční cyklisté, třeba senioři, přesto aktivní lidé zvyklí na pohyb a zátěž. Na jaký výlet byste je pozval?
„Úžasnou rozmanitost mají trasy kolem Slezské Harty, třeba z Nové Pláně na Roudno, k přehradní hrázi, na Leskovec, Valšov a Novou Pláň. Při návratu doporučuji zajet do Moravskoslezského Kočova a dát si skvělý oběd v tamní Farmě. Nebo se vydejte na Osoblažsko, z Města Albrechtic na Třemešnou, Liptaň, Dívčí Hrad, Osoblahu a přes Slezské Rudoltice zpět. Na několika místech se potkáte s úzkokolejkou Osoblažkou.“

Co byste poradil rodinám s dětmi nebo seniorům s vnoučaty?
„Jako Vrbeňan určitě trasu na Drakov, odtud přes kopec do Heřmanovic, krásné vesničky s pečlivě udržovanými staveními, dále do Holčovic, kde můžete výtečně poobědvat na náměstíčku. Pak odbočíte a vystoupáte asi 2 km směrem na Karlovice, na Jelení jedete kolem ohrad Bellamy s ovečkami a jinými zvířaty.“

Pro zdatné a zkušené borce

viola-kolo-duchodceMilovníci adrenalinu, kteří své kolo dokonale ovládají, už znají Rychlebské stezky v Černé Vodě. Mají na výběr traily rozličné náročnosti, jezdí se mezi kameny, lesem, místy po násypech i povalových lávkách. Ty je za mokra lepší přejít, neriskovat bolestivý pád. Na stezky se doporučuje celoodpružené kolo a pláště 2, 3, hlavně ale zvládání techniky jízdy. Stezky jsou přístupny jen do konce října, otvírají se znovu až začátkem dubna.

Rychlebské stezky pod Sokolím vrchem jsou pro zkušené bikery, kteří se musí na úzkých pěšinách a lávkách popasovat s nejednou nástrahou. Zejména v první půlce náročné adrenalinové trati stále stoupáte do kopce, navíc kličkujete mezi stromy, obřími žulovými balvany a nevyhnete se ani horskému potoku. Cyklisté jsou vítání i v Bohémaland ve Zlatých Horách. Nabídnou uzamykatelnou úschovnu kol, dobíjecí stanici pro elektrokola, vnitřní mycí box na čištění kol, vybavení pro opravy a údržbu kol.

Rychlebské stezky jsou adrenalinovým sportem. Foto: rychlebskestezky.cz

 

Co tak jeden den změny? Vyjeďte si na horských koloběžkách. Třináctikilometrový sjezd na horské koloběžce z Pradědu až k chatě Kopřivná je vhodný pro příznivce adrenalinové rychlé jízdy a také pro ty, kteří si zvolí pomalejší tempo se zastávkami, při nichž se kochají okolní přírodou. Nahoru vás samozřejmě vyvezou. Jen nezapomeňte, že koloběžky nemají křídla, brzdy jsou tu opravdu na místě. V Jeseníku ve sportovním areálu Na Smrťáku a také na Ramzové můžete osedlat terénní minikáry. Na vrchol kopce vás dopraví lyžařský vlek a dolů si každý jede dle libosti. Minikáry jsou vybaveny vysoce účinným pružením a brzdným systémem.

Draka zkroťte adrenalinem

viola-na-lanechPřekonáte nebezpečí, zvítězíte nad vlastním strachem a dostaví se příjemný pocit z adrenalinu, který tělo vyplaví do krve. Kdo adrenalinovým sportům propadl, ví, o čem je řeč. Zkrotíte-li draka na lezecké stěně, v zorbingové kouli, na trailu v hlubokých lesích nebo v nebezpečných vodách horských bystřin, adrenalinové sporty si jednoduše zamilujete.

Adrenalin na lezecké stěně. Stěnu, vysokou více než devět metrů, najdete v Krnově. Je opticky rozdělena na dvě části, na úsek s převisem a část pro paralelní lezení. Má  třináct jistících linií a kolem šestadvaceti lezeckých cest. Využívají ji nejen hasiči, policisté, horolezecké oddíly nebo vodní záchranáři, ale také veřejnost.

Pumptrack ve Vrbně pod Pradědem. Freeriderová trať sestavená z dřevěných prvků na kovovém základu je určena zejména mladší generaci cyklistů. Ti si mohou vyzkoušet jízdu po klopených zatáčkách a zhupech, rovnováhu a šikovnost. Pokud se na sem vydáte opakovaně, může pumptrack překvapit změnou. Tohle sportoviště totiž umožňuje variabilní sestavování tras, a protože je poměrně lehké, lze ho stěhovat na různá místa.

Nabídku sportovního vyžití v Jeseníkách rozšířila koncem ještě jedna bobová dráha s celoročním provozem. Dopřávají si ji milovníci rychlé jízdy ve Ski Areně Vrbno pod Pradědem. Dvoumístné boby jezdí po okruhu dlouhém 907 metrů maximální rychlostí 40 km v hodině. V Petříkově je bobová dráha dlouhá 800 metrů a během jízdy v rychlosti až 45 km/hod si při 100 metrovém převýšení užijete 15 zatáček a tři terénní sjezdy. Rychlost a styl jízdy v dvousedačkové kabině volíte podle svého uvážení.

bobva draza Vrbno pod Pradedem

Bobová dráha ve Vrbně pod Pradědem. Foto: Archiv MěÚ Vrbno pod Pradědem

Ani Funpark na Kopřivné v Ma­lé Morávce nedá nikomu zažít nudu – můžete na kole seskočit z odrazového můstku do big airbagu, dopřát si letní tubing, vyzkoušet zdejší bikepark a singletrack, zahrát plážový volejbal, utkat se s přáteli v paintball aréně. Pro děti připravili čtyřkolky i elektrické motorky a k tomu i aktivity poklidnější. Stačí si zakoupit speciální platidlo kopřivy a pak vybírat, co si užít a vyzkoušet. V Karlovicích na Vrbensku byl otevřen pro cyklisty dirt park s přírodními překážkami. Relaxa ve Staré Vsi na Rýmařovsku disponuje Rambodráhou, vyzkoušíte dvojité salto vpřed i vzad na bungee-trampolíně nebo si zahrajete týmový airsoft.

Discgolf v Krnově. Tento druh golfu je vhodný pro celou rodinu včetně babiček a dědečků. Místo míčku používáte disk, který házíte do košů nahrazujících klasickou jamku. Discgolf zařadil do své nabídky Krnov se zařadil. Hřiště vzniklo v městském parku za Albertem a je volně přístupné. Disky si zájemci mohou zdarma půjčit v turistickém informačním centru nebo v pokladně městských lázní, vratný poplatek je 200 korun. Zahrát si ho mohou zájemci i v Priessnitzových léčebných lázních v Jeseníku. Disky si můžete zapůjčit v Lázeňském informačním centru a na recepci Sanatoria Priessnitz.

Discgolf patří k oblíbeným hrám. Foto: Archiv PLL

Discgolf patří k oblíbeným hrám. Foto: Archiv PLL

Cvičit se dá do sta let

koleckoveNebrat se tolik vážně, brát život kolem s nadhledem. To je možná mot­to některých měst tady v Jeseníkách, které začaly budovat cvičební prvky pro děti do sta let, posilovací stroje pod oblohou, třeba v městských parcích jako Rýmařovští, nebo v Malé Morávce-Karlově, Úvalně i jinde.

Na hravých kolečkách. Rádi bruslíte? I na kolečkách? Pak si při své cestě do Jeseníků in-line brusle určitě vezměte, přibývá tady míst, kde můžete jezdit, co jen libo. Třeba na okruhu po obvodu horní nádrže Dlouhé Stráně nebo Malé Morávce-Karlově, který funguje v místě tábořiště. Je určen cykloturistům či chodcům, ti všichni ti všichni si mohou užít také kondiční trénink na venkovních posilovacích strojích. V místě je dřevěný přístřešek i sociální zázemí, ani za parkování tady nezaplatíte. Hezky si zajezdíte také na stezce u Vrbna pod Pradědem údolím Střední Opavy, ale také v rýmařovské zahradě Hedvy.

