Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky

Zážitky pro všechny

Poznejte Krásné časy monarchie

Téměř 70 let vlády císaře Františka Josefa I., který se do historie zapsal jako nejdéle vládnoucí panovník, bylo dobou překotných společenských proměn. Přesto lidé řešili podobné problémy jako my, jen byli oblečení podle jiné módy, užívali jinak tvarované a barevné nádobí. I o tom je výstava Krásné časy monarchie v Kulturním domě v Javorníku.
„Zapůjčilo nám ji muzeum v Náchodě, které ji připravilo k 100. výročí úmrtí Františka Josefa I. Další exponáty poskytlo Vlastivědné muzeum v Jeseníku. Chceme tak v roce vzniku Československa přiblížit, co předcházelo, jak se našim předkům vlastně žilo za Rakouska-Uherska,“ uvedla Monika Bukalová z javornického informačního centra.
František Josef I. vládl v letech 1848 až 1916. Na výstavě v Javorníku jsou mimo jiné představeny pamětní předměty s jeho vyobrazením i s vyobrazením císařovny Alžběty (Sisi). Nechybí císařova busta, výpravné publikace i upomínkové předměty věnované vladaři a jeho manželce nebo velký v tehdejší době oficiální portrét císaře.
Hlavní pozornost je však věnována každodennímu životu v monarchii a změnám ve společnosti, které během vlády císaře nastaly. Výstava zachycuje roli ženy a muže v tehdejší společnosti, kdy se muži často uplatnili jako vojáci či úředníci, soukromá sféra byla doménou žen. Ukázána je proto domácnost i móda, jejíž trendy od druhého rokoka určovaly francouzská císařovna Evženie a rakouská císařovna Alžběta. Nejstarší šaty z doby císařova panování jsou ze šedesátých let 19. století. Linie šatů se postupně proměňovala. Od krinolínových, které se rozšiřovaly vepředu i vzadu, přes takzvanou turnýru, kdy ženy využívaly vycpávky, česky zvané honzík, až po secesní šaty.
Nechybí šperky a doplňky či vývoj spodního dámského prádla od korzetu k podprsence. Pánské oblečení zastupuje například oblek se šňůrovým zapínáním zvaný čamara a mladší období pak žaket. Součástí jsou rovněž ukázky stolování a technického vývoje v mnoha odvětvích lidské činnosti, který se udál během druhé poloviny 19. století.
Zejména pánskou část návštěvníků zaujmou chladné zbraně – šavle a kordy. Vystaveny budou kordy důstojnický, pošťácký, úřednický. Ten býval součástí slavnostní uniformy státních úředníků. Specializované firmy v období monarchie nabízely i praktické skládací kordy, které měly reprezentovat úřad svých nositelů a zároveň je neomezovat v pohybu. Děti se dovědí, že jejich škola v Javorníku se jmenovala po císaři Františku Josefovi I. Dobová školní mapa zase dokumentuje rozsáhlost Rakouska-Uherska i to, že Slovensko na ní zcela chybí. Výstava potrvá do 30. září 2018.

Užijte si prvorepublikové Jeseníky

Ve znamení oslav stého výročí založení Československa žijí také Jeseníky. Zapojila se turistická informační centra, Státní okresní archiv v Jeseníku, Muzeum Bruntál, města a obce se svými muzei a organizacemi, ale také hotely, penziony, kavárny a prodejny, které nabízejí místní výrobky i potraviny. „Tematicky můžeme zaměření rozdělit do několika okruhů – dobová gastronomie a ubytování, architektura, osobnosti, životní styl, kultura, průmysl a další. Konají se výstavy, jarmarky, koncerty, ochutnávky jídel i ukázky řemesel,“ uvedl Michal Blaško, výkonný manažer destinační společnosti Euroregion Praděd.
Výstavu věnovanou konci 1. světové války a vzniku republiky připravilo například Muzeum Bruntál s názvem Mezi orlem a orlicí. Ukázán je mimo jiné docela běžný život během prvních dvaceti let mladého státu, od pádu rakousko-uherského mocnářství po zabrání Sudet nacistickým Německem. Setkáte se tak třeba s klasickým zařízením tehdejší kuchyně, kde nechybí dřevěný příborník, porcelánové nádobí, rovnoramenná váha, mlýnek na maso, ale vystaven je i dobový vysavač. Nechybí Jízdní řád nakladatelství W. Krommer z 15. května 1929, dámské boty firmy z konce 30. let 20. století, dámské kolo značky N.S.U. z roku 1929, nebo Motorové kolo značky Wanderer z roku 1935. Svými díly jsou to připomenuti místní umělci (R. Assman, P. Wann, E. Hürden) nebo spisovatelé (V Heeger, B. H. Wittek). Zastoupeny jsou i reklamy a krátké životopisy firem a jejich majitelů.

