Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky

Užijte si venkova

…za ekoturistikou a regionálními výrobky

Do Heřmanovic si do batůžku pokaždé přibalím kousek suchého rohlíku pro oslí rodinku. Ivance s Vaškem se narodil nejdřív Albi a pak Matýsek. Jsou to mazlíci, kteří se těší na pamlsky. Však se podívejte na fotografii, jak jsou nádherní! Albi na snímku Tomáše Svobody s Vaškem a maminkou Ivankou rádi fotografovi pózují. Uznejte, že je Albi fakt ohromný krasavec. Má světle béžovou srst a nádherně modré oči. Nevídaná rarita!

Klikněte pro zobrazení původního (velkého) obrázku

Oslíci na farmě Bovine jsou přítulní. Foto: Tomáš Svoboda

Na farmy za zvířaty

viola_medikPoznat venkov a život zdejších obyvatel, to nestačí projet autem kolem pastvin. Musíte pobýt, uléhat v posteli vonící jesenickou loukou a vstávat ráno svěží a odpočatí. V otevřeném oknu nebo na zápraží se nechat laskat svěžím vánkem a pak naboso kráčet jetelinou a ranní rosou. U ohrady pohladit nozdry zvědavého koně, u snídaně zakrojit do čerstvého bochníku chleba z některé místní pekárny, natřít krajíc poctivým máslem, medem, nebo zakousnout k němu ovčí sýr vyrobený zemědělci v Jeseníku, zkusit si vytočit vlastní hliněný hrneček na kruhu či uplést ošatku z proutí… Na farmách a v malých venkovských penzionech se čas nezastavil, mají tady internet, ale i něco navíc – peřiny větrané v oknech obložených poleny dříví na zimu…

Klikněte pro zobrazení původního (velkého) obrázku

Foto: Stanislav Juga

Farma Bovine v Heřmanovicích. Oslík Albi není zdaleka jediným lákadlem na farmě Ivety a Tomáše Svobodových. Výborně se zde daří stále se rozrůstajícímu stádu tibetských jaků. Na rozlehlých pastvinách se pasou také krávy – masná plemena skotu, třeba Simentál, Limousine a Aberdeen Angus. Kromě několika koz je na farmě stádo ovcí, většinou plemene Texel, kterému vyhovuje horská krajina. Nechybí ani Begon Xapatán – pes plemene australská kelpie, který lidem na farmě pomáhá při nahánění a ostraze dobytka.

Klikněte pro zobrazení původního (velkého) obrázku

Farmaření, to je nekonečná práce, ale i radost. Foto: archiv Euroregion Praděd

Do jízdáren za koníky

To mi snad ani neuvěříte, v malé vesničce Skály poblíž Rýmařova žije přibližně jen 150 obyvatel, zato ale osm desítek koní! Jízdárna Skály má novou krytou halu o velikosti 60 na 20 metrů, takže se jezdí za každého počasí. Bývají tady také soutěže v parkúru a drezuře, od roku 2009 se z koňské show Na skok do skal vyvinula nová tradice. Drží termín v prvním červencovém týdnu a nejlepší koňáci na přehlídku poctivě trénují. Poprvé sednout do sedla se dá v každém věku, s Josefem Kinclem z jízdárny si můžete dohodnout základní výcvik, jen raději zavolejte v předstihu. Patrně pro vás osedlají Cawera nebo Mersi. Pohodové a hodné koníky, na kterých se učí jezdit děti a dospělí. Ti nejmenší to mohou vyzkoušet na poníkovi.

