Listujte si průvodcem



   
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky

Užijte si venkova

…za ekoturistikou a regionálními výrobky

Do Heřmanovic si do batůžku pokaždé přibalím kousek suchého rohlíku pro oslí rodinku. Ivance s Vaškem se narodil nejdřív Albi a pak Matýsek. Jsou to mazlíci, kteří se těší na pamlsky. Však se podívejte na fotografii, jak jsou nádherní! Albi na snímku Tomáše Svobody s Vaškem a maminkou Ivankou rádi fotografovi pózují. Uznejte, že je Albi fakt ohromný krasavec. Má světle béžovou srst a nádherně modré oči. Nevídaná rarita!

Klikněte pro zobrazení původního (velkého) obrázku

Oslíci na farmě Bovine jsou přítulní. Foto: Tomáš Svoboda

Na farmy za zvířaty

viola_medikPoznat venkov a život obyvatel Jeseníků, to nestačí projet autem kolem pastvin. Musíte pobýt, uléhat v posteli vonící jesenickou loukou a vstávat ráno svěží a odpočatí. V otevřeném oknu nebo na zápraží se nechat laskat svěžím vánkem a pak naboso kráčet jetelinou a ranní rosou. U ohrady pohladit nozdry zvědavého koně, u snídaně zakrojit do čerstvého bochníku chleba z některé místní pekárny, natřít krajíc poctivým máslem, medem, nebo zakousnout k němu ovčí sýr vyrobený zemědělci v Jeseníku, zkusit si vytočit vlastní hliněný hrneček na kruhu či uplést ošatku z proutí… Na farmách a v malých venkovských penzionech se čas nezastavil, mají tady internet, ale i něco navíc – peřiny větrané v oknech obložených poleny dříví na zimu…

Farma Bovine v Heřmanovicích. Oslík Albi není zdaleka jediným lákadlem na farmě Ivety a Tomáše Svobodových. Výborně se zde daří stále se rozrůstajícímu stádu tibetských jaků. Na rozlehlých pastvinách se pasou také krávy – masná plemena skotu, třeba Simentál, Limousine a Aberdeen Angus. Nedávno se chov rozšířil o prasátka plemene mangalica, což je staré uherské plemeno, které díky srsti žije v podstatě celoročně venku, dále o dvě malé vietnamské prasátka Čertíka a Bertíka a o prasničku anglického plemene Tamworth.

Klikněte pro zobrazení původního (velkého) obrázku

Farmaření, to je nekonečná práce, ale i radost. Foto: archiv Euroregion Praděd

Kozí farma Nýdrlů ve Staré Červené Vodě. Hospodář Pavel Nýdrle se s manželkou Hankou stará o třicetičlenné kozí stádo. Pod jejich dohledem si pak někteří, zejména dospělí návštěvníci, troufnou i na dojení. A děti? Ty nejraději chodí do kurníku sbírat vajíčka, krmí králíky a u lesíku pozorují černostrakatá prasátka. Do Staré Červené Vody přijíždějí celé rodiny na dovolenou. Na snídani jim paní Hanka upeče voňavý kváskový chléb, který si hosté namažou domácími švestkovými povidly nebo višňovou marmeládou. Chutná jim rovněž kozí jogurt, tvaroh a sýry.

V ohradě se kozy cítí jako doma. Foto: Archiv Kozí farma U Nýdrlů

Farma Šťastné kozy v Úvalně. Zakládají si tu na čerstvých výrobcích, za nimiž stojí poctivě odvedená práce a taky to, že jsou kozy denně na pastvě. „Naše mléko, tvaroh a jogurty jsou bez příchuti. Za to šest druhů sýrů je buď s ořechy, medem, bylinkami nebo medvědím česnekem,“ říká farmářka Kristýna Šťastná. Stádo tvoří přes pět desítek koz. Kromě potravin vyrábí z mléka také mýdla. Kdo by chtěl všechno vidět na vlastní oči, může se na statku ubytovat s celou rodinou. Pobyt si tady užijí i senioři.

 viola_s_tuzkou_100V areálu daňčí farmy v Jiříkově rozmístil řezbář Jiří Halouzka více než 450 vyřezaných plastik. Nechybí zde ovečky, sloni nebo velbloud. Ve sklepení galerie řezbář vybudoval strašidelné peklo s dvanácti čerty. A aby ti zlobiví z pekla neutekli, hlídá ho osmnáct Halouzkových andělů. Na daňky, divočáky i další živé obyvatele farmy se návštěvníci s oblibou dívají i pořizují fotografie z dřevěné vyhlídky. Pradědovu galerii U Halouzků prostě vidět musíte!