muzeum_motokolo

V expozici je i motorové kolo značky Wanderer z roku 1935. Foto: Archiv Muzeum Bruntál

Ve Flemmichově vile v Krnově je na podobně zaměřené výstavě k vidění kompletní stejnokroj legionáře z Ruska, alba nouzových papírových platidel z válečných let či soubor potravinových lístků přídělového systému. V krnovském muzeu letos také připomínají 80 let od úmrtí jednoho z nejvýznamnějších rodáků, architekta, urbanisty, designéra a pedagoga, Leopolda Bauera. V expozici ve Flemmichově vile se do konce roku seznámíte se zajímavostmi z jeho profesního i osobního života.
Ve Vrbně pod Pradědem zve Spolek přátel Vrbenska na Výstavu na ulici. Jednotlivé expozice uvidíte ve Zlatohorské a Žižkově ulici. V Penzionu U Hradilů, kde je výstava zaměřená na gastronomii, chtějí o víkendech připravovat tradiční jídla. „Vycházet budeme z kuchařky Tajemství slezské kuchyně, ale i vlastních zkušeností a znalostí. Tady se vždycky vařilo ze sezonních potravin. To znamená, když rostly houby, skládal se jídelníček z nich. Pokud dozrávalo ovoce, pak se hodně připravovalo maso na švestkách, hruškách nebo povidlech. Samozřejmostí byly borůvkové knedlíky, tedy v německém podání spíš jedna velká knedle,“ popisuje majitel penzionu Pavel Kosík. Chybět podle něj nebude ani bigos ze tří druhů mas nebo speciality ze zvěřiny.

Žižkova ulice před sto lety ve Vrbně pod Pradědem

Žižkova ulice před sto lety ve Vrbně pod Pradědem

Návrat do starých časů zažijete při jízdě vlakem po úzkorozchodné dráze z Třemešné ve Slezsku do Osoblahy. „První republiku budeme prezentovat například v rámci akce FAJNÉ LETO, ale i během roku budeme vnášet do vlaku prvorepublikovou atmosféru,“ uvedl Pavel Schreier ze Slezských zemských drah, které tuto dráhu provozují.
Dobové ubytování od května do října najdete ve Ville Regenhart a Slunném Dvůře v Jeseníku, v hotelu Ovčárna či Hotelu Praděd Thamm ve Zlatých Horách. Na jídelních lístcích budou rovněž jídla připravená podle kuchařky Tajemství slezské kuchyně. Prvorepublikovou gastronomii nabídnou i další penziony a kavárny. V Ennea caffé & shop v Jeseníku a Vidnavě i Kavárně u Jana v Javorníku nebudou chybět zákusky podle tehdejších receptů. Krnovská synagoga chystá deset speciálních VIP prohlídek. Program zaměřený na příběhy židovských rodin a podnikatelů z 1. republiky bude spojený s ochutnávkou tradičních košer jídel a izraelských vín a moštů.

Historické foto krnovské synagogy. Foto: Archiv Synagoga Krnov

V období první republiky byly velmi populární závody automobilů, což se v regionu týkalo takzvaného Pradědského okruhu v okolí Vrbna pod Pradědem a Karlovy Studánky. Tuto tradici připomene 7. až 9. září jízda veteránů Trofeo Niké Jeseníky 2018. Na výstavu Prvorepublikový kinematograf spojenou s promítáním ukázek prvních filmů i dobových snímků se mohou milovníci pohyblivých obrázků těšit v září v Hotelu Praděd Thamm ve Zlatých Horách.
Také Euroregion Praděd společně se společností Turistické známky připravil od 1. června 2018 hru Brány Jeseníků 2018. Tentokrát na téma vzniku samostatného Československa a tehdejšího života v Jeseníkách. Pokud navštívíte vybrané cíle na Bruntálsku, Krnovsku, Rýmařovsku a Vrbensku, získáte zdarma turistickou známku s původní rozhlednou na Pradědu Habsburgwarte. A budete-li a mít štěstí, i některou z cen.