Sportování ve městech. Dotace z evropských fondů pomohly zrekonstruovat rekreační sportovní areály v mnohých městech a obcích. Například v Zahradě Hedvy Rýmařov si můžete zahrát plážový volejbal, tenis, fotbal, nohejbal nebo košíkovou. Pro vyznavače skateboardu a in-line bruslení jsou k dispozici zpevněné asfaltové plochy. Je zde instalováno také osmnáct cvičebních nářadí, z nichž mnohé jsou určeny rovněž pro seniory. Moderně zrekonstruovaný areál s možností zahrát si volejbal, nohejbal, tenis, badminton i fotbal slouží ke sportovnímu vyžití v Horním Městě.

Ovládněte alespoň laso. Držitel mnoha ocenění ze světových klání ve westernových disciplínách Ladislav Gin Šín provozuje v areálu starého lomu v Janovicích na Rýmařovsku westernovou školu Camp Indiana. Mistr biče, koltů a vrhání noži tady učí zájemce zvládat alespoň základy dovedností kovbojů. A také pořádá oblíbené westernové bály s posezením u táboráků a dobré hudby.

Jízdy se psím spřežením. Bára Vlčková má čtyřnohé kamarády rasy husky. Do Lipové-lázní se s nimi přistěhovala z Krkonoš. Do Jeseníků totiž následovala svého manžela Viktora. Po celý rok Vlčkovi nabízejí rekreantům originální Husky zážitky. Výlet se severskými psy, zapřaženými od jara do podzim do čtyřkolky. Bářini psi mají po svých předcích milou a přátelskou povahu, v pohodě je zvládnou i lidé se sníženou pohyblivostí. Jízda není extrémně fyzicky náročná, děti se vozí už od tří let věku, rádi se svezou i senioři. Projeví-li zájem, mohou si psí spřežení řídit sami, ovšem vždy za doprovodu odpovědného mushera, který spřežení jistí. „Vyjížďky, zejména pro děti, jsou na malém 200metrovém okruhu, ale dospělí milovníci přírody si většinou volí hodinový až dvouhodinový program,“ uvedla Bára Vlčková.

Golf pro malé i velké

viola_s_tuzkou_100Chcete si zahrát golf? Bez obav, golf není jensportem pro vyvolené. Přesvědčite se o tom ve Městě Albrechticích. Tříhektarový areál Golf Clubu Město Albrechtice vyhledávají amatéři, hráči začínající i ti na vyšší úrovni. Že nemáte golfové hole? Nevadí, správce vám je ochotně půjčí, ať hrajete levou nebo pravou rukou. A pak už si můžete užívat driving range a plochu pro hru na krátkou a střední vzdálenost s centrálním greenem, písečnými a vodními překážkami. V případě nevlídného počasí se schováte v prostorách pod střechou, kde pokračujete ve hře na zhruba 130 metrech čtverečních tréninkové puttovací plochy, nebo můžete trénovat daleké odpaly do ochranné sítě.

golfove_hriste

Golfové hřiště ve Městě Albrechticích. Foto: Archiv EUR Praděd

Tísňové linky Horské služby

viola-telefonPevná bota, pohodlný oděv jistící člověka i pro případ prudké změny počasí na horách a do třetice správný odhad vlastních sil – to je základ bezpečné turistiky. Překvapuje mě, když tady potkávám ženy na jehlových podpatcích, v sukních a krajkových blůzičkách, byť si vyberou nenáročný úsek s asfaltovým povrchem. O tom, že jsme schopni podceňovat hory, by mohli vypravovat profesionální záchranáři – muži z Horské služby Jeseníky.

Statisticky nejvíce úrazů Horská služba Jeseníky ošetří v zimní sezóně, zpravidla jde o lyžaře. A jak je to po zbytek roku? Jsou to hlavně pěší turisté, kteří si nejčastěji přivodí úraz. I několikrát do roka organizuje Horská služba pátrací akce, když někdo na horách zabloudí a nedorazí do cíle.
O pomoc Horské služby můžete požádat na tísňových linkách, ale také na nouzové lince +420 1210. Důležitá rada majitelům chytrých telefonů: do mobilu si stáhněte aplikaci s názvem Horská služba. Získáte tak nejen aktuální zpravodajství o počasí, ale v případě nouze záchranáři snadno zjistí, kde se zrovna nacházíte.

Užijte si venkova

…za ekoturistikou a regionálními výrobky

Do Heřmanovic si do batůžku pokaždé přibalím kousek suchého rohlíku pro oslí rodinku. Ivance s Vaškem se narodil nejdřív Albi a pak Matýsek. Jsou to mazlíci, kteří se těší na pamlsky. Však se podívejte na fotografii, jak jsou nádherní! Albi na snímku Tomáše Svobody s Vaškem a maminkou Ivankou rádi fotografovi pózují. Uznejte, že je Albi fakt ohromný krasavec. Má světle béžovou srst a nádherně modré oči. Nevídaná rarita!

Klikněte pro zobrazení původního (velkého) obrázku

Oslíci na farmě Bovine jsou přítulní. Foto: Tomáš Svoboda

Na farmy za zvířaty

viola_medikPoznat venkov a život obyvatel Jeseníků, to nestačí projet autem kolem pastvin. Musíte pobýt, uléhat v posteli vonící jesenickou loukou a vstávat ráno svěží a odpočatí. V otevřeném oknu nebo na zápraží se nechat laskat svěžím vánkem a pak naboso kráčet jetelinou a ranní rosou. U ohrady pohladit nozdry zvědavého koně, u snídaně zakrojit do čerstvého bochníku chleba z některé místní pekárny, natřít krajíc poctivým máslem, medem, nebo zakousnout k němu ovčí sýr vyrobený zemědělci v Jeseníku, zkusit si vytočit vlastní hliněný hrneček na kruhu či uplést ošatku z proutí… Na farmách a v malých venkovských penzionech se čas nezastavil, mají tady internet, ale i něco navíc – peřiny větrané v oknech obložených poleny dříví na zimu…

Farma Bovine v Heřmanovicích. Oslík Albi není zdaleka jediným lákadlem na farmě Ivety a Tomáše Svobodových. Výborně se zde daří stále se rozrůstajícímu stádu tibetských jaků. Na rozlehlých pastvinách se pasou také krávy – masná plemena skotu, třeba Simentál, Limousine a Aberdeen Angus. Nedávno se chov rozšířil o prasátka plemene mangalica, což je staré uherské plemeno, které díky srsti žije v podstatě celoročně venku, dále o dvě malé vietnamské prasátka Čertíka a Bertíka a o prasničku anglického plemene Tamworth.

Klikněte pro zobrazení původního (velkého) obrázku

Farmaření, to je nekonečná práce, ale i radost. Foto: archiv Euroregion Praděd

Kozí farma Nýdrlů ve Staré Červené Vodě. Hospodář Pavel Nýdrle se s manželkou Hankou stará o třicetičlenné kozí stádo. Pod jejich dohledem si pak někteří, zejména dospělí návštěvníci, troufnou i na dojení. A děti? Ty nejraději chodí do kurníku sbírat vajíčka, krmí králíky a u lesíku pozorují černostrakatá prasátka. Do Staré Červené Vody přijíždějí celé rodiny na dovolenou. Na snídani jim paní Hanka upeče voňavý kváskový chléb, který si hosté namažou domácími švestkovými povidly nebo višňovou marmeládou. Chutná jim rovněž kozí jogurt, tvaroh a sýry.

V ohradě se kozy cítí jako doma. Foto: Archiv Kozí farma U Nýdrlů

Farma Šťastné kozy v Úvalně. Zakládají si tu na čerstvých výrobcích, za nimiž stojí poctivě odvedená práce a taky to, že jsou kozy denně na pastvě. „Naše mléko, tvaroh a jogurty jsou bez příchuti. Za to šest druhů sýrů je buď s ořechy, medem, bylinkami nebo medvědím česnekem,“ říká farmářka Kristýna Šťastná. Stádo tvoří přes pět desítek koz. Kromě potravin vyrábí z mléka také mýdla. Kdo by chtěl všechno vidět na vlastní oči, může se na statku ubytovat s celou rodinou. Pobyt si tady užijí i senioři.

 viola_s_tuzkou_100V areálu daňčí farmy v Jiříkově rozmístil řezbář Jiří Halouzka více než 450 vyřezaných plastik. Nechybí zde ovečky, sloni nebo velbloud. Ve sklepení galerie řezbář vybudoval strašidelné peklo s dvanácti čerty. A aby ti zlobiví z pekla neutekli, hlídá ho osmnáct Halouzkových andělů. Na daňky, divočáky i další živé obyvatele farmy se návštěvníci s oblibou dívají i pořizují fotografie z dřevěné vyhlídky. Pradědovu galerii U Halouzků prostě vidět musíte!