Pozvánka do Nedělní školy řemesel

Manželé Vladimíra a Roman Křenkovi ve Stránském u Rýmařova provozují Nedělní školu tradičních řemesel. I když název je trochu zavádějící – otevřeno mají téměř denně pro každého, kdo se chce naučit plést košíky, batikovat, síťovat, drátovat, péci domácí chléb, vyrábět dekorace z kukuřičného šustí nebo jiných přírodních materiálů. Zájem o kurzy projevují rodiny, školy v přírodě, děti na táborech, turisté, ale třeba také chovatelé ovcí, kteří se ve Stránském učí valašky stříhat. Vlaďka Křenková je skvělá hospodyně, která každou návštěvu vítá s otevřenou náručí. Naučí vás, jak se plstí vlna, přede na kolovrátku, tká na stavu nebo jak se vlna barví.

Klikněte pro zobrazení původního (velkého) obrázku

Když přijde jaro, Vlaďka Křenková vlnu barví pomoci pampelišek a sluníčka… Foto: archiv Nedělní školy ve Stránském

Vydat se můžete na Pastýřovu naučnou stezku. Vlaďka Křenková ji popsala takto: „Stezka vede kolem naší farmy a jak už to bývá ve Stránském zvykem, je trošku netradiční. Pomocí informačních panelů získáte spoustu zajímavých informací o chovu ovcí plemene Valaška. Mimo jiné se třeba dozvíte, zda si ovce navzájem pomáhají s výchovou jehňat nebo proč má Valaška tak dlouhý ocas a k čemu jej používá. Nejmenší návštěvníci se mohou těšit i na pohádku, kterou jsem napsala. Stačí odpovědět správně na otázku, jež je ukrytá někde na trase naučné stezky,“ dodala Vlaďka Křenková.

Klikněte pro zobrazení původního (velkého) obrázku

Foto: Archiv Euroregionu Praděd

Hlavní náplní Pastýřovy naučné stezky je praktická část, kde má každý návštěvník možnost vyzkoušet si zpracování vlny a vyrobit si vlastníma rukama něco dle své fantazie. Volně přístupná je česačka vlny, kolovrat i pomůcky k plstění. Vše doprovází jednoduchý návod jak na to a kdo si neví rady, může požádat o radu personál.

Klikněte pro zobrazení původního (velkého) obrázku

Jak dlouho kurzy trvají? To je prý individuální. Stává se, že mladé rodiny přijedou po telefonické dohodě jen na dopoledne a stráví ve Stránském celý den.   Foto: archiv Nedělní školy ve Stránském.

Klikněte pro zobrazení původního (velkého) obrázku

Představujeme vám Evelínu. Foto: archiv Nedělní školy ve Stránském.

Klikněte pro zobrazení původního (velkého) obrázku

S příchodem jara se můžete těšit na jehňátka. Jsou fakt kouzelná. Foto: archiv Nedělní školy ve Stránském.

Klikněte pro zobrazení původního (velkého) obrázku

V areálu Nedělní školy zaujme rovněž soubor maket technických staveb poháněných vodou (vodní mlýn, katr a hamr). Foto: Helena Rybárová

Klikněte pro zobrazení původního (velkého) obrázku

Na každém kroku vás budou v Nedělní škole provázet milí společníci – briardi. Křenkovi na ně nedají dopustit. Jezdí s nimi na psí výstavy a Vlaďka o nich napsala moc pěknou knížku. Třeba vám do ní dá také nahlédnout… Foto: archiv Nedělní školy ve Stránském

Jak žili a pracovali naši předci

viola-kolo-od-potahu

Muzeum s galerií Rychta. Galerie na Rychtě v Úvalně vznikla z barokní kontribučenské sýpky z roku 1699, jedná se o ojedinělou kulturní památku v celém Slezsku. V posledních letech prošla výraznou proměnou a v současnosti přitahuje turisty i umělce, kteří zde oceňují výstavní prostory a zvláštní genius loci. Na nostalgii starých časů láká návštěvníky retromuzeum na Faře, které přibližuje hlavně období padesátých až sedmdesátých let minulého století.

