Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky

Zasněžený hlas zvonů jesenických hor

Nepozorovaně a tiše jsme vklouzli do vánoční nálady a nezadržitelně míříme k prahu nového roku. Jak ten čas letí…! Roční období se mlžně střídají a prazvláštně překrývají. Naše jesenické hory zdobí křehké vločky sněhové nadílky a do malířova prázdného rámu se stěhuje zima našich prarodičů.
Pryč s nostalgií! Že sněhové závěje šplhaly až po okraj střechy zapadlé chalupy? Že mrzlo, až praštělo? Že si sousedé viděli do talíře s houbovou polévkou? Určitě. Koho to dnes ale zajímá… Místo vesnických zvonů slyšíme mnohem častěji vyzvánět chytré mobily. Mým kamarádům už tolik nevoní vyřezávaný koník z lipového dřeva. Vystřídaly jej smartphony, notebooky a drahé elektronické hračky falešně nahrazující živá zvířátka. A ještě sítě! Ne ty na zahradě zavěšené mezi dvěma voňavými jabloněmi, ale ty … sociální.
Často se už neslyšíme a dokonce ani nevidíme. Méně se potřebujeme. Více se vzdalujeme. Na nic a nikoho nemáme čas. Hlavně že jsme online. Utíkáme a sotva si uvědomujeme kam. Dohánějí nás zameškané maily a nepřijaté SMS. Vesele klikáme a odhodlaně lajkujeme. Pohlcuje nás virtuální svět.
Babička mi vždy kladla na srdce: „Děvenko, všeho s mírou. Vše ochutnej, ale dávej pozor, abys nepřebrala…!“ A dědeček šibalsky dodává – určitě zkusit, ale nenechat se otrávit a polapit. Podle něj je lékem proti „chytrým“ svodům tradice! V jejím zachování spatřuje vítězství zdravého rozumu a úsudku nad hloupostí a svírající povrchností. Byl někdo moudřejší než naši předkové…? Ovládali to, nač dnes nemáme sílu: umění života! Vážit si zdraví. Zůstat pokorný. Nezávidět a přát. Pomáhat potřebným. Nebát se mít rád. Ctít a chránit rodinu!
Slyším zasněžený hlas opravdových zvonů jesenických hor. Zrozená a trvalá krása. Tolik potřebná pro obohacení naší duše. A co si přát? Aby nikdy nepřestaly zpívat. Aby člověk zůstal člověkem.

PF 2018 VIOLA