rozhledny

Původní rozhledna na Pradědu. Foto: Archiv EUR Praděd

Vložit z URL adresy

Seznamte se s klopkařem, zubákem i mackem

Nové lákadlo pro turisty i místní obyvatele má Vrbno pod Pradědem. V místní části Mnichov vznikla malá expozice historického truhlářství. Zájemci uvidí, jak vypadala truhlářská dílna v čase našich dědů nebo spíše pradědů.
Seznámíte se s jejich pracovními nástroji, přičemž u některých z nich budete asi na rozpacích, na co se vlastně používali. Zjistíte, jak se liší hoblík uběrák od hladíku, klopkaře a co je to macek s klopnou. Mezi základní hoblíky, které měl každý truhlář, totiž patří uběrák, hladík, klopkař, cidič, zubák a macek. Ale existují ještě žlábkovače k vyhoblování různých žlábků a žlabů, občas doplněné o pérkaře (dušníky). Svlakovníky sloužily k výrobě svlaku neboli rybiny. Součástí byl kocour pro výrobu svlakové drážky. A málokterý mistr svého oboru se obešel bez okeníků, na výrobu sudů zase nechyběly speciální bednářské hoblíky.
V expozici se nachází i další tradiční ruční nářadí. Návštěvníci mají možnost poznat tradiční pracovní postupy truhlářů při výrobě třeba židle nebo šuplíku. Práci se dřevem si mohou sami vyzkoušet a přesvědčit se, že truhlařina v minulosti nebyla žádná legrace. „Chodí sem lidé z nedaleko Domova pro seniory, vyrobí si nějakou drobnost a moc se jim to líbí. Mnozí si při tom vzpomenou na své mládí,“ řekl tvůrce expozice David Valach.
Expozice historického řezbářství, která tak nezávisle doplnila Výstavu na ulici k 100. výročí vzniku Československa, má ve Vrbně své opodstatnění. Upadlo téměř v zapomnění, že v minulosti existovala ve městě Císařská řezbářská škola. Výrobky jejich žáků je dnes možné spatřit v krnovském muzeu.

David Valach ve své expozici historického truhlářství. Foto: Archiv MÚ Vrbno pod Pradědem

Bludičky, čerti i hejkal zvou do zámku v Janovicích

Se skřítky, čerty, čarodějnicemi, bludičkami, hejkaly a dalším pohádkovými bytostmi se setkáte na zámku v Janovicích u Rýmařova. Pravda, jedná se jen o loutky, a protože se jejich autorka Melyna Ciosová inspirovala pověstmi a bájemi Rýmařovska a Jesenicka, nechybí děd Praděd. Ten je dokonce v nadživotní velikosti. Hned u vchodu vás uvítá skřítek Janíček, hlavní strážce janovického zámku.

Z expozice loutek. Foto: Archiv EUR Praděd

Expozic tu najdete povícero. S řemesly vás seznámí Nedělní škola řemesel ze Stránského, Zámecká zákoutí zase na svých obrazech zachytil místní naivní umělec Miroslav Morávek. Představuje se také výsledek celoročního projektu ZUŠ Rýmařov a dalších škol a školek Rýmařovska s názvem Květy a kytice. Součástí expozice jsou velkoformátové historické fotografie interiéru s původním vybavením a exteriéru zámku. Letos přibyla výstava fotografií Vstup zakázán Petra Šimčíka.
Historie tohoto půvabného renesančního sídla od roku 1945 není jednoduchá. Pro veřejnost se zámek otevřel až v roce 2012. Místnosti jsou proto zatím bez obvyklého vybavení, zdobí je však nevšední dřevěné stropy, ale najdete zde třeba zcela unikátní vestavěné dřevěné záchody.