Muzeum vidlí Lichnov. Najdete je v erbech, mají své puncy a lidstvo doprovázejí zřejmě od dob, kdy se z lovců stávali zemědělci. O kom je řeč? O vidlích! Pokud se chcete dozvědět o tomto nástroji více, zamiřte do jejich muzea. Tyto osvědčené pomocníky shromažďují bezmála šest let a mají jich přes 840. Práci s některými si můžete vyzkoušet prakticky nebo si s nimi zaházet. Také se projedete na koni a ve Vidlákově chýši občerstvíte a načerpáte nové síly.

Jak se dříve pralo prádlo? To zjistíte při prohlídce jedinečné sbírky asi 160 pracích mechanismů z let 1850 až 1950 v muzeu Praček a valch v obci Hošťálkovy-Vráclavek. Pračky pocházejí z České republiky, Rakouska, Německa a Francie. Mezi exponáty jsou rovněž necky, valchy nebo ždímačky. Muzeum je otevřeno celoročně, nejlépe po dohodě.

Expozice hudebních nástrojů. Kromě houslí, viol, různých typů kytar, mandolín, čínských dvoustrunných houslí, indických strunných nástrojů, citer, afrických bicích budete obdivovat i takové unikáty, jako je historický nástroj Dan Bau z Vietnamu, tibetská trubka Rkan dung či africká harfa Kora. Sedm set exponátů z různých koutů světa objevíte ve Skilandu v Ostružné.

O nástrojích ve Skilandu v Ostružné zajímavě vypráví Sylva Janhubová.

O nástrojích ve Skilandu v Ostružné zajímavě vypráví Sylva Janhubová.

Sbírka kočárků a panenek. Ve Městě Albrechticích si na své přijdou hlavně holčičky, vždyť v rodinné sbírce uvidí 80 kočárků různých typů i velkostí a přes 90 panenek. Atmosféru starých časů a dětských snů doplňují plyšoví medvědi, dřevěná autíčka, kuchyňka nebo dřevěný panáček, který louská ořechy.

Africké muzeum v Holčovicích. Žirafu, obrovského ledního medvěda, nosorožce, zebru, lvy, antilopy, tygry, hady, krokodýly najdete v areálu farmy Bellama v Jelení. Zvířata vzbuzují respekt, ačkoliv jsou vycpaná. V malém zooparku se živými zvířaty uvidíte ovečky, krávy, paovce hřivnaté, lamy krotké, jeleny, daňky, antilopy losí a buvola vodního.

Kousek africké fauny najdete v Jelení. Foto: Archiv EU Praděd

Muzeum v Domašově. Už jste se někdy procházeli po hrubé podestýlce ze slámy? Je to jako když chodíte v lese po mechu. Příjemnou terapii si můžete vyzkoušet ve venkovském skanzenu v Domašově, kde mají muzeum zemědělské techniky. Sláma zde pokrývá celou podlahovou plochu bývalého kravína. Jsou zde vystaveny nástroje, nářadí a další pomůcky, bez nichž se v 19. a 20. století neobešel žádný chovatel dobytka, majitel pole, zahrady nebo sadu. K vidění jsou i zajímavé exponáty řemeslníků, například kováře, zpracovatele ovčí vlny apod.

Klikněte pro zobrazení původního (velkého) obrázku

Skanzen zemědělské techniky v Domašově se nachází pár metrů od ovčína ZD Jeseník. Foto: MTA

 

Ze života staré vesnice. Tak se jmenuje expozice, o kterou se na v Ekofarmě Lomnice zasloužila Anna Kyselová. Většinu exponátů, která řadu let sbírá, přivezla z Lomnice a Tylova. Je ráda, že se sem dostanou rodiny s dětmi, školní výpravy, ale také senioři, kteří stejně jako ona pocházejí z venkova a s nostalgií rádi vzpomínají na to, jak jejich máma zadělávala těsto na makové, tvarohové nebo povidlové buchty. Výstavu lze zhlédnout po telefonické domluvě. Budete-li v Jeseníkách ještě začátkem září, doporučuji zajet na dožínky v Bělé pod Pradědem. Čeká vás spousta zábavy, soutěže, muzicírování a samozřejmě nejedna dobrota od místních producentů.

