Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky

Po havířských stopách

Někoho možná překvapí, že v kraji, který vypadá tak romanticky a opuštěně a kam směřují ročně tisíce turistů z celého světa, aby si zde užili klid v čisté a neporušené přírodě, ještě před několika málo desítkami let intenzivně dobývalo nerostné bohatství, a to bez přerušení více než osm století. Můžeme jen litovat, že v oněch dobách se mezi prospektory neobjevil český Jack London – krásná příroda Jeseníků by byla pravděpodobně zrovna tak světově proslulá jako Aljaška.
Významným hornickým centrem, o čemž dnes svědčí již jen jeho název, bylo Horní Město. Historii připomíná sedmnáct zastavení na Hornické naučné stezce Za slávou horního města Hankštejna. Hned první informační tabule je věnována dějinám těžby na Jesenicku. Dozvíte se, že nejstarší stopy dolování pocházejí s největší pravděpodobností z období před naším letopočtem, kdy bylo území našeho státu obýváno Kelty. Ti používali mince. Zlato pro ně rýžovali v povodí řeky Opavy, říčky Oskavy, Novopolského potoka a na toku řeky Moravice až po Břidličnou. Celková plocha keltských rýžovišť je odhadována na 75 km².
Slované po svém příchodu měli zájem hlavně o železné rudy, v pozdější době i o drahé kovy. Po vyčerpání svrchních partií postupovala těžba do větších hloubek. Za počátek podzemní těžby drahých kovů považují historici druhou polovinu 12. a 13. století, kdy došlo k velké kolonizaci Jeseníků právě v souvislosti s prospektorskou a následně těžební činností. Největší rozmach dolování byl zaznamenán v 15. a 16. století. V, což trvalo až do počátku třicetileté války, která prakticky veškerou těžbu zlikvidovala. K dalšímu oživení došlo v 18. a 19. století, avšak po krizi v roce 1873 získávání rud z jesenických dolů postupně zanikalo.

Historický snímek po vyfárání ze štoly Josef. Foto: Archiv obce Horní Město

Po roce 1945 byly prakticky veškeré doly mimo provoz a náběh těžby byl velmi pomalý. V 80. letech 20. století pak byla důlní činnost v Jeseníkách zcela ukončena. Havířské tradice se však po celá staletí prolínaly životem havířských rodin, obcí a měst. Stále je připomínají slavnostní hornické uniformy, hornické hole – švancary, hornický kahan, pozdrav Zdař Bůh, horničtí patroni, permoníci a řada písní i zvyklostí.
Naučná stezka vede i kolem Rešovských vodopádů. Z informačního panelu u památného stromu – tisu červeného – v centru Horního Města zase zjistíte, že tento strom je odedávna považován za dřevinu regenerace. Když hlavní kmen zestárne, obraší zakrátko mladými výhonky. Byl vysazovaný na hřbitovech, protože se tradovalo, že jeho kořeny sahají k ústům nebožtíků a napájejí je životem. Možná, že tento tis je jediný žijící pamětník skutečné slávy horního města Hankštejna a také doby, kdy vznikl první horní zákoník v Českých zemích. Jeho výška je 12 metrů a obvod kmene má 300 cm.