Erb na nádvoří zámku. Foto: Archiv EUR Praděd

Původní pozdně gotickou tvrz postavil v letech 1520 až 1530 zástavní pán Petr ze Žerotína. Z doby počátku zámku se asi zachovala jen část přízemí s věží. Dodnes lze identifikovat klenby s jemnými hřebínky a nejspíše původní je Cínový sál, nyní obřadní síň, který v sobě spojuje doznívající gotiku s malebností štuků nastupující renesance. Dnešní tvář získal zámek v letech 1827 až 1850. V 19. a ve 20. století došlo k vnitřním úpravám a poslední vnější úpravy jsou z roku 1901. Zámek se stal trvalým sídlem janovické linie Harrachů za Karla Alfréda v druhé půli 19. století. Poslední majitelkou byla jeho dcera Anna Marie, žena maďarského diplomata Františka Zikmunda Rosty. Nejtěžší chvíle pro sídlo nastaly po roce 1945. Majetek byl rodině zabaven, část mobiliáře vyvezena do Maďarska, něco umístěno na zámku Liběchov, většina však zničena nebo rozkradena.
V 19. století zřídili Harrachové za zámkem na místě vysušených bažin botanickou zahradu, nynější přírodně krajinářský park, o rozloze více než 2 ha, známou jako severské arboretum (650 m n. m.). V průběhu druhé světové války byla poničena, ale i tak tu stále rostou exotické dřeviny, třeba borovice vejmutovka ze Severní Ameriky. Park zdobí vzrostlé lípy a další staré stromy. Při procházce si všimněte garáže s kovanou mříží. V ní parkoval vůz, ve kterém byl v roce 1914 zastřelen následník rakousko−uherského trůnu, arcivévoda František Ferdinand d´Este.
Letní sezona s pravidelnými prohlídkami začíná v červnu a končí v září. Zámek můžete navštívit třikrát týdně (úterý, čtvrtek a sobota) od 13 do 17 hodin.

Zámek v Janovicích. Foto: Archiv EUR Praděd

 

Za dějinami Československa do Osoblahy

Netradiční muzeum o životě v Československu, jediném a zatím posledním společném státu Čechů a Slováků, najdete v Osoblaze. U zrodu stáli dva nadšenci – Tomáš Sulek a Marian Hrabovský, kteří obětavě prolézali staré půdy, sběrné dvory, skládky a snažili se z nalezených předmětů vytvořit muzejní expozice o dobách nedávných a pro mnohé stále ještě živých.
Výstavní prostory připomínají návštěvníkům radosti i strasti v životě občanů Československé republiky v letech 1918 až 1992, kdy společný stát Čechů a Slováků zanikl. Jak autoři uvádějí, nechtějí nostalgicky vzpomínat na zašlé „staré dobré časy“, ale spíše

Milovníci hudby zavzpomínají, jejich potomci neuvěří… Foto: Archiv Muzeum Osoblaha

úsměvnou formou informovat mladou generaci, a té zkušenější připomenout, jak se kdysi v dobrém i zlém společně žilo. A technické novinky, které to soužití ulehčovaly.
V muzeu najdete rovněž další expozice věnované o osvobození Osoblahy, šicím strojům a zemědělskému nářadí, zajímavou sbírku elektrotechniky nebo třeba kuchyňského vybavení. Návštěvníci mohou posedět v obývacím pokoji doslova vystřiženém ze života svých babiček a prohlédnout ložnici prababiček. Expozici doplňují nejrůznější zajímavosti a kuriozity, ale také dětský koutek s retro hračkami a časopisem ABC mladých techniků a přírodovědců.

Na návštěvě u praprarodičů. Foto: Archiv Muzeum Osoblaha

Představy návštěvníkům o životě v tzv. první republice, v období reálného socialismu i po sametové revoluci doplňuje knihovna. Tvoří ji více než 3 000 svazků, především z doby Československa. Najdete tu knihy z první republiky, legionářskou literaturu i klasickou červenou knihovnu. Z doby socialistické nechybí spisy Klementa Gottwalda a komunistická literatura. Seznámíte se se solidní sbírkou děl Aloise Jiráska i československé protiválečné literatury. Knihovna obsahuje beletrii, poezii, naučně populární i vědeckou literaturu a samozřejmě detektivky. Knihy zde nepůjčují mimo budovu, v době návštěvy muzea jsou však všem k dispozici. Mimo české a slovenské literatury tu najdete literaturu v němčině, angličtině, ruštině a řečtině. Najdete i svázané časopisy – Stadion, Květy, Svět motorů a další.

Výběr z děl Aloise Jiráska je rozsáhlý. Foto: Archiv Muzeum Osoblaha

Muzeum sídlí v Hrnčířské ulici a otevřeno je od červena do září každou sobotu a neděli od 13 – 15 hodin. Po telefonické domluvě lze prohlídku objednat i mimo otevírací hodiny a zpříjemnit si ji kávou nebo čajem. A přitom polistovat dobovými knihami či časopisy. Telefonní čísla: 739 284 972 nebo 604 839 369.

Vstupte do otevřených chrámů

S velkým zájmem se loni setkal projekt Diecéze ostravsko-opavské Otevřené chrámy. Lidé si v Moravskoslezském kraji mohli prohlédnout 29 kostelů. Této příležitosti využilo 130 tisíc návštěvníků. Letos proto projekt pokračuje. V Jeseníkách mohou zájemci do konce října mimo pravidelné bohoslužby navštívit čtyři sakrální památky na Krnovsku. Na všech místech je průvodce a vstup je zdarma.