viola-palickovaniPaličkovat se naučí každý. Za historií osoblažské krajky jsem se vydala za Hanou Dubajovou do ateliéru Drak v Liptani. Působí totiž v občanském sdružení Královský stolec v Hrozové, jež vyhledává a obnovuje zapomenuté lidové tradice na Osoblažsku. Děvčata se dokonce setkala v září 2005 s bývalými krnovskými rodáky německé národnosti v bavorském Ansbachu, kteří v muzeu Jägerndorfer Heimatstube mimo jiné vystavují velmi vzácné originály osoblažské krajky. Od Heleny Denglerové z Ansbachu, která jako poslední žijící paličkářka navštěvovala ještě před válkou osoblažskou Školu paličkování, si ženy z Královského stolce všechny dostupné vzory mohly okopírovat. Říká se jim podvínky a můžete se s nimi seznámit například v liptaňském ateliéru Drak nebo v expozici na zámku ve Slezských Rudolticích. Že jste ještě paličky nikdy nedrželi v ruce? Můžete si to vyzkoušet a pokusit se o přáníčko, šperk nebo oděvní doplněk. Paní Hana tvrdí, že základy paličkování se dají zvládnout za devět hodin, ti zručnější k tomu potřebují ještě méně času. Paličkovat se prý ale naučí každý, jen to chce hodně trpělivosti. Podmínkou otevření kurzu paličkování je účast minimálně tří zájemců.

Kouzlo starých odrůd. Sady, zahrady či aleje jsou neodmyslitelnou částí krajiny. Výsadbu alejí nařídila císařovna Marie Terezie. Zajišťovat měly stín i potravu pochodujícím vojskům. Ovocné aleje se pak rozšířily po roce 1945. Znalci v současnosti usilují o jejich udržení i záchranu. Tvrdí, že jsou nezaměnitelným kulturním dědictvím stejně jako movité a nemovité památky. Velkou raritou je třeba krátká alej moruší na tzv. Královské cestě mezi Osoblahou a Studnicí. V areálu moderního bezbariérového hotelu Centrum Slezská Harta v Razové se na rozloze zhruba půl hektaru rozkládá unikátní sad s původními odrůdami ovocných stromů z oblasti Nízkého Jeseníku. V sadu roste 72 ovocných stromků – jabloní, hrušní, višní, moruší nebo jeřábů. U každého je popisek, z něhož se dozvíte, o jaký druh se jedná i o jeho původu.

kvetoucistrom

Ilustrační foto.

Obec památných stromů. Lidé si zde zřejmě stromů vždycky nesmírně vážili, a tak na katastru obce Dolní Moravice roste neuvěřitelných čtrnáct památných stromů. Nejvíce je lip, ale naleznete mezi nimi také kaštan, modřín, dub či klen. Všem vévodí lípa velkolistá, nazvaná Hadí královna. Památným stromem byla vyhlášena v roce 1998, kdy obvod kmene dosahoval devět metrů a výška 24 metrů. Odhadované stáří je 400 – 500 let. Tento opravdový obr má největší obvod kmene v CHKO Jeseníky. Místní vám povypráví například o tom, že jeden chalupník pod lípou objevil hada se zlatou korunkou. Tu mu vzal, ale hadí pomsta byla krutá – muž přišel o dobytek a blesk zapálil i jeho chalupu.

Dopřejte si kulinářské zážitky

Znáte jídla z jeřabin? Pokud chcete poznat skutečně něco krajového, doporučím vám slezskou kuchyni a konkrétně jídla z plodů jeřábu sladkého. Tento strom byl vyšlechtěn opravdu tady, na rozhraní Jeseníků a Rychlebských hor, v oblasti Petříkova a Ostružné. „Kdekdo bývá překvapen, jaké využití měly tyto kyselkavé plody plné vitamínu C, nazývané také citróny severu, v jídelníčku obyvatel Slezska. Zavařovaly se, sušily, moštovaly, bývala z nich pálenka, víno, užívaly se jako náhrada brusinek, přidávaly se do koláčů,“ uvedla Bohumila Tinzová, autorka knihy receptů Tajemství slezské kuchyně a předsedkyně občanského sdružení Eberesche, které usiluje o návrat jeřábu sladkého do Jeseníků.

