Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky

Podzim v Jeseníkách. Není to krása…?!

Včera před polednem jsem vyrazila na své oblíbené místečko pod hustým lesem za naší zahradou. Potkávám dva spokojené houbaře. Téměř plný košík voňavých hub jim vyzařuje z tváře. „Tady je fajn. Za dvě hodinky jsme nasbírali samé hříbky, pár klouzků a holubinek…“ Radost z houbového úlovku krášlí přitažlivé podzimní toulky zadumaným krajem.

Nastává pravý čas podzimu. Studivé ráno se neochotně probouzí do vlezlé tmy zavěšené na mlžném oparu. Když se odpoledne vracíme z práce, sem tam na nás vykoukne zapomenuté sluníčko. „Jak příjemně hřeje a hladí po vlasech…!“ Malířova paleta zatím nestačila dokonale probarvit ospalé koruny stromů. Všude kolem dosud převládá zelená stopa. Z šatníku si vybíráme teplé kabáty a bundy. Hodí se čepice a šála. Brzo dojde na rukavice. Ve skrytu duše se už zase těším na blahodárné léto…! Slibuji, že si budu mnohem více vážit horkých dnů v tričku a nebudu naříkat, že nás sužují únavná vedra. „Jaká nás asi čeká zima? Vánoce na sněhu, nebo blátě? Čertví!“ Rozhodně ne meteorologové, kteří předvádějí neskutečné veletoče. Včera mělo téměř na celém území pršet… Svítilo laskavé sluníčko! Můj táta sedlačil na poli, a proto dokonale rozuměl počasí. Nepřetržitě pozoroval přírodu a ochotně jí naslouchal. Vždy věděl, v kterou chvíli a kam má s koňmi vyjet a co bude přes den dělat, sklízet, orat.

Málo důvěřujeme přírodě. Málo vnímáme citlivé proměny jesenické krajiny. Málo se učíme spolu žít. Proto se nepřestáváme divit. Že je neúnosné vedro. Že nás bičují kruté deště. Že se nad námi prohání ničivý hurikán. Že se varovně vylévají řeky a hrozivě zvedá hladina moře. Že v zimě málo sněží a v létě hodně chladí. Ujíždíme do teplých a jiných krajů, ale ani tam už vždy nevládne tradiční pohoda. Zato jesenická krajina nám každou chvíli nabízí úchvatnou podívanou a klid v duši. Hluboké lesy poseté borůvkami, ostružinami a brusinkami. Košíky plné pravých hub. Dávné kameny tiše vrostlé do nitra země. Blahodárné říčky a mechová jezírka. Svádivé vrcholy a nepokořené dálky…

Melancholická podzimní nálada. Čas sčítání vyhřátých vzpomínek. Vytoužený odpočinek. Sálavé teplo u krbu. Horký čaj na stole. Rozečtená knížka v poličce. Vysněný pohled z pohádkového okna. Lesní stezka zavátá křehkým listím a vyzrálými bukvicemi. Vzájemně sevřené dlaně. „Není to krása…?!“

Podzim je dokonalý svůdník našich lásek.

Jesenická krajina nám každou chvíli nabízí úchvatnou podívanou a klid v duši. Pohlednice Stanislava Jugy.