Klikněte pro zobrazení původního (velkého) obrázku

V kryté hale jízdárny ve Skalách se jezdí na konících za každého počasí. Foto: MTA

Usedlost Jasanku v Albrechticích u Rýmařova jsem našla snadno. Starý venkovský statek se stájemi, seníkem a přilehlou stodolou stojí nedaleko kostela. Kousek za ním už je pastvina pro koně, dva huculy. Je to zajímavé plemeno a Tereza Bělíková o něm dokáže poutavě vyprávět. Pochází z Karpat a do Jeseníků se hodí pro svou odolnost i nenáročnost na krmení. Huculi mají pevná a tvrdá kopyta, jež nevyžadují kování, a pro menší vzrůst a klidnou povahu jsou vhodní i pro začátečníky. Bělíkovi mají Noru a Sahira. Temperamentnější klisna Nora miluje dlouhé vyjížďky, pod sedlem prý nikdy nezklame a ničeho se neleká. Valach Sahir je mazel, který má rád děti. Jízdu na koni pro začátečníky vyučuje Tereza Bělíková na lonži i v jízdárně.

Na huculy nedají dopustit ani ve Vernířovicích na Ranchi M. Výlet v koňském sedle jsem si tu také vyzkoušela a docela závidím všem lidem, kteří absolvovali jezdeckou stezku Jeseníky – Beskydy. Vede z Vernířovic přes hlavní hřeben Hrubého Jeseníku, Malou Morávku, okolo Kružberka a povodí Budišovky do Nového Jičína přes Štramberskou Trúbu do Beskyd na chatu Slavíč nad Morávkou, kde stezka zatím končí. S vernířovickými osvědčenými průvodci ji lze absolvovat od začátku května do konce října, přičemž kdo se na šestidenní jezdeckou trasu o délce 200 km necítí, může si dohodnout jen zkrácenou verzi. Netroufáte si ani na menší úsek? Nevadí, ve Vernířovicích učí i začátečníky.

Na Ranč Orel do České Vsi si manželé Orlovi přivezli prvního koně v roce 2002. Vybrali plemeno Quarter Horse. Kobyla se jmenovala Pretty Classy Lassy a měla za sebou úspěšnou sportovní kariéru. Dnes na Ranči Orel v krásném prostředí pod Sokolím hřbetem chovají dvě desítky nádherných koní, některé již z vlastního chovu. Podívat se na ně určitě můžete, turistická jízdárna je otevřena celý rok.

Klikněte pro zobrazení původního (velkého) obrázku

Na ranči Orel největší zájem o koně projevují děti. Na fjordech a huculech se projíždějí po areálu a některé se také zajímají, jak se koníci čistí, sedlají a čím se krmí. Foto: MTA

Zavést vás ale musím také nedaleko odtud, do Rudné pod Pradědem. Za Naďou Knopovou do Jezdeckého klubu Amír. Poprvé jsem Naďu viděla v kině ve filmu Johanka z Arcu od Luca Bessona. Natáčel se totiž v roce 1998 mimo jiné na Slezské Hartě a paní Naďa v některých pasážích dublovala herečku Millu Jovovich v roli Johanky. Byla tam úžasná, skákala na koni přes dřevěné kůly vybroušené do špic a předváděla jiné obdivuhodné jezdecké kousky. Není se čemu divit, je to jezdecká mistryně ve všestrannosti. Osobně jsem se s ní seznámila až nedávno právě ve stáji Amír, kde vede tréninkové hodiny pro veřejnost. Dnes už má vedle sebe zdatnou jezdkyni – dceru Viktorku, která se svým poníkem Sagarem v srpnu 2011 ve skocích získala první místo v kategorii dětí od osmi do dvanácti let. Mistryní republiky je také v drezuře a dokonce dvakrát ve všestrannosti. V Amíru to prostě s koňmi umějí a o své zkušenosti se navíc rádi podělí i s ostatními. Pro děti, dospělé i pokročilé organizují vyjížďky a také výcvik, vždy pod odborným dohledem. Věnují se také hiporehabilitaci a letním dětským táborům. Pochopitelně s koňmi.