Recepty vyhledávala u nejstarších obyvatel obcí, také v archívu a je úžasné, že některé už se natrvalo drží v jídelníčcích prestižních restaurací v Jeseníku a Šumperku. Některé dokonce nabízejí hostům na jednom talíři jídlo ve dvou podobách, podle skutečně původní receptury, podruhé upraveno podle současných zásad zdravé výživy. „Jídelníček předchozích generací tady býval poměrně prostý, ale vydatný. Hojně využíval třeba sádlo, dnes se přece jen snažíme jíst lehčí jídla. Nemáme tolik pohybu a většina z nás ani tak těžkou práci jako lidé dříve,“ doplnila paní Bohumila.
Příznivci sdružení se snaží, aby jeřáb sladký rostl znovu ve venkovských zahradách, ale také v krajině, v alejích při cestách spojujících obce. Jednu alej už mají u Javorníku, druhá byla v říjnu 2012 vysazena v Ostružné. Je zajímavé, že každý z nových stromků je šlechtěn z roubu, ze semínek totiž sladký jeřáb nikdy nevyklíčí. A jak takový úžasný strom vlastně rozeznáte od běžně rostoucích jeřábů obecných? Podle listu, do půlky je hladký, v druhé půli ke špičce je pilovitý.

viola_s_tuzkou_100Doma připravujeme z jeřabin hlavně džemy, ale bábinka si někdy před spaním dá stopečku jeřabinového likéru. Ptala jsem se jí na recept a tady ho máte:

Připravte si: Na kilo červených jeřabin půllitr lihu, půl kila cukru a půl litru vody, dobře očištěnou žlutou část kůry z vyzrálého citronu, kousek celé skořice a 2–3 hřebíčky.
Postup: Svařte cukr s vodou a pak dejte sirup vychladit, mezitím si očistěte jeřabiny a pomačkejte je (půjde to ztuha, malvičky jsou i v čase zralosti tvrdé). Vložte jeřabiny do vhodné nádoby, nejlépe skleněné nebo keramické. Přidejte koření a kůru z citronu, zalijte vychladlým sirupem a lihem, přiklopte. Nechejte stát na teplém místě minimálně týden, pak přeceďte podvakrát přes plátýnko. Do skleněných lahví nasypte část zbylých plodů jeřabin, které jste předtím opláchli. Zalijte likérem a uzavřete. Správný likér by se měl uležet alespoň čtvrt roku, ještě rozvine vůni a chuť.

Domašovské sýry z ovčího a kozího mléka. Od jara do podzimu se ovce a kozy z domašovské farmy Zemědělského družstva Jeseník prohánějí po pastvinách. Nejvíce je cigájí, těm společnost dělá několik beranů lacaune z Francie. Od tohoto plemena si totiž farmáři slibují ještě vyšší dojivost. Oba druhy mléka smíchají a připravují sýry přírodní, ale i ochucené bazalkou, medvědím česnekem nebo třeba brusinkami. Kromě toho produkují také brynzu a novinkou je syrovátka Ricota vhodná k přípravě sladkých i slaných pomazánek. S příchodem zimy pak ve větší míře zhotovují tvaroh z kravského
mléka, které do Domašova přivážejí z kravína ZD Jeseník. Je od plemene holštýn a místní chovatelé na něj nedají dopustit. Od jedné dojnice získají v průměru 7 800 litrů za rok. Mimochodem, družstvo provozuje mlékomat v Jeseníku a s pojízdnou cisternou zajíždí s mlékem, sýry a jogurty v páteční odpoledne také do Vrbna pod Pradědem. Zemědělci z Jeseníků drží prestižní certifikát Jeseníky – originální produkt.