Pozvánka do Nedělní školy řemesel

Manželé Vladimíra a Roman Křenkovi ve Stránském u Rýmařova provozují Nedělní školu tradičních řemesel. I když název je trochu zavádějící – otevřeno mají téměř denně pro každého, kdo se chce naučit plést košíky, batikovat, síťovat, drátovat, péci domácí chléb, vyrábět dekorace z kukuřičného šustí nebo jiných přírodních materiálů. Zájem o kurzy projevují rodiny, školy v přírodě, děti na táborech, turisté, ale třeba také chovatelé ovcí, kteří se ve Stránském učí valašky stříhat. Vlaďka Křenková je skvělá hospodyně, která každou návštěvu vítá s otevřenou náručí. Naučí vás, jak se plstí vlna, přede na kolovrátku, tká na stavu nebo jak se vlna barví.

Klikněte pro zobrazení původního (velkého) obrázku

Když přijde jaro, Vlaďka Křenková vlnu barví pomoci pampelišek a sluníčka… Foto: archiv Nedělní školy ve Stránském

Vydat se můžete na Pastýřovu naučnou stezku. Vlaďka Křenková ji popsala takto: „Stezka vede kolem naší farmy a jak už to bývá ve Stránském zvykem, je trošku netradiční. Pomocí informačních panelů získáte spoustu zajímavých informací o chovu ovcí plemene Valaška. Mimo jiné se třeba dozvíte, zda si ovce navzájem pomáhají s výchovou jehňat nebo proč má Valaška tak dlouhý ocas a k čemu jej používá. Nejmenší návštěvníci se mohou těšit i na pohádku, kterou jsem napsala. Stačí odpovědět správně na otázku, jež je ukrytá někde na trase naučné stezky,“ dodala Vlaďka Křenková.

Klikněte pro zobrazení původního (velkého) obrázku

Foto: Archiv Euroregionu Praděd

Hlavní náplní Pastýřovy naučné stezky je praktická část, kde má každý návštěvník možnost vyzkoušet si zpracování vlny a vyrobit si vlastníma rukama něco dle své fantazie. Volně přístupná je česačka vlny, kolovrat i pomůcky k plstění. Vše doprovází jednoduchý návod jak na to a kdo si neví rady, může požádat o radu personál.

Klikněte pro zobrazení původního (velkého) obrázku

Jak dlouho kurzy trvají? To je prý individuální. Stává se, že mladé rodiny přijedou po telefonické dohodě jen na dopoledne a stráví ve Stránském celý den.   Foto: archiv Nedělní školy ve Stránském.

Klikněte pro zobrazení původního (velkého) obrázku

Představujeme vám Evelínu. Foto: archiv Nedělní školy ve Stránském.

Klikněte pro zobrazení původního (velkého) obrázku

S příchodem jara se můžete těšit na jehňátka. Jsou fakt kouzelná. Foto: archiv Nedělní školy ve Stránském.

Klikněte pro zobrazení původního (velkého) obrázku

V areálu Nedělní školy zaujme rovněž soubor maket technických staveb poháněných vodou (vodní mlýn, katr a hamr). Foto: Helena Rybárová

Klikněte pro zobrazení původního (velkého) obrázku

Na každém kroku vás budou v Nedělní škole provázet milí společníci – briardi. Křenkovi na ně nedají dopustit. Jezdí s nimi na psí výstavy a Vlaďka o nich napsala moc pěknou knížku. Třeba vám do ní dá také nahlédnout… Foto: archiv Nedělní školy ve Stránském

Jak žili a pracovali naši předci

viola-kolo-od-potahu

Muzeum s galerií Rychta. Galerie na Rychtě v Úvalně vznikla z barokní kontribučenské sýpky z roku 1699, jedná se o ojedinělou kulturní památku v celém Slezsku. V posledních letech prošla výraznou proměnou a v současnosti přitahuje turisty i umělce, kteří zde oceňují výstavní prostory a zvláštní genius loci. Na nostalgii starých časů láká návštěvníky retromuzeum na Faře, které přibližuje hlavně období padesátých až sedmdesátých let minulého století.

Muzeum vidlí Lichnov. Najdete je v erbech, mají své puncy a lidstvo doprovázejí zřejmě od dob, kdy se z lovců stávali zemědělci. O kom je řeč? O vidlích! Pokud se chcete dozvědět o tomto nástroji více, zamiřte do jejich muzea. Tyto osvědčené pomocníky shromažďují bezmála šest let a mají jich přes 840. Práci s některými si můžete vyzkoušet prakticky nebo si s nimi zaházet. Také se projedete na koni a ve Vidlákově chýši občerstvíte a načerpáte nové síly.

Jak se dříve pralo prádlo? To zjistíte při prohlídce jedinečné sbírky asi 160 pracích mechanismů z let 1850 až 1950 v muzeu Praček a valch v obci Hošťálkovy-Vráclavek. Pračky pocházejí z České republiky, Rakouska, Německa a Francie. Mezi exponáty jsou rovněž necky, valchy nebo ždímačky. Muzeum je otevřeno celoročně, nejlépe po dohodě.

Expozice hudebních nástrojů. Kromě houslí, viol, různých typů kytar, mandolín, čínských dvoustrunných houslí, indických strunných nástrojů, citer, afrických bicích budete obdivovat i takové unikáty, jako je historický nástroj Dan Bau z Vietnamu, tibetská trubka Rkan dung či africká harfa Kora. Sedm set exponátů z různých koutů světa objevíte ve Skilandu v Ostružné.

O nástrojích ve Skilandu v Ostružné zajímavě vypráví Sylva Janhubová.

O nástrojích ve Skilandu v Ostružné zajímavě vypráví Sylva Janhubová.

Sbírka kočárků a panenek. Ve Městě Albrechticích si na své přijdou hlavně holčičky, vždyť v rodinné sbírce uvidí 80 kočárků různých typů i velkostí a přes 90 panenek. Atmosféru starých časů a dětských snů doplňují plyšoví medvědi, dřevěná autíčka, kuchyňka nebo dřevěný panáček, který louská ořechy.

Africké muzeum v Holčovicích. Žirafu, obrovského ledního medvěda, nosorožce, zebru, lvy, antilopy, tygry, hady, krokodýly najdete v areálu farmy Bellama v Jelení. Zvířata vzbuzují respekt, ačkoliv jsou vycpaná. V malém zooparku se živými zvířaty uvidíte ovečky, krávy, paovce hřivnaté, lamy krotké, jeleny, daňky, antilopy losí a buvola vodního.

Kousek africké fauny najdete v Jelení. Foto: Archiv EU Praděd

Muzeum v Domašově. Už jste se někdy procházeli po hrubé podestýlce ze slámy? Je to jako když chodíte v lese po mechu. Příjemnou terapii si můžete vyzkoušet ve venkovském skanzenu v Domašově, kde mají muzeum zemědělské techniky. Sláma zde pokrývá celou podlahovou plochu bývalého kravína. Jsou zde vystaveny nástroje, nářadí a další pomůcky, bez nichž se v 19. a 20. století neobešel žádný chovatel dobytka, majitel pole, zahrady nebo sadu. K vidění jsou i zajímavé exponáty řemeslníků, například kováře, zpracovatele ovčí vlny apod.

