Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky

Rostou aneb Kdo hledá, najde…!

„Rostou…!“ Sama jsem se o tom včera přesvědčila. Už jsem nemohla vydržet dlouhé, polosmutné pohledy do baculatých košíků mých přátel. „Panečku, plné krásných hub…!“ A tak jsem vyrazila na svou podzimní houbovou vycházku. Odevzdaně jsem odložila všechny domácí povinnosti a rozečtenou knížku. Obula jsem si vysoké holínky, navlékla teplý svetr a …hurrááá do lesa. 

Chladivé ráno. Nad jesenickou krajinou se lenivě pohupuje mlžný opar. Zvolna se rozednívá.  Sluníčko se ospale klube ze svého pelíšku.  „Aspoň pár dnů babího léta.“ Mířím do míst, která důvěrně znám z dětství. Nízká hebká tráva. Malebný les, jejž prosvětlují štíhlé paprsky. Hustý mech. Koberec jehličí pod nohama. Spadané šišky. Sváteční ticho. Mám štěstí. Lidé ze zaparkovaných aut u okraje lesa se dychtivě rozprchli opačným směrem.

Je krásné podzimní ráno, které se vylouplo na dlani jako voňavý oříšek. Všude kolem pohádkově čistý vzduch. „A zpívající ptáčci! Hotový koncert…“ Na obeschlé mezi spatřuji první houby zahalené do huňatého porostu. Desítky pyšných muchomůrek s bílými puntíky na sytě červených kloboučcích. Sotva udělám pár opatrných kroků, premiéra začíná. „Tolik zdravých praváků maskovaně se krčících při zemi jsem už dávno nespatřila. Snad jen v televizi, kde nešetří chválou na letošní houbovou úrodu.“  Za dvě hodiny mi košík dokonale nakyne, až ochotně přetéká přes okraj. „Víc než sto pravých hříbků. Desítky kozáků a několik bedel na ozdobu. Radost jen pohledět…!“

Celý večer jsme měli doma práce až nad hlavu. Očistit hlavičky, obrat zbylé jehličí a… krájet, krájet… Ještě že máme doma skvělého pomocníka, výkonnou sušičku.  Už se těším, až v zimě vykouzlím houbovou polévku, voňavou omáčku, až nasypu svou lesní dobrotu pod maso. Odborníci tvrdí, že dobrý les houby nutně potřebuje. Jinak by selhal celý jeho ekosystém. Bez nich prý pořádně nerostou ani stromy. Některé dokonce pomáhají úspěšně rozkládat spadané listí. To jsou ale šikulky, ti naši lesní houboví miláčci…!“ Přiznám se, že ani já bych bez nich nedokázala vařit své osvědčené pochoutky.

„Inu, stále se nabízí čas vyrazit do štědrých jesenických lesů. A kdeže jsem ulovila svou houbovou nadílku? Nezlobte se, ale žádný houbař svá skvělá místa rád neprozrazuje. Kdo hledá, najde…“

Pohlednice Stanislava Jugy: Je krásné podzimní ráno, které se vylouplo na dlani jako voňavý oříšek.

Pohlednice Stanislava Jugy: Je krásné podzimní ráno, které se vylouplo na dlani jako voňavý oříšek.