Je libo domašovský tvaroh z kravského mléka? Foto: MTA

viola_ji_rohlikA co si odvézt z dovolené zdravý suvenýr? Na mysli teď mám med z Jeseníků. Místní včelaři se pyšní velmi kvalitním medem svých včel ze snůšek z místních lesů, zahrad a polí. Martin Pánek, místopředseda jesenických včelařů, dokonce získal v roce 2011 Zlatou medaili a Certifikát Český med. Přejete-li si obstarat zdravý suvenýr, místní lidé vám poradí, kam se můžete obrátit. Najdete je i ve Starém Městě u Bruntálu, ve Vrbně pod Pradědem i jinde, jsou v každé vesnici v celých Jeseníkách. Nebýt jejich úžasného koníčka, nedozrálo by ani na stromech v zahradách tolik třešní, jablíček a dalších plodů typických pro podhorský a horský region. Nechte si poradit i ve výběru dalších místních produktů, v jesenických vesnicích a městech fungují vyhlášené pekárny, výrobny domácích knedlíků, cukrárenských výrobků, ale i soukromá řeznictví a uzenářství. Najdete je ve Zlatých Horách, Světlé Hoře, Starém Městě u Bruntálu a dalších městech i obcích.

Pečivo z pekárny Slovanka. Foto: MTA

Modré zlato z Jeseníků. Touláte-li se po lesích (pozor, nikdy ne v národních přírodních rezervacích!) v době, kdy dozrávají borůvky, oči vám přecházejí z té modré nádhery. Ne každý je rád sbírá, ale pochutná si na nich snad každý. Kde? Na Borůvkových hodech! Kdo by nemiloval knedlíky na páře, koláče, palačinky, bublaniny, rolády, lívanečky, zmrzlinové poháry, koktejly a další delikatesy z borůvek! A co takový vepřový kotlet na zvěřinový způsob s borůvkovou omáčkou, který zapijete pravým borůvkovým pivem. Tak takovéto pochoutky připravují restaurace, penziony, hotely i chaty v Malé Morávce a Karlově pod Pradědem a dalších městech a obcích. Borůvkové hody jsou rok od roku u místních obyvatel, rekreantů a turistů stále více vyhledávány. Budete-li v době dozrávání modrých lesních plodů zrovna v Jeseníkách, poohlédněte se po menu s borůvkami. Já se na hody zase moc těším a navíc si v září pohlídám, kdy místní kuchaři budou organizovat Festival řízků. Nerada bych obě vyhlášené gastronomické slavnosti propásla.

Borůvkové knedlíky najdete na jídelníčcích v jesenických restauracích často. Na těchto si mladý turista pochutnal na Ovčárně. Foto: MTA

houbyHoubařské léto. Houbaři jsou zvláštní skupina lidí. Jakmile jeden zjistí, že houby konečně začaly růst a dá to na vědomí na oblíbeném houbařském webu, to pak máte vidět, kolik aut míří do Jeseníků! Takový je i můj strýc Lojzík z Ostravy. Když se dočetl, že nějaký Zdeněk o víkendu nasbíral v okolí Jeseníku čtyři plné koše praváčků smrkových, hned si vzal dovolenou a vyrazil na houbařský lov. Dětství totiž prožil ve vesničce Pražmo pod Lysou horou a houbaření je jeho celoživotním koníčkem. Díky němu poznám i hořčáka, kterého si houbaři někdy spletou s pravým hříbkem. To je pak smaženice k pláči a ne k jídlu… Houbaři jen neradi prozrazují svá místečka, kde rostou praváčci nebo křemenáče. Ptát se tedy, kam se vydat v Jeseníkách s košíky, je možná trochu od věci. I když, stačí pozorovat, v jakých místech při vjezdu na lesní cesty se objevují auta. Vyhlášena je oblast Videlského sedla a Kóty nad Karlovou Studánkou, ale neprohloupíte ani v nižších partiích Jeseníků nebo v nádherných lesích Nízkého Jeseníku. Hlavně se nevydávejte do národních přírodních rezervací, kde je sběr veškerých plodů, trhání květin ale i samotný vstup mimo značené cesty zakázán.

houbar

Když se houbařská sezona vydaří…. Foto: Archiv Euroregionu Praděd

viola_s_tuzkou_100Prima nápad v Bransu. Místní ubytovatelé, například v hotelu Brans, nabízejí houbařům speciální pobytové balíčky. Vybaví své hosty nejen košíkem, ale také nožíkem, mapkou doporučených míst, kde houby skutečně rostou, a ještě jim zapůjčí sušičku ovoce, aby si své úlovky z léta mohli v čase pobytu v Jeseníkách usušit a připravit na zimu. Dobrý nápad!