Klikněte pro zobrazení původního (velkého) obrázku

Skanzen zemědělské techniky v Domašově se nachází pár metrů od ovčína ZD Jeseník. Foto: MTA

 

Ze života staré vesnice. Tak se jmenuje expozice, o kterou se na v Ekofarmě Lomnice zasloužila Anna Kyselová. Většinu exponátů, která řadu let sbírá, přivezla z Lomnice a Tylova. Je ráda, že se sem dostanou rodiny s dětmi, školní výpravy, ale také senioři, kteří stejně jako ona pocházejí z venkova a s nostalgií rádi vzpomínají na to, jak jejich máma zadělávala těsto na makové, tvarohové nebo povidlové buchty. Výstavu lze zhlédnout po telefonické domluvě. Budete-li v Jeseníkách ještě začátkem září, doporučuji zajet na dožínky v Bělé pod Pradědem. Čeká vás spousta zábavy, soutěže, muzicírování a samozřejmě nejedna dobrota od místních producentů.

viola-palickovaniPaličkovat se naučí každý. Za historií osoblažské krajky jsem se vydala za Hanou Dubajovou do ateliéru Drak v Liptani. Působí totiž v občanském sdružení Královský stolec v Hrozové, jež vyhledává a obnovuje zapomenuté lidové tradice na Osoblažsku. Děvčata se dokonce setkala v září 2005 s bývalými krnovskými rodáky německé národnosti v bavorském Ansbachu, kteří v muzeu Jägerndorfer Heimatstube mimo jiné vystavují velmi vzácné originály osoblažské krajky. Od Heleny Denglerové z Ansbachu, která jako poslední žijící paličkářka navštěvovala ještě před válkou osoblažskou Školu paličkování, si ženy z Královského stolce všechny dostupné vzory mohly okopírovat. Říká se jim podvínky a můžete se s nimi seznámit například v liptaňském ateliéru Drak nebo v expozici na zámku ve Slezských Rudolticích. Že jste ještě paličky nikdy nedrželi v ruce? Můžete si to vyzkoušet a pokusit se o přáníčko, šperk nebo oděvní doplněk. Paní Hana tvrdí, že základy paličkování se dají zvládnout za devět hodin, ti zručnější k tomu potřebují ještě méně času. Paličkovat se prý ale naučí každý, jen to chce hodně trpělivosti. Podmínkou otevření kurzu paličkování je účast minimálně tří zájemců.

Kouzlo starých odrůd. Sady, zahrady či aleje jsou neodmyslitelnou částí krajiny. Výsadbu alejí nařídila císařovna Marie Terezie. Zajišťovat měly stín i potravu pochodujícím vojskům. Ovocné aleje se pak rozšířily po roce 1945. Znalci v současnosti usilují o jejich udržení i záchranu. Tvrdí, že jsou nezaměnitelným kulturním dědictvím stejně jako movité a nemovité památky. Velkou raritou je třeba krátká alej moruší na tzv. Královské cestě mezi Osoblahou a Studnicí. V areálu moderního bezbariérového hotelu Centrum Slezská Harta v Razové se na rozloze zhruba půl hektaru rozkládá unikátní sad s původními odrůdami ovocných stromů z oblasti Nízkého Jeseníku. V sadu roste 72 ovocných stromků – jabloní, hrušní, višní, moruší nebo jeřábů. U každého je popisek, z něhož se dozvíte, o jaký druh se jedná i o jeho původu.

kvetoucistrom

Ilustrační foto.

Obec památných stromů. Lidé si zde zřejmě stromů vždycky nesmírně vážili, a tak na katastru obce Dolní Moravice roste neuvěřitelných čtrnáct památných stromů. Nejvíce je lip, ale naleznete mezi nimi také kaštan, modřín, dub či klen. Všem vévodí lípa velkolistá, nazvaná Hadí královna. Památným stromem byla vyhlášena v roce 1998, kdy obvod kmene dosahoval devět metrů a výška 24 metrů. Odhadované stáří je 400 – 500 let. Tento opravdový obr má největší obvod kmene v CHKO Jeseníky. Místní vám povypráví například o tom, že jeden chalupník pod lípou objevil hada se zlatou korunkou. Tu mu vzal, ale hadí pomsta byla krutá – muž přišel o dobytek a blesk zapálil i jeho chalupu.

Dopřejte si kulinářské zážitky

Znáte jídla z jeřabin? Pokud chcete poznat skutečně něco krajového, doporučím vám slezskou kuchyni a konkrétně jídla z plodů jeřábu sladkého. Tento strom byl vyšlechtěn opravdu tady, na rozhraní Jeseníků a Rychlebských hor, v oblasti Petříkova a Ostružné. „Kdekdo bývá překvapen, jaké využití měly tyto kyselkavé plody plné vitamínu C, nazývané také citróny severu, v jídelníčku obyvatel Slezska. Zavařovaly se, sušily, moštovaly, bývala z nich pálenka, víno, užívaly se jako náhrada brusinek, přidávaly se do koláčů,“ uvedla Bohumila Tinzová, autorka knihy receptů Tajemství slezské kuchyně a předsedkyně občanského sdružení Eberesche, které usiluje o návrat jeřábu sladkého do Jeseníků.

Recepty vyhledávala u nejstarších obyvatel obcí, také v archívu a je úžasné, že některé už se natrvalo drží v jídelníčcích prestižních restaurací v Jeseníku a Šumperku. Některé dokonce nabízejí hostům na jednom talíři jídlo ve dvou podobách, podle skutečně původní receptury, podruhé upraveno podle současných zásad zdravé výživy. „Jídelníček předchozích generací tady býval poměrně prostý, ale vydatný. Hojně využíval třeba sádlo, dnes se přece jen snažíme jíst lehčí jídla. Nemáme tolik pohybu a většina z nás ani tak těžkou práci jako lidé dříve,“ doplnila paní Bohumila.
Příznivci sdružení se snaží, aby jeřáb sladký rostl znovu ve venkovských zahradách, ale také v krajině, v alejích při cestách spojujících obce. Jednu alej už mají u Javorníku, druhá byla v říjnu 2012 vysazena v Ostružné. Je zajímavé, že každý z nových stromků je šlechtěn z roubu, ze semínek totiž sladký jeřáb nikdy nevyklíčí. A jak takový úžasný strom vlastně rozeznáte od běžně rostoucích jeřábů obecných? Podle listu, do půlky je hladký, v druhé půli ke špičce je pilovitý.

viola_s_tuzkou_100Doma připravujeme z jeřabin hlavně džemy, ale bábinka si někdy před spaním dá stopečku jeřabinového likéru. Ptala jsem se jí na recept a tady ho máte:

Připravte si: Na kilo červených jeřabin půllitr lihu, půl kila cukru a půl litru vody, dobře očištěnou žlutou část kůry z vyzrálého citronu, kousek celé skořice a 2–3 hřebíčky.
Postup: Svařte cukr s vodou a pak dejte sirup vychladit, mezitím si očistěte jeřabiny a pomačkejte je (půjde to ztuha, malvičky jsou i v čase zralosti tvrdé). Vložte jeřabiny do vhodné nádoby, nejlépe skleněné nebo keramické. Přidejte koření a kůru z citronu, zalijte vychladlým sirupem a lihem, přiklopte. Nechejte stát na teplém místě minimálně týden, pak přeceďte podvakrát přes plátýnko. Do skleněných lahví nasypte část zbylých plodů jeřabin, které jste předtím opláchli. Zalijte likérem a uzavřete. Správný likér by se měl uležet alespoň čtvrt roku, ještě rozvine vůni a chuť.

Domašovské sýry z ovčího a kozího mléka. Od jara do podzimu se ovce a kozy z domašovské farmy Zemědělského družstva Jeseník prohánějí po pastvinách. Nejvíce je cigájí, těm společnost dělá několik beranů lacaune z Francie. Od tohoto plemena si totiž farmáři slibují ještě vyšší dojivost. Oba druhy mléka smíchají a připravují sýry přírodní, ale i ochucené bazalkou, medvědím česnekem nebo třeba brusinkami. Kromě toho produkují také brynzu a novinkou je syrovátka Ricota vhodná k přípravě sladkých i slaných pomazánek. S příchodem zimy pak ve větší míře zhotovují tvaroh z kravského
mléka, které do Domašova přivážejí z kravína ZD Jeseník. Je od plemene holštýn a místní chovatelé na něj nedají dopustit. Od jedné dojnice získají v průměru 7 800 litrů za rok. Mimochodem, družstvo provozuje mlékomat v Jeseníku a s pojízdnou cisternou zajíždí s mlékem, sýry a jogurty v páteční odpoledne také do Vrbna pod Pradědem. Zemědělci z Jeseníků drží prestižní certifikát Jeseníky – originální produkt.

Je libo domašovský tvaroh z kravského mléka? Foto: MTA

viola_ji_rohlikA co si odvézt z dovolené zdravý suvenýr? Na mysli teď mám med z Jeseníků. Místní včelaři se pyšní velmi kvalitním medem svých včel ze snůšek z místních lesů, zahrad a polí. Martin Pánek, místopředseda jesenických včelařů, dokonce získal v roce 2011 Zlatou medaili a Certifikát Český med. Přejete-li si obstarat zdravý suvenýr, místní lidé vám poradí, kam se můžete obrátit. Najdete je i ve Starém Městě u Bruntálu, ve Vrbně pod Pradědem i jinde, jsou v každé vesnici v celých Jeseníkách. Nebýt jejich úžasného koníčka, nedozrálo by ani na stromech v zahradách tolik třešní, jablíček a dalších plodů typických pro podhorský a horský region. Nechte si poradit i ve výběru dalších místních produktů, v jesenických vesnicích a městech fungují vyhlášené pekárny, výrobny domácích knedlíků, cukrárenských výrobků, ale i soukromá řeznictví a uzenářství. Najdete je ve Zlatých Horách, Světlé Hoře, Starém Městě u Bruntálu a dalších městech i obcích.