Klikněte pro zobrazení původního (velkého) obrázku

Možná vás udivuje, kolik koní tady v Jeseníkách ve stájích i na malých farmách je. Nedivte se, tyhle hory se svými kopečky a pastvinami jsou pro chov i trénink jako dělané. Proháněli se tady legendární vítězové Velké pardubické Železník i Registana! Foto: Stanislav Juga

Ještě jste se nerozhodli, jestli se odvážíte do sedla? Třeba vás přesvědčí členové jezdeckého klubu SK Pental v Břidličné, kde se vedle výcviku mladých koní, chovu a ustájení věnují právě výcviku jezdců. Stačí zavolat a domluvit se na termínu. Děvčátka a kluci málokdy zapomenou přibalit do batůžku pamlsek pro koníky, ovce kamerunské a také valašky.
Také v rodinné stáji v Láryšově u Krnova si výcvik jízdy na koni domluvte včas, organizují ho pro zájemce starší deseti let, na jaře začínají už v dubnu. Obrátit se můžete i na Stáj Hraběnky v Jindřichově nebo na Farmu Karlovice.

Pozvánka do Nedělní školy ve Stránském

Manželé Vladimíra a Roman Křenkovi si ve Stránském u Rýmařova provozují Nedělní školu tradičních řemesel. I když název je trochu zavádějící – otevřeno mají téměř denně pro každého, kdo se chce naučit plést košíky, batikovat, síťovat, drátovat, péci domácí chléb, vyrábět dekorace z kukuřičného šustí nebo jiných přírodních materiálů. Zájem o kurzy projevují rodiny, školy v přírodě, děti na táborech, turisté, ale třeba také chovatelé ovcí, kteří se ve Stránském učí valašky stříhat. Vlaďka Křenková je skvělá hospodyně, která každou návštěvu vítá s otevřenou náručí. Naučí vás, jak se plstí vlna, přede na kolovrátku, tká na stavu nebo jak se vlna barví.

Klikněte pro zobrazení původního (velkého) obrázku

Když přijde jaro, Vlaďka Křenková vlnu barví pomoci pampelišek a sluníčka… Foto: archiv Nedělní školy ve Stránském

V září 2015 Křenkovi otevřeli Pastýřovu naučnou stezku. Vlaďka Křenková ji popsala takto: „Stezka vede kolem naší farmy a jak už to bývá ve Stránském zvykem, je trošku netradiční. Pomocí informačních panelů získáte spoustu zajímavých informací o chovu ovcí plemene Valaška. Mimo jiné se třeba dozvíte, zda si ovce navzájem pomáhají s výchovou jehňat nebo proč má Valaška tak dlouhý ocas a k čemu jej používá. Nejmenší návštěvníci se mohou těšit i na pohádku, kterou jsem napsala. Stačí odpovědět správně na otázku, jež je ukrytá někde na trase naučné stezky,“ dodala Vlaďka Křenková.

Klikněte pro zobrazení původního (velkého) obrázku

Foto: Archiv Euroregionu Praděd

Hlavní náplní Pastýřovy naučné stezky je praktická část, kde má každý návštěvník možnost vyzkoušet si zpracování vlny a vyrobit si vlastníma rukama něco dle své fantazie. Volně přístupná je česačka vlny, kolovrat i pomůcky k plstění. Vše doprovází jednoduchý návod jak na to a kdo si neví rady, může požádat o radu personál.

Klikněte pro zobrazení původního (velkého) obrázku

Jak dlouho kurzy trvají? To je prý individuální. Stává se, že mladé rodiny přijedou po telefonické dohodě jen na dopoledne a stráví ve Stránském celý den. Děti se mimo jiné chtějí seznámit s domácími zvířaty. Chovají tu koníky Primaveru, Luxe a Akrobatiku, krávu Apolenu Křesomyslu, Evelínu. Foto: archiv Nedělní školy ve Stránském.

Klikněte pro zobrazení původního (velkého) obrázku

Představujeme vám Evelínu. Foto: archiv Nedělní školy ve Stránském.

Klikněte pro zobrazení původního (velkého) obrázku

S příchodem jara se můžete těšit na jehňátka. Jsou fakt kouzelná. Foto: archiv Nedělní školy ve Stránském.