Kostel na Cvilíně. Foto: Archiv EUR Praděd

Do projektu je zařazen poutní kostel na Cvilíně. Poutní areál s kostelem Panny Marie Sedmibolestné a Povýšení svatého Kříže v lednu 2018 Vláda ČR vyhlásila národní kulturní památkou. Barokní kostel byl postaven na místě původního dřevěného kostelíka v letech 1722 – 1728. V roce 1786 byl z nařízení císaře Josefa II. uzavřen a určen ke zboření. Zachránili ho čtyři krnovští měšťané, kteří jej za 406 zlatých koupili. Císařským výnosem však nebylo dovoleno, aby kostel spravovali minorité, proto přešel do vlastnictví města Krnova a duchovní správu nad ním převzali diecézní kněží. Řád minoritů cvilínský kostel znovu získal až v roce 1940. Stalo se tak výměnou za pozemky, které město nutně potřebovalo ke svému rozvoji. Válečné události v roce 1945 kostel velmi poškodily, požárem byla poničena především levá věž i vzácné fresky. Otevřeno je v úterý až pátek od 13 do 17 hodin, sobota od 10 do 17 hodin a neděle od 11 do 17 hodin.
Další krnovský kostel sv. Benedikta se nachází u výpadovky na Bruntál v Kostelci. Ukrývá vzácné středověké malby staré více než půl tisíciletí. Původní jednolodní románský kostel s čtvercovým presbytářem a apsidou na východní straně, ve kterém se nacházejí odkryté nástěnné středověké malby, byl postaven zřejmě ve 2. polovině 13. století. Prohlídky jsou v sobotu od 10 do 12 a 13 do 17 hodin, v neděli pak od 13 do 17 hodin.

Věže kostela sv. Martina. Foto: Monika Vyležíková

Mezi významné objekty v Krnově, které září do noci, se zařadil kostel sv. Martina. Jeho nejstarší písemně doložené dějiny sahají až k přelomu 13. a 14. století, kdy nad ním převzal patronát Řád německých rytířů. Původně byl založen jako gotická stavba. Dvě věže odlišného vzhledu byly součástí městského ochranného systému. Jsou vysoké šedesát sedm metrů. Dochovalo se dokonce i datum přestavby věží z roku 1554. Ve stejné době byla postavena kaple sv. Kříže. V roce 1779 byl Krnov zachvácen rozsáhlým požárem, kostel byl poničen a jeho přestavba proběhla v pozdně barokním slohu. Ve stejném slohu byl upraven i interiér kostela včetně hlavního oltáře. Na severní straně kostela jsou umístěny cenné renesanční náhrobky které se dochovaly z období 16. století. V chrámu jsou obrazy neznámých autorů, které pocházejí z 18. století. Při severní straně kostela, mezi kostelem sv. Martina a farou, je vidět mariánský sloup s pískovcovou zlacenou sochou Panny Marie Immaculaty z roku1764. V tomto kostele je pro návštěvníky přístupná pouze věž s bytem hlásného a vyhlídkou. Otevřeno je v sobotu od 10 do 12 hodin a od 13 do 17 hodin, v neděli od 13 do 17 hodin.

Fresky v kostele v Hrozové. Foto: Archiv obce Rusín

Mimořádně vzácný kostel sv. Michaela Archanděla v Hrozové najdete na Osoblažsku. K vidění jsou torza nástěnných maleb s postavami světců v nadživotní velikosti z konce 13. a ze 14. století. Tento soubor pozdně románských fresek náleží na moravsko-slezském pomezí k nejdůležitějším objevům posledních desetiletí. V Moravskoslezském kraji patří výmalba presbytáře v Hrozové k nejstarším známým projevům nástěnného malířství nezměrné kulturně historické hodnoty.