Pečivo z pekárny Slovanka. Foto: MTA

Modré zlato z Jeseníků. Touláte-li se po lesích (pozor, nikdy ne v národních přírodních rezervacích!) v době, kdy dozrávají borůvky, oči vám přecházejí z té modré nádhery. Ne každý je rád sbírá, ale pochutná si na nich snad každý. Kde? Na Borůvkových hodech! Kdo by nemiloval knedlíky na páře, koláče, palačinky, bublaniny, rolády, lívanečky, zmrzlinové poháry, koktejly a další delikatesy z borůvek! A co takový vepřový kotlet na zvěřinový způsob s borůvkovou omáčkou, který zapijete pravým borůvkovým pivem. Tak takovéto pochoutky připravují restaurace, penziony, hotely i chaty v Malé Morávce a Karlově pod Pradědem a dalších městech a obcích. Borůvkové hody jsou rok od roku u místních obyvatel, rekreantů a turistů stále více vyhledávány. Budete-li v době dozrávání modrých lesních plodů zrovna v Jeseníkách, poohlédněte se po menu s borůvkami. Já se na hody zase moc těším a navíc si v září pohlídám, kdy místní kuchaři budou organizovat Festival řízků. Nerada bych obě vyhlášené gastronomické slavnosti propásla.

Borůvkové knedlíky najdete na jídelníčcích v jesenických restauracích často. Na těchto si mladý turista pochutnal na Ovčárně. Foto: MTA

houbyHoubařské léto. Houbaři jsou zvláštní skupina lidí. Jakmile jeden zjistí, že houby konečně začaly růst a dá to na vědomí na oblíbeném houbařském webu, to pak máte vidět, kolik aut míří do Jeseníků! Takový je i můj strýc Lojzík z Ostravy. Když se dočetl, že nějaký Zdeněk o víkendu nasbíral v okolí Jeseníku čtyři plné koše praváčků smrkových, hned si vzal dovolenou a vyrazil na houbařský lov. Dětství totiž prožil ve vesničce Pražmo pod Lysou horou a houbaření je jeho celoživotním koníčkem. Díky němu poznám i hořčáka, kterého si houbaři někdy spletou s pravým hříbkem. To je pak smaženice k pláči a ne k jídlu… Houbaři jen neradi prozrazují svá místečka, kde rostou praváčci nebo křemenáče. Ptát se tedy, kam se vydat v Jeseníkách s košíky, je možná trochu od věci. I když, stačí pozorovat, v jakých místech při vjezdu na lesní cesty se objevují auta. Vyhlášena je oblast Videlského sedla a Kóty nad Karlovou Studánkou, ale neprohloupíte ani v nižších partiích Jeseníků nebo v nádherných lesích Nízkého Jeseníku. Hlavně se nevydávejte do národních přírodních rezervací, kde je sběr veškerých plodů, trhání květin ale i samotný vstup mimo značené cesty zakázán.

houbar

Když se houbařská sezona vydaří…. Foto: Archiv Euroregionu Praděd

viola_s_tuzkou_100Prima nápad v Bransu. Místní ubytovatelé, například v hotelu Brans, nabízejí houbařům speciální pobytové balíčky. Vybaví své hosty nejen košíkem, ale také nožíkem, mapkou doporučených míst, kde houby skutečně rostou, a ještě jim zapůjčí sušičku ovoce, aby si své úlovky z léta mohli v čase pobytu v Jeseníkách usušit a připravit na zimu. Dobrý nápad!

Na lyže, snowboardy a boby

ViolaObec Malá Morávka i její místní část Karlov a okolí jsou doslova posety lyžařskými vleky a skiareály. Údolí s dlouhou zimou, vysokou sněhovou pokrývkou a výbornými lyžařskými terény vyhovuje začátečníkům i zdatným sportovcům. Většinu sjezdovek přitom můžete sjíždět s jedním skipasem v kapse! A čeká vás zde spousta jiné zábavy.

 

Kopřivná v Jeseníkách

Big air bag v Kopřivné. Foto: Archiv EUR Praděd

Ski areál Kopřivná v Malé Morávce. Pokud jste si dosud mysleli, že naditou duchnu máte jenom doma, tak vás hned trochu poopravím. Pořádnou „peřinu“ zvanou big air bag najdete v areálu Kopřivná v Malé Morávce. Tak si představte, jak na lyžích z můstku doskakujete do takové vzduchem nadité nádhery, to musí být paráda! Největší nafukovací matrace v naší republice je určena nejen pro lyžaře a snowboardisty, ale též pro příznivce snowscootu. Říkáte si, no jo, ale já tohle ještě nikdy nezkusil? Nevadí, ve skiareálu s fun parkem mají vyškolený personál, který vysvětlí, jak zvládnout první skok a po něm třeba i první akrobatické triky ve vzduchu před dopadem do duchny.

viola_s_tuzkou_100A zatímco si vaše děti nebo vnoučata naplno užívají červenou nebo modrou sjezdovku i jízdy na šestisedačkové lanovce s bublinami, překážek v kid parku, snowtubingu, kdy řežou zatáčky ve sněhové dráze v nafukovacích duších, nebo se o ně starají lyžařští instruktoři, můžete posedět u ledového baru a vychutnat si typické aprés ski. Tedy atmosféru plnou zábavy na sněhu s hudbou a lyžařskými nápoji i nádherný výhled na panorama Jeseníků.

Karlov v Jeseníkách

U turniketů na Myšáku je živo. Foto: Archiv MTA

Ski areál Myšák v Karlově pod Pradědem. Hledáte odpočinek, vzrušení a zábavu? Milujete lyžování a rychlost? Pak se vám určitě bude líbit svým příjemným převýšením 160 metrů a celkovou délkou všech tratí 2,5 kilometru Ski areál Myšák v Karlově pod Pradědem. Nahoru vás vyveze čtyřsedačková lanovka, k dispozici je lyžařská škola. Děti si mohou zajezdit na sněžných skútrech.

sjezdovka v Karlově

Sjezdovka v Karlově. Foto: Archiv EUR Praděd

Ski Karlov v Karlově pod Pradědem. Dvě čtyřsedačkové lanovky Karlovský Express a Roháč Express najdete ve středisku Ski Karlov v Karlově pod Pradědem. Kromě toho na vás čeká nové moderní zázemí včetně samoobslužné restaurace, půjčovny, servisu a bezplatného parkoviště. Pobyt zejména rodinám s dětmi zpříjemní lyžařská škola s pojízdným pásem a dětský koutek s hlídáním. Na večerní lyžování na osvětlených sjezdovkách je možné se vydat denně. Skiareál Klobouk s dvousedačkovou lanovkou, černou a červenou sjezdovkou a systémem zasněžování znají skalní lyžaři pod názvem „Olomoučák“. Tratě s převýšením 195 metrů a délkou 600 m (černá sjezdovka) a 950 m (červená) splňují parametry Mezinárodní lyžařské federace FIS pro pořádání světových závodů. V místě se za parkování neplatí, u sjezdovky je v provozu kamenný bar a restaurace. Skibusem se odtud můžete zdarma dopravit také na další svahy Ski Karlov – do areálu Čerťák v Horním Václavově, kde na lyžaře čeká moderní čtyřsedačková lanovka.