Klikněte pro zobrazení původního (velkého) obrázku

V areálu Nedělní školy zaujme rovněž soubor maket technických staveb poháněných vodou (vodní mlýn, katr a hamr). Foto: Helena Rybárová

Klikněte pro zobrazení původního (velkého) obrázku

Na každém kroku vás budou v Nedělní škole provázet milí společníci – briardi. Křenkovi na ně nedají dopustit. Jezdí s nimi na psí výstavy a Vlaďka Křenková dokonce o nich napsala moc pěknou knížku. Třeba vám do ní dá také nahlédnout… Foto: archiv Nedělní školy ve Stránském

Jak žili a pracovali naši předci

viola-kolo-od-potahuPoznala jsem zajímavého člověka Milana Havlíčka, zakladatele Zemědělského skanzenu v Rapotíně. Z vyhořelé, opuštěné a značně zdevastované zemědělské usedlosti vybudoval ojedinělé muzeum. Kam se hnete, tam narazíte na něco, co jste třeba ještě ani neviděli, nebo netušíte, k čemu že se to používá. Milan Havlíček buduje celý areál v netradičním pojetí, které osloví rodiny s dětmi, školní výpravy i seniory. Muzejní, vskutku různorodá expozice, je záměrně v lehkém oparovém zaprášení. Vždyť exponáty pocházejí z období od začátku 17. století a najdete tu všechno, co má punc starých časů – od hraček, přes fi guríny v životní velikosti, hudební nástroje, šesti i osmipérové kočáry, kola, auta až po vojenskou techniku. Všechny exponáty jsou funkční a rozmanitá kolekce se neustále rozšiřuje. Raritou je například originální vojenský koňský vůz z bitvy u Stalingradu. Není divu, že u Havlíčků často zaklepou u dveří tvůrci historických televizních seriálů a fi lmů. Natáčely se tu mimo jiné oblíbené Četnické humoresky, jejichž autorům záleželo i na takových detailech jako třeba zachování pavučinky na exponátu.

Klikněte pro zobrazení původního (velkého) obrázku

Všechny exponáty jsou funkční. Foto: MTA

Areál, jehož tvůrci usilují o záchranu rázu venkova, fauny i flóry podhůří Jeseníků, je zařazen do Lexikonu turistických zajímavostí České republiky. Nadšenci z Rapotína, kteří skanzen budují bez jakýchkoliv státních dotací a příspěvků, ho postupně rozšiřují a zvelebují.

Klikněte pro zobrazení původního (velkého) obrázku

Děti si přinášejí chléb a jiné zdravé pamlsky pro velbloudy, koníky a další zvířata. Foto: MTA

Zejména malí návštěvníci si rádi pohrají v dětském koutku s nejrůznějšími atrakcemi. Láká je zoopark s opicemi, pštrosy, lamami, velbloudy, osly, koňmi, kozami, veverkami, želvami, kajmany, domácí i vodní drůbeží a spoustou dalších opeřenců. Při prohlídce zooparku se děti rády svezou na poníkovi nebo oslíkovi. Dospělí zase zkoušejí jízdu v koňském sedle a na velbloudu.

viola_s_tuzkou_100Na závěr prohlídky v Rapotíně si můžete ohřát nějakou tu turistickou specialitku na venkovním ohništi. Dřevo a vidličky na opékání jsou zajištěny. Areál je otevřen po celý rok každý den včetně svátků.

 

Muzeum v Domašově. Už jste se někdy procházeli po hrubé podestýlce ze slámy? Je to jako když chodíte v lese po mechu. Příjemnou terapii si můžete vyzkoušet ve venkovském skanzenu v Domašově, kde mají muzeum zemědělské techniky. Sláma zde pokrývá celou podlahovou plochu bývalého kravína. Jsou zde vystaveny nástroje, nářadí a další pomůcky, bez nichž se v 19. a 20. století neobešel žádný chovatel dobytka, majitel pole, zahrady nebo sadu. K vidění jsou i zajímavé exponáty řemeslníků, například kováře, zpracovatele ovčí vlny apod.