Po havířských stopách

Někoho možná překvapí, že v kraji, který vypadá tak romanticky a opuštěně a kam směřují ročně tisíce turistů z celého světa, aby si zde užili klid v čisté a neporušené přírodě, ještě před několika málo desítkami let intenzivně dobývalo nerostné bohatství, a to bez přerušení více než osm století. Můžeme jen litovat, že v oněch dobách se mezi prospektory neobjevil český Jack London – krásná příroda Jeseníků by byla pravděpodobně zrovna tak světově proslulá jako Aljaška.
Významným hornickým centrem, o čemž dnes svědčí již jen jeho název, bylo Horní Město. Historii připomíná sedmnáct zastavení na Hornické naučné stezce Za slávou horního města Hankštejna. Hned první informační tabule je věnována dějinám těžby na Jesenicku. Dozvíte se, že nejstarší stopy dolování pocházejí s největší pravděpodobností z období před naším letopočtem, kdy bylo území našeho státu obýváno Kelty. Ti používali mince. Zlato pro ně rýžovali v povodí řeky Opavy, říčky Oskavy, Novopolského potoka a na toku řeky Moravice až po Břidličnou. Celková plocha keltských rýžovišť je odhadována na 75 km².
Slované po svém příchodu měli zájem hlavně o železné rudy, v pozdější době i o drahé kovy. Po vyčerpání svrchních partií postupovala těžba do větších hloubek. Za počátek podzemní těžby drahých kovů považují historici druhou polovinu 12. a 13. století, kdy došlo k velké kolonizaci Jeseníků právě v souvislosti s prospektorskou a následně těžební činností. Největší rozmach dolování byl zaznamenán v 15. a 16. století. V, což trvalo až do počátku třicetileté války, která prakticky veškerou těžbu zlikvidovala. K dalšímu oživení došlo v 18. a 19. století, avšak po krizi v roce 1873 získávání rud z jesenických dolů postupně zanikalo.

Historický snímek po vyfárání ze štoly Josef. Foto: Archiv obce Horní Město

Po roce 1945 byly prakticky veškeré doly mimo provoz a náběh těžby byl velmi pomalý. V 80. letech 20. století pak byla důlní činnost v Jeseníkách zcela ukončena. Havířské tradice se však po celá staletí prolínaly životem havířských rodin, obcí a měst. Stále je připomínají slavnostní hornické uniformy, hornické hole – švancary, hornický kahan, pozdrav Zdař Bůh, horničtí patroni, permoníci a řada písní i zvyklostí.
Naučná stezka vede i kolem Rešovských vodopádů. Z informačního panelu u památného stromu – tisu červeného – v centru Horního Města zase zjistíte, že tento strom je odedávna považován za dřevinu regenerace. Když hlavní kmen zestárne, obraší zakrátko mladými výhonky. Byl vysazovaný na hřbitovech, protože se tradovalo, že jeho kořeny sahají k ústům nebožtíků a napájejí je životem. Možná, že tento tis je jediný žijící pamětník skutečné slávy horního města Hankštejna a také doby, kdy vznikl první horní zákoník v Českých zemích. Jeho výška je 12 metrů a obvod kmene má 300 cm.

Zámek plný kouzelných překvapeníi

Renesanční zámek v Linhartovech v sobě skrývá každý rok nejedno překvapení. Nové expozice a výstavy si návštěvníci mohou prohlédnout od 12. května 2018. Skutečnou lahůdku zapůjčilo letos do Linhartov Poštovní Muzeum v Praze.
Málokdo ví, že malíř, grafik a ilustrátor Adolf Born je autorem originálních návrhů na poštovní ceniny. Poštovní muzeum vlastní nejen poštovní známky, rytecké a tiskové desky, nýbrž i jeho originální návrhy z let 1992 až 2013. Máte jedinečnou příležitost obdivovat Bornovy návrhy, plné hravosti, fantazie a inteligentního humoru. Na putovní výstavě Adolf Born aneb Jak vzniká poštovní známka budete sledovat cestu, která vede od původního výtvarného návrhu ke konečnému výsledku – poštovní známce až do 30. října 2018.


V hlavní výstavní síni pod názvem Potkali se dva na Linhartovském zámku svá díla představují fotograf Jiří Sebera a výtvarnice Růžena Urbanová. V prvním patře na chodbách vystavují polští fotografové – Aneta Miskowiec, Anna Ksiežiak, Katarzyna Michalská, Marta Jaskola a Violleta Rekus. V přízemí jsou nainstalovány fotografie z výpravy týmu koloběžkářů pod názvem Dvojka na dvou kolech Giro d´Italia a obrazy výtvarníka z Města Albrechtice Lubomíra Stýskaly. Maluje a kreslí různými technikami, od akvarelu po olej. Rád svými obrazy provokuje. Umí vystihnout, co je v životě podstatné a co je podružné. Jeho práce zobrazují věci vážné i recesi. Umí ilustrovat knižní příběhy, stejně jako obrazem vyjádřit vtip. Část tvorby věnuje krajinám a zátiším, zvířatům. Jeho portréty zobrazují tváře usměvavé i vážné, z jejich očí můžeme vyčíst povahu či úmysly. Tyto výstavy uvidíte do 24. června 2018.