Ovčárna v Jesenikách

Lyžování nad Ovčárnou. Foto: Archiv MTA

Moravský ledovec, tak se přezdívají severní svahy Petrových kamenů ve středisku Praděd – Ovčárna. Lyžuje se tady v nadmořské výšce 1 235 až 1 455 metrů, což znamená, že jde o nejvýše položené středisko lyžování v České republice. S průměrnou roční teplotou okolo jednoho stupně Celsia je vrchol Pradědu skutečně nejchladnějším místem pohoří i celé Moravy a Slezska. Teploty v letních měsících dosahují 14 až 16 °C, počet letních dnů bývá od 10 do 30. Dlouhá zima s dostatkem sněhu trvá 100 až 140 dnů. Praděd láká přírodními krásami, nádhernými výhledy a vynikajícími sněhovými podmínkami až do konce dubna. Ovčárna je startem i cílem mnoha běžkařů, kteří se odtud vydávají například po magistrále směrem na Červenohorské sedlo. Stopa se upravuje prakticky denně.

viola_s_tuzkou_100Počet míst k parkování je na Ovčárně omezen, doporučujeme proto raději využít parkoviště v Karlově Studánce či na sedle Hvězda a nahoru vyjet kyvadlovými autobusy a skibusy. Směrem na Ovčárnu vyjíždějí v každou celou hodinu, a dolů pak sjíždějí vždy o půl. A po procházce k rozhledně na vrcholku této nejvyšší moravské hory nebo na běžkách po okolí je možné využít pohodlí v horském hotelu Ovčárna. Mimochodem, zdejší kuchaři vaří výborné borůvkové knedlíky, kterým odolá málokdo.

Lyžvání v Jeseníkách

Podmínky pro lyžování jsou na jesenických svazích prostě skvělé. Foto: Archiv EUR Praděd

Ski areál Přemyslov v Přemyslovském sedle v nadmořské výšce 760–960 m n. m nabízí téměř dva a půl kilometru tratí. Tato délka je rozdělena do čtyř sjezdovek, nejdelší trať (modré obtížnosti) měří 1 250 metrů a je kompletně osvětlena. Další je dlouhá
750 metrů a zalíbení v ní najdou spíše pokročilejší lyžaři. Její obtížnost se pohybuje mezi červenou a černou. Dvě modré sjezdovky jsou určené dětem a začátečníkům. Sjezdové
tratě jsou zasněžovány technickým sněhem a denně upravovány. O dopravu se v Přemyslově starají dva vleky a jedna čtyřsedačková lanová dráha. Všechny dohromady přepraví za hodinu 3 750 lidí, takže dlouhého čekání se nikdo obávat nemusí. Přímo v areálu najdete půjčovnu lyžařského vybavení, ski servis, lyžařskou školu a restauraci. Milovníci zimních sportů si pochvalují i bezplatné parkoviště, nová sociální zařízení a vytápěnou šatnu s úschovou zavazadel. Rádi přijmou pozvání na krytou venkovní terasu s posezením a ledovým barem.

 

violka-snowboardVíte, kdy vznikl snowboard? I mne překvapilo, že to nebylo v 70. letech minulého století, ale první zmínka o něm pochází z doby před sto a možná i více lety. Nikdo si samozřejmě nedovolí tvrdit, že šlo o skutečný snowboard, spíš lze hovořit o jakémsi primitivním dopravním prostředku, který se využíval v nejchladnějších oblastech Skandinávie, Střední Asie a Sibiře. Můj mladší bráška tvrdí, že kdo neprožil radost z volného sjezdu v prašanu, z rychlé jízdy, když od patky odlétává sníh jak ze sněžné frézy, ten prostě nadšení pro snowboard nepochopí. Mohu to jen potvrdit. Zážitky jsou fantastické. Proč tedy dvě prkénka nevyměnit za prkno, na kterém se dají dělat různé parádičky? Navíc, když ve střediscích zimních sportů najdete půjčovny i ochotné učitele…

V Lyžařském areálu Jonas Park Ostružná se starají o šest upravovaných sjezdovek s délkou dva tisíce pět set metrů. Tři vleky a pás přepraví za hodinu 2 500 lyžařů. Parádně si zde zajezdí velmi zdatní sportovci, začátečníci i milovníci snowboardu. Areál si pochvalují také rodiny, jejichž ratolesti se vydovádějí v dětském parku s vlekem, kolotočem s gumovými čluny a s pohyblivým kobercem. Často navštěvují lyžařskou školu či školičku, půjčují si chybějící vybavení a podle potřeby využívají zdejší servis. Z nádraží v Ostružné vás až na svah přiveze skibus.

Ski areál KASTE v Petříkově. Když už budete v Ostružné, vydejte se do Petříkova. Malá víska je v zimě jako vystřižená z Ladových obrázků, zachovalo se tady hodně cenných jesenických chalup a lyžovačka je tady úžasná, zvláště pro zdatné lyžaře. Ski areál KASTE v Petříkově je vybaven dvěma dvoukotvovými vleky o délce 550 a 700 m a dětským 50metrovým v těsné blízkosti Horské chaty KASTE. Nechybí snowpark a služby lyžařské školy. A pokud chcete chvilku vydechnout, pak ze ski baru se nabízí mimořádný výhled na celé údolí Petříkova a na Šerák. Parkování je zdarma. Přímo k vlekům se lze dopravit bezplatně skibusem. Ten jezdí denně od 8.30 do 16.30 hodin v pravidelných desetiminutových intervalech.

O nástrojích ve Skilandu v Ostružné zajímavě vypráví Sylva Janhubová.

Ve  Skilandu v Ostružné najdete i malé muzeum hudebních nástrojů. Zajímavě o nich vypráví Sylva Janhubová. Foto: Táňa Arťušenková

Skipark Filipovice v Bělé pod Pradědem zaručuje optimální podmínky pro individuální i rodinné lyžování. Rozmanitý terén tří sjezdovek střední obtížnosti uspokojí požadavky vyznavačů nenáročného i sportovního lyžování a také milovníků snowboardingu. I pro ně je určený snowpark. Dvousedačková lanovka s rozjezdovým nástupním pásem a dva lanové vleky přepraví 2 700 lyžařů za hodinu. Výborné jsou podmínky k večernímu lyžování, které si lze zpříjemnit posezením v horské restauraci přímo u sjezdovky. Když potřebujete, můžete využít půjčovnu sportovního vybavení, při nenadálém problému vám ski servis seřídí lyže na počkání podle sněhových podmínek. A pokud ještě nemáte svou oblíbenou značku, můžete si zde vyzkoušet lyže hned od několika výrobců po celou sezonu. K relaxaci slouží slunečná terasa s lehátky. Pro nejmenší návštěvníky je v dětském areálu připraven pojízdný koberec, ale také minisnowtubing, bobová dráha, slalom a podjezdy.

viola_s_tuzkou_100Prostě paráda! Zalyžovat si však můžete také v dalších areálech, ke kterým se lehce dostanete pravidelnými autobusovými linkami nebo skibusy. Ty provozuje společnost Arriva Morava i další soukromí dopravci nebo přímo jednotlivé areály. Ale na svahy v Jesenících nemusíte vždycky jezdit daleko. Strávit pěkné chvilky na kopcích lze i ve městech.

Na svahy a vleky do měst

ski areál ve Vrbně pod Pradědem

Lyžařská škola ve Ski areálu ve Vrbně pod Pradědem. Foto: Archiv MTA

Ski Aréna ve Vrbně pod Pradědem. K jedinému lyžařskému vleku Ski Aréna ve Vrbně pod Pradědem se dostanete z hlavní křižovatky v centru města kolem kostela. Auto v pohodě zaparkujete a máte k dispozici 2 100 metrů dlouhou sjezdovku, vlek pro děti do pěti let, restauraci, bufet i novou bobovou dráhu. Sjezdovka je ve své úvodní části červená, v další pak modrá. Pro svůj sklon a šířku je ideálním místem pro lyžování rodin s dětmi, pro comfort carving až po různé druhy fun carvingu. Návštěvníkům slouží půjčovna lyžařského vybavení a snowboardů renomovaných značek. Součástí lyžařské školy Fun line je dětský lanový vlek, který je přístupný i pro veřejnost. Zkušení instruktoři pomohou s ovládnutím i snowboardu. Načerpat síly po lyžovačce je možné v blízkém penzionu ve vířivé vaně, infrasauně, finské nebo parní sauně. Ve městě na vás čeká umělá ledová plocha, spinningové centrum, bowling, tenisové kurty nebo horolezecká stěna.

lanovka ve Zlatých Horách

Čtyřsedačka v Příčné ve Zlatých Horách. Foto: Archiv EUR Praděd

Ski areál Příčná Zlaté Hory se nachází v malebném prostředí Zlatohorské hornatiny v pohoří Hrubý Jeseník. Středisko je pojmenováno podle nejvyšší hory této pahorkatiny Příčné (975 m n. m.). Na vrcholek vás vyveze moderní čtyřsedačková lanovka s nástupním pásem. Horní část sjezdovky je určena pro zdatnější lyžaře, spodní část od mezistanice pro rodiny s malými dětmi. Rovněž dětská lyžařská školka s „tahacím“ vlekem je situována u dolní stanice lanové dráhy. Parkování je možné přímo v areálu poblíž pokladny. Lákavá je projížďka na sněžném skútru.

snowtubing v Ludvíkově

Tobogán v Ludvíkově. Foto: Archiv EUR Praděd

Ludvíkov. V lyžařském areálu Ski Ludvíkov si na nově vybudované sjezdovce s 200 metrů dlouhým vlekem užijete nejen lyžování, ale mají tu ještě jedno lákadlo – snowtubing. Jakmile napadne dostatek sněhu, nedaleko obecního úřadu na vás čeká dvě stě metrů dlouhá dráha s gumovými dušemi, na kterých si pořádně zařádíte. Aby ne, vlek vás vyveze na kopec a dolů pak frčíte korytem se sedmi zatáčkami. Ještě větší zážitek skýtá večerní jízda sněhovým tobogánem pod umělým osvětlením.