Klikněte pro zobrazení původního (velkého) obrázku

Skanzen zemědělské techniky v Domašově se nachází pár metrů od ovčína ZD Jeseník. Foto: MTA

viola_s_tuzkou_100Budete-li v Jeseníkách ještě začátkem září, doporučuji zajet na dožínky v Bělé pod Pradědem. Čeká vás spousta zábavy, soutěže, muzicírování a samozřejmě nejedna dobrota od místních producentů.

Ze života staré vesnice. Tak se jmenuje expozice, o kterou se na v Ekofarmě Lomnice zasloužila Anna Kyselová. Většinu exponátů, která řadu let sbírá, přivezla z Lomnice a Tylova. Je ráda, že se sem dostanou rodiny s dětmi, školní výpravy, ale také senioři, kteří stejně jako ona pocházejí z venkova a s nostalgií rádi vzpomínají na to, jak jejich máma zadělávala těsto na makové, tvarohové nebo povidlové buchty. Výstavu lze zhlédnout po telefonické domluvě.

viola-palickovaniPaličkovat se naučí každý. Za historií osoblažské krajky jsem se vydala za Hanou Dubajovou do ateliéru Drak v Liptani. Působí totiž v občanském sdružení Královský stolec v Hrozové, jež vyhledává a obnovuje zapomenuté lidové tradice na Osoblažsku. Děvčata se dokonce setkala v září 2005 s bývalými krnovskými rodáky německé národnosti v bavorském Ansbachu, kteří v muzeu Jägerndorfer Heimatstube mimo jiné vystavují velmi vzácné originály osoblažské krajky. Od Heleny Denglerové z Ansbachu, která jako poslední žijící paličkářka navštěvovala ještě před válkou osoblažskou Školu paličkování, si ženy z Královského stolce všechny dostupné vzory mohly okopírovat. Říká se jim podvínky a můžete se s nimi seznámit například v liptaňském ateliéru Drak nebo v expozici na zámku ve Slezských Rudolticích. Že jste ještě paličky nikdy nedrželi v ruce? Můžete si to vyzkoušet a pokusit se o přáníčko, šperk nebo oděvní doplněk. Paní Hana tvrdí, že základy paličkování se dají zvládnout za devět hodin, ti zručnější k tomu potřebují ještě méně času. Paličkovat se prý ale naučí každý, jen to chce hodně trpělivosti. Podmínkou otevření kurzu paličkování je účast minimálně tří zájemců.

Dopřejte si kulinářské zážitky

Znáte jídla z jeřabin? Pokud chcete poznat skutečně něco krajového, doporučím vám slezskou kuchyni a konkrétně jídla z plodů jeřábu sladkého. Tento strom byl vyšlechtěn opravdu tady, na rozhraní Jeseníků a Rychlebských hor, v oblasti Petříkova a Ostružné. „Kdekdo bývá překvapen, jaké využití měly tyto kyselkavé plody plné vitamínu C, nazývané také citróny severu, v jídelníčku obyvatel Slezska. Zavařovaly se, sušily, moštovaly, bývala z nich pálenka, víno, užívaly se jako náhrada brusinek, přidávaly se do koláčů,“ uvedla Bohumila Tinzová, autorka knihy receptů Tajemství slezské kuchyně a předsedkyně občanského sdružení Eberesche, které usiluje o návrat jeřábu sladkého do Jeseníků.

Foto: Stanislav Juga

Recepty vyhledávala u nejstarších obyvatel obcí, také v archívu a je úžasné, že některé už se natrvalo drží v jídelníčcích prestižních restaurací v Jeseníku a Šumperku. Některé dokonce nabízejí hostům na jednom talíři jídlo ve dvou podobách, podle skutečně původní receptury, podruhé upraveno podle současných zásad zdravé výživy. „Jídelníček předchozích generací tady býval poměrně prostý, ale vydatný. Hojně využíval třeba sádlo, dnes se přece jen snažíme jíst lehčí jídla. Nemáme tolik pohybu a většina z nás ani tak těžkou práci jako lidé dříve,“ doplnila paní Bohumila.
Příznivci sdružení se snaží, aby jeřáb sladký rostl znovu ve venkovských zahradách, ale také v krajině, v alejích při cestách spojujících obce. Jednu alej už mají u Javorníku, druhá byla v říjnu 2012 vysazena v Ostružné. Je zajímavé, že každý z nových stromků je šlechtěn z roubu, ze semínek totiž sladký jeřáb nikdy nevyklíčí. A jak takový úžasný strom vlastně rozeznáte od běžně rostoucích jeřábů obecných? Podle listu, do půlky je hladký, v druhé půli ke špičce je pilovitý.

viola_s_tuzkou_100Doma připravujeme z jeřabin hlavně džemy, ale bábinka si někdy před spaním dá stopečku jeřabinového likéru. Ptala jsem se jí na recept a tady ho máte:

Připravte si: Na kilo červených jeřabin půllitr lihu, půl kila cukru a půl litru vody, dobře očištěnou žlutou část kůry z vyzrálého citronu, kousek celé skořice a 2–3 hřebíčky.
Postup: Svařte cukr s vodou a pak dejte sirup vychladit, mezitím si očistěte jeřabiny a pomačkejte je (půjde to ztuha, malvičky jsou i v čase zralosti tvrdé). Vložte jeřabiny do vhodné nádoby, nejlépe skleněné nebo keramické. Přidejte koření a kůru z citronu, zalijte vychladlým sirupem a lihem, přiklopte. Nechejte stát na teplém místě minimálně týden, pak přeceďte podvakrát přes plátýnko. Do skleněných lahví nasypte část zbylých plodů jeřabin, které jste předtím opláchli. Zalijte likérem a uzavřete. Správný likér by se měl uležet alespoň čtvrt roku, ještě rozvine vůni a chuť.

Domašovské sýry z ovčího a kozího mléka. Od jara do podzimu se ovce a kozy z domašovské farmy Zemědělského družstva Jeseník prohánějí po pastvinách. Nejvíce je cigájí, těm společnost dělá několik beranů lacaune z Francie. Od tohoto plemena si totiž farmáři slibují ještě vyšší dojivost. Oba druhy mléka smíchají a připravují sýry přírodní, ale i ochucené bazalkou, medvědím česnekem nebo třeba brusinkami. Kromě toho produkují také brynzu a novinkou je syrovátka Ricota vhodná k přípravě sladkých i slaných pomazánek. S příchodem zimy pak ve větší míře zhotovují tvaroh z kravského
mléka, které do Domašova přivážejí z kravína ZD Jeseník. Je od plemene holštýn a místní chovatelé na něj nedají dopustit. Od jedné dojnice získají v průměru 7 800 litrů za rok. Mimochodem, družstvo provozuje mlékomat v Jeseníku a s pojízdnou cisternou zajíždí s mlékem, sýry a jogurty v páteční odpoledne také do Vrbna pod Pradědem. Zemědělci z Jeseníků drží prestižní certifikát Jeseníky – originální produkt.

Je libo domašovský tvaroh z kravského mléka? Foto: MTA

viola_ji_rohlikA co si odvézt z dovolené zdravý suvenýr? Na mysli teď mám slaďoučký med z Jeseníků. Místní včelaři se pyšní velmi kvalitním medem svých včel ze snůšek z místních lesů, zahrad a polí. Martin Pánek, místopředseda jesenických včelařů, dokonce získal v roce 2011 Zlatou medaili a Certifikát Český med. Přejete-li si obstarat zdravý suvenýr, místní lidé vám poradí, kam se můžete obrátit. Najdete je i ve Starém Městě u Bruntálu, ve Vrbně pod Pradědem i jinde, jsou v každé vesnici v celých Jeseníkách. Nebýt jejich úžasného koníčka, nedozrálo by ani na stromech v zahradách tolik třešní, jablíček a dalších plodů typických pro podhorský a horský region. Nechte si poradit i ve výběru dalších místních produktů, v jesenických vesnicích a městech fungují vyhlášené pekárny, výrobny domácích knedlíků, cukrárenských výrobků, ale i soukromá řeznictví a uzenářství. Najdete je ve Zlatých Horách, Světlé Hoře, Starém Městě u Bruntálu a dalších městech i obcích.

Pečivo z pekárny Slovanka. Foto: MTA

Modré zlato z Jeseníků. Touláte-li se po lesích (pozor, nikdy ne v národních přírodních rezervacích!) v době, kdy dozrávají borůvky, oči vám přecházejí z té modré nádhery. Ne každý je rád sbírá, ale pochutná si na nich snad každý. Kde? Na Borůvkových hodech! Kdo by nemiloval knedlíky na páře, koláče, palačinky, bublaniny, rolády, lívanečky, zmrzlinové poháry, koktejly a další delikatesy z borůvek! A co takový vepřový kotlet na zvěřinový způsob s borůvkovou omáčkou, který zapijete pravým borůvkovým pivem. Tak takovéto pochoutky připravují restaurace, penziony, hotely i chaty v Malé Morávce a Karlově pod Pradědem a dalších městech a obcích. Borůvkové hody jsou rok od roku u místních obyvatel, rekreantů a turistů stále více vyhledávány. Budete-li v době dozrávání modrých lesních plodů zrovna v Jeseníkách, poohlédněte se po menu s borůvkami. Já se na hody zase moc těším a navíc si v září pohlídám, kdy místní kuchaři budou organizovat Festival řízků. Nerada bych obě vyhlášené gastronomické slavnosti propásla.

Borůvkové knedlíky najdete na jídelníčcích v jesenických restauracích často. Na těchto si mladý turista pochutnal na Ovčárně. Foto: MTA

houbyHoubařské léto. Houbaři jsou zvláštní skupina lidí. Jakmile jeden zjistí, že houby konečně začaly růst a dá to na vědomí na oblíbeném houbařském webu, to pak máte vidět, kolik aut míří do Jeseníků! Takový je i můj strýc Lojzík z Ostravy. Když se dočetl, že nějaký Zdeněk o víkendu nasbíral v okolí Jeseníku čtyři plné koše praváčků smrkových, hned si vzal dovolenou a vyrazil na houbařský lov. Dětství totiž prožil ve vesničce Pražmo pod Lysou horou a houbaření je jeho celoživotním koníčkem. Díky němu poznám i hořčáka, kterého si houbaři někdy spletou s pravým hříbkem. To je pak smaženice k pláči a ne k jídlu… Houbaři jen neradi prozrazují svá místečka, kde rostou praváčci nebo křemenáče. Ptát se tedy, kam se vydat v Jeseníkách s košíky, je možná trochu od věci. I když, stačí pozorovat, v jakých místech při vjezdu na lesní cesty se objevují auta. Vyhlášena je oblast Videlského sedla a Kóty nad Karlovou Studánkou, ale neprohloupíte ani v nižších partiích Jeseníků nebo v nádherných lesích Nízkého Jeseníku. Hlavně se nevydávejte do národních přírodních rezervací, kde je sběr veškerých plodů, trhání květin ale i samotný vstup mimo značené cesty zakázán.

houbar

Když se houbařská sezona vydaří…. Foto: Archiv Euroregionu Praděd

Prima nápad v Bransu. Místní ubytovatelé, například v hotelu Brans, nabízejí houbařům speciální pobytové balíčky. Vybaví své hosty nejen košíkem, ale také nožíkem, mapkou doporučených míst, kde houby skutečně rostou, a ještě jim zapůjčí sušičku ovoce, aby si své úlovky z léta mohli v čase pobytu v Jeseníkách usušit a připravit na zimu. Dobrý nápad!