Kastelám zámku s jedním z exponátů náchodské firmy. Foto: Archiv zámek Linhartovy

Rodiče i prarodiče s dětmi určitě zaujme rozsáhlá kolekce autíček Petra Kocourka, retro hračky Otakara Zdvíhala, expozice ojedinělých plechových hraček z náchodské firmy Kovap – pobočka Semily. S výrobou hraček začal v roce 1946 předchůdce KOVAPu, firma Bratři Sedlákové – výroba mechanických hraček. Vyráběli hračky vlastní konstrukce, které byly velmi oblíbené pro svou odolnost a podobnost se skutečnými stroji.
Děvčátka a chlapci se mohou v expozici pravěku vyfotit na mamutovi, a pokud budou chtít zažít nějaké dobrodružství, mohou prolézt bájnou rybou v podmořském světě. K vidění je sbírka téměř dvou tisíc miniatur likérových lahviček z pozůstalosti Haralda Rosnera, porcelán ze sbírky Dušany Rosnerové, expozice karaf manželů Kostkových. K expozicím pod názvem Ten sbírá to a ten zas tohle, dohromady nasbíráme moc přibyla keramická sluníčka Pavly Knappové a Miluše Kaletové, andělíčci Jaroslava Hrubého, rozsáhlá sbírka modelů hradů a zámků od Petra Voráče, sovy Vladimíra Tichého a Pavly Křištofové, zvonečky Vlasty Linartové, keramika Vladimíra Vítečka, náprstky Zdeny Závodné a sloni Zdeny Kyselové. Návštěvníci budou moci obdivovat i dřevěné plastiky Karla Veličky. Turisté si mohou projít zámecký park a děti si hrát na novém hřišti.

Pohled do zámecké zahrady. Foto: Archiv zámek Linhartovy

Poselství Kyklopů

Nejmladší geologické období, čtvrtohory, zanechalo v Jeseníkách zajímavé stopy. Jsou jimi bludné nebo-li eratické kameny. V této době „ledové“ se totiž v důsledku poklesu průměrné roční teploty na 4,5°C rozšířil pevninský ledovec ze Skandinávie až k úpatí našich pohraničních hor Jeseníkům. Mocnost ledovcového příkrovu dosahovala v regionu asi 200 metrů. Postupující ledovec sunul ze severu na naše území větší či menší valouny různých druhů křemene, pazourků a zejména červené žuly. Tvar balvanů uvězněných v ledovci byl nepravidelný, ale jejich stěny a rohy byly ohlazeny posouváním po skalnatém podkladě při mnoho set kilometrů dlouhém transportu. Balvany ze severního Švédska do Moravské brány urazily cestu až 1 500 km. Ledovcové čelo na Osoblažsku a Vidnavsku zabrzdil Hrubý Jeseník. Na Krnovsku pak výběžky Nízkého Jeseníku.

Liptáňský bludný kámen. Foto: archiv obce Liptáň

Z období před 250 – 800 tisíci lety připutoval bludný balvan ležící u obce Liptáň. Na Osoblažsko ho zavlekl pevninský ledovec z jižního Švédska. Tato ojedinělá přírodní památka má rozměry 220 x 130 x 120 cm a přibližnou hmotnost 4,7  tuny. Patří k největším bludným balvanům v České republice. Málo se ví, o bludném balvanu v Úvalně, ačkoliv patří mezi největší eratické kameny České republiky. Na výšku měří okolo dvou metrů. Jeho část je však zapuštěna v zemi, takže nejdelší z os tohoto bludného balvanu bude mít minimálně o nějaký ten centimetr navíc. V současnosti je z něj památník.
Známý je bludný balvan v parku před Vodní tvrzí v Jeseníku. Pochází z jihovýchodního Švédska z provincie Smâland od měst Vestervik či Oskarhamn. Přímá vzdálenost do slezského Jeseníku je odtud asi 850 kilometrů, a to je také cesta, kterou pomocí ledovce dvoutunový balvan ve čtvrtohorách překonal.

Expozice bludných balvanů ve Velké Kraši. Foto: archiv obce Velká Kraš

Několikatunové bludné balvany lze spatřit ve Vidnavě. Zde posloužily rovněž při stavbě památníku k výročí 700 let založení obce, najdete je i za radnicí, u výchovného ústavu, na školním hřišti, ve sportovním areálu TJ Vidnava a na Mírovém náměstí. V nedaleké Velké Kraši vznikla zásluhou mineraloga Martina Hanáčka velká expozice bludných balvanů v parčíku nedaleko koupaliště. Tvoří ji 72 exponátů. Horniny švédského, baltského a finského původu dosahují délky od 50 do 170 cm. Nejmohutnější měří 125 x 120 x 110 cm a váží 2,02 tuny.
viola_s_tuzkou_100Než vědci asi před 130 lety došli k ledovcové teorii, vysvětlovala se přítomnost červených balvanů ve Slezsku různě. Třeba pomocí bájí a pověstí o místních Kyklopech nebo čertech až po pseudovědecké zdůvodnění, že balvany vychrlily do polí jesenické sopky. Sbírky bludných balvanů naleznete také v Obecním muzeu v Bohušově, Muzeum v Jeseníku a v geologické expozici v Karlově Studánce.

Kde žijí vidláci

Najdete je v erbech, mají své puncy a lidstvo doprovázejí zřejmě od dob, kdy se z lovců stávali zemědělci. O kom je řeč? O vidlích! V České republice je má ve znaku nejedno město či obec – například Horní Cerekev, Humpolec, Jablonné v Podještědí, Mokré Lazcy, Senomatá, Tvarožné, Vidlatá Seč či Želiv.
Pokud se chcete dozvědět o tomto nástroji více, zamiřte do Muzea vidlí v Lichnově na Krnovsku. Tyto osvědčené pomocníky shromažďují bezmála šest let a mají jich přes 840. Z puncu, což je vyražená značka, zjistíte výrobce nebo majitele těchto nástrojů.
Vystaveny jsou v několika tematických expozicích – Vidlákova chýše, Týrané vidle, Puncované vidle, Mechanické vidle, Preparovaní vidláci a nechybí přírodní zázrak Vidlovník. Expozice jsou pod střechou i v zahradě. Práci s některými si můžete vyzkoušet i prakticky nebo si s nimi zaházet a zkusit znalostní Qíz s vidlemi „speciály“ v ruce. Také se projedete na koni a ve Vidlákově chýši občerstvíte a načerpáte nové síly. Návštěvu vám potvrdí razítkem. Otevřeno je 24 hodin denně, 7 dní v týdnu a 365 dnů v roce.

Značka na vidlích. Foto: Archiv Muzem vidlí Lichnov

Foto: http://www.muzeumvidli.cz/fotoalbum/vidle/

viola_s_tuzkou_100Víte, že v muzeu dělí vidle na
podávky – pravidla tří nebo dvouhroté, s tenkými, dlouhými a špičatými hroty. Dříve celodřevěné, dnes převážně kovové na dřevěné násadě. Nejčastěji se používaly při sušení sena a jeho kladení do žlabů, k nakládání a skládání snopů, malých balíků sena a slámy. Zahrádkáři  3hroté vidle využívají dodnes při pálení listí a nebo přehazování kompostu
hnojné vidle jsou čtyřhroté s tenkými, dlouhými a špičatými hroty. Dříve celodřevěné, popřípadě s okovanými hroty. Dnes již kovové na dřevěné násadě. Původně používané ke kydání chlévské mrvy = čištění chlévu od hnoje.
lopaty – se používaly na brambory a řepu, i na štěrk a koks. Patří sem i speciální místovací vidle na kobylince, zpravidla plastové, ojediněle kovové. Někdo pro tento účel používá i původní bramboráky
rýče -nejznámější a stále zahrádkáři využívané jsou klasické rycí vidle, méně známé jsou aerifikační vidle k provzdušňování trávníku
hrábě – s hroty zahnutými do pravého úhlu. Pokud mají 3-4 tenčí hroty, zpravidla nasazené na přiměřeně dlouhou násadu,  používaly se ke stahování sena nebo slámy ze stohu. Pokud jsou hroty masivnější a klidně i jenom dva, jedná se o vidle k vyhrabávání hnoje ze stáje
speciály – vidle fy. Szalatnay et Co. sloužily k hrsťování a sbírání posečeného obilí před vázáním do snopů
mechanické – původně je poháněla koňská sila a později traktor. Patří zde zemědělské stroje na „čechrání“ a zkulování sena nebo vyorávání brambor (tzv. čert).