Další lyžařský vlek v Ludvíkově se nachází v blízkosti pen­zionu Grizzly. Svah je ideální pro začátečníky i pokročilé. Blízkost občerstvení v 30 m vzdálené restauraci penzionu a bezproblémovou dostupnost autem i parkování vítají rodiny s dětmi a také ti, kteří si přišli zajezdit jen tak rekreačně. Délka sjezdovky je 500 m s převýšením 140 m, má umělé zasněžování a také osvětlení pro noční lyžování.

Rovněž v Holčovicích mají vlek s 300 metrů dlouhou sjezdovkou. Je vhodná pro začínající i pro pokročilé. Zalyžovat si je možné v Karlově Studánce.

viola_s_tuzkou_100Každý rok se těším, co zase vyčaruje paní Zima z vodotrysku pod obecním úřadem a školou v Karlově Studánce. Mohutnost ledové homole závisí na síle mrazu, větru a hladivých paprscích slunce, dosahuje často až do výše patnácti metrů. V průběhu zimy homole mění barvu a tvar. Někdy je čistě bílá, jindy světle zelená nebo nažloutlá. Jakmile se zešeří a v obci se rozsvítí veřejné osvětlení, naskytne se skvělá podívaná. Ráda tu postojím a hádám, co mi právě neustále se měnící ledový vodotrysk připomíná. Někdy tvář děda Praděda, jindy kouzelnou berli Mrazíka.

homole_kiedron

Ledová homole v Karlově Studánce. Foto: Miroslav Kiedroň

Běžkujeme v Jeseníkách

violka-na-bezkach_webVšichni běžkaři to znají. Radost z dlouhého, bezpečného a pohodlného sešupu, kdy jen lehce přibržďujete. Vítr sviští kolem uší, sluníčko svítí a vy se bez námahy řítíte krajinou s dlouhými výhledy do širokého okolí nebo naopak romanticky ojíněným lesem. O to, abychom si bílé stopy v Jeseníkách skutečně užili, se starají desítky nadšenců. Jak říká můj taťka, bez nich, jejich obětavosti a finanční pomoci z krajů i dalších zdrojů, by to prostě nešlo.

Trasy kolem Vrbna pod Pradědem upravuje občanské sdružení ­ Lyžařské běžecké tratě Suchá Rudná a označilo je devíti informačními tabulemi a také značkami. Potkat některého člena sdružení v rolbě nebo na sněžném skútru se stopovačem můžete třeba v těchto bílých stopách:

Pod Železným vrchem – Suchá Rudná – Malá Hvězda. Modrá turistická trasa od Železného vrchu (křížení s červenou trasou M. Morávka – K. Studánka) přes křižovatku Podlesí dále do Suché Rudné na Malou Hvězdu. Propojení mezi žlutou a červenou trasou. Profil je vlnitý, výškový rozdíl 702–853 m n. m., délka 8,4 km. Má dvě stoupání, resp. sjezdy, které s opatrností zvládnou i začátečníci. Na trase jsou osazeny tři informační tabule – Pod Železným vrchem, Suchá Rudná, Malá Hvězda. Stopa je upravována jak sněžnou rolbou, tak sněžným skútrem.

sníh v Jeseníkách

Na Vysoké holi. Foto: Martin Pokorný

Hvězda – Malá Hvězda – Ludvíkov – Vrbno pod Pradědem. Lyžařská trasa je značena modrou turistickou značkou. Začíná na Hvězdě – naproti parkovišti, dále vede po „Lázeňské“ nad Karlovou Studánkou na Malou Hvězdu – tato část je vhodná i pro výlety na běžkách s dětmi, má totiž minimální převýšení. Z Malé Hvězdy stopa vede nad horními stanicemi lyžařských vleků v Ludvíkově – možnost napojení na lyžařskou běžeckou Na trasu z Ludvíkova. V této části je velké převýšení – sjezd 200 výškových metrů na 4 km, nutno dávat pozor na protijedoucí lyžaře!!! Výškový rozdíl je 865–590 m n. m., délka 10,7 km. Na Hvězdě, Malé Hvězdě a ve Vrbně pod Pradědem jsou informační tabule. Trasa je upravována sněžnou rolbou pro klasický styl i pro bruslení.

AC Ludvíkov Koliba – Sedlová bouda – Karlova Studánka
Velmi příjemná, ale náročná trasa s dlouhým stoupáním z AC Ludvíkov Koliba na Sedlovou boudu, od níž začíná klesání až nad Karlovu Studánku – Videlskou cestu. Dál vede do Karlovy Studánky. Výškový rozdíl dosahuje 560–950 m n.m. Délka je 9,1 km po modré turistické značce.

na běžkách v Jeseníkách

Při sportu lze obdivovat i kouzelnou přírodu. Foto: archiv EUR

Běžecké trasy v okolí Břidličné na Rýmařovsku. Svým rozsahem a umístěním v nenáročném a přehledném terénu na severním okraji města jsou vhodné zejména pro rekreační lyžaře, děti, mládež a seniory. Členové Klubu biatlonu v Břidličné strojově upravují 8,5 km stop. Za příznivého počasí je poutavý výhled na pohoří Hrubého Jeseníku s nejvyšší horou Praděd s vysílačem, dále na Velký a Malý Kotel, jihovýchodně pak na vrcholy vyhaslých sopek Velký a Malý Roudný nad Slezskou Hartou. Zdatnější lyžaři mohou přejíždět až k Malé Štáhli a Václavovu u Bruntálu.

Přímo v Rýmařově mají běžkaři k dispozici okruh, který funguje díky umělému sněhu i při nepříznivém počasí. Stará se o ně SKI klub RD Rýmařov. Také Tělovýchovná jednota Horní Město se stará o běžecké stopy v atraktivních terénech s pěknou vyhlídkou na roviny Hané a pohoří Hrubého i Nízkého Jeseníku. Trasy navazují na upravené stopy do oblasti CHKO Jeseníky.

violka-u-rozcestnikuSluníčko, jen občas mráček a malá sněhová přeháňka, mírný mrazík,
takže sníh je příjemně namrzlý, ale ne zledovatělý. Všechno láká namazat běžky a někam si zaběhnout. Ovšem i v bílé stopě, tak jako na sjezdovkách, platí určitá pravidla. Moji rodiče nám je opakují do omrzení. Tak například: V lyžařské stopě zásadně nechodíme pěšky, ani do ní nepouštíme psa. Na značených okruzích a vyhrazených standardních tratích běžíme jen vyznačeným směrem. Na dvoustopých tratích lze použít kterékoliv stopy, dovoleno je přejíždět vpravo nebo vlevo i mimo ně. Ovšem předjížděný lyžař by měl na zavolání stopu uvolnit. Na tratích s jednou stopou má přednost sjíždějící lyžař. Zůstanete-li stát, pak určitě ze stopy vystupte. Také při pádu je třeba trať co nejrychleji opustit. Takže máme namazáno a můžeme vyrazit.

Pro nenáročné běžkaře

Červenohorské sedlo – Vřesová studánka (3 km)
Trasa vede po hřebenu z Červenohorského sedla na Vřesovou studánku. Traduje se, že v 15. století si lesník vodou ze studánky vyléčil oční neduh a pověsil na blízký strom svatý obraz. Od té doby zde hledali uzdravení i další lidé.. Odtud lze pokračovat po neupravených trasách přes Vozku do Branné nebo přes Keprník a Šerák do Ramzové. Tři metry širokou trasu upravuje rolba.

Branná – Větrná – Branná (12,5 km). Trasa tvoří okruh vycházející od horní stanice sedačkové lanovky v areálu Proskil Branná (pro běžkaře jedna jízda zdarma). Pokračuje
po volných pláních až do osady Kronfelzov, kterou stopa míjí z její jihovýchodní strany a pokračuje již lesem až na Větrnou. Z Větrné obíhá trasa Kronfelzov od severozápadu a přes Kutný vrch se vrací zpět k horní stanici sedačkové lanovky v Branné. Trasa upravovaná skútry je vhodná i pro rodinné výlety.

Pro středně náročné běžkaře

Malá Morávka – Nová Ves – Anenská Huť – Alfrédka (18 km). Nástupní bod je v centru Malé Morávky u restaurace Kovárna. Trasa vede kolem fotbalového hřiště, nad sjezdovkami v Karlově, přes rozcestí Nad Karlovem a Jelení směrem na Vyhlídku. Zde navazujeme na běžecký areál sportovního klubu lyžování Policie Olomouc– Nová Ves a pokračujeme dále směrem na Anenskou Huť. Mírným stoupáním přes rozcestí Pod Ostružnou dojedeme až k bývalé chatě Alfrédka. Po trase Malá Morávka – Alfrédka se vrátíme zpět. Trasu upravuje rolba i skútry.

běžkaři v Jeseníkách

Ze Skřítku na Alfrédku. Foto: archiv EUR

 

Zlaté Hory – Modrá štola – Edelštejn – Dolní Údolí – Rejvíz chata Svoboda – Starý Rejvíz – Pod Koberštejnem – Drakov hájovna – Mnichov – Vrbno pod Pradědem (22 km). Ve Zlatých Horách nastoupíme na modrou turistickou značku od křižovatky u rekreačního areálu Bohema, nebo se vydáme po místním červeném okruhu kolem bývalých rýžovišť zlata. Dáme se kolem Modré štoly pod Zámecký vrch, kde opustíme cestu a prudkým stoupáním lesem se dostaneme ke zřícenině hradu Edelštejn. Od hradu postupujeme lesní cestou k poutnímu místu s pramenem a křížovou cestou. Abychom se vyhnuli nepříjemnému sjezdu z Příčného vrchu, pustíme se po zelené značce, která nás přes Dolní Údolí dovede na Starý Rejvíz k chatě Svoboda. Nastoupíme na červenou značku vedoucí údolím Černé Opavy. Z rozcestí Pod Koberštejnem vede prudkým stoupáním odbočka lesním průsekem dlouhá 1,2 km na zříceninu hradu Koberštejn, na běžkách těžko dosažitelnou. Pokračujeme po lesní silničce k Drakovu, kde míjíme zbytky staré dřevouhelné vysoké pece z roku 1807. Další technickou památkou je vodní Josefský hamr na Černé Opavě, jenž leží o něco níže po proudu. Na Sokolí skále po pravé straně se dochovaly zbytky věže hradu Quinburg. Údolím Černé Opavy dojedeme do Mnichova, místní části Vrbna pod Pradědem, kde lyžařská část trasy končí.

Rejvíz – Kazatelny – Opavská chata – sedlo Orlík – Jesenní loučky – Videlský kříž – Karlova Studánka (26 km). Z Rejvízu, nejvýše položené obce ve Slezsku, jdeme asi jeden kilometr po silnici a nedaleko chaty Orlík odbočíme na lesní cestu vedoucí údolím Černé Opavy. Po žluté značce můžeme vystoupat až na vrchol Kazatelen na Výhledy nebo pokračovat v cestě k Opavské chatě a do sedla Orlíku, dále přes Jesenní loučky na Videlský kříž. Odtud po vrstevnicové lesní cestě úbočím Sokola a Prostředního vrchu k silnici, kde se napojíme na lyžařskou cestu, která nás dovede do Karlovy Studánky.

viola-telefonJste-li milovníky bílé stopy, pak vás jistě, tak jako mne, potěší, že si můžete zdarma stáhnout mobilní aplikaci s názvem Běžky Severní Morava. Tu nabízí Moravskoslezský kraj. Aplikace se dá stáhnout v Obchod Play pro mobilní telefony s operačním systémem Android a také v App Store pro přístroje značky Apple. K naplánování vhodné trasy slouží interaktivní mapa, popis tratě, její délka, obtížnost, doba zdolávání, stoupání a klesání nebo také možnost parkování. Nechybí informace o upravenosti tratí včetně zobrazení přesného času poslední úpravy. GPS přístroj na skútrech nebo rolbách totiž data ihned přenáší na internet. Podívat se lze na záběry z webových kamer či fotografie okruhů a tras, či se dozvědět, kde najdete občerstvení, nejbližší servis či zjistit, jaké jsou v okolí zajímavosti.

Pro náročné běžkaře

na bežky do Jeseníků

Za Tetřeví chatou. Foto: Martin Pokorný

Malá Morávka ČD – Karlov – Moravice – Mravencovka – Alfrédka – Jelení studánka – Nad Malým kotlem – Velký Máj – Kamzičník – Vysoká hole – chata Ovčárna – chata Barborka – Nad Ovčárnou – Nad Velkým kotlem – Temná – Skály pod Kopřivnou – Pod Vápennou – Karlov rozcestí – Malá Morávka ČD (27 km).
Nástupním místem je železniční zastávka v Malé Morávce. Vydáme se po červené a zelené značené trase kolem horních stanic vleků nad Karlovem na Mravencovku. Z Mravencovky sledujeme zelené turistické značení až na chatu Alfrédku, z níž po požáru zbyl pouze kamenný sokl. Pustíme se do stoupání na Jelení studánku. Na vrcholu nás čeká odměna v podobě nádherných výhledů z hlavního hřebenu. Pokračujeme kolem tyčového značení a porostů kosodřeviny přes vrcholy Velkého Máje, Kamzičníku a Vysoké hole k Petrovým kamenům, kde sjedeme k Ovčárně. Upravovanou cestu téměř po rovině dojedeme k chatě Barborce. Zdatní jedinci určitě zdolají i vrchol Pradědu. Od Ovčárny pokračujeme po žluté turistické značce k rozcestí Nad Ovčárnou a dlouhým sjezdem po úbočí Temné a Kopřivné nás značka dovede k hotelu Kamzík v Karlově, odkud dorazíme až do Malé Morávky. Trasa je náročná svou délkou a převýšením, obtížným výstupem na Jelení studánku a náročným sjezdem z Petrových kamenů.

Dlouhé stráně

Na běžkách se proběhnete i kolem nádrže přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé Stráně. Foto: archiv EUR

A pokud si nevíte rady, kam se na běžkách vydat, pak se zeptejte v některém z mnoha informačních středisek. Určitě vám dobře poradí. Třeba vám doporučí trasu z lázní Jeseník. Z rozcestí u Mnicha se po běžecké modré dostanete na Arnoštův krmelec, po modré pod Medvědí kámen, odtud rovně na Žulový vrch – lom. Celková délka je 7,5 km. Udržovaná běžecká stopa z Jeseníku vede přes Lipová-lázně, Miroslav, penzion Kovárna, Horní Lipová-nádraží, lesní bar dále na Luční vrch, Útulnu Mates, Smrk a na Paprsek. Další běžecký okruh kopíruje železniční trať Slezský Semmering a jeho výhodou je možnost nástupu z hornolipovského nádraží. Po romantických trasách, jako je tříkilometrová Malá Pralinka, pětikilometrová Pohádka nebo osmikilometrová Pralinka je možné se projet u Starého Města pod Sněžníkem v areálu Paprsek a jeho okolí.

viola_s_tuzkou_100 Vyhlášená turistická chata Švýcarna patří k nejstarším budovám Jeseníků. Najdete ji asi 3,5 km od vysílače Praděd. Postavena byla v roce 1887, avšak její historie sahá ještě dál, do dob, kdy na jejím místě stávala pastevecká salaš. Chata s venkovním posezením poskytuje běžkařům a milovníkům zimní turistiky i několikadenní azyl, ať už vládne na horách krásné slunečno nebo naopak řádí venku pořádná slota. Turistické i běžecké trasy se odtud rozbíhají všemi směry. O oblíbenosti Švýcárny svědčí často desítky zapíchnutých běžek, lyží i zaparkovaných sáněk či bobů. Zastavte se na